Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 2: Celá ta slavná diplomacie

Druhý den ráno se Hermiona probudí s úsměvem.

Když vystupuje z výtahu do vstupní haly úřadu, stále si pod nosem brouká letitou melodii ‚Guns N'Roses’.

„Dobré ráno, slečno Grangerová.“ Starý vrátný z velvyslanectví ji vždycky pozdraví strnulým kývnutím, které uděluje jen jí a velvyslanci.

„Dobré ráno, Jime,“ usměje se na něj.

Ambasáda Albionu (stále ještě je to oficiální název, i když teď už všichni říkají ‚Magické Spojené království’) je nejstarší ve městě, pochází ještě z dob, kdy se jmenovalo Lutécie, a zaujímá tak vynikající místo na dobře pojmenované Rue des Anglais, na půli cesty mezi Montagne Sainte-Geneviève a Seinou. Starobylé prostory ve starobylé čtvrti však často znamenají stísněné prostory, takže kanceláře jsou umístěny v podzemí.

Když velvyslanec Křiklan po druhé válce nahradil Voldemortova vyslance, vybral si pro svou osobní kancelář místnost nejdále od vchodu a nejblíže proslulým sklepům velvyslanectví. Na konci dlouhé chodby je jen jedna další (a mnohem menší) místnost, kde pracuje jeho osobní sekretářka Hermiona.

Což znamená, že když jde od vchodu ke svému místu, musí projít okolo všech ostatních kanceláří. V tuto časnou hodinu mají většinou ještě zavřené dveře, kromě kanceláře slečny Zeldy Bulstrodeové, první tajemnice a poradkyně ministra.

Voldemort nejenže jmenoval na místo legitimního zástupce ministerstva kouzel, který záhadně zmizel a už ho nikdo nikdy nespatřil, Huguese Rosiera, ale také zamořil velvyslanectví svými kreaturami, z nichž některé byly nově najaté a další patřily k původním zaměstnancům, donuceným ke spolupráci Imperiem nebo zastrašováním.

Hugues Rosier byl po porážce svého pána poslán do Azkabanu, ale očistit velvyslanectví od jeho zhoubného vlivu vyžadovalo hodně šikovnosti. Když Kingsley nabídl Křiklanovi toto místo, Horacio se chopil příležitosti užívat si skvělého jídla, skvělého sklepení a zcela nového a širšího okruhu intrik. Od té doby odvedl při obnově personálu skvělou práci, aniž by způsobil nějaký větší skandál nebo pohoršení. V době, kdy Hermiona na konci předchozího roku přijela, zůstávali na místě pouze dva členové původního personálu. Jedním z nich je Jim, starý vrátný, který je zcela mimo podezření.

Zelda Bulstrodeová je úplně něco jiného. Hermiona ví, že Křiklanova schopnost posoudit potenciál jedince uspět je jedinečná, ale Bulstrodeová je jednou z nejnepříjemnějších osob, s jakými se kdy setkala.

Její kancelář se nachází na hlavní chodbě první v řadě, takže kolem ní musí každý projít, a dveře už jsou otevřené, takže ji Hermiona musí pozdravit: „Dobré ráno, slečno Bulstrodeová.“

Mladá žena zvedne oči od pergamenu na stole, ale její rty se nepohnou.

Hermiona cítí, že sleduje její postup chodbou a vypaluje jí pohledem díru do zad tak dlouho, dokud konečně nezahne za roh a nepospíší si do své kanceláře.

Velvyslanec už je také v práci, protože když zaklepe na dveře jeho kanceláře, aby obdržela první pokyny pro tento den, slyší zevnitř hlasy.

„Dále,“ zaburácí přes skřípavé vysoké tóny rozhořčeného skřítka Horaciův žoviální hlas.

Hermiona otevře dveře.

Velvyslancova kancelář je plná měkkých křesel a podnožek, příručních stolků obtěžkaných krabicemi s čokoládou a ananasovými lupínky, lahvemi tmavě jantarového alkoholu a sklenicemi, knihami vázanými v kůži a stříbrnými podnosy.

Není tu žádný pracovní stůl – pracovní stůl sténající pod vyrovnanými stohy papírů se nachází v sousední, Hermionině kanceláři.

Velvyslanec Křiklan je uvelebený ve svém oblíbeném čalouněném křesle; skřítek stojí uprostřed perského koberce se zelenými prsty zabořenými do hustého vlasu.

„Gordy nebude připravovat foie gras, nebude, je to kruté k ubohým husám!“ Šéfkuchař velvyslanectví má na sobě elegantní skládaný ručník s vyšitými iniciálami, ale jak podupává, roh jeho neposkvrněného oděvu přehozeného přes levé rameno jako římská tóga mu začne sklouzávat.

Křiklan spojí ruce do stříšky. „Tak nadaný kuchař jako ty, milý Gordy, ví, že jídlo je také způsob komunikace. Použitím typicky britských ingrediencí nebo receptů ukazujete našeho národního génia, použitím francouzských vzdáváte hold našim hostitelům a uspokojením chutí ostatních - objednali jste krvavá lízátka? - ukazujete naši ochotu přátelit se se všemi kouzelnými bytostmi. Jak řekl Brillat-Savarin: ‚Každá velká diplomacie začíná u dobře prostřeného stolu.’ Ale pokud ti svědomí nedovolí to dělat - inu, budu prostě muset zadat objednávku kouzelnické sekci Potel et Chabot. Bylo mi řečeno, že jsou velmi schopní.“

Gordy si zoufale promne dlouhé prsty. „To by pán neudělal!“

„Nerad bych, ale když mě necháš na holičkách, co si mám počít? Tak se podívejme na ten seznam chuťovek: skotský uzený losos na pohankových millefeuilles, okurkové sendviče, dušený kohout na fenyklových lupíncích, yorkshirské minipudinky, hříbky zabalené do tenkých plátků uzených kachních prsou, řeřichový a vaječný salát na anglickém chlebu, kozí sýr a pražené vlašské ořechy na kváskovém chlebu, královské kuře, bažant s pistáciovou paštikou, malinké košíčky vol-au-vents plněné brzlíkem, foie gras a mangové chutney na fíkových koláčcích. ...“ Horacio se odmlčí, protože skřítek sebou trochu trhne. „Jsi v pořádku, Gordy?“

Skřítek si odkašle.

„... krvavá lízátka pro upíry, nakládané střevle a vážky pro víly, bio zkažené jídlo pro duchy - nesnášejí konzervanty. Nezapomeň na čerstvé kořínky a játra pro skřety. Nejsem si jistý, jestli přijde kentaur, ale měj po ruce čerstvé seno. Ach, a připrav nějaké koláčky s marjánkou pro případ, že by se objevily neurotické víly.“

Gordy se hrdě uculí: „Koláčky s marjánkou jsou moje specialita!“

„Mám v tebe plnou důvěru, drahý Gordy. Nenech se zdržovat!“

Skřítek si přehodí uvolněný cíp ručníku přes levé rameno a s nadšeným prásknutím zmizí.

Křiklanovi se zablýskne v očích a opře se v křesle.

„Dobré ráno, Hermiono. Posaďte se, má drahá, a zkontrolujeme ten seznam hostů. Vypadá to, že už má dvanáct stop, a musíme se rozhodnout, jestli je potřeba rozšířit taneční sál.“

***

O deset hodin později proudí otevřenými francouzskými okny do velkého tanečního sálu blahodárný vánek jarního večera.

Hermiona je docela pyšná na to, že se jí podařilo kouzlem zvětšit malý trávník velvyslanectví na hluboký park zastíněný starými platany. Nevydrží to déle než do svítání, ale v tuto chvíli je se svým tmavým listovím a růžovou zahradou velmi příjemný. Je také velmi užitečný, protože se zdá, že Křiklan skutečně pozval všechny, kteří v kouzelné Tout-Paris něco znamenají: kouzelníky a magické bytosti, francouzské úředníky, britské emigranty, umělce, akademiky, slavné krásky, obchodníky a podnikatelky, velvyslance a vedoucí pracovníky všech diplomatických sborů - zdá se, že je tu úplně každý.

Hermiona však ví, že na dost lidí se muselo zapomenout; někdy si velvyslanec prostě nedokáže zapamatovat všechna jména.

Bůh žehnej Horaciovi. Dal mi jediné místo, kde mám jistotu, že o Ronovi nikdy neuslyším.

Dav se přelévá, jak se hosté přesouvají do parku a zase vracejí zpět do tanečního sálu. U růžové zahrady postává hlouček víl se sklenkami šampaňského vyrobeného skřítky, zatímco skupina japonských kouzelníků předvádí bojové umění, a když se jeden z nich promění v kuře, rozlehne se po okolí hlasitý smích.

Jeho excelence, velvyslanec Horacio Křiklan, se proplétá mezi hosty a s každým z nich prohodí pár slov. Hermiona se ho coby třetí sekretářka pověřená vedením jeho osobní kanceláře snaží co nejlépe následovat, z dostatečné vzdálenosti, aby ho nerušila, ale natolik blízko, aby mu byla po ruce, kdyby ji potřeboval.

Právě nedaleko od skupiny kysele se tvářících skřetů z banky Grigou rozpráví se dvěma vysokými francouzskými upíry. Hermiona, která si stále není jistá, jestli jí skřeti opravdu odpustili, proto usoudí, že bude lepší udržovat si obezřetný odstup.

Nohy ji začínají rozdírat pásky bot na vysokém podpatku. Nenápadně si otírá palec pravé nohy o levý kotník a uvažuje o seslání polštářového kouzla, když do ní vrazí Zelda Bulstrodeová, první sekretářka.

„Promiň, Grangerová.“ Bulstrodeová se Hermioně vyhne, jako by byla pouhé poleno, a pokračuje na druhou stranu místnosti. Rozčísne přímou cestou dav a svým zavalitým tělem vrazí jako klín mezi hosty.

Hermiona by přísahala, že ta žena má trolí krev.

Toho odpoledne, když pomáhala skřítkům zvětšovat taneční sál, se u ní Bulstrodeová zastavila. Hermiona byla zpocená, zrudlá a rozcuchaná; oběma rukama zvednutýma nad hlavu držela strop, zatímco skřítci posouvali stěny a vytvářeli výklenky.

Bulstrodeová promluvila hned od prahu: „Měla bys práci delegovat, Grangerová.“

Hermiona s rukama stále namířenýma ke stropu čiperně odpověděla: „Ale Horacio taky dohlíží na jídlo sám, Zeldo.“

Bulstrodová se prudce otočila na patě. Velvyslanec jí vždycky říkal ‚slečno Bulstrodeová’.

K čertu s Bulstrodeovou.

A s tím jídlem je to pravda.

Skřítci pobíhají mezi hosty a nosí stříbrné podnosy obtěžkané delikátními sousty. Hermiona jednoho z nich zastaví a po chvilce váhání si vybere koláček foie gras.

Vrstva křupavé drobenky a fíků se jí rozpadá na patře, ustupuje pikantnímu mangovému chutney, až se dostane k hlubokým tónům foie gras, které se jí rozplývají na jazyku a naplňují celá ústa bohatou, divokou chutí lanýžů a temnou medovou sladkostí deštěm nasáklého listí v lese. Možná měl Horacio pravdu.

Nakloní se, aby z podnosu zvedla flétnu se šampaňským, a když se narovná, oči jí zacloní pár rukou. Při tom doteku celá ztuhne. Volnou rukou odstrčí cizí dlaně a otočí se, připravená dát tomu hlupákovi co proto.

Její sklenice se s tichým, křišťálovým cinknutím rozbije o mramorovou podlahu.

Usmívá se na ni Cormac McLaggen.

„Klídek, Hermiono! Slyšel jsem, že jsi zalezlá v Paříži. Škoda, s takovou kariérou na ministerstvu.“

„Ehm...“

„Věř mi, vůbec se ti nedivím, že jsi od toho idiota Ronalda Weasleyho utekla. Dívka jako ty s takovým ztroskotancem. Tss,“ zakroutí hlavou. „Ale teď, když jsem tě našel, se budeme vídat mnohem častěji. Přijel jsem do Paříže -“ vypne hruď „- prodávat Francouzům Kulové blesky. Strýček Tiberius koupil většinu akcií - válečná kořist, víš, předchozí majitelé se až příliš kamarádili se starým Piusem Břichnáčem - a u Merlina, vyděláme na tom!“

„... Francouzi nehrají famfrpál!“

„My je to naučíme. Přijel jsem se svým hvězdným týmem, partou namakaných kluků. Já jsem samozřejmě brankář.“ Hrudník se vypne o další centimetr. „Hele, když o tom tak přemýšlím, můžeš mi pomoct. Potřebujeme, aby nám Francouzi poskytli šikovný terén. Pozemek, hřiště někde v centru pro ukázkové zápasy. Myslím, že by se hodil ten jejich Terrain National de Pétanque Magique. Konečně by se dal pořádně využít.“ Ušklíbne se a položí Hermioně ruku kolem ramen. „My dva, ty a já, těm žabožroutům ukážeme.“

Hermiona udělá krok vzad a narazí do velvyslance Křiklana. Ten se žoviálně usmívá. „Zdravím, Cormacu. Rád vás vidím v nejlepší formě, můj chlapče. A jak se má starý dobrý Tiberius?“

„Posílá vám pozdravy, pane. Jak už jsem říkal Hermioně, koupil většinu ve firmě Kulový blesk a.s. a poslal mě sem, abych tu otevřel trh. Potřebujeme jen, aby nám ti žabožrouti umožnili využívat National de Pétanque.“

„National de Pétanque, hm?“ zamyslí se Křiklan. „Proč ne, chlapče. Ale chápete, musíme být opatrní. Jsou tu jisté možnosti, ale své požadavky nesmíme prezentovat příliš okatě.“

McLaggenův úsměv se rozšíří. „V tom spoléhám na vás, pane.“

„Přesně tak, Cormacu. Tento úkol bude mít na starosti slečna Grangerová a vy víte, jak je výkonná. Teď buďte hodný chlapec a odejděte. Neměli bychom být spolu viděni příliš dlouho. A nezapomeňte – ani muk.“

***

Když je po půlnoci a všichni hosté odešli, Křiklan vyzve Hermionu, aby ho následovala do jeho soukromé kanceláře.

„Posaďte se, má drahá,“ ukáže na pohodlné křeslo a s povzdechem se sám složí na měkkou pohovku. „Stáří, Hermiono. Není tak pozdě, ale... Každopádně si troufám říct, že to byl vydařený večírek.“

Hermiona zůstane stát. „Pane, přísahám, že jsem McLaggena na seznam nenapsala. Nemůžete mu přece vyhovět... Vpadl sem bez pozvání!“

Křiklan zvedne ruku: „Horacio, prosím, Hermiono. A posaďte se. Bolí mě z vás za krkem.“

„Dobře,“ pokračuje, jakmile se mladá žena posadí. „Co by se stalo, kdybych McLaggenovi řekl ne?“

Hermiona se podívá na své ruce.

„Přesně tak,“ pokračuje velvyslanec. „Takhle odešel s příkazem, aby mlčel. Jde o to, že máme prosazovat britské obchodní zájmy, a Tiberiusovi není radno křížit cestu. Ve skutečnosti je nyní ještě vlivnější, pokud máme věřit Cormacovi. Netušil jsem, že koupil akcie Kulového blesku. Nejspíš je od chudáka starého Bainbridge, který byl génius na formule, ale nikdy neměl hlavu na politiku, získal zatraceně levně. Havraspár, co na to říct?“

„Ale proč já? Jsem služebně nejmladší, nejsem kvalifikovaná, a jestli budu zasahovat do kompetencí poradkyně ministra, bude chtít mou hlavu.“

„Protože když tam pošleme nejmladšího z personálu, budou si myslet, že o tu věc moc nestojíme. Proto bude laskavost, kterou si vyžádají na oplátku, menší. Zároveň jste ale válečná hrdinka, takže se nebudou cítit uraženi.“

„A když odmítnou?“

Křiklan složí ruce na svém obrovském břiše a opře se o polštáře. „Pak, moje milé děvče, nebudeme muset uklidňovat poradkyni ministra.“