Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hermiona se objímala, když naslouchala profesorčiným slovům.

„Slečno Grangerová… Hermiono, jste dítě, které se mění v mladou ženu, zatímco se snažíte žít v cizí zemi s pravidly a tradicemi, které neznáte. A i když jste se velmi přiblížila k porušení jedné z těchto tradic, nemyslím si, že by vás to trvale poškodilo, pokud byste změnila své chování,“ řekla McGonagallová uklidňujícím tónem. „Promluvím si s dotyčnými rodiči a ujistím je, že záležitost byla vyřešena.“

Hermiona si otřela oči, ze kterých se jí začaly hrnout slzy. „Nikdo mi nesmí říkat… lehká sukně.“

„Jestli někoho uslyším něco takového říkat, postarám se o to,“ ujistila dívku McGonagallová.

„Ale Malfoy a ti ostatní…“

McGonagallová zvedla ruku. „Toto je záležitost Nebelvíru, a pokud pan Malfoy naznačí, že jste něco méně než mladá dáma, promluvím si s jeho matkou.“

Hermiona se na ni zmateně podívala, zatímco si z tváří otírala poslední slzy.

„Narcisa je žena s poměrně silnou vůlí, která by neschválila, aby její syn dělal takové poznámky o jakékoli dívce,“ řekla McGonagallová s úsměvem. „Viděla jsem, jak se pustila do vlastního manžela, když méně než zdvořilým tónem promluvil k mladé prodavačce.“

Hermiona přikývla. „Takže se prostě jen musím držet dál od chlapeckých ložnic.“

„To bude vhodné,“ souhlasila McGonagallová s úsměvem.

„Mohlo by to jít,“ uznala Hermiona.

„To je vše, oč žádám,“ řekla McGonagallová. „Měla byste být vděčná, že se rodiče obrátili na mě a ne na ředitele. Ten má v těchto věcech tendenci být poněkud… mužský.“

„Jsem jen ráda, že to nebyl profesor Snape.“

„Ach ne, dítě. Utíká před touto záležitostí i před jakoukoli jinou věcí týkající se žen. Nechává to na profesorce Prýtové nebo na mně,“ vysvětlila McGonagallová. „Profesor Kratiknot se alespoň snaží. Samozřejmě se postará, aby v místnosti byla přítomná prefektka.“

Hermiona se vědoucně usmála.

xxx

Bylo téměř osm hodin večer, když McGonagallová dokončila opravování poslední písemné práce. „Potřebuji další červený inkoust,“ řekla si tiše sama pro sebe.   

V tu chvíli vzplál oheň v její kanceláři, někdo s ní chtěl mluvit.

„Můj den nikdy nekončí,“ zamumlala tlumeně, když vyslala znamení, že souhlasí.

„Minervo, doufala jsem, že budeš mít chvíli na rozhovor,“ řekla volající.

„Jestli jde o to, na co myslím, možná bys měla přijít sem,“ odpověděla McGonagallová.

„Dobře,“ souhlasila volající a ukončila hovor. Téměř okamžitě se oheň změnil na neonově zelený a plameny začaly olizovat horní část krbu.

„Skotskou?“ zeptala se McGonagallová a zvedla láhev, aby ji návštěvnice viděla.

„Dala bych si na prst nebo dva,“ odpověděla Augusta Longbottomová a kouzlem si očistila hábit od sazí.

„Raději tři nebo čtyři,“ zabručela McGonagallová a nalévala.

„Těžký den, Minervo?“ zeptala se Augusta, když se uvelebila v křesle.

Minerva odfrkla. „Vždycky je to těžký den. Máme málo zaměstnanců, jsme přepracovaní a málo placení. K tomu přidej hormonálně rozbouřené děti, které nejdřív jednají a pak teprve přemýšlejí. A navrch ještě ředitele, který raději dělá cokoli jiného než svou práci. Divím se, že nejsem alkoholička, nebo že jsem se ještě nepokusila Albuse zabít.“

Augusta přijala sklenici. „Ne že bychom ho mohly nahradit,“ přiznala. „Příliš mnoho lidí si myslí, že slunce svítí z jeho zadnice. A kdybychom to zkusily, Malfoy a jemu podobní by se chopili příležitosti získat moc. Lepší je známá osina v zadku než neznámá zrůda.“

„Navrhla bych zabít Malfoye, ale obě víme, že Popletal by byl naštvaný, kdyby přišel o svého prachatého miláčka, jak by řekli mudlorození,“ řekla Minerva a napila se.

Augusta se přidusila svou skotskou. „To je hrozná představa. Zajímalo by mě, kdo by v tom vztahu nosil sukni.“

„Malfoy,“ ujistila ji Minerva. „Když tady studoval, byl tak trochu slečinka. Jeho syn není jiný. Stále se divím, jak s ním Narcisa otěhotněla.“

„Práce s kouzly,“ navrhla Augusta, „nebo alespoň bych to na ně odhadovala.“

„To ubohé děvče. S manželem, který se ji snaží předběhnout a získat titul nejhezčí Malfoy nebo nejkrásnější vlasy,“ poznamenala Minerva.

„Doufejme, že má bokem milence, jinak by byla velice osamělá,“ navrhla Augusta.

Obě se na sebe podívaly, než se rozchichotaly.

„Jsme hrozné,“ konstatovala Minerva.

„To jsme,“ souhlasila Augusta, když si cinkly sklenicemi.

Chvíli si užívaly drink a vzájemnou společnost.

„Tak tedy, s tou holkou jsi mluvila?“ zeptala se Augusta s povzdechem.

Minerva přikývla. „Byla dost rozrušená, že by si o ní někdo mohl něco takového myslet.“

Augusta si odfrkla. „Bylo lepší to řešit teď, než za rok nebo dva. Nebo poté, co nějaký kluk vezme její přítomnost jako pozvání.“

Minerva se podívala na svou sklenici a zavířila bledě zlatou tekutinou. „Přála bych si, aby nám Albus a rada dovolili umístit stejné kouzlo na chlapecké pokoje.“

„Je to rituál přechodu,“ citovala Augusta posměšným tónem. „Je na dívce, jestli chce spát s celou ložnicí, nebo ne. Ach, jak já nesnáším ty staré fosilie.“

Minerva si odfrkla. „Zdá se mi, že si pamatuji, jak často jsi pobývala v Robertově pokoji, když jsi byla studentka.“

„To bylo něco jiného,“ podotkla Augusta. „Už jsem s ním byla zasnoubená a on měl soukromý pokoj.“

„Taky mám pocit, že si pamatuji, jak jsem Franka a Alici mnohokrát přistihla ve všelijakých přístěncích nebo učebnách, když byli studenti,“ nadhodila Minerva.

„Pověz mi o tom Grangerovic děvčeti,“ naléhala Augusta.

„Proč? Hledáš nevěstu pro Nevilla?“ pátrala Minerva.

„Ne. Longbottom si umí najít svou vlastní nevěstu, i když ho dotyčná bude muset párkrát plácnout po zátylku,“ přiznala Augusta.

Minerva se uchechtla. „Pamatuji si. Několikrát jsem si byla docela jistá, že ho omráčíš.“

„Jen proto, že byl tupější než obvykle,“ odpověděla Augusta s domýšlivým úsměvem.

Minerva zavrtěla hlavou, než se vrátila k tématu. „Jak víš, Hermiona Grangerová je mudlorozená…“

„Předpokládaná,“ přerušila ji Augusta. „Má se za to, že je mudlorozená. Bez prozkoumání jejích předků nemůžeme říct, jestli je pravá mudlorozená, nebo jiskra v linii motáků. Pokud víme, mohla by být Blacková, Dagworthová, Flumeová, nebo pocházet z jedné z dalších linií, které povzbuzují své muže, aby si v mládí vyhazovali z kopýtka.“

Minerva si povzdechla. „Předpokládá se, že je mudlorozená, dokud nepůjde ke Gringottům, aby absolvovala zkoušku, kterou jí nikdo ani nenavrhne, protože přece všichni vědí, že mudlorození jsou noví kouzelníci a v žádném případě nemohou pocházet z linie motáků,“ pronesla Minerva a přitom protočila oči jako dospívající.

„A za to můžeš poděkovat Brumbálovi, školní radě a Starostolci,“ ozvala se Augusta.

„Jak víš, je nebelvírkou ve stejném ročníku jako Neville. Ve skutečnosti jí věková hranice utekla o pár dní, takže je skoro o rok starší než většina jejích spolužáků,“ pokračovala Minerva, Augustinu poznámku ignorovala.

„A ty jsi jí musela vysvětlovat, proč je pro mladou ženu špatné chodit do chlapecké ložnice,“ podotkla Augusta se zdviženým obočím.

„No, ano,“ připustila Minerva. „Na její obranu můžu říct, že je velmi chytrá, možná nejchytřejší čarodějka své generace, ale chybí jí schopnost zachytit sociální signály.“

„Což se jaksi stává u velmi chytrých lidí, kteří jsou shodou okolností hloupí jako zadní noha maguára,“ poznamenala Augusta. „Prosím, řekni mi, že ta holka umí myslet. Že není jen nějaký papoušek, který opakuje, co se od něj očekává.“

Minerva sáhla po lahvi skotské a nalila si dalších pár prstů jantarové tekutiny. Pak udělala totéž pro Augustu.

„Tohle není dobré znamení,“ řekla Augusta, když přijala svoji sklenici.

„Jedním z Hermioniných největších problémů je její láska k pravidlům,“ prohlásila Minerva.

„Takže se jimi pravděpodobně řídí do puntíku a očekává, že to budou dělat i ostatní,“ vmísila se Augusta.

Minerva přikývla. „Občas pravidla poruší.“

„Jako když použila prokletí želatinových nohou na mého Nevilla během jeho prvního ročníku,“ zavrčela Augusta.

Minerva přikývla. „Což souvisí s její láskou k autoritám… nebo k váženým osobnostem.“

„Má tatínkovskou úchylku?“ zeptala se Augusta překvapeně.

Minerva právě pila, když to Augusta řekla. Zatímco prskala, vypravila ze sebe: „Au. Sakra, to bolelo. A ne, nemá tatínkovskou úchylku. Možná bude jednou využívat svou sexualitu a moc nad muži k tomu, aby je ovládla, ale myslím, že je ještě moc mladá na to, aby se to dalo říct přesně.“ Položila sklenici a pokračovala. „Ještě se nenaučila zpochybňovat ty, kteří jsou u moci, a pochybuji, že se tak stane. Kdyby Albus řekl, že obloha je zelená, myslím, že by to bez otázek přijala.“

„Ale nemůže to s ní být tak špatné,“ namítla Augusta.

„Možná to není tak zlé, ale jakmile si vezme do hlavy svou pravdu, musíš prakticky těsně vedle ní seslat explozivní kouzlo, aby tě poslouchala,“ odpověděla Minerva. „Řekl ti Neville o SPOŽÚS?“

„Ne,“ řekla Augusta opatrně.

„Společnost pro podporu občanské a životní úrovně skřítků. Chtěla osvobodit domácí skřítky. Ne aby jim poskytla ochranu nebo jim pomohla uniknout z krutých rodin, ale aby je všechny osvobodila,“ vysvětlila Minerva. „Když se jí ostatní snažili vysvětlit, proč je to hloupost, neposlouchala. Dokonce i domácí skřítci se o to snažili, ale myslela si, že jsou zaslepeni tím, jak byli vychováni, a že jí budou děkovat, až budou osvobozeni.“

Augusta zasténala. „To odpovědělo na otázku. Ta holka je předurčena pro ministerstvo, pokud se ukáže, že pochází z linie motáků, nebo skončí jako něčí asistentka, pokud ne.“

„Doufala jsi v něco jiného?“ zeptala se Minerva.

Augusta si s povzdechem usrkla ze sklenice. „Doufala jsem ve víc. Poslední dvě války nám vzaly tolik, že jsem od ní čekala něco víc. Doufala jsem, že se stane výzkumnicí, vynálezkyní, že bude mít jiskru skutečně změnit svět.“

„A ty si nemyslíš, že jako zaměstnankyně ministerstva dokáže změnit svět?“ zeptala se Minerva.

„Znáš odpověď stejně dobře jako já,“ namítla Augusta. „Nebyla jsi to ty, kdo chtěl změnit to, jak to v Bradavicích chodí? Jak to dopadlo?“

„Pochopila jsem,“ zabručela Minerva.

Augusta dopila sklenici, vstala a posbírala si věci. „Vždycky můžeme uskutečnit Plán Q.“

„Jenže kdybychom stvořily Paní zla Longbottomovou, hrdinové by se nás snažili zabít,“ upozorňovala Minerva.

„Ale má drahá Paní zla McGonagallová, tím bychom jen vyhubily mrtvé a nemocné větve magie, jako ty staré parchanty ve školní radě a smrtijedy. Jsem si jistá, že hrdinové s námi budou souhlasit, že se to muselo stát,“ namítla Augusta.

Když Minerva hned neodpověděla, Augusta se k ní otočila. „Minervo?“

„Nejpravděpodobnějším hrdinou by byl Potter,“ řekla Minerva.

„A kam půjde Potter, tam bude po jeho boku Longbottom,“ prohlásila Augusta. „Budeme muset zapracovat na tom, aby se kluci scházeli častěji a abychom poněkud omezily okruh Albusových pomocníků.“

„To by nemělo být moc těžké. Ron si potřebuje zlepšit známky. Co se týče Hermiony, jsem si jistá, že jí najdu něco k prozkoumání. Možná to zažehne tu jiskru, kterou potřebujeme,“ odpověděla Minerva.

Augusta přikývla a otočila se zpět ke krbu. „Tak zase příště,“ řekla a zmizela v plamenech ohniště.

Minerva hlubokým douškem dopila svůj drink. „Ano. Svět se změní. To všechno proto, že Grangerová vešla do chlapecké ložnice, když se Neville převlékal.“ Uchechtla se. „Asi jeho mužnost opravdu otřásla světem.“

KONEC?