Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1.

Buch!

Hermiona zvedla hlavu od Vražd o slunovratu a očima prohledávala místnost, dokud neidentifikovala okno jako zdroj onoho zvuku. Odložila knihu na stůl, vymotala se z heboučké deky na pohovce a jala se zkoumat.

Vyhlédla z okna, ale kromě šedé oblohy neviděla nic. Všechno se zdálo být normální a obyčejné, tedy kromě silné vichřice, která otřásala jeřabinou v její zahradě, takže neustále klepala na okna jejího domku. Přesto byl ten hluk zvláštní a nešlo jen o vítr. Hermiona popadla hůlku a než vyšla ven, hodila na sebe svetr.

Když otevřela dveře, okamžitě na ni zaútočil poryv studeného větru. Zachvěla se a zamžourala do slabého večerního světla. Opět neviděla nic neobvyklého. Přitáhla si svetr těsněji k tělu a spěchala do zadní části domu, kde okno obývacího pokoje směřovalo do malé, zdí obklopené zahrady. Při pohledu, který ji přivítal, strnula na místě.

Pod oknem, tak blízko u zdi, že zevnitř domu nebyl vidět, ležel velký černý pták. Nehýbal se.

Hermiona se k němu blížila s hůlkou napřaženou před sebou a snažila se dělat co nejmenší hluk. Na straku byl příliš černý a na vránu příliš velký. Takže krkavec. Corvus corax, doplnila její nápomocná mysl. Velmi chytrý, velmi těžko ochočitelný, ale pokud se to podaří, ostrý a nesmírně věrný společník.

Přikrčila se, aby si ho prohlédla zblízka. Krkavec ležel zcela nehybně, jen jeho peří se třepotalo ve větru, který stále kvílel. Pták vypadal, že je v bezvědomí. Nebo mrtvý. Rychlé diagnostické kouzlo odhalilo, že jeho srdce stále bije a že dýchá. Tedy v bezvědomí.

Svlékla si svetr. Poskládala ho do malého hnízda a krkavce do něj pomocí hůlky opatrně přelevitovala; pak zkontrolovala, zda nemá poraněná křídla a zda jsou správně složená u těla. Krátce uvažovala, že použije Levicorpus, aby ho dostala dovnitř, ale rozhodla se to nedělat. V současném počasí bude lepší zbytečně neriskovat. Strčila si hůlku do pásku domácích kalhot a ignorovala obraz Pošuka Moodyho, který se jí mihl hlavou. Ve chvíli, kdy se spustil déšť, zvedla krkavce v jeho hnízdě, přitiskla si ho k hrudi a doběhla zpátky do domu.

Bezpečně uvnitř položila krkavce na pracovní desku v kuchyni, aby ho co nejdříve osušila a zahřála, a až následně osušila sebe. Znovu zkontrolovala, zda pták dýchá a zda mu stále bije srdce. Co dál? V letáku, který si vyzvedla v místním vesnickém obchodě, když se sem přestěhovala, bylo něco o volně žijících zvířatech. Ale kam ten zatracený papír strčila?

Po chvíli pátrání ho našla na dně hromady lesklých brožur, letáků a prospektů, mezi nimiž leželo oznámení o loňském vesnickém jarmarku, jízdní řády mudlovského autobusu, který jezdil z náměstí před kostelem, leták na premiéru v kouzelnickém Národním divadle a nejnovější katalog ‚Troufni si být bohyní – je to kouzelné‘ z Levandulina obchodu se spodním prádlem, zaslaný prvotřídní sovou s laskavým svolením samotné majitelky. Hermiona odolala nutkání celou tu hromadu roztřídit, když už byla u toho. Nicméně krkavcův osud se zdál být o něco naléhavější než úklid starého papíru. Teprve pak ji napadlo, že mohla na leták rovnou použít Accio. Pokrčila rameny, než rychle pročetla vytištěné informace. Zatím se zdálo, že si vedla dobře. Zbývalo zkontrolovat už jen jednu věc.

Vrátila se do kuchyně a prohlížela si krkavcův zobák. Vypadal impozantně. Velmi. A ostře. Šla si nasadit pár pracovních rukavic, než se ke krkavcovi znovu přiblížila, a doufala, že si nevybere tento okamžik, aby se probudil. Co nejšetrněji zobák rozevřela a prohlédla ústní dutinu. Nic nebylo ucpané. Dobře. Ulevilo se jí a o krok ustoupila.

Znovu se podívala na leták. Dýchání: zkontrolováno. Tlukot srdce: zkontrolováno. Dýchací cesty nejsou ucpané: zkontrolováno. Skotská záchranná stanice pro volně žijící zvířata doporučila nechat ptáka v klidu v tmavém prostoru, aby se zotavil, nebo ho pokud možno vzít k veterináři.

„Hm,“ přemýšlela Hermiona. „Otázka zní: jsi magický, nebo nemagický pták?“ Přejela po něm hůlkou. Našla velmi slabé stopy zbytkové magie.

„Hm,“ zopakovala. „Mohl bys být kouzelnický společník. Nebo bys mohl být divoký, který se chvíli potloukal v kouzelnické zahradě.“

Při bližším pohledu se velmi podobal obyčejnému krkavcovi. Podle toho, co Hermiona poznala – protože nikdy předtím nebyla tak blízko dospělému krkavcovi – byl průměrně velký, i když trochu hubený. Jeho zobák vypadal stejně ostrý jako jeho opeření lesklé, s malou výjimkou proužku peří na jedné straně krku. Přestože peří kolem krku mělo být načepýřené, tohle vypadalo rozcuchaněji, než bylo obvyklé. Zvláštní, ale nikoliv přesvědčivý důkaz o původu ptáka.

„Víš, ušetřil bys nám oběma spoustu starostí, kdyby ses probudil a šel si po svých,“ řekla Hermiona krkavcovi. „Kromě toho se mi nechce brát tě zítra s sebou do Bradavic.“

Věděla, že podle letáku má zraněného ptáka nechat samotného ve tmě, aby se zotavil, ale měla ho také udržovat v teple. Kromě toho se nedokázala přinutit nechat krkavce samotného v chladné kuchyni, a tak ho i s jeho hnízdem ze svetru přelevitovala do obývacího pokoje. Položila polštář z pohovky blízko okna a krkavce na něj opatrně položila. Přinesla misku s vodou a na talířek položila soví pamlsky, pár kousků slaniny a rozdrobenou ovesnou sušenku. Všechno to pak položila vedle krkavcova polštáře a odešla do ložnice dokončit balení.

Plány na vyučování měla hotové, učitelský hábit ležel úhledně složený u nohou postele a několik stohů knih čekalo na zmenšení, aby je mohla uložit do kufru. Než však roztřídila zbytek svých věcí na následující pololetí, byla už skoro půlnoc. Ale trvalo jí to tak dlouho také kvůli tomu, že se stále po špičkách vracela do obývacího pokoje, aby zkontrolovala krkavce.

Když měla sbaleno, uvařila si čaj a usadila se na pohovku, aby si před spaním početla. V jednu chvíli se zdálo, že se krkavec vzbudil, ale když se podívala do rohu u okna, byl stále v bezvědomí. Nakonec ho před ulehnutím ještě jednou zkontrolovala, ale nic se nezměnilo.

Druhý den ráno se probudila do slunečního svitu a jasné modré oblohy. Než se pustila do jakékoliv činnosti, dopotácela do obývacího pokoje. Krkavec byl pryč. Napil se vody, snědl slaninu a sušenku, ale sovích pamlsků se ani nedotkl. Očividně bez problémů našel otevřené okno – zabezpečené proti počasí a proti vniknutí člověka, ale ne proti ptákům. Hermionou projela vlna úlevy, následovaná malým zklamáním. Možná je načase znovu přemýšlet o tom, že si najde nějakého společníka. Teď ale musela pokračovat v ranní práci, jinak riskovala, že přijde pozdě na schůzku, kterou před začátkem vyučování svolala ředitelka.