Preklady fanfiction Harryho Pottera

Na slunečném ostrově 5. část

Studenti a učitelé čtvrté školy se právě společně vraceli do svých pokojů, když je vyrušil zrzavý tajfun, který se přiřítil a zablokoval jim cestu.

„Harry,“ lapal po dechu. Byl zadýchaný a vypadal, jako by právě vyběhl řadu schodů.

„Rone,“ řekl Harry neutrálně. Přemýšlel, co se stalo, že ho přestal ignorovat.

„Myslela jsem, že s námi nemluvíš?“ odfrkla si Hermiona.

Ostatní studenti čtvrté školy kolektivně ustoupili o krok zpět, aby trojice mohla vyřešit své neshody.

„Charlie…“ Ron se zhluboka nadechl. „Charlie je tu kvůli prvnímu úkolu. Musíme najít způsob, jak tě dostat z tohohle turnaje.“

„Nemůžeme,“ řekl Harry s lítostí.

„Ty to nechápeš, kámo. Jsou to zatracení draci.“

„Chápu,“ řekl Harry klidně, „ale…“

„Zapomeň na tu mizernou slávu a prokleté zlato,“ křičel Ron, „mohli by ti ublížit, ty pitomý parchante.“

„Uvědomuji si to, Rone. Já…“

„Nalij do něj trochu rozumu, Hermiono,“ prosil Ron, „řekni mu, ať odstoupí.“

„Nemůže,“ řekla tiše, „pravidla to nedovolují.“

„Sakra práce,“ Ron vypadal, že se zhroutí. „Co budeme dělat?“

„Budeme zkoumat draky,“ řekla Hermiona klidně. „Je to tak, Harry?“ nervózně se kousla do rtu, zatímco čekala na Harryho odpověď.

„Jasně,“ souhlasil.

„Nikdy jsi tam neměl dávat své jméno, Harry,“ zasténal Ron, „omlouvám se, že jsem to po tobě vůbec chtěl.“ Všechno se zdálo tak jednoduché, než vyšlo najevo, jak nebezpečné to bude. Byl si jistý, že to nejhorší, čemu budou muset soutěžící čelit, bude něco, jako byly obrany kolem kamene mudrců v prvním ročníku. Ale draci, to je něco úplně jiného.

„Já jsem to neudělal,“ řekl Harry pevně.

„Ale…“

„Ale nic,“ zavrčel Harry, „nepřihlásil jsem se do té hloupé soutěže, a pokud ti tři roky přátelství nestačí k tomu, abys mi uvěřil, tak…“

„Promiň,“ přerušil ho Ron.

„Co?“

„Řekl jsem, že se omlouvám,“ zopakoval Ron s kyselým výrazem ve tváři, „víš? Spletl jsem se.“ Bylo jasné, že nerad přiznává jakoukoli svou chybu.

„No dobře,“ řekl Harry klidně.

„Tak je mezi námi všechno v pořádku?“ zeptal se Ron s nadějí.

„Jo,“ souhlasil Harry, „asi.“

„Charlie si s tebou po prvním úkolu chce promluvit,“ oznámil Ron. „Nejsem si jistý proč, jen že chce probrat něco důležitého a že nechce, ehm…“ otočil hlavu a bezmocně se podíval na Hermionu. „Nechce, aby to vypadalo, jako by kvůli Harrymu podváděl.“

„Nepřeje si, aby to vypadalo nevhodně,“ navrhla Hermiona. Nebyla úplně spokojená s představou, že by Rona měla přijmout zpátky, aniž by ho nejdřív donutila pořádně se plazit.

„Jo,“ souhlasil Ron.

„O čem chce mluvit?“ zeptal se Harry.

„Nevím,“ přiznal Ron a začervenal se. „Běžel jsem sem, jakmile jsem se dozvěděl o dracích.“

„To nebylo moc zdvořilé,“ napomenula ho Hermiona. Navzdory svému nesouhlasnému tónu se tvářila spokojeně. Tohle byl přesně ten přístup, který hledala.

„Vyřiď Charliemu, že si s ním rád promluvím,“ dodal Harry.

„Řeknu mu to,“ souhlasil Ron šťastně. „Vlastně za ním zajdu hned teď.“ Otočil se a neudělal ani tři kroky, když ho něco napadlo. „Hele, Harry?“

„Jo, Rone?“

„Nevadilo by ti, kdybych se s tebou někdy najedl u vašeho stolu?“ Jeho záda byla ztuhlá a prozrazovala, jak moc nervózní byl, když čekal, jaká bude odpověď.

„Chceš se přidat k mé škole?“ zeptal se Harry zvědavě.

„Ne, nikdy bych nemohl opustit Nebelvír. Jen jsem si myslel, že by bylo fajn zase jíst s kamarády.“

„Jasně, Rone,“ souhlasil Harry, „jen mi dej vědět předem, ať můžu nechat připravit místo navíc.“

„Díky, kámo,“ řekl Ron vesele.

„Ještě nemůžu potvrdit, že jsou to draci,“ řekla Susan poté, co zrzek odešel, „ostatní školy se v celé té otázce se soudci zdráhají.“

„Pohroz, že jejich šampionům odečteš body z hodnocení,“ navrhla Hermiona, „a nabídni jim přísahu, že Harrymu neposkytneš žádné informace.“

„Ale…“ protestovala Hannah.

„Zajisti si, aby nejdřív odpřisáhli oni, že svým šampionům o úkolech nic neřekli,“ dokončila Hermiona, „jsem si jistá, že když se budeme snažit, dokázali bychom vymyslet něco dostatečně komplexního.“

„Tohle nech na mně, Grangerová,“ navrhla Daphne.

xxx

Dva záhadní studenti se podívali na svůj kotlík a přáli si, aby se reakce v něm zrychlily.

„Budeme s tím schopní pohnout asi za den,“ navrhl jeden.

„Možná by bylo dobré se do té doby vytratit,“ souhlasil druhý.

„Jakou výmluvu bychom měli použít, kdybychom měli tu smůlu a byli odhaleni dříve, než to bude hotové?“

„Už nějakou dobu jsme nepoužili tu, že jsme zabloudili,“ navrhl druhý.

„To bude fungovat, vypadáme rozhodně dost hloupě na to, aby to bylo věrohodné.“

„A musíme jen doufat, že naše kouzla byla dostatečně dobrá na to, aby skryla kotlík s připravovaným lektvarem.“

„Škoda, že Tracy a Daphne musely takhle naštvat Snapea.“

„Snažím se být rád, že dvě z nás získaly útočiště.“

„Nemluvě o tom, že nám to prozrazuje, že bere zmijozely.“

„Každopádně ženské.“

„I když si zařizuje harém, pořád bude potřebovat lidi, kteří se postarají o celkovou údržbu místa.“

„Pokud nebude potřebovat stráže.“

„Hmmm?“

„Najednou mě napadla tradiční úprava strážců, která se provádí předtím, než jim je dovoleno vstoupit do harému.“

„Fuj.“

xxx

Když začala jejich schůzka se zástupci ostatních škol, Susan s Hannah nechaly Daphne, aby se ujala vedení.

„A samozřejmě bychom byli ochotni složit přísahu, že naše přítomnost u soudcovského stolu nebude znamenat, že našemu šampionovi bude předán stálý proud informací,“ řekla Daphne klidně, „pokud ostatní soudci budou ochotni učinit totéž.“

„To je hanebnost,“ vyhrkl Karkarov. „Dovolujete si naznačovat, že…“

„A že v minulosti neunikly žádné informace týkající se žádného z úkolů,“ přerušila ho Daphne s úsměvem.

„Vy… já…“ muž zrudl vztekem. „Odmítám složit takovou přísahu.“

„Skvělé,“ odpověděla Daphne s oslnivým úsměvem. „Mě samotnou netěšilo, že bych ji měla složit. Věřím, že nikdo z vás nemá žádné další námitky?“

xxx

Jak se to v jeho životě stalo již opakujícím se tématem, Harryho při návratu do koleje v doprovodu dvou dívek přivítaly dvě mohutné postavy ve vše zakrývajících hábitech.

„Můžu pro vás dva něco udělat?“ zeptal se Harry rezignovaně. Doufal, že si ani jedna z postav nevšimla, kdy mu hůlka vyklouzla z rukávu do čekající ruky, zatímco druhou nepřítomně odstrkoval Hermionu z palebné linie.

Když Lenka spatřila, co se děje před ní, ustoupila do hodícího se výklenku a vytáhla svou vlastní hůlku.

„Co víš o čistokrevných zvycích?“ začala jedna z postav zvučným barytonem.

„Vůbec nic,“ odpověděl.

„Tedy,“ zeptala se druhá nervózním hlasem, „věděl jsi, že je možné, aby jedna rodová linie byla pomocí závazných přísah lstí přinucena být k službám jiné?“

„Nee. Hermiono?“

„Nemám tušení, Harry.“

„Lenko?“ Harry zvýšil hlas.

„Stává se to,“ zazněl chodbou její hlas, „ale napadají mě jen dvě rodiny, které byly tak hloupé, že na to naletěly.“

„Předpokládám, že to tvoje rodina slouží někomu jinému?“ zeptal se Harry.

„Obě naše rodiny,“ souhlasila jedna z postav.

„A ty chceš být svobodný?“

„Ano.“

„Proč přicházíte za mnou?“ zeptal se Harry.

„Jako vládce země nám můžeš udělit amnestii a zrušit naše otrocká pouta,“ vysvětlila jedna z postav.

„Proč jste to ještě neudělali?“ zeptal se Harry ostře.

„Dostali jsme seznam zemí, které nesmíme navštívit, dokud platí přísaha,“ řekla jedna z postav rezignovaně. „A britská vláda veřejně prohlásila, že nebude zasahovat do neformálních dohod mezi čistokrevnými rodinami,“ dodala druhá hořce. „Mudlovská vláda by mohla pomoci, ale bez magie…“ zmlkl.

Skupinu zahalilo mlčení. „Nemysli si, že přicházíme s prázdnou,“ řekla rychle druhá postava. Sáhla za sebe a objevil se středně velký kotlík.

„Co to je?“ zeptal se Harry Hermiony.

„Vypadá to jako čtvrtá fáze docela obtížného a užitečného lektvaru,“ zamumlala Hermiona. „To jste uvařili vy dva?“

„Ano.“

„Když jsem se o to snažila sama, nikdy jsem se nedostala přes třetí fázi,“ řekla Hermiona. Její tón byl více než jen trochu nespokojený.

„Pravděpodobně se řídíš návodem z lektvarové příručky pro sedmý ročník, že?“

„Ano, a proč?“

„Je tam tisková chyba,“ vysvětlila postava. „Křídla zlatoočky se mají rozmělnit na prášek, ne krájet na kostičky.“

„Rozumím,“ přikývla pomalu. „Děkuji.“

„Rád pomůžu.“

„A co se týče té záležitosti, o které jsme diskutovali předtím?“

„Jistě,“ souhlasil Harry. „Jen mi řekni, co mám dělat.“

„Existuje docela jednoduchý rituál, který můžeme provést později,“ řekla jedna z postav s očividnou úlevou.

„Pokud to nezpůsobí žádnou újmu mně ani mým blízkým, tak jistě.“ Harry se na obě postavy díval nevyzpytatelným pohledem. „Plánovali jste mi někdy říct, kdo jste?“

„Promiň.“ První postava si stáhla kapuci a odhalila usměvavou tvář Gregoryho Goyla.

„A předpokládám, že ty jsi Crabbe?“ zeptal se Harry suše.

„To předpokládáš správně,“ řekl Crabbe, když si sundával kapuci.

„Skvělé,“ řekl Harry, „chcete se ještě na něco zeptat?“

„Ještě na jednu věc,“ souhlasil Crabbe.

„Co to je?“

„Pokud je to možné, rádi bychom se k vašemu novému národu připojili jako občané, nikoli jako uprchlíci,“ řekl Crabbe tichým, kultivovaným hlasem.

„Jestli nám dáte ujištění, že z nás neuděláte strážce harému,“ dodal Goyle hladce, „alespoň ne tradičního druhu.“

„Ech?“ Harry se s pozvednutým obočím otočil k Hermioně.

„Nechtějí být eunuši,“ zašeptala Hermiona.

„Jací uši?“

„Kastrovaní,“ vysvětlila Hermiona. Povzdechla si, když se jeho nechápavý výraz nezměnil. Naklonila se blíž a něco mu tiše zašeptala.

Harry vytřeštil oči a reflexivně zkřížil nohy. „Domluveno,“ řekl rychle, „s tím si nemusíte dělat starosti.“

„Takže jsme s vámi?“ zeptal se Goyle s nadějí.

„I s našimi rodinami,“ dodal Crabbe.

„Hermiono,“ řekl Harry rezignovaně.

„Rozšířím plány,“ souhlasila Hermiona. Otočila se ke dvěma mohutným zmijozelům. „To znamená, že jste přijatí.“

„Už se nemůžu dočkat, až uvidím Dracův ksicht, když nás uvidí s tebou,“ řekl Crabbe dychtivě.

„Už se nemůžu dočkat, až mi ten zkažený malý parchant dá záminku, abych mu do toho jeho úsměvu šlápl,“ dodal Goyle.

xxx

„Dobby,“ zavolal Harry.

„Ano, pane Harry Pottere?“ zeptal se dychtivě malý skřítek.

„Prosím, sbal věci našich nových studentů a přestěhuj je do naší části hradu,“ nařídil Harry.

„Ano, pane Harry Pottere, Dobby to zařídí.“

„Pojďte,“ povzdechl si Harry. „Ukážu vám vaše nové pokoje.“

„Díky,“ řekl Goyle vděčně.

K Harryho velkému překvapení zbytek cesty zpět do pokoje na koleji proběhl bez přerušení a on se mohl docela dobře vyspat.

Usmál se sám pro sebe. Byl to úplně nový den, a teď, když se vyřešila nedorozumění týkající se toho, že ho jisté dívky pronásledují ve dvojicích, a jejich plánů s ním, měl pocit, že by mohl dobýt svět!

„Naštěstí to byly jen mrzimorky. Nevím, co bych dělal, kdyby byly ze Zmijozelu,“ pomyslel si.

Jeho štěstí skončilo, když vyšel ze svého pokoje a okamžitě ho přivítaly usměvavé tváře Daphne a Tracy.

„Omluvte mě na chvilku,“ řekl zdvořile. Vrátil se do svého pokoje, zavřel dveře a z plných plic zařval.

S povzdechem otevřel dveře a klidně se obrátil na obě dívky: „Co pro vás dvě můžu udělat?“

„Jak by se ti líbilo pořádně naštvat Snapea?“ zeptala se Daphne lstivě a chytla ho za levou paži.

„Tak naštvat, že mu nejspíš exploduje hlava,“ dodala Tracy a svůdně mu šeptala do ucha, když se zavěsila na jeho pravé předloktí.

„Ven s tím,“ zasténal Harry. Byl si docela jistý, že je to špatný nápad, ale nedokázal odolat návnadě. Kdo by odolal čemukoli, co by pomohlo Snapeovi vybuchnout?

„Tři čtvrtiny zmijozelské koleje chtějí přeběhnout,“ řekla Tracy šťastně.

„Hermiona už upravila plány,“ dodala Daphne.

„Co mám dělat?“ naléhal Harry.

„Říct ano,“ zavrněla Tracy do jeho levého ucha.

„A zvednout pár dalších sopek, aby se ostrov zvětšil, to nebude žádný problém,“ zašeptala Daphne sladce do jeho pravého.

Hermiona už měla připravených několik plánů na rozšíření, včetně jednoho, který by z jejich ‚malého‘ ostrovního konkurenta udělal jeden z menších světadílů, ale on si tehdy nemyslel, že by to potřebovali, nemluvě o tom, že by ho to na skoro měsíc vyčerpalo, i kdyby to udělali po etapách. „Asi se na to budu muset znovu podívat.“

„Kdy mám ty sopky vyzdvihnout?“ zeptal se.

„Dnešek by byl nejlepší,“ řekla Daphne zamyšleně. „Takhle budeš mít spoustu času na odpočinek před prvním úkolem.“

„A sopky budou mít spoustu času na to, aby se zvětšily, než za pár měsíců začneme s druhou fází.“

„Kolik sopek musím zvládnout?“ zeptal se Harry.

„Dva nebo tři tucty,“ řekla Tracy sladce.

„Proč tolik?“

„Plánujeme dopředu,“ vysvětlila Daphne. „Nechceme být zaskočeni, až příště bude chtít přeběhnout velké množství lidí, že ne?“

„Asi ne,“ souhlasil. „Pojďte, půjdeme pro ostatní.“

„Jsou v knihovně a dělají průzkum,“ oznámila Daphne. „Hermiona nám nařídila, abychom ti řekli, že jsi velký kluk a že ti věří, že to uděláš, aniž by ti koukala přes rameno.“

„To že řekla Hermiona?“ zeptal se Harry šokovaně.

Daphne se široce usmála. „Možná jsme ji podplatily…“

„Rozptýlily,“ skočila jí do řeči Tracy.

„Rozptýlily,“ opravila se Daphne, „několika vzácnými knihami z rodinných knihoven.“

„Proč ji nechcete vzít s sebou?“

„Protože na tebe budeme mrkat řasami a požádáme tě, abys v jejím plánu provedl pár úprav, o kterých si nejsme jisté, jestli by je schválila,“ odpověděla Daphne upřímně.

„Jaké úpravy?“ zeptal se Harry podezřívavě.

„Uvědomil sis, jak snadné je přimět lávu, aby nabrala určité tvary, dokud je ještě teplá?“ zeptala se Daphne se lstivým úsměvem.

„Nebo jak moc se našim rodinám nelíbí představa, že přijdou o svá velkolepá panská sídla?“ dodala Tracy. „Ne že bych to samozřejmě chápala, ty zatracené haluzny nikdy nebyly moc pohodlné.“