Preklady fanfiction Harryho Pottera

Raveana Draconis a Dračí morda

Blaise vklouzl do knihovny a věnoval zamračené knihovnici nevinný úsměv. Ten mu však zmizel z tváře, když se začal proplétat mezi regály a očima přejíždět po hřbetech knih a cedulkách označujících jednotlivé sekce. Pak zatočil do jedné z uliček a prudce se zastavil.

Z druhého konce na něj hleděla Hermiona Grangerová. Při jeho náhlém objevení přimhouřila oči a oba jejich pohledy přeskočily k zaprášené sbírce knih, které ležely zapomenuté na spodní polici.

Arogantně pokývl na pozdrav, vykročil vpřed a poklekl na jedno koleno. Pustil se do čtení názvů zdobících hřbety a vydechl úlevou, když našel knihu, kterou hledal. Jeho prsty nad svazkem ale ztuhly, když na něj dopadl stín.

„S dovolením,“ zapředla Hermiona sladce a zatřepotala řasami, zatímco její inkoustem potřísněné prsty se přiblížily ke knize ležící o několik polic výš. Pohled, který vrhla na obálku, kterou už téměř držel v ruce, ho přiměl sebou vnitřně trhnout a lehce posunout ruku, aby spočinula na sousedním svazku.

„Žádný problém,“ zalhal ponuře, sevřel naráz obě knihy a vytáhl je z polic. Narovnal  se, na vteřinu se zadíval Hermioně do očí, věnoval jí mrazivý úsměv a rozloučil se opětovným kývnutím hlavy. Když ji míjel, dal si záležet, aby první kniha kryla tu druhou, a doufal, že jeho aktivity zůstanou nepovšimnuty. „Uvidíme se ve třídě.“

„Tak zatím,“ odpověděla nebelvírka nepřítomně. Její pohled už spočíval na hromádce těch knih, které tam nechal.

Blaise potřásl rozzlobeně hlavou a zamířil k pultu knihovnice. Když před ní prudce složil vybrané knihy, čarodějka k němu vyslala varovný pohled. Po přečtení názvu onoho potajmu vytaženého svazku pozvedla obočí. „Dobré ráno,“ pozdravil ji zdvořile a mírně si upravil rukáv hábitu.

„Dobré ráno, pane Zabini. Provádíte nějaký výzkum?“ zeptala se paní Pinceová, zapisující si název knihy a několik dalších údajů. Šestým a sedmým ročníkům bylo uděleno privilegium odnášet si knihy z knihovny na krátkou dobu  kvůli jejich nabitému rozvrhu a pracovnímu vytížení. Toto nové pravidlo bylo zavedeno poté, co se několik sedmáků z Nebelvíru a Zmijozelu dostalo do rvačky, která vedla ke zničení několika stovek knih, z nichž některé byly nenahraditelné.

„Nový zájem,“ odpověděl Blaise klidně a podíval se na hodiny, aby zjistil, kolik času ještě zbývá do začátku vyučování.

„Ach, tak se o ty knihy dobře starej,“ zamumlala žena a láskyplně pohladila jeden z knižních obalů. Blaise odhalil zuby v napodobenině úsměvu. Její slova mu připomněla onu tlustou knihu, která teď ležela na dně zásuvky jeho stolu.

S vděčným úsměvem knihy přijal a vyběhl z prostorné knihovny ven. Když otevíral dveře, ohlédl se přes rameno a stačil se ještě naposledy podívat na čarodějku z Nebelvíru, která ho sledovala ze stínu jednoho z regálů. S úšklebkem strčil knihy do batohu a zamířil do třídy.

***

Blaise se posadil u zmijozelského stolu naproti Dracovi. Jeho pohled přelétl obrovskou nabídku jídla nachystaného k obědu, ale pak se vrátil k blonďákovi, který tu seděl s ustaraným výrazem a jednou rukou svíral hrnek. Blaise sáhl do tašky, prohrabal její obsah a vytáhl jednu z knih, které si vypůjčil z knihovny. „Dračí morda,“ zamumlal, zabodl prst do obálky a posunul svazek před Draca. Když blonďák zvedl obočí a pochybovačně se na knihu zadíval, zakroutil Blaise netrpělivě hlavou.

„Co?“ zamumlal Draco, položil špičky prstů na knihu a otočil ji na tmavé dřevěné desce k sobě. Mrkl k nebelvírskému stolu a zachytil pohled přimhouřených smaragdových očí, které na něj upřeně hleděly. Stočil koutky rtů vzhůru a znovu obrátil pozornost ke kamarádovi, který na něj zíral s prázdným výrazem.

„Dračí morda. Zkratka DM vyrytá do flétny znamená Dračí morda,“ vysvětlil, naklonil se na lavici dopředu a ukázal na knihu. Poté popadl prázdný pohár, přitáhl si k sobě džbán s džusem a nalil si.

Dracova tvář se rozjasnila zájmem a knihu otevřel. S náznakem pohybu rtů a vykulenýma očima přečetl obsah a knihu pomalu zavřel, načež zvedl zrak k tmavovlasému kamarádovi usazeného proti sobě. „Co mi o ní můžeš říct?“

„Flétna byla navržena a vyrobena na konci čtrnáctého století. Původně byla vytvořena pro egyptského kouzelníka, který chtěl zkrotit čarodraky. Zřejmě věřil, že je lze zkrotit a využít v boji. Jeho teorie byla mylná a flétna se v následujících stoletích dostala do rukou různých osob a sběratelů,“ odrecitoval Blaise. Mezitím dorazila Pansy, okamžitě se usadila vedle něj, hluboce si povzdechla a bez ptaní mu vzala sklenici s džusem. „To bylo moje,“ ohradil se.

„Mám žízeň, promiň,“ odpověděla, podala mu prázdný pohár a vtiskla mu rychlý polibek na tvář. „Na co se díváte?“

„Na flétnu, kterou vzal Draco z Manoru. Jmenuje se Dračí morda. Byla vytvořená, aby přivolala k hráči a držiteli flétny čarodraky. Pouhé vlastnictví flétny však nezaručuje, že je bude moct ovládat. To byla častá chyba lidí, kteří se flétny zmocnili,“ informoval je Blaise s úsměvem. Draco se uchechtl nad tou ironií.

„Chceš říct, že zapomněli, že draky ovládat nemohou? To je hloupé,“ poznamenala Pansy a dolila Blaiseovi pohár. Když na ni kouzelníci vrhli tázavé pohledy, pokrčila rameny. „Jen říkám, že mi to nepřijde moc chytré.“

„Jasně, no, na pár století zmizela. V době, kdy flétna nebyla používaná, se čarodraci vrátili ke svému dračímu způsobu života. Lovili a dělali si, co se jim zachtělo, přičemž se drželi v bezpečné vzdálenosti jak od mudlovské, tak od kouzelnické komunity,“ pokračoval Blaise. Pak se naklonil a zvedl knihu, která ležela zapomenutá na stole. Otevřel ji a prolistoval, než našel, co hledal, a položil ji zpět doprostřed stolu. Černobílý obrázek zachycoval skupinu velkých draků odpočívajících na útesech obklopených dlouhou zelenou trávou. Kývající se stromy v pozadí však byly bez listí, jejich větve pokrýval led a sníh.

„Jejich schopnost používat magii z nich samozřejmě dělala docela mocné bytosti. Poptávka po jejich krvi a šupinách raketově vzrostla, jak se postupně vyvíjely nové lektvary a alchymie se stala významnější oblastí studia. Každý chtěl používat silnější dračí krev, aby vylepšil a zvýšil sílu svých lektvarů.“ Kniha se opět posunula po stole a listovalo se v ní. Pansy vydechla překvapením, když očima přelétla seznam částí dračího těla a jejich prodejní ceny na konci čtrnáctého století.

„Díky své schopnosti ovládat magii byli čarodraci často stavěni na roveň nám, což znamenalo, že bylo nezákonné je zabíjet nebo lovit. Každopádně v polovině patnáctého století byla před radou předložena debata týkající se čarodraků. Objevila se námitka, že jejich přítomnost ve světě by mohla prozradit kouzelnickou komunitu mudlům. „Návrh byl zamítnut, ale o několik měsíců později se objevil nový dokument týkající se práv na rovnost a toho, které bytosti jsou považovány za rovnocenné a svobodně smýšlející. Tento dokument uváděl, že čarodraci nemají žádná práva, protože nedokážou rozlišit dobro od zla, a proto jim byla odebrána veškerá zákonná ochrana,“ dodal šeptem Blaise, který se naklonil ještě více nad stůl, aby je studenti sedící kolem nich neslyšeli.

„A ten byl schválený,“ řekl Draco s porozuměním, narovnal se na židli a s bouchnutím zavřel knihu. Na chvíli se rozzlobeně zadíval na obálku a pak zavřel oči, když si uvědomil, že jeho rodina pravděpodobně sehrála velkou roli ve vyhynutí celého druhu.

Blaise rozhodně přikývl. Sebral knihu, vložil ji zpět do tašky a pevně zatáhl šňůru. „Flétna se znovu objevila v roce 1569. Tehdy ji měla čarodějka jménem Raveana Draconis. Ta o několik let později záhadně zmizela po zničení posledního čarodraka. Dračí morda zmizela s ní. Říkalo se, že k sobě přivolala draky, aby je ochránila. Že by se jí to možná podařilo, nebýt zákona, který nařizoval, že musí být všichni zabiti. Poslední část pověsti říká, že je dokázala ovládat.“

„Chceš říct, že čarodějka uspěla tam, kde všichni ti kouzelníci selhali?“ zeptala se Pansy samolibě a zvedla nos nahoru.

Blaise se suše zasmál a zakroutil hlavou. „Také se povídalo, že její zmizení bylo způsobeno tím, že ji sežral jeden z draků, které se snažila chránit. Nikdo vlastně neví, co se s ní stalo – ani s její flétnou.“

„Jak se k ní můj otec dostal?“ zeptal se Draco tiše a pohledem zalétl ke stolu Nebelvíru, od kterého se právě začalo zvedat zlaté trio.

„To je otázka, na kterou chci znát odpověď,“ oznámil Blaise, zvedl tašku a chystal se opustit Velkou síň. Cestou jeho pohled upoutaly Hermioniny vědoucí oči; její výraz naznačoval, že ví něco, co on ne.

***

„Raveana Draconis!“ vyštěkla Hermiona hlasitě a hodila na Harryho stůl jakousi knihu. Otočila se, založila si ruce v bok a pomalu přecházela mezi postelemi. Vyděšené výrazy na tvářích Harryho a Rona jí napověděly, že nemají tušení, o čem mluví. „Otevři tu knihu, Harry.“

Harry nad tím příkazem protočil oči, došel ke svému stolu a sesunul se na nepohodlnou dřevěnou židli. Odstrčil pár použitých kusů pergamenu, vsunul prst pod tuhou vazbu a knihu otevřel. Z nehybného obrázku na něj hleděl pár polekaných zelených očí. „Kde jsi to vzala?“ zeptal se a prstem přejel po obrázku. Čarodějka stála vedle velkého šedého koně, jednu ruku lehce položenou na jeho boku. Ve zdánlivě zkrocené hřívě černých kadeří padajících jí přes ramena se leskla stříbrná stuha.

„V knihovně,“ zamumlala Hermiona, obrátila oči v sloup a zavrtěla hlavou. Pak se naklonila a nahlédla Harrymu přes rameno. Podoba mezi ním a vyobrazenou ženou byla šokující. Oba byli přibližně stejně vysocí a jejich vlasy měly stejnou barvu i strukturu. A nejspíš byly stejně nezkrotitelné. Odsunula Harryho ruku a obratně přelistovala na další obrázek.

Na něm sedělo před mohutným cihlovým krbem pět osob v pečlivě naaranžovaných pózách. Starší blond čarodějka seděla v křesle potaženém modrým hedvábím. Zlaté kadeře jí splývaly přes rameno a upřeně hleděla velkýma modrýma očima přímo před sebe. Za ní stál kouzelník s tmavými kadeřemi, v jehož hnědých očích byl hněv a prsty spočívaly na rameni jeho ženy. U ženiných nohou klečely tři děti. Všechny měly jasně modré oči a vesele se usmívaly. Dvě měly na hlavě zlaté kudrlinky, zatímco třetí bohatou hřívu černých vlasů.

„Všichni mají modré oči,“ zamumlal Harry, zvedl ruku a zmateně si promnul spánek. Pohled mu sklouzl na slova napsaná pod obrázkem a ústa se mu v úžasu otevřela dokořán.

„A přesto jsou s tebou příbuzní,“ zašeptala Hermiona tiše a ustoupila stranou, aby se Ron mohl na obrázek podívat. „Rodina Potterů z patnáctého století: Melinda, Corace, Geneva, Merna a Raveana.“

„Řekla jsi ‚Draconis‘!“ obvinil ji Harry, pohled stále upřený na obrázek svých předků. Zmateně zavrtěl hlavou, přelistoval zpět na první stránku a upřeně se zadíval do smaragdových očí, které jako by mu pohled oplácely.

„Raveana Potterová byla kolem roku 1567 kvůli svému přesvědčení vyděděna. Prohlásila, že kouzelnická rada udělala chybu, když odsoudila čarodraky k smrti. Vyjádřila se k této záležitosti veřejně a její rodina se od ní rychle odvrátila. Ona ve svém hněvu odložila příjmení Potterová a přijala jméno, které jí připadalo vhodnější.“ vysvětlila Hermiona, otočila na další stránku a ukázala na jeden odstavec. Zatímco její kamarádi přelétali krátký příběh očima, bubnovala prsty o stůl.

„Byla vdaná?“ zeptal se Harry a zvedl hlavu, aby se podíval na Hermionu. Matně si vybavil zlatý prsten, který byl vidět na ruce spočívající na boku koně.

Hermiona se v duchu pousmála nad reakcí, o které věděla, že přijde, a pomalu přikývla. „Vlastně byla zasnoubená. Malfoyovi to zrušili poté, co ji rodina vydědila. Zřejmě neodpovídala jejich ideálům. Přispěl k tomu i fakt, že její snoubenec byl jedním z nejznámějších lovců draků.“

Ronovi poklesla čelist a z jeho úst se vydral tichý výkřik, protože zakopl a upadl na postel. „Malfoy? Ona byla zasnoubená s Malfoyem? Potterovi a Malfoyovi?“ zamumlal a těkal očima sem a tam, jako by hledal pomoc.

„Ano, s Reginaldem Malfoyem. Měl v erbu vlka,“ pokračovala Hermiona tiše. „Bílého.“

„Můj sen,“ zašeptal Harry s porozuměním. „Raveana se je snažila zachránit, zatímco Reginald se je snažil zabít.“

„Přesně tak, Raveana však měla flétnu zvanou Dračí morda. Píše se, že patřila k nejlepším flétnistkám té doby a sama složila většinu skladeb, které hrála. Dračí morda se v minulosti používala k přivolávání čarodraků. Raveana je přivolávala na své území, kde je mohla chránit,“ vyprávěla Hermiona, která teď přesunula pohled od Rona k Harrymu. Ten se zdál být zcela pohroužený do knihy. Oči mu doslova letěly po odstavcích a pozorně si prohlížel obrázky a schémata roztroušená po celé knize.

„Co se s ní pak stalo? Jestli je chránila, jak mohli vyhynout?“ zeptal se, když zavřel knihu a otočil se na židli. Ruku nechal položenou na jejích deskách, což působilo jako podivně ochranné gesto.

„Zmizela. Na konci knihy je část, která zvažuje různé teorie a pověsti, ale nic z toho nebylo nikdy prokázáno. Odborníci říkali, že to vypadalo, jako by prostě zmizela, což by bylo možné. Chci říct, staly se už podivnější věci, ne?“ Hermiona se na Harryho váhavě usmála a s povzdechem ho pohladila po vlasech. „Jedna z nejvýraznějších domněnek byla, že ji zabil Reginald v závěrečné bitvě o čarodraky, ale i k téhle teorii chyběly důkazy. Až do včerejší noci.”

„Malfoy má její flétnu,“ sykl Harry vzrušeně a zaťal prsty do opěradla židle. Pohledem přelétl z Hermiony na Rona a zpět, a pak mu to došlo. „On ji zabil. Zabil ji kvůli té flétně.“

„Těžko říct, Harry,“ zašeptala Hermiona, ale pod jeho smutným pohledem záře v jejích očích pohasla. Zavrtěla hlavou, posadila se na postel a objala ho kolem ramen. Druhou ruku mu obtočila kolem krku a přitáhla si ho k sobě tak, že ho téměř dusila.

Harry se skleskle sesunul na židli, vděčný za uklidňující přítomnost svých kamarádů, zatímco truchlil nad smrtí ženy, kterou nikdy nepoznal, a přesto k ní cítil bližší vztah než ke komukoli jinému. „Musíme od Malfoye získat sešit a flétnu.“

„Na to už může být pozdě. Včerejší incident jasně ukazuje, že na flétnu hrál. Skutečnost, že mu čarodrak opravdu odpověděl, je trochu děsivá. Uvědom si, do jaké síly a schopností musel za ta léta vyrůst. A musí jich být víc. Jestli přežil jeden, přežili i ostatní,“ prohlásila a krátce ho znovu objala. Pak pomalu uvolnila ruce, otočila se a podívala se z okna na temnějící oblohu.

„Nenechám ho zabít to, co by mohl být poslední čarodrak, Hermiono,“ sykl Harry odměřeně. V každém slově toho prohlášení zazníval slib. Hermiona na okamžik zavřela oči a strojeně se pousmála, že Harry našel další nový cíl.

„Dobře, Harry. Udělej, co musíš, a můžeš si být jistý, že Ron a já ti pomůžeme, stačí jen říct. Teď musíme jít dokončit náš poslední večerní školní trest, takže se uvidíme později,“ oznámila Hermiona, naposledy poplácala kamaráda po rameni a vytáhla Rona na nohy.

„Potterová zasnoubená s Malfoyem,“ zamumlal Ron vrtící hlavou a zamířil ke dveřím, aniž by se rozloučil nebo počkal na Hermionu.

Protočila oči a vydala se za ním, ale zastavila se ve dveřích a ohlédla se přes rameno. „Harry. Malfoy sem sice přivolal čarodraky, ale zatím neprokázal, že je dokáže ovládat. Pamatuj na to.“

Přikývl a tiše sledoval, jak čarodějka mizí ve dveřích. Poté se otočil zpět ke svému stolu, otevřel knihu a znovu se zadíval do ženiných éterických zelených očí. V duchu si slíbil, že dokončí práci, kterou ona před tak dlouhou dobou započala.