Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 2. 

O tři dny později zrcátko v mé zadní kapse začalo žhnout. Ron se rozvaloval na jedné z postelí; Harry se toulal lesem, nebo spíš šel masturbovat, a nikdo si nevšiml mého vysokého výkřiku, jak mě začalo pálit do zadku. Když se na to dívám zpětně, nebyl to nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala. Běžela jsem na záchod, vytáhla jsem z přiléhavých džínů zrcátko, odklopila víčko a zírala na temnou a zlověstnou tvář svého bývalého profesora. Při pohledu na mě se mu oči hrozivě zúžily, ale celkový efekt byl přes zrcátko dost oslabený.

„Slečno Grangerová,“ vyprskl syčivým tónem. „Myslím, že byste mi to raději měla vysvětlit.“

„Samozřejmě, pane,“ řekla jsem s veškerým falešným nadšením, jaké jsem dokázala posbírat. Vypadat jako veselá vševědná školačka byla moje silná stránka. Lidé to očekávali; byla to osobnost, kterou měli rádi a snadno si ji oblíbili. No, většina z nich, s výjimkou současné společnosti. Kromě toho většina lidí shledala tu předvídatelnou šťastnou školačku odzbrojující a snadno přehlédnutelnou, což pro mě bylo samozřejmě jen dobře.

„Rozhodla jsem se odejít od svých společníků, pane.“

„Cože?“ Nevěřícný způsob, jakým to jediné slovo pronesl, stačil k tomu, aby mi na rtech vykouzlil upřímný úsměv. Miluji, když lidi vyvádím z míry. A přesto nikdo neposlouchá, když Ron tvrdí, že jsem praštěná.

„Už toho mám dost. Kempování opravdu není můj styl.“

„Jak nešťastné pro vás.“

„Každopádně jsem se rozhodla, že už mě tohle všechno nebaví. Čekání na závěrečnou bitvu. Čekání, až bude Harry připravený. Snaha rozluštit všechny ty nesmyslné stopy, které nám Brumbál nechal. Je to hloupé, zbytečné a už si s tím nechci hrát.“

„Skutečně?“

„Takže měním pravidla hry. Rozhodla jsem se závěrečnou bitvu vynechat a Voldyho prostě zabít sama.“

Jeho vyklenuté obočí bylo svým smrtícím a psychotickým způsobem docela přitažlivé. Ale naznačovalo to, že je zvědavý, a zvědavost je dobrá věc. Vážně.

„Prostě ho zabijete?“ zeptal se domýšlivým, nedůvěřivým tónem.

„No samozřejmě, že mám plán,“ namítla jsem otravně.

„Samozřejmě, že máte,“ opakoval. „Ani zdaleka nevěřím, že by se ta vždy nesnesitelná slečna Grangerová pustila do jakékoli bláznivé malé kombinace bez plánu.“

Mlčela jsem. Nechala jsem ticho probudit jeho niterný zájem, protože nebylo pochyb o tom, že ho to zajímá, ale čím více informací by v této rané fázi měl, tím pravděpodobnější bylo, že prostě odejde, jakmile bude jeho zvědavost ukojena.

„A vy potřebujete mě, slečno Grangerová,“ protáhl, „smrtijeda? Ředitelova nechvalně proslulého dvojitého špióna? Jeho kata?“

„Nepotřebuji vaši loajalitu, Snape. Potřebuji vaše odborné znalosti. Jen málokdo ovládá temnou magii tak dobře jako vy.“ Nechala jsem to prohlášení viset ve vzduchu. Doufejme, že lákavě.

Ať už zmínka o černé magii vyvolala jakoukoli reakci, neprojevila se. Neviděla jsem ani jeden svalový záškub, ale na druhou stranu jsem neviděla ani jeho ruce. Nějak jsem si je představovala sevřené v pěst, což se zdálo odpovídat jeho náladě.

Znovu jsem se do toho pustila. „Okouzlila jsem toto zrcadlo, aby se aktivovalo jako přenášedlo; zavede nás na neutrální místo. Pokud máte zájem, nebo spíše pokud se vy a váš Pán zla chcete dozvědět více, setkejme se tváří v tvář.“

Po chvíli, v níž jsem tajila dech, souhlasně přikývl. Poslouchala jsem u dveří, jestli se ve stanu něco pohnulo. Ne, ani v nejmenším. Pravděpodobně bych mohla na pár hodin zmizet bez toho, že bych spustila jakýkoli poplach.

„Tak tedy?“ zeptala jsem se a pokusila se ve svém hlasu potlačit váhavost. Snažila jsem se znít sebejistě, a jako bych věděla, co dělám.

„Jaké mám záruky, že mě vaše přenášedlo nedopraví rovnou k Řádu?“

„Nemáte,“ řekla jsem tiše. „Je mi líto, ale pochybuji, že bych vám dokázala říct cokoli, co by vám mohlo dát jistotu. Budete mi muset věřit, že tohle chci ukončit víc, než vás podrazit.“

Pobavilo mě, jak pravdivé to tvrzení bylo.

„Sejdu se s vámi, slečno Grangerová,“ promluvil strnule.

„Teď?“ zeptala jsem se s nadějí.

Stiskl čelisti a já věděla, že tentokrát určitě zatíná pěsti, ale uvolnil se a přikývl.

S krouživým švihnutím a cvaknutím jsem poklepala na zrcátko, zašeptala portus a aktivovala obě přenášedla.