Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola opět projde betací až následně, za případné chyby a překlepy se moc omlouvám.

 Draci na hřišti

Harry stál na okraji srázu a upřeně sledoval zčeřenou vodní hladinu pod sebou. Pomalu zamrkal, zvedl bradu a zadíval se na bledě modrou oblohu, kterou narušovaly jen nadýchané mraky plující nad obzorem. Teplý vítr mu čechral vlasy a proháněl se ve vysoké trávě rostoucí podél okraje útesu. Nadechl se silné vůně soli, zvedl ruku a zaclonil si dlaní oči.

Nad převalujícími se vlnami elegantně rozráželi vzduch dva velcí draci a bez jakéhokoliv váhání mávali roztaženými křídly. Dvojice kroužila a klesala, každý pohyb jednoho zvířete zrcadlila aktivita druhého ve vířícím tanci, který bylo téměř nemožné sledovat. Jejich šupiny se třpytily nesčetnými barvami a oba draci klouzali tak těsně nad hladinou oceánu, až v ní předníma nohama bez námahy vytvářely brázdu. Pak ten tmavší s pronikavým skřekem vystřelil vzhůru a vytrvale mával křídly. Druhý, menší drak, vycenil tesáky a rychle ho následoval. Jejich těla se k sobě čím dál víc přibližovala, zatímco krouživými pohyby stoupala výš a výš, až se stala pouhými tečkami na modré obloze. Pak se draci vrhli dolů, složili křídla a střemhlav zapadli do bouřících vln, aby se vzápětí vynořili a setřásali vodu z hřbetů a ocasů.

Hlasité zašustění látky způsobené závanem větru donutilo Harryho otočit hlavu. Raveana stála vedle něj a upřeně hleděla na převalující se vlny, oči přimhouřené proti světlu odrážejícímu se od vody. Když se otočila, aby se mu podívala do očí, zjistil, že hledí do lesknoucích se smaragdů. Na okamžik se v nich objevily malé modré skvrnky, jen aby byly o vteřinu později pohlceny tmavě zelenou barvou. Sukně jejích šatů se otřela o jeho nohy oblečené v pyžamu, což ho přimělo k zamračení.

„Co se děje?“ zašeptal tiše a přejel si rukou po čele, přičemž si bezděčně promnul jizvu ve tvaru blesku. Raveanin pohled k ní také sklouzl a štíhlá ruka se zvedla, jako by se chtěla dotknout staré rány. V prstech držela stříbrnou flétnu, jejíž kov se v jasném slunečním světle leskl. „Co se mi snažíš říct?“

Znovu se na něj zadívala, načež zvednutou rukou mávla a ukázala na draky vznášející se nad oceánem. „Přilétají,“ zamumlala, hlas plný naděje. Smaragdové oči jí vesele jiskřily. Vyslala k němu zlověstný úsměv a shodila ho z útesu.

***

Harry se s bušením v hrudi posadil a zjistil, že se dívá na Rona. Přejel si rukou po čele a zašklebil se, když odhrnul potem zvlhlou ofinu. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a padl zpátky na postel.

Zrzek pozvedl tázavě obočí a podal Harrymu jeho brýle. „Jsi v pohodě?“ zeptal se a posadil se na okraj matrace. V ruce držel nějaké triko a prsty bezděčně mnul látku.

Harry přikývl, povzdechl si a brýle si nasadil. Upřeně se zahleděl na baldachýn své postele, zatímco si uspořádával myšlenky. „Ona mě shodila z útesu,“ zamumlal šokovaně. Ronův následný výraz připomínal spíše údiv.

„Kdo co udělal?“ zeptal se a zároveň se soustředěným mračením položil ruku na Harryho čelo. Pak rázně přikývl. „Nejsi nemocný,“ prohlásil spokojeně a strčil kamarádovi do rukou červeno-zlatý famfrpálový dres.

„Díky,“ zamumlal Harry zmateně, který dres uviděl, a pak zasténal, protože se rozpomněl. „Dneska hrajeme proti Zmijozelu, že jo?“

„Jo, velký zápas. Tak vstávej! Měli bychom si teď dát pár tréninkových cviků,“ nařídil mu Ron, vstal a sáhl po vlastním dresu. Když Harry zůstal ležet a oblečení si nevšímal, pozvedl obočí. „No tak, kámo.“

„Běž napřed, za pár minut přijdu. Pak probereme bojovou taktiku,“ prohlásil Harry a jen sledoval, jak Ron vyběhl z pokoje s famfrpálovým dresem přehozeným přes ramena. Znovu zavřel oči, zasténal a převalil se na druhý bok. „Ona mě shodila z útesu,“ zamumlal do polštáře a přetáhl si přes hlavu deku. S tichým zasténáním sevřel cíp polštáře a krátce zauvažoval, že by se zase vrátil ke spánku. Hlasité jásání z přízemí ho ale donutilo posadit se a obrátit oči v sloup.

„Po zápase jdu spát,“ sdělil prázdnému pokoji, „a zítra nevstanu dřív než na večeři.“ Na potvrzení svého záměru ještě přikývl, načež vylezl z postele a zamířil dolů, aby se připojil k předzápasové veselici.

***

Draco stál v prázdné zmijozelské šatně a zíral do zrcadla visícího v jeho skříňce. Prsty si pohrával se stříbrným řetízkem, který měl kolem krku, a mimoděk se dotkl malého přívěsku, který se na něm houpal. Paprsek světla, který se od malé flétny odrazil, ho přiměl k úsměvu. Pustil zmenšený nástroj z ruky, sáhl do skříňky a vylovil z ní černé koště dosud opřené v rohu. Zvuk kroků ho donutil otočit hlavu a přerušit kontrolu výstroje.

„Draco,“ pozdravila ho Blaisova hlava nakukující do dveří. Tmavovlasý kouzelník se rozhlédl, přikývl a otevřel dokořán, aby dovnitř mohla vejít Pansy.

„Přišli jsme ti popřát hodně štěstí,“ řekla a upřela pohled na náhrdelník, který měl na krku. Pak natáhla ruku, uchopila přívěsek a zamračila se na blonďáka, když jí ruku odstrčil.

„Nesahej na to,“ zamumlal Draco a otočil se ke skříňce. Uhladil si světlé vlasy, přikývl a samolibě se usmál na svůj odraz. Schoval řetízek pod dres, zvedl koště a s prásknutím zavřel dvířka skříňky.

„Prosím, řekni mi, proč tu věc pořád nosíš s sebou,“ zabručel Blaise tiše, sesunul se na jednu z dřevěných lavic, nohy si opřel o druhou a založil si ruce na hrudi. Draco se posadil vedle něj a položil si koště přes klín.

„Nosí štěstí,“ zamumlal blonďák a prsty pohladil tmavé dřevo koštěte. Jeho bledé oči se upřely na dřevěnou násadu a ruce hledaly jakékoli známky nekalé hry nebo poškození z tréninku.

Zoufající si Blaise zavřel oči a prsty pravé ruky si masíroval spánky. „Nemáš tu věc dost dlouho na to, abys věděl, jestli nosí štěstí, nebo ne. A pokud jde o mě, je to pochybné štěstí. Draci tu věc hledají a Potter taky. Tím, že ji nosíš takhle viditelně, jen pokoušíš osud,“ prohlásil, otevřel oči a upřeně se zadíval na Draca, který jen lhostejně pokrčil rameny. „Vážně netuším, kdo tě dostane dřív, jestli Potter, nebo draci.“

Draco si odfrkl, vstal a protáhl se. Hodil si koště přes rameno a zamířil ke dveřím vedoucím do chodby, která ústila na hřiště. „Potter nemá šanci,“ zavrčel, otevřel dveře a vyšel ven.

„Hodně štěstí!“ zavolala Pansy do jeho zad a vesele mu zamávala na rozloučenou.

Blaise se zamračil a probodl zmijozelskou čarodějku pohledem. „Pojď,“ zamumlal, popadl ji za ruku a táhl ji ze šatny pryč.

***

Draco nakráčel na hřiště a rozhlédl se kolem sebe. Zmijozelští odrážeči a střelci kroužili nad hřištěm, košťata s lehkostí prořezávala vzduch, a hráči si házeli cvičným camrálem. Usmívající se Draco nasedl na koště a vzlétl k nebi za jásotu a fanfár ze zmijozelských sedadel. Připojil se ke svým poletujícím spoluhráčům a klesal a stoupal, aby se rozcvičil na nadcházející zápas. Pak se zastavil, rozhlédl po hřišti a jeho pohled se setkal s rozzlobenýma smaragdovýma očima. Nebelvír sklopil pohled k Dracově krku, zaostřil a zahlédl na bledé kůži stříbrný záblesk.

Draco se uculil a teatrálně si upravil dres tak, aby řetízek zůstal zcela skrytý. Ukázal rozzlobenému čaroději s havraními vlasy prostředníček a následně slétl dolů, kde se vznášel nad dokonale upraveným trávníkem a veškerou pozornost věnoval madam Hoochové.

Rozhodčí zamávala na oba týmy, aby se seřadily, a s rukama v bok a sevřenými rty na ně přísně pohlédla. „Tentokrát chci čistou hru,“ zvolala hlasitě, aby ji bylo slyšet přes řvoucí studenty na tribunách. Zmijozelové se jen uculovali, tak zavrtěla hlavou, zvedla camrál a vyhodila ho do vzduchu. Zároveň zapískala na píšťalku, aby zahájila hru.

Hráči vyrazili na všechny strany, potlouky už svištěly vzduchem. Harry obletěl hřiště, ukázal Ronovi palec nahoru a pak vystoupal výš k obloze. Jeho pozornost upoutal záblesk stříbrné a zelené barvy a on se ušklíbl, když kolem něj prosvištěl Malfoy. „Dostanu tě, Malfoyi!“ zařval na jeho vzdalující se záda.

„Do toho, Pottere!“ houkl Malfoy přes rameno a se samolibým úšklebkem zastavil několik metrů nad brankami svého týmu. Zahleděl se přes hřiště na rozzlobeného nebelvíra, zvedl ruku a v tichém posměchu pohladil bouličku, kterou mu malá flétna vytvářela na dresu. Sevření nebelvírových rtů ho přimělo tiše se uchechtnout. Poté zvedl oči k podmračenému nebi a vyrazil na lov zlatonky.

***

Harry kroužil na koštěti do výšky a očima propátrával temnící oblohu nad sebou. V dálce se tlumeně ozývalo hřmění, předznamenávající pomalu se blížící bouři. Pak mu na skla brýlí dopadla první kapka deště a on si s lítostí povzdechl, zvedl ruku a otřel skla manžetou famfrpálového hábitu. Vzápětí ale ztuhnul, protože pod ním proletěl tančící zlatý míček. Tiše zaklel, otočil směr koštěte a vrhl se za zlatonkou. Okřídlená kulička rychle klesala k zemi a bez zastavení se proplétala mezi střelci a odrážeči.

Když zaregistroval, jak se trávník hřiště rychle přibližuje, zatnul zuby, ale nespustil pohled ze zlatonky. Malá koule provokativně kroužila nad zemí, tančila sem a tam, a pak uhnula přes hřiště do strany a zmizela. Harry nad její ztrátou zasténal a pomalu se vznesl zase vzhůru. Blížící se černá šmouha ho donutila přitisknout se k násadě koštěte a přimhouřenýma očima sledoval, jak potlouk pokračuje ve své dráze.

Rozzlobeně se otočil a vrhl zuřivý pohled na zmijozelského odrážeče. Hráč v zelenostříbrném hábitu se ušklíbl, zamával na Harryho pálkou a pak vyrazil za nebelvírskými střelci.

Záblesk světlých vlasů přiměl Harryho změnit směr a vyrazit za Dracem, který se vrhl vzhůru k zatažené obloze. Přitiskl se hrudníkem ke koštěti, sevřel pevně prsty násadu a přinutil koště zrychlit.

Zmijozel se ohlédl přes rameno, vyplázl na Harryho jazyk a natahoval se po zlatonce, která ale byla stále mimo jeho dosah. „Nestíháš, Jizvoune?“ zahulákal. Jednou rukou se pevně držel koštěte, na kterém obkročmo seděl, zatímco druhou napnul, aby mohl ve správnou chvíli chňapnout po zlatonce. Bez rozmýšlení se vrhl do nadýchaných bouřkových mraků s rukou ledabyle mávající nad hlavou.

„Jsem ti v patách, Fretko!“ zařval Harry varovně ve chvíli, kdy mu silný poryv větru vyhodil špičku koštěte vzhůru. Divoce se zašklebil, protože ramenem vrazil do Draca a vychýlil ho z kurzu. Najednou začalo pršet a díky rychlosti jejich letu je kapky bodaly do obličeje. A zablesknutí rozptýlilo jejich pozornost, což dalo zlatonce šanci, aby zmizela.

Harry zaklel, zabrzdil koště a rozhlédl se. Několik metrů od něj zastavil ve vzduchu Draco a rovněž kolem sebe vrhal pohrdavé pohledy. Harrymu stékala po nose voda, a tak si ho utíral, ale dál prohledával okolní oblohu. Zarachotil hlasitě hrom a jeho dunivý zvuk způsobil, že Draco nadskočil.

Harry se nad jeho projevem leknutí ušklíbl, vzhlédl a zaostřil na záblesk zlata uprostřed bílé. Když se ale onen malý bod začal jakoby prodlužovat a roztahovat se jim nad hlavou, spadla mu brada. Zdánlivě průhledný mrak se náhle zhmotnil a po Harrym se nečekaně natáhly dlouhé zlaté drápy.

Vystrašeně vyjekl, ucukl a přetočením se vzdálil z jejich dosahu. Bílý drak pobouřeně zařval, že mu Harry unikl, a mávl křídly lemovanými zlatem. Harry s pusou dokořán šokovaně sledoval, jak se čarodrak plynule znovu vytratil v mracích. Polkl, rychle se rozhlédl a pak nasměroval koště dolů, k bezpečí školy.

Pronikavý výkřik ho donutil zpomalit sestup a vzhlédnout. Kolem něj bez jakéhokoliv brždění prosvištěl Draco tak prudce, až ho cípem svého stříbrného hábitu udeřil do tváře. Harry ze sebe setřásl otupělost způsobenou zásahem, vzhlédl a ocitl se před otevřenou tlamou druhého draka. Trhl násadou koštěte a vybočil doleva v naději, že se tomuto obrovskému zvířeti vyhne. Drak plynulým manévrem složil černostříbrná křídla a bez problémů ho následoval.

Harry se přetočil do střemhlavého letu a vydechl úlevou, když se před jeho deštěm zamlženým zrakem objevila zářivě zelená plocha hřiště. Studenti na tribunách křičeli a ukazovali na něj, což ho přimělo ohlédnout se přes rameno a setkat se se zlomyslným pohledem draka, který ho pronásledoval. Jeho stříbrné oči zazářily potěšením, když zachytil cíp Harryho hábitu, a dračí tlama se rozevřela tak, že odhalila dlouhé tesáky.

S očima rozšířenýma strachem vystřelil Harry k zemi a v poslední chvíli trhl násadou koštěte nahoru, aby se vyhnul nárazu do rozbahněného hřiště. Drak roztáhl křídla, máchl hlavou a prosvištěl kolem něj, protože dal přednost výšce před srážkou.

Ostatní hráči křičeli a poletovali nad hřištěm, jako by nevěděli, zda mají přestat hrát, nebo pokračovat, i když nad nimi líně kroužila dvojice draků. Učitelé slézali z tribun, mávali hůlkami a cosi ječeli na studenty.

Harry se vznášel nad trávníkem a rozhlížel se po chaosu, který dvojice čarodraků způsobila. Najednou si vzpomněl na Raveanina zašeptaná slova. „Přilétají,“ řekla v onom snu a ukázala na draky, kteří tančili nad vlnícím se oceánem. „Opravdu přiletěli,“ pomyslel si při sledování pomalých pohybů zvířat vznášejících se nad famfrpálovým hřištěm.

Černý drak nebo možná dračice úhledně složil křídla a otevřel tlamu v řevu, který se mísil s duněním hromu. Snášel se k hřišti s předníma nohama nataženýma, aby mohl uchopit svou nic netušící kořist. Harry sledoval, kam letí, a spatřil Draca, jak běží přes hřiště a mává divokými pohyby rukou před sebou. Tmavý drak radostně zařval, roztáhl křídla a chňapl po něm. Dotek jeho drápů srazil Draca k zemi a on se odkutálel bahnem stranou.

Bílozlatá šmouha se srazila s černostříbrným drakem, oba dopadli na zem a zabořili se do bláta. Škrábali po sobě drápy a hněvivě sekaly tesáky, až se objevily krvavé stopy. Bílý drak se s varovným syčením vymanil ze sevření černého, roztáhl velká křídla, odskočil dozadu a zavrčel. Černý mu odpověděl rovněž vrčením a oba na sebe cenili zuby, probodávali se pohledy a křídla měli výhružně roztažená.

Harry uslyšel Rona, jak na něj křičí, a když se ohlédl přes rameno, zachytil jeho zoufalý výraz. Tým Nebelvíru stál před vchodem do šaten a mával rukama, aby přiměl Harryho letět k nim.

Hromový dračí řev ho ale donutil prudce odvrátit zrak zpět k hádající se dvojici zvířat a k Dracovi. Blonďák se plazil přes hřiště k řadě učitelů, kteří nervózně přešlapovali v trávě, a úzkostlivě se ohlížel za sebe.

V tom bílý drak zařval, mávl křídly a prudce nadskočil. Těsně nad zemí se naklonil dopředu a zvedl zmijozela do vzduchu. Zvíře ignorovalo Malfoyův vyděšený křik, mocně zamávalo křídly a s vítězným výkřikem vystřelilo k nebi. Do jeho boků začaly narážet proudy barevných kouzel a kleteb, rozstřikovaly se po jeho bílých šupinách a pak se rozplynuly. Posledním rázným mávnutím křídel zmizel v bledých mracích i s drahocenným nákladem pevně přitisknutým k hrudi.

Šokovaný Harry s pusou dokořán pohlédl na učitele a uviděl i na jejich tvářích ohromené výrazy. Hůlky drželi teď už zcela bez pohybu v prstech, hleděli k obloze a zcela zapomněli na většího černého draka, který stále trůnil uprostřed hřiště. Harry slyšel Rona, jak na něj volá, podíval se na něj přes rameno, zavrtěl hlavou a namířil si to na koštěti k zamračenému nebi.

Déšť ho při letu vzhůru bodal do odkryté kůže a v uších mu znělo jeho jméno. Zatnul zuby, pomalu pronikl do bílé mlhy a jal se pátrat po zlatavých záblescích. „Malfoyi!“ zavolal hlasitě a modlil se k Merlinovi, aby skutečnost, že blonďák má u sebe onu flétnu, odradila draka od toho, aby ho sežral. Oblohu osvětlil blesk a jemu se zježily vlasy. Nervózně proplouval vzduchem vpřed, mhouřil oči a rozhlížel se kolem sebe.

Náznak zlaté uprostřed bílé ho donutil popohnat koště a vrhnout se za rychle se pohybujícím mračnem. Zlatý záblesk špiček křídel prozradil polohu bílého draka a zmařil tak pokus o maskování. S úsměvem nad tímto malým vítězstvím se Harry vydal za ním. Křičel na zvíře urážky a prázdné výhrůžky, kroužil před jeho čelistmi a mával rukama. Modré oči se otáčely a sledovaly jeho pohyby, ale jinak si drak jeho provokací nevšímal a dál jen mával křídly.

Hromové zařvání donutilo Harryho sklopit zrak a zasténat, protože do jeho zorného pole vletěl černý drak. Zvíře stoupalo vzhůru, varovně vřeštělo a ocasem švihalo ve vzduchu. Jeho stříbrné drápy zuřivě máchaly do všech stran a donutily bílého draka prudce se otočit, aby se jim vyhnul. Harryho zrak zaplavila zlatá záře, a pak ocas menšího draka zasáhl jeho koště a odhodil ho do mraků.

Harry vykřikl a spadl z koštěte. Mával rukama, aby pád zpomalil, ale čím rychleji padal, tím víc v něm narůstal strach. Pod ním se objevilo famfrpálové hřiště a jeho tribuny, které se rychle přibližovaly. Před očima mu probleskávaly nesouvislé střípky života, a tak nebyl připraven na náhlou sílu, která do něj shora narazila. Do kůže se mu zaryly drápy, drak ho zvedl vzhůru a přimáčkl ke svému dmoucímu se hrudníku. Černé šupiny byly na dotek teplé a na zádech cítil pravidelný tlukot dračího srdce. Obtočil ruku kolem jednoho ze stříbrných drápů, přitiskl se k drakovi a vydechl úlevou. Tvor roztáhl svá dlouhá křídla a prolétl těsně nad trávníkem.

V Harryho zorném poli se mihly vyděšené tváře učitelů, ale vzápětí zmizely. Zvíře vítězně zařvalo, mávlo křídly se stříbrnými okraji a vystřelilo k nebi. Když se nořili do mraků, kolem nich burácely hromy a svištěly blesky. Déšť se sykotem dopadal na dračí šupiny a při kontaktu s nimi se ihned vypařoval.

Harryho roztřásla zima, a tak se přitiskl zády k drakově hrudi. Za křídly se stříbrnými okraji se neustále objevovaly zvedající se a klesající zlaté linky, které mu potvrzovaly přítomnost bílého draka.

Černý drak tiše zavrněl, přitáhl si ho pevněji k sobě a nasměroval stříbrný čenich ke svému cíli. Harry přilepený k šupinaté hrudi se nechal kolébat teplem a rytmickým tlukotem čarodrakova srdce.

PP: Pro zajímavost doplňuji, že čarodraci, kteří se v této kapitole objevili, jsou sibiřský stínový (v originále Siberian Shade, to je ten větší černostříbrný) a ledozubý (Icefang, menší bílý se zlatým lemováním křídel).