Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 45. Hypertenze – 2/4

„Pane Malfoyi…“

Dívka usedavě vzlykala. Tvář schovanou v umazaných dlaních, kývala svým drobným tělem v pravidelném, téměř mechanickém rytmu proti mřížím své cely. Lucius ji pozoroval ze zadní části místnosti a sám sebe se ptal, co tu vlastně dělá. Tohle přece nebyla jeho cela. On měl svou – naproti, trochu dál… Od kdy s ní sdílel prostor? Neměl tušení.

„Pane Malfoyi…“

Lucius se zamračil. Zase cítil ten podivný záchvěv soucitu při pohledu na slzy té holky. Mudly. Malfoyovi nikdy necítili slitování s mudly. A přesto – něco v něm se pohnulo. Neuvěřitelné…

„Co zas, Ario?“ zabručel a sledoval její schoulenou postavu na druhé straně místnosti.

Dívka zvedla hlavu a jako by ho spatřila poprvé. Otevřela pusu, oči měla doširoka rozšířené a zírala na něj s naprostým úžasem. Pak se její obočí stáhlo, ústa se zavřela a ztuhla v tenké čárce zloby. A najednou, jako rozzuřená lvice, vyskočila na nohy a vrhla se mu po krku. Lucius zůstal paralyzovaný překvapením. Cítil, jak se mu špinavé, ostré nehty dívky zarývají do kůže, jak ho dusí, obličej zkřivený vztekem.

„Sliboval jsi, že mi pomůžeš odsud ven! Sliboval jsi to, ty hajz–“

„LUCIUSI!“

Lucius Malfoy se s trhnutím posadil na posteli, lapal po dechu a byl celý zpocený. Prudce máchl rukou, jako by se snažil odehnat neviditelné ruce, zatímco jím Narcisa – v nočním úboru, vedle něj v posteli – třásla jako o život.

„Aria…“ vydechl a ztěžka dýchal.

„Cože?“ zeptala se Narcisa ustaraně a upřela na něj znepokojený pohled.

„Úplně jsem na ni zapomněl, při tom všem, co se stalo…“ mumlal, zatímco si rukou otíral obličej.

„Na koho?“ naléhala Narcisa, oči rozšířené překvapením.

„Ariu! Ariu Stoneovou!“ vyhrkl, jako by to bylo samozřejmé. Narcisa pozvedla obočí a dál čekala.

„Nemáš ponětí, kdo to je,“ zabručel Lucius nakonec.

„Tak mě prosím osviť,“ odvětila s mírným podrážděním.

Lucius beze slova odkopl peřinu a vstal, aby si oblékl župan. „Musím ji najít…“

Narcisa několikrát zamrkala a podívala se na budík na nočním stolku. „Luciusi, vždyť je pět ráno!“

Marně – její manžel už zmizel z místnosti. Narcisa si povzdychla a znovu položila hlavu na polštář.

*****

BUM BUM BUM

Harry pod peřinou zabručel.

BUM BUM BUM

U Merlina, kdo zatraceně takhle tříská? Pootevřel ospalé oči a zamžoural, aby zaostřil na hodinky na nočním stolku. Ale bez brýlí to prostě nešlo.

BUM BUM BUM – další tři rány na dveře.

„POTTERE, VSTAŇTE!“

Harry rozeznal hlas Luciuse Malfoye a v šoku si nasadil brýle. Podíval se na hodinky. Co u všech svatých může ten šílenec chtít v pět ráno?

„POTTERE, PŘÍSAHÁM NA MERLINOVY KOU –“

Harry otevřel dveře vší silou – a málem narazil nosem do Luciuse Malfoye, rozcuchaného a vypadajícího jako čerstvý uprchlík z Azkabanu.

„… koule…“ dořekl aristokrat polohlasem, s ledovým pohledem upřeným na Harryho.

Černovlasý mladík si hluboce povzdychl a znechuceně se ušklíbl. „Co je?“

Lucius povytáhl obočí a díval se na něj svrchu. „Musíme zpátky na ministerstvo, Pottere. Oblečte se.“

„Malfoyi, víte, kolik je hodin?“ zavrčel Harry a probodl ho pohledem.

„Pottere, připomenu vám, že momentálně bydlíte v mém domě. Vzbudím vás, kdy se mi zachce. Oblečte se… nebudu to opakovat.“

Harry zabouchl dveře tak prudce, až Luciusovi proud vzduchu nadzvedl vlasy. Ten znechuceně nakrčil nos a otočil se na podpatku, aby se šel připravit.

O dvacet minut později už netrpělivě přešlapoval v salonu u krbu, vedle misky s letaxovým práškem. Narcisa se taky probrala – přemohla ji zvědavost – a nyní popíjela čaj, zatímco sledovala, jak její muž netrpělivě přechází sem a tam.

Když se Harry konečně objevil, s výrazem popravovaného, nabídla mu Narcisa šálek horké kávy. Ten ho s vděčným úsměvem přijal.

„Na kafe nemáme čas, Pottere,“ zavrčel Malfoy a doslova mu vytrhl šálek z ruky, aby ho vrátil Narcise. Harry se zamračil.

„Mohl byste mi aspoň říct, co tu děláme,“ zabručel a zastrčil si ruce hluboko do kapes.

„Na to bude času dost, až budeme na místě,“ odvětil Lucius, nabral hrst letaxového prášku a vhodil ho do krbu. „Ministerstvo kouzel,“ zvolal a vstoupil dovnitř.

Ale nic se nestalo. Žádné zelené plameny. Žádné dramatické zatočení. Žádné zmizení Luciuse Malfoye ve víru smaragdového světla.

Zůstal tam stát. V krbu. Jako idiot.

Harry pozvedl obočí. Narcisa si klidně usrkla čaje.

„Co to má krucinál –“ začal Lucius, ale zarazil se, když dole u krbu zapraskal papír. Shýbl se a sebral malý dopis, který se zhmotnil v mihotavém zeleném plamínku těsně nad podlahou. Rozbalil ho, zatímco Harry si zívnul tak široce, že mu málem upadla čelist.

„Vážený pane Luciusi Abraxasi Malfoyi, majiteli krbu s registrací GB0203,“ četl nahlas a mračil se u toho jako skřet. „Podle našich záznamů jste se dne 15. července v 5:27 pokusil vstoupit do prostor ministerstva kouzel. Rádi bychom vás upozornili, že vstup je jednotlivcům povolen pouze od pondělí do pátku v čase 7:30 až 17:30 a o víkendech od 8:00 do 12:00. Zkuste to prosím znovu později. S úctou, tým recepce Ministerstva kouzel. PS: Jedná se o automatickou zprávu, neodpovídejte na ni.“

Lucius zvedl oči od dopisu a jeho podrážděný pohled padl na Narcisu, která znovu podávala Harrymu šálek kávy s jemným úsměvem. Ten se uvelebil v jednom z křesel a spokojeně se napil.

„Tak co, Malfoyi…“ zabručel s potlačovaným šklebem. „Vypadá to, že teď na ten příběh máme času víc než dost…“

*****

„Nemůžu uvěřit, že zavřeli nějakou nebohou bezbrannou mudlovskou holku do té zasrané věznice…“ zavrčel Harry už pošesté od doby, co opustili Malfoyovo sídlo a vstoupili do haly ministerstva kouzel.

„Plně s vámi souhlasím, Pottere – a věřte mi, že jsem s vámi souhlasil i při všech pěti předchozích výlevech,“ rýpnul si Lucius, který si razil cestu skrz ranní dav. Mířili ke koridoru odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, odkud se dalo dostat do předsálí vedoucího k Azkabanu. Lucius potlačil zachvění, když si uvědomil, že ještě před osmačtyřiceti hodinami byl tam.

U vchodu do kanceláře pro příchody a odchody bylo zatím prázdno. Lucius si znechuceně odfrkl a rozhlédl se.

„Haló! No tak! Máte tady návštěvu!“ zařval a udeřil pěstí do dřevěného pultu. „Zatracená byrokracie…“

Z chodbičky se neochotně přišourala mladá úřednice, kolem pětadvaceti, s šanonem pod paží a kelímkem kávy v ruce. Zadívala se na něj s očividným odporem.

„Tak moment, vy…“ začala, když pokládala kelímek na pult. „Nechte si ten tón, jo? Aspoň mi dejte chvíli, ať se usadím, napiju se kafe –“

Lucius ani nezaváhal. Pod sarkastickým pohledem Harryho popadl kelímek a obrátil ho do sebe jedním douškem. Úřednice zůstala s otevřenou pusou zírat a než stihla zareagovat, Lucius kelímek vrátil na pult, chytil ji za ramena a posadil ji zpátky do její židle.

„Tak. Už sedíte, kafe vypité, tak do práce,“ zasyčel výhružně. „Aria Stoneová.“

„Co jako Aria Stoneová?“ odsekla, ač jí při tom cukal ret.

„Najděte její složku. Potřebujeme ji vidět. Okamžitě.“

„A-a-ale… KDO SI SAKRA MYSLÍTE, ŽE JSTE?!“ rozkřikla se, když se pokusila vstát. Lucius ji však opět zatlačil do židle. „Vtrhnete sem, vypijete mi kafe –“

„Promiňte,“ ozval se Harry smířlivě a přistoupil blíž. Jeho zelené oči zazářily nadějí a ladným pohybem hodil ofinu dozadu tak, aby decentně odkryl jizvu. Pak vzal mladou ženu za ruku. Její oči se rozšířily, tváře zrudly.

„Je to hrozně důležité. Ta dívka je nevinná… Můžeme jí pomoct. Vy jí můžete pomoct…“ zašeptal.

„Pane Pottere, já… tedy…“ zablekotala a zamrkala, zatímco jí Harry jemně pohladil palcem po ruce.

„Ehm… půjdu se tedy podívat, co se dá dělat…“ zamumlala zjihle a odcupitala k archivní skříni.

Harry se nenápadně naklonil k Malfoyovi. „Ani slovo Ginny. Jasné?“

Lucius se ušklíbl. „To se rozumí samo sebou…“

„Vydáte z toho hlásku a pošeptám Narcise jméno Birgit z Kruvalu s… výraznými přednostmi. Vsadím se, že si vzpomene okamžitě.“

Na chvíli si hleděli do očí. Pak se Lucius tiše rozesmál. „U Merlina, Pottere. Klobouk vás měl poslat do Zmijozelu.“

„Od vás to beru jako urážku,“ zabručel Harry. „A vlastně… i jako lichotku. Sakra.“

Lucius chtěl odpovědět, ale Rosie se vrátila a postavila se před Harryho, aniž by věnovala jediný pohled Luciusovi.

„Pane Pottere, mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu…“ zapištěla.

„Začněte dobrou,“ vybídl ji Harry.

„Našla jsem složku Ariy Stoneové.“

„A ta špatná?“ zeptal se Lucius chladně.

Rosie na něj znechuceně pohlédla. „Už ji neuvidíte.“

„Co prosím?“ vyhrkl Harry. „Byla propuštěná?“

„Ne, pane Pottere,“ zrudla Rosie a otočila list ve složce. „Byla dnes ráno převedena do prostor ministerstva. Tady – podepsala výstupní dokument v 7:00. A potom… ji převezli k jednomu z kouzelnických soudů.“

Kousla se do rtu a zatvářila se rozpačitě. „Má být popravena… ještě dnes dopoledne. Polibkem mozkomora.“

*****