Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7.

„A?“

Pomalu zavrtěl hlavou, splývavé černé prameny vlasů mu zakrývaly oči. Vlasy byly mezi námi rozhodně předmětem sporu. Usoudila jsem, že pokud chce získat mudlovskou práci, musí se víc snažit vypadat jako mudla. Ne, že bych si ho dokázala představit s krátkým sestřihem, ale potenciální zaměstnavatelé by viděli dlouhé vlasy a hned by si udělali negativní názor o jeho povaze. Severus hořce oponoval, že tyto negativní předpoklady by udělali, až by ho poznali. Střih byl jen výkladní skříní stylu.

V tuto chvíli jsem byla vděčná za jeho ochranný štít, zasloužil si své soukromí. Týdny odmítání byly pro hrdého kouzelníka ponižující a já jsem s ním mohla jen soucítit. Což bylo šílené, protože jsem chtěla udělat mnohem víc.

V poslední době jsem se k Severusovi chovala velmi ochranitelsky a chtěla jsem ho zaštiťovat před bolestí a ‚všechno udělat líp‘. Samozřejmě to odmítal snášet; byl až příliš pyšný… a tvrdohlavý jako kozel. Ovšem náš vztah byl zajímavý. Reptal a stěžoval si, já jsem nabízela svůj upřímný soucit a pochopení. On se rozčiloval a vztekal, že to ani nechce, ani nepotřebuje; a pak laskavě sklapl. Obvykle byl šťastnější, když věděl, že mu pomáhám. Ne, že by to přiznal. Ale nepotřebovala jsem, aby mi kreslil návod, abych na to přišla.

„No, příště je můžeš fascinovat. U hollywoodských čarodějek to funguje,“ poznamenala jsem lehkovážně v chabém pokusu vnést do situace humor.

Upřímně řečeno, kouzlo fascinace bylo jediné vysvětlení, které mě napadlo jako důvod, proč tolik čarodějek a kouzelníků dělá filmovou kariéru a produkuje jeden hit za druhým navzdory skutečnosti, že nemají žádný talent.

„Věř mi, moje drahá, snažil jsem se,“ řekl Severus zachmuřeně.

„Cože!“ zaječela jsem. Dělala jsem si legraci, jak jistě věděl, nemělo by ho ani napadnout, že bych schvalovala neetické chování. Dobře, možná je to trochu přehnané, moje osobní historie je neetického chování plná, ale vždycky jsem měla opravdu, ale opravdu dobrou výmluvu. „Prosím, řekni mi, že jsi to neudělal.“

„Dobře,“ povzdechl si, „neudělal jsem to.“

„Ale udělal, že?“ Zmijozelové nedělají hloupé chyby. Požádala jsem ho, aby mi řekl, že to neudělal. Zopakoval má slova doslovně, aniž by se k něčemu přiznal. Ten lstivý parchant použil fascinační kouzlo. To je jasné.

„Ach, Severusi,“ zasténala jsem a promnula si oči. Když jsem vzhlédla, upřeně na mě zíral.

„Co s tebou mám dělat?“

„Cokoli si budeš přát, Hermiono,“ řekl s širokým úsměvem, který se skoro dal považovat za zaculení.

Počkat.

Počkat chvilku.

Bylo docela možné, že se mnou Severus flirtuje.

Mé oči rychle bloudily kavárnou a přejížděly obchodníky spěšně popíjející své cukrem ochucené nápoje, Amandu brnkající do strun kytary, na kterou vlastně neuměla hrát, Ling skládající další depresivně mizernou poezii na zítřejší večírek a různé další týpky, kteří tu zabírali prostor. Hleděla jsem na kohokoli, jen ne na Severuse.

Pomalu jsem si pro sebe zopakovala rozhovor. Ano, právě se pokusil se mnou flirtovat. Nejsem sice nějaká červenající se, nikdy nepolíbená studentka čtvrtého ročníku, ale Severus je… intenzivní. Velmi intenzivní. Vztah s ním by byl… Nejsem si jistá. Rozhodně zralejší než být s neomaleným Ronem.

Nechápejte mě špatně, Ron má své dobré stránky. Je, hm, vtipný. Ví děsnou hromadu kravin o famfrpálu (hromada kravin je můj názor na výše zmíněné téma). Váží si své mámy a žen vůbec, což je taky pozitivní. A, ehm… ale nakašlat na to.

Ron je po sexy holkách slintající tupec, který potřebuje, aby mu matka vypletla iniciály na svetry, jinak je nedokáže najít v hromadách šatstva vrstvících se v jeho pokoji. V těch nedbale rozházených horách špinavého oblečení rozesetých po jeho hnusném, smradlavém pokoji; přísahám, že nikdy nehnul ani prstem, aby ho uklidil. Vlastně pochybuji, že se ten kluk někdy ve svém šťastně prožívaném životě pokusil cokoli srovnat anebo uspořádat… počkej, Hermiono. Uklidni se. Dýchej, holka. Zvládneš to.

Vztah se Severusem by byl, hmm… Prsty na nohou se mi zkroutily v ušpiněných teniskách, a ruce se mi samy sevřely v pěst. A pokud by se dalo soudit podle vlhkosti na horním rtu a níž, pak ta myšlenka zřejmě měla podstatu.

Vlastně, a budu znít jako nestyda, ale kdybych mohla po tom chlapovi skočit třeba i v zadní uličce, tak bych to udělala. Jasně, rozhodně nestyda. Prostopášná ženská. Jezábel. Klidně bych se vyspala se Snapem. Mastné vlasy, černý hacafrak a tak dále. Ach, teď mě napadla jistá myšlenka.

A myslím… no, myslím, že by mě Snape možná chtěl. A jestli by tohle nebylo něco, co by mě donutilo křičet jako malá holka, tak nevím, co jiného už by to mohlo být.

Ale v tu chvíli zíral na své dvojité espresso tak upřeně, že jsem si říkala, jestli existuje nějaká nová technika věštění z mleté ​​kávy. Kam se poděla všechna jeho odvážná sebejistota? Asi proto, že jsem na jeho nenápadné flirtování nereagovala příznivě. Pravděpodobně se zase cítil odmítnutý.

Možná je načase dát Severusovi vědět, co přesně bych s ním udělala, kdybych dostala šanci.

„Páni, cokoli bych si přála,“ řekla jsem způsobem, o kterém jsem doufala, že zní svůdně, „jak bych mohla odmítnout tak atraktivní nabídku?“