Preklady fanfiction Harryho Pottera

Večeře mezi draky

Mezi dlouhou jídelnou a místností, která kdysi sloužila pro služebnictvo, se nacházela rozlehlá kuchyně. Na dně dřezu se vršilo nádobí pokryté špínou a nánosem nečistot, přes okraj visel moly prožraný hadr. Na policích stály pečlivě označené sklenice, jejichž obsah už dávno zplesnivěl a shnil. Harry se zašklebil na nepořádek, do kterého vkročil, vytáhl hůlku a rozhlédl se kolem. Prsty prohrábl silnou vrstvu prachu na bledých dřevěných pultech, kousl se do rtu a jal se hledat talíře, které vypadaly relativně čistě. Hlasitý rachot za jeho zády ho donutil prudce se otočit a namířit hůlku, přičemž jeho široké smaragdové oči se setkaly s pobavenými ledovými zornicemi.

„Nervózní, Pottere?“ zeptal se Draco a ladně přeskákal hrnce, které Harry shodil na podlahu. Pomalu natáhl ruku, položil své bledé prsty na špičku Harryho hůlky a odstrčil ji od své hrudi.

Harry se zhluboka nadechl, pevněji sevřel hůlku v prstech a pak ji sklonil. „Co jsem ti říkal o tom, že nemáš způsobovat chaos?“ zamumlal, otočil se a otevřel zásuvku. Uvnitř našel zmatenou směsici stříbrných a zlatých příborů, všechny pokryté pavučinami. „Budeme muset něco z toho umýt, jestli to chceme použít.“

Draco pozvedl tenké obočí, vrhl na čaroděje s černými vlasy pohrdavý pohled a pomocí třínohé stoličky se vyhoupl na pracovní pult. „Jak je libo,“ prohlásil, zvedl ruku a začal si prohlížet nehty.

Harry nevěřícně zakoulel očima, popadl malé vědro a vyšel z kuchyně úzkými dveřmi, kterými předtím vstoupili dovnitř. Slunce už viselo nízko nad obzorem a jeho oranžové a červené paprsky se táhly přes tyrkysové vody oceánu. Lehce s vědrem pohupoval a rozhlížel se po malém oploceném prostoru; když jeho pohled spočinul na malé studni, vydechl úlevou. Alespoň se nebude muset potulovat po pozemcích a hledat vodu. Zamířil ke kamennému skruži, odložil vědro a zatáhl za provaz. Tíha na druhém konci ho překvapila.

O pár minut později se vrátil do kuchyně a postavil vědro na zem, přičemž rozlil trochu vody po dlážděné podlaze. Když zjistil, že Draco je pryč, pozvedl obočí a na okamžik se zamyslel, kam blonďák zmizel. Pak pokrčil rameny, vytáhl hůlku z kapsy, do které ji předtím schoval, zamířil na pult a opatrně mávl. Pult se krátce zaleskl, poté zlatavé světlo zmizelo a zanechalo za sebou jasnou plochu dřeva, zbavenou špíny. Harry vybral z hromady ve dřezu pár stříbrných talířů, důkladně je vydrhl a položil na čistý pult.

Když se kuchyní rozlehlo triumfální zvolání, málem se praštil o hranu pultu. Tiše zasyčel, upustil hrst příborů, které právě umýval, zpět do kbelíku a narovnal se. „Draco?“ zavolal a otřel si mokré ruce do přední části košile.

Dveře na druhé straně místnosti se rozletěly a s rachotem narazily do vysoké police, která stála hned vedle. Blonďák vešel zpět do kuchyně, nad hlavou držel podlouhlou láhev a široce se usmíval. „Patnáct set padesát devět,“ oznámil a láhev s vínem uctivě položil na pult. S radostným úsměvem přejel palcem po zátce a pohlédl na Harryho. „Velmi dobře vyzrálé.“

„Skvělé,“ zamumlal Harry, který si znovu klekl a zalovil v kalné vodě. Zavrtěl hlavou nad blonďákovým nadšením, vytáhl stříbrné příbory a položil je na čisté talíře. „Proč nejdeš a neroztáhneš závěsy v jídelně? Brzy se setmí.“ Pak popadl jeden z talířů a dlouhý nůž a zamířil z kuchyně zpátky ven.

Pohledem přelétl prázdné útesy, kde se obvykle rozvalovali draci, a znepokojilo ho, že je ono místo bez života. Zatočil za roh domu a zastavil se. Tři čarodraci seděli kolem upečené krávy, zírali na ni a sbíhali se jim sliny.

„Nazdar, kluci,“ oslovil je Harry nervózně a přelezl přes mrskající se ocas Druida. Když drak hlasitě zavrčel a upřel červené oči na kořist, Harry polkl. Rychle si pospíšil blíž, položil talíř do vysoké trávy a pohlédl na ožehlou krávu. Pocit, že je sledován, byl znervózňující natolik, že mu vyklouzl nůž z ruky. Ačkoliv zjistil, že na něj upřeně hledí tři páry očí, zhluboka se nadechl a ostrý nůž zase zvedl. Rychlými pohyby odkrojil z boku mrtvého zvířete několik kousků masa a hodil je na talíř. „Díky.“

Byl už téměř u domu, když se ozvalo rozzuřené vrčení. Ohlédl se přes rameno, zašklebil se a zalapal po dechu, načež spěšně zamířil k zadním dveřím. Sledovat tři hladové draky, jak se perou o zbytky krávy, nebylo něco, co by chtěl vidět.

***

Draco položil láhev vína na dlouhý jídelní stůl a založil si ruce v bok. Místnost byla obrovská; formální jídelna navržená pro nejméně čtyřicet lidí. Poklepal klouby prstů o stůl, odtáhl jednu ze židlí a vyzkoušel její tmavě červený sedák. Souhlasně přikývl, vstal a došel k první stěně se závěsem. Odhrnul dlouhou látku a přimhouřil oči, připravený uskočit, kdyby se z vlajícího plátna vynořila letka netopýrů. Zasmál se své fantazii, uchopil visící látku a pomalu ji odhrnul z okna, čímž do místnosti vpustil zbývající denní světlo.

Vysvobodil ještě dvě další okna, a pak to objevil. Za dlouhým pruhem látky se neskrývalo okno, nýbrž obraz. S pusou dokořán odhrnul červenou draperii a ustoupil od stěny, vykulené oči upřené na zarámované plátno. Pomalu se nadechl a sáhl na stůl pro láhev vína. Jedním úderem hůlky do zátky ji uvolnil, přiložil láhev k ústům a dlouze se napil.

Pak se zhluboka nadechl, otočil se směrem ke kuchyni a zaječel: „Pottere! Vysvětli mi to!“ Dlouhým prstem přitom mířil na obraz. „Ihned!“ Založil si ruce na hrudi, usadil se na židli, kterou si vybral, a kopl do nohy stolu.

„Byl jsem ve vedlejší místnosti, Malfoyi, nemusel jsi křičet,“ zamumlal Harry, když strčil hlavu do místnosti. Blonďák zvedl ruku a ukázal na zeď před sebou. Stále v šoku zíral na obraz visící na zdi, jehož polovinu stále zakrýval jasně červený pruh látky.

„Chci vysvětlení,“ zasyčel, upřeně zahleděný na kouzelníka namalovaného na plátně. Ten starší muž klidně mohl být jeho bratr nebo otec. Oči toho nejbledšího odstínu ho propalovaly pohledem, dlouhé blond vlasy vlály v jemném vánku. Draco znovu uchopil láhev s vínem a dlouze si zavdal.

„Seš si jistý, že ho chceš?“ zeptal se Harry vstupující do místnosti. Prsty chytil závěs, který stále zakrýval druhou polovinu obrazu, a odhrnutím látky odhalil další postavu. Když v ní rozpoznal čarodějku s havraními vlasy, jejíž smaragdové oči étericky zářily, musel se usmát. Blonďatý kouzelník stojící vedle ní se také lehce usmíval a jednou rukou ji objímal kolem štíhlého pasu.

Draco šokovaně zíral na dvojici na obraze. Pak zvedl ruku a přejel si s ní po tváři, přičemž se snažil přijít na to, co se děje. Opřel si láhev vína o koleno, naklonil se dopředu a ukázal na obraz. „Ta čarodějka je Raveana Draconis a ten kouzelník… ten kouzelník je Reginald Malfoy.“ Pro uklidnění se znovu napil a pohlédl na Pottera.

Harry pomalu přikývl a odešel do kuchyně pro talíře a příbory. V jídelně pak vše rozložil na stůl a posadil se naproti Dracovi. „Ty víš, kdo je?“ zeptal se a kývl hlavou směrem k tmavovlasé čarodějce.

„Držela v ruce Dračí mordu a hrála na ni; na stejnou flétnu, jakou mám já. Byla to její snaha zachránit čarodraky, co ji nakonec stála život,“ zašeptal Draco a snažil se vzpomenout si na všechno, co mu Blaise o té rebelské čarodějce vyprávěl. Sklonil pohled k talíři, který před něj Harry postavil, a při zachycení vůně dobře propečeného masa nakrčil nos.

Harry pomalu přikývl a odkrojil si malý kousek z porce ležící na stříbrném talíři. Vložil si ho do úst, zavřel oči a vydechl blahem. Stále žvýkaje otevřel oči a setkal se s pohledem blonďáka z druhé strany stolu. „Jsem s ní příbuzný,“ pronesl do ticha a usmál se, když Dracovi spadla brada a láhev, kterou držel, se nebezpečně naklonila. S pobaveným chichotáním si vložil do úst další kousek masa a pohodlně se usadil, aby si vychutnal večeři, zatímco blonďák bude dumat nad touto zajímavou informací.

***

Velká síň byla tichá, což bylo vzhledem k tomu, že právě probíhala večeře, velmi neobvyklé. Normálně by se studenti nadšeně bavili o konci dalšího dne a o pomalu se blížícím víkendu. Nedávná epidemie soví chřipky však vrhla na celou školu stín. Studenti, zvyklí denně si dopisovat se svými rodinami, zůstávali v nevědomosti, odříznuti od rodičů a starších bratrů a sester. Zatímco se všichni zoufale snažili přijít na to, jak dlouho budou Brumbál a ministerstvo udržovat tuto krycí historku, šeptanda narůstala. Harry Potter byl nezvěstný; konec příběhu.

Blaise si povzdechl, opřel se o lavici a pohlédl směrem k hlavnímu stolu. Všichni učitelé byli bledí a vyčerpaní, ať už z odrážení rozzlobených rodičů, kteří volali či přicházeli přes krby nebo z péče o plačící prváky. Pak pomalu obrátil pohled k nebelvírskému stolu. Zvedl obočí, loktem šťouchl do Pansy a ukázal směrem k lvímu doupěti.

Zdálo se, že mezi šestáky probíhá tichá debata, všichni kroutili hlavami na znamení nesouhlasu s něčím, co jeden z nich řekl. Při hádce cinkaly vidličky o talíře a sklenice a intenzita jejich hlasů narůstala a klesala, jak je ostatní umlčovali.

„Mohl bych prosím požádat o vaši pozornost?“ rozlehl se velkou halou Brumbálův hlas a téměř okamžitě nastalo ticho. Šedovousý kouzelník, který stál za stolem pro učitele, mávl rukou, aby upoutal pozornost. „Vím, že to byl pro nás všechny velmi těžký týden. Připomínám vám, že ještě není vše ztraceno. Bystrozoři a další úředníci ministerstva právě pátrají po našich pohřešovaných studentech a nepřestanou, dokud je nenajdou. Co se týče našich nemocných sov, bylo mi navrženo, že předání vašich dopisů a jiné korespondence řediteli vaší koleje umožní určitý kontakt mezi vámi a vnějším světem. Nechceme přece, aby někdo z vás přišel o důležité události nebo novinky, že?“ Albus Brumbál se na studenty usmál, znovu se posadil a uchopil do ruky sklenici dýňového džusu.

Jakmile tak učinil, ozvaly se četné hlasy protestu. Na členy učitelského sboru se sypaly sotva skryté urážky, protože studenti se bouřili. Záblesk červených a zlatých hábitů přiměl všechny čtyři koleje k tichu. Hermiona Grangerová se s hrdě vztyčenou hlavou přiblížila k čelnímu stolu.

Zastavila se před ním, založila si ruce na hrudi a upřela na učitele pohled. „Jakou nám můžete dát záruku, že naše dopisy budou skutečně odeslány našim rodičům?“ zeptala se, naklonila hlavu a přimhouřila oči. Profesorka McGonagallová si nevěřícně odkašlala.

„Slečno Grangerová, jak se opovažujete zpochybňovat čestnost tohoto učitelského sboru!“ prohlásila zděšeným hlasem. Poté zavrtěla hlavou, zamračila se a pohlédla na Brumbála. „Odebírám Nebelvíru pět bodů a dnes večer budete mít trest.“

„To jsem si myslela,“ zamumlala Hermiona, otočila se a rozzlobeně vypochodovala ze síně. Nebelvíři vrhli k učitelskému stolu úzkostné pohledy na stůl učitelů a opustili velkou síň v patách jedné ze svých nejlepších studentek. Jako by se řídili nějakou neznámou dohodou, ostatní koleje je rychle následovaly, takže v místnosti zůstalo jen několik studentů, nervózně poposedávajících a roztroušených po celé místnosti.

„Hádám, že se snaží uvolnit trochu napětí,“ řekla Pansy přes okraj šálku a odsunula talíř do středu stolu, aby si mohla opřít lokty o tmavé dřevo. Lehké kývnutí hlavou směrem k učitelům přimělo šestáky ze Zmijozelu přikývnout.

„Mám teď trest,“ zamumlal Blaise a poklepal ukazováčkem na svoje hodinky. Vytáhl si tašku s knihami zpod stolu, vstal a pomalu se narovnal. Pak uchopil Pansy za rukáv a odtáhl ji kousek od stolu. „Rozšiř zprávu; chci, aby všichni psali domů, obnovovali předplatné časopisů, objednávali věci poštou. Zaplavte Snapea takovým množstvím pošty, že nebude vědět, co s ní.“

Pansy se na tváři objevil zlomyslný úsměv a ona tiše přikývla na znamení souhlasu. „Jdu na to.“

Blaise přikývl, otočil se a zamířil ke dveřím. „Jo, a Pansy, domluv schůzku s Grangerovou a Weasleym, a to co nejdřív,“ dodal přes rameno a zastrčil ruce do hlubokých kapes svého hábitu. Možná je na čase požádat o pomoc někoho staršího a zkušenějšího v umění lsti a podvodu, pomyslel si, zatímco prsty přejížděl po celé délce své hůlky. Při té myšlence si odfrkl a jal se šlapat dolů po schodech do temnoty sklepení.

***

Harry si povzdechl a opřel se o židli, hlavu si položil na dřevěné opěradlo. Vidlička a nůž ležely na stříbrném talíři, který vyprázdnil, zatímco pozoroval Draca přes stůl; na rtech se mu objevil malý úsměv, když zaregistroval, jak se blonďákovi lehce chvějí ruce.

„Můžu si dát doušek?“ zeptal se a ukázal na láhev vína, kterou druhý kouzelník svíral. Zamumlal „děkuji“, když mu ji podal, ale zvedl obočí, když s ní lehce zatřásl. „Je prázdná.“

Draco se bez zájmu ušklíbl, popadl láhev s dlouhým hrdlem a pochybovačně nahlédl do její hloubky. „Ještě tam něco je,“ zamumlal, s povzdechem položil láhev na stůl a upřeně se zahleděl na portrét. „Vypadá jako ty.“

Harry vzhlédl a následoval blonďákův pohled. Když se setkal s očima stejné překvapivé zelené barvy jako jeho vlastní, musel se pousmát. „Děkuji,“ řekl a špičkou prstu přitáhl Dracův prázdný talíř blíž k sobě. Pak opatrně vstal, naskládal nádobí na sebe a odnesl ho do kuchyně, kde ho postavil k ostatnímu špinavému nádobí.

„To nebyl kompliment,“ odsekl Draco, který ho následoval, a zakopl o hrnce, předtím shozené na podlahu. Narovnal se, zvedl ruku a uhladil si vlasy dozadu, přičemž se ušklíbl, když se Harry rozesmál. Zamumlal si pod nos nějakou sprostou poznámku, obešel zbývající nepořádek a opřel se o pult naproti Harrymu. „Jak sakra jsi s ní příbuzný?“

„Byla Potterová, rodina ji vydědila,“ odpověděl Harry a klekl si vedle kbelíku s kalnou vodou. Zkřivil obličej nad špínou plovoucí na hladině, ponořil hůlku do kbelíku a pomalu s ní kroužil. Pečlivě vyslovené kouzlo tekutinu vyčistilo. Švihl prsty a gestem naznačil blonďákovi, aby mu podal nádobí ležící vedle jeho lokte.

„Jejda,“ zamumlal Draco, když se mu povedlo loktem srazit talíře z pultu. Při pohledu na špinavou podlahu se ušklíbl, opatrně si klekl, ale ztratil rovnováhu a spadl na Harryho. S nevinným úsměvem mu podal vidličku a vytáhl druhou ruku z kbelíku s vodou.

„Jak často piješ víno, Draco?“ zeptal se Harry znepokojeně, vzal vidličku a hodil ji do kbelíku. S každou vteřinou bylo jasnější, že blonďák je opilý, ale bylo to vlastně docela zábavné.

Draco zatřásl rukou, aby se zbavil vody, natáhl se a použil zadní část Harryho košile, aby si osušil mokré prsty. „Jednu skleničku během večeře na panství,“ zamumlal a vklouzl prsty do Harryho rozcuchaných vlasů. S úsměvem za ně lehce zatáhl.

„Jsi opilý,“ odsekl Harry, trhl sebou a snažil se blonďákovu ruku odtáhnout. Když Draco stisk zesílil, kousl se do rtu, pustil ho a vrátil se k mytí nádobí, přičemž se snažil ignorovat prsty, které mu líně masírovaly temeno.

„Nejsem!“ vydechl Draco uraženě a přimhouřil své světlé oči.

Harry odložil nádobí, aby uschlo, opatrně vstal a vytáhl blonďáka na nohy. Ten se začal kymácet sem a tam. Harry si povzdechl a pomalu ho doprovodil po schodech nahoru do ložnice, kterou použili předchozí noc. V polovině horní chodby blonďák ochabl.

Harry protočil oči a podařilo se mu dostat ho do pokoje a na postel. Vděčně se zhroutil na teplé přikrývky, ale ztuhnul, když se k němu Draco přitulil a ovinul mu svou štíhlou paži kolem krku. S pohledem upřeným do stropu si povzdechl a zvažoval, jak se blonďák pokusí svalit vinu za tohle na něj.

***

Harry se pomalu rozhlédl po okolí a zvedl oči k hvězdnaté obloze nad sebou. Měsíc byl v úplňku a visel nízko nad obzorem. Pod bledým kotoučem se klidně vlnil oceán a jeho voda se uklidňujícím způsobem rozbíjela o útesy. Zahýbal prsty na nohou v chladné trávě a zvedl ruku, aby si prohrábl vlasy. Cvrčci zatím tiše vrzali ze svých úkrytů mezi stébly.

„Vedl sis dobře,“ zašeptala Raveana, která se tiše objevila vedle něj. Její tmavá sukně zašustila, když si založila ruce na prsou a naklonila hlavu dozadu, aby si také prohlédla noční oblohu.

„Ten obraz v jídelně, proč byl schovaný?“ zeptal se Harry, přistoupil blíž k okraji útesu a posadil se. Zkřížil nohy a ohlédl se přes rameno. Jeho prsty si pohrávaly s trávou, která se kolem něj jemně vlnila.

„Netrap se minulostí, Harry, starej se o budoucnost,“ zašeptala čarodějka a přesunula se blíž, až se tyčila nad ním. Naklonila hlavu ke straně a prameny vlasů jí elegantně spadly do tváře, což byl manévr, který občas viděl předvádět Draca a Pansy. „Musíš je chránit, i ten nejmenší drak potřebuje ochranu.“

„Minulost z nás dělá to, čím jsme, definuje nás,“ namítl Harry, který vytrhával stébla trávy ze země a jemně je házel do vzduchu. Očima sledoval jejich vířící dráhu, ale jeho prsty už pracovaly na vytrhávání dalšího trsu. „A draci se zdají být naprosto schopní se ochránit sami.“

Raveana přikývla na souhlas a pomalu se přesunula, aby stála za ním. „Jednají rychle, ale přemýšlejí pomalu,“ řekla tiše, zvedla prst a ukázala na temnou siluetu vznášející se nad rozbouřeným mořem. Drak mávl dlouhými křídly a zmizel v temnotě stejně rychle, jako se objevil. „Chraň draky a oni budou chránit tebe.“

Než se Harry stačil otočit a podívat se na ni, opřela mu špičku své boty o záda a strčila do něj, až se převážil dopředu a spadl z útesu. S křikem se řítil dolů k bouřícím vlnám.

PP: Omlouvám se za všechny překlepy, na které jste snad narazili, ale moje IQ je v současném horku na nule.