Preklady fanfiction Harryho Pottera

Prank of Pranks

Originál: https://www.fanfiction.net/s/11765301/1/Prank-of-Pranks

Autor: Hippothestrowl

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Humor/parodie

Harry, Hermiona

Rating: 9+  Kapitola: 1, vyjde ve dvou částech

Slov: 4 568

Shrnutí: Všichni věděli, že jen Weasleyova dvojčata mohou být pachateli tak skvělého žertu, a to bez ztráty jediného kolejního bodu! Ale jak dokázali nemožné? Celou školu vzrušuje pokračující záhada, až se jednoho dne promění v něco ještě většího. Něco úžasného. Jeden žert, který ovládne všechny. Největší žert všech žertů, který předčil i Freda a George!

Éra/období: Bradavice

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Hippothestrowlovi. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Žert všech žertů 1. část

Každý, kdo znal Weasleyova dvojčata, si byl jistý, že na zahajovací hostinu se chystá něco extra delikátního. Vidět Freda a George, jak si vzrušeně šeptají v Bradavickém expresu, nebylo nic nového, ale nikdy předtím nestrávili celou cestu s tak nadšeným výrazem ve tvářích.

„Nic ti ani nenaznačili, Rone?“ zeptal se Harry a kymácel se v otřásajícím se vagónu, který pomalu projížděl ostrými zatáčkami na konci cesty do Prasinek.

„Ne, drží zobák, říkají jen, abychom při hostině měli otevřené oči.“

„Takže tu máme záhadu,“ zamyslela se Hermiona a upřeně hleděla na tmavnoucí oblohu. Náhlý záblesk naznačoval, že se blíží bouře. „Doufám, že ředitel oznámí dodatečné hodiny aritmancie, ale nějak pochybuji, že je to Fredův a Georgeův styl.“

Harry s Ronem se na sebe ušklíbli.

Ron se opřel, zahleděl se ke stropu a fantazíroval. „Můj sen je, že se Draco pokusí sníst sousto nezničitelné extra silné čarodějné lepicí pásky. A co tvůj, Harry?“

„Nic.“

„Nic? Jaký druh žertu to je?“

„Jen pro jednou by bylo skvělé, kdyby Brumbál neoznámil nic o bolestivé smrti ve třetím patře, nic o bezcenném novém profesorovi obrany, který ti později  odčaruje spoustu kostí a pokusí se ti vymazat paměť, a nic o mozkomorech vysávajících duše, kteří budou rozmístěni po škole jako loni.“

Ron s Hermionou se zasmáli. „Ano,“ řekla, „bylo by hezké mít klidný čtvrtý ročník. Pojď, přijíždíme na nádraží a teď silně prší. No nic, brzy se to dozvíme…“

Cena za dobré chování

Když se dveře vlaku otevřely, nad hlavami se jim ozvalo zahřmění. Déšť se lil hustě a prudce.

„Ahoj, Hagride!“ zaječel Harry, když na vzdáleném konci nástupiště uviděl obrovskou siluetu.

„V pořádku, Harry?“ zařval Hagrid a zamával. „Uvidíme se na hostině, když se neutopíme!“

„Jooo, v tomhle počasí bych se nechtěla plavit přes jezero,“ řekla Hermiona horlivě, když čvachtajícím bahnem spěchali k řadám kočárů bez koní, které na ně čekaly.

Brzy dorazili k hradu a vystoupali po schodech do vstupní haly s nádherným mramorovým schodištěm.

„Sakra,“ řekl Ron, zatřásl hlavou a rozprášil vodu všude kolem, „jestli to takhle půjde dál, jezero přeteče. Jsem promočený – BRRR!“

Ze stropu Ronovi na hlavu spadl velký, červený, vodou naplněný balón a explodoval. Promočený a prskající, zavrávoral a vrazil bokem do Harryho, právě když dopadla druhá vodní bomba – těsně minula Hermionu, praskla Harrymu u nohou a poslala vlnu studené vody přes jeho tenisky do ponožek. Lidé kolem nich křičeli a začali se strkat ve snaze dostat se z palebné linie. Harry vzhlédl a uviděl Protivu, jak se vznáší šest metrů nad nimi.

„PROTIVO!“ vykřikl rozzlobený hlas. „Protivo, OKAMŽITĚ pojď sem dolů!“

Profesorka McGonagallová vyšla z Velké síně; byla tam asi jediným nepromrzlým a suchým člověkem, ale rozptýlilo ji uklouznutí po mokré kamenné podlaze. Protiva tomuto ideálnímu cíli neodolal a odvážně se k ní vrhl, aby využil příležitosti.

Když vodou naplněný balón padal dolů, Harry zareagoval bez přemýšlení. „Lapifors!“ a McGonagallová si v té chvíli uvědomila, že místo spršky ledové vody jí do náruče spadl roztomilý bílý králík.

„Protivo, zavolám ředitele!“ štěkla profesorka McGonagallová, „Varuji tě, Protivo!“

Poltrgeist vyplázl jazyk, vyhodil do vzduchu poslední vodní bomby a s šíleným chechtáním letěl vzhůru po mramorovém schodišti.

„Tak si pospěšte!“ řekla profesorka McGonagallová ostře k unavenému davu. „Do Velké síně, jděte! Vy ne, Pottere!“

Harry se zastavil uprostřed kroku. Ron a Hermiona do něj zezadu narazili.

„Dlužím vám poděkování za… tohle?“ McGonagallová zvedla králíka.

„Promiňte, paní profesorko,“ řekl Harry svým nejmírnějším tónem, „první věc, která mě napadla.“

„Vynikající přeměňování, musím říct. Škoda, že jste to loni, když jsem vás učila to kouzlo, úplně nezvládl, že? Pokud si dobře vzpomínám, podařilo se vám jen ozdobit čajový přehoz svěšenýma ušima a huňatým ocasem.“

Harry se rozpačitě usmál.

„Výborně, Pottere. Pět bodů Nebelvíru za… řekněme, gentlemanské chování? A teď pryč s vámi.“

Navždy

Pod černou a bouřlivou očarovanou oblohou Velké síně se profesor Brumbál zvedl. Usmíval se na studenty s doširoka roztaženými pažemi na uvítanou. Harry si zkřížil prsty a Ron, který popadl příbor a s očekáváním hleděl na svůj zlatý talíř, jakmile McGonagallová dokončila rozřazování, zamumlal: „Už bylo na čase.“

„Mám k vám jen tři slova,“ řekl ředitel a jeho hluboký hlas se rozléhal po síni. „Nechte si chutnat.“

„Slyšte, slyšte!“ zvolali Harry a Ron hlasitě, zatímco se jim prázdné talíře magicky plnily před očima.

Pronikavé zaječení zastavilo první výpad všech hladových studentů ve Velké síni. Ron, o dobrou půlvteřinu před všemi ostatními, se téměř nehýbal s vidličkou již hluboko zapíchnutou do pořádného steaku.

„Co to sakra bylo?“ začalo se mu formovat na rtech, ale slova nebylo nutné vyslovovat nahlas. Mistr lektvarů, profesor Severus Snape, s tváří zrudlou zuřivostí, stál na nohou a zíral směrem k nebelvírskému stolu.

„Severusi, prosím,“ řekl Brumbál poměrně hlasitě v hlubokém tichu, které pohltilo místnost, „vezmi si trochu z mého jídla – je ho víc než dost pro všechny.“

„O to nejde!“ vyprskl Snape, jehož tvář teď byla zářivě fialová, a mával směrem ke svému nádobí.

V tom okamžiku si studenti uvědomili monumentální událost, která měla změnit dějiny magie: všechny misky a talíře před Snapem zůstaly prázdné.

V přední části síně se ozval šum vzrušení. Rychle sílil a během několika sekund se rozlil na nejvzdálenější stoly v monumentálním hluku křiku a smíchu.

„TO JSTE BYLI VY! VÍM, ŽE JSTE TO BYLI VY!“

Snape obešel stůl personálu a hrozivě ukazoval prstem. Harry se ze zvyku otřásl, než si všiml, že prst míří nad jeho hlavu.

„STO BODŮ Z NEBELVÍRU!“ zařval Snape. „OBA!“

S tím vykročil z haly, zatímco všechny oči se upřely na Freda a George, kteří klidně žvýkali své pečené hovězí. „No co?“

V tom okamžiku se oslnivě zablesklo, zaznělo ohlušující zadunění hromu a dveře Velké síně se s třeskem otevřely – ale nebyl to navracející se Snape. Ve dveřích stál muž, opírající se o dlouhou hůl, zahalený v černém cestovním plášti. Stáhl si kapuci, zatřásl dlouhou hřívou prokvetlých, tmavě šedých vlasů a pak začal kulhat k učitelskému stolu. Další záblesk blesku proletěl po stropě. Hermiona zalapala po dechu při pohledu na silně zjizvenou tvář, ale děsivým ho dělaly jeho oči. Jedno z nich se neustále bez mrkání pohybovalo a otáčelo se nahoru, dolů a ze strany na stranu, zcela nezávisle na normálním oku – a pak se obrátilo tak, že hledělo mužovi do zadní části hlavy.

„Dovolte mi představit našeho nového učitele obrany proti černé magii,“ řekl Brumbál vesele do ticha. „Profesora Moodyho.“

Snape byl zapomenut, vrátili se k jídlu, ale brzy se vzpomínka na obrovské množství ztracených kolejních bodů rozvinula v šumění v pozadí, namířené proti dvojčatům Weasleyovým, která se stále zdála být naprosto nevzrušená.

„Nebojte se, kolegové nebelvíři,“ řekl Fred. „Ztratili jsme někdy dvě stě kolejních bodů za jeden večer?“

George mrkl.

„Co to chystají?“ zamumlala si pro sebe Hermiona.

Odpověď se rychle stala zřejmou po jejich návratu do vstupní haly – pokud se vůbec dala další záhada označit za odpověď.

„Prázdné!“ vykřikl Neville, když běželi k přesýpacím hodinám, které počítaly kolejní body. „Snape nemohl odečíst dvě stě bodů, protože ještě žádné nejsou.“

Ale když se dav zastavil před vysokými skleněnými válci, opravil se. „Ne, počkejte… někdo už získal pět bodů – podívejte!“

„To jsou Harryho! Musí být!“ škodolibě se uchechtl Ron. „Za to, že jsi zachránil McGonagallovu před Protivou! Výborně, Harry!“

„Má pravdu,“ řekla Hermiona, „ale proč těch dvě stě nebylo odečteno?“

Dav houstl. Harry v úžasu zíral.

„To je prostě nemožné,“ pokračovala Hermiona. „Za tisíc let nebyl ani jediný kolejní bod úspěšně zmanipulován. Každý ví, že se tím pyšní hned na první straně Dějin bradavické školy.“

„Asi budou muset knihu přepsat,“ řekl Ron. „Pojďte, jsem utahaný jako pes. Je čas si trochu schrupnout.“

„Musela to být McGonagallová, kdo to zastavil,“ navrhl někdo z davu. „Takový nehorázný odpočet by nestrpěla.“

„Brumbál,“ řekl další. „Sám dosvědčil, že neexistuje žádný důkaz, a tak trest zrušil.“

Hermiona cestou nahoru stále kroutila hlavou. „Ředitel může odečítat body ostatním kolejím, aby to vyrovnal, ale ani on nemůže vrátit zpět odebrané body nebo vynulovat přesýpací hodiny – samotný hrad to dělá jednou a jen jednou jedinkrát ročně. Všechno je to magie, víte. Kouzla zakladatelů automaticky udržují neměnné principy Bradavic navždy.“

„Jenže…“ začal Ron, ale zmlkl, když uviděl Hermionin kamenný pohled.

„Navždy,“ zopakovala pevně a pyšně si vykračovala do své ložnice.

Než si ospalí kluci lehli, panovala všeobecná shoda, že to byl docela dobrý žert na začátku nového školního roku a nikdo si nezasloužil být postižený víc než profesor Snape.

„Co když to Brumbál nespraví?“ zívl Neville. „Co kdyby mi Snape zítra nemohl odečíst body v lektvarech? Nebo nikdy?“

A s tou šťastnou myšlenkou se ponořil do velmi příjemného snu.

Willy

Nevilleova ospalá spekulace se ukázala jako pravdivá, protože následující ráno se Snape nejen musel znovu odplížit do kuchyně na snídani a Ron nejenže neztratil žádné body za mluvení, ale Draco, kterému bylo uděleno deset bodů ‚za to, že měl pěkně čistý kotlík‘, byl o svou slávu ošizen. Zatím padlo jen pět zmijozelských bodů a ty udělil Tracey Davisové profesor kouzel. Prostou pravdou bylo, že Snape už nemohl dávat ani brát kolejní body. Vůbec.

„Jak to dělají?“ trápila se Hermiona po celou následující hodinu dějepisu. „Jak?“ V její mysli byla hrozba pro stabilitu bradavické magie stejně znepokojivá jako pro fyzika selhávající gravitace. „Jak jen to dělají?“

Harry protočil oči a pokusil se znovu soustředit na války se skřety. Ale byl to on sám osobně, kdo nakonec vyřešil záhadu chybějících bodů – nebo spíše objevil dost na to, aby mohl z dvojčat vytáhnout pravdu.

„Willy Billabong?“ řekl Fredovi a strčil mu pod nos Pobertův plánek.

„Jej, to by ale docela zkomplikovalo situaci, kdyby se tahle konkrétní informace někdy prozradila,“ řekl George a spolu s bratrem se ošíval v koutě, kam je Harry zahnal.

„Jak?“ zeptal se Harry a výhružně zavrtěl pergamenem.

„Slibuješ, že to neřekneš?“

„Chci to vědět čistě pro své vlastní uspokojení,“ odpověděl Harry. „Mám rty zapečetěné.“

„V tom případě, no, je to docela jednoduché.“

„To je ale trochu zklamání, že? Jako vysvětlení vtipu.“

„Ale naprosto spolehlivé a nevystopovatelné.“

„Bez plánku.“

„Ano. Na to jsme nikdy nepomysleli, že ne, brácho?“

„Takže…?“ pobídl je Harry netrpělivě.

Fred začal vyprávět. „Celé léto táta pořád dokola mluvil o tom, jak moc všichni na ministerstvu zaostávají s prací."

„Zdá se, že se stále více a více spoléhají na magii při vyřizování běžných stížností, žádostí a tak dále,“ pokračoval George.

„Ze začátku,“ řekl Fred.

„Přesně tak. A magickým zaměstnancům stačí na tento postup jen v pravý čas dohlížet.“

„Později.“

„Ano, ve skutečnosti v některých odděleních mnohem později.“

„Jako v kterých?“ zeptal se Harry se svraštělým čelem.

Fred a George se na sebe podívali. George se zhluboka nadechl. „Poslali jsme sovu s žádostí o změnu jména, v níž žádáme o změnu zápisu Severuse Snapea v magickém rejstříku na -“

„- na Willyho Billabonga,“ dokončil za něj Harry a šťastně se díval na pohybující se jméno na mapě.

„Náš milovaný profesor lektvarů to neví, ale oficiálně je teď Willy.“

„A Bradavice ho už neuznávají jako učitele zaměstnaného zde na hradě, protože v jejich magických záznamech se stále uvádí jeho původní jméno.“

„Ale nezjistí to nakonec někdo na ministerstvu?“

„Jsou o měsíce pozadu, Harry!“ zvolal Fred. „Než nějaký nižší úředník zjistí, že formulář není právoplatně podepsaný, může jen chybu opravit a -“

„- a protože technicky vzato je to chyba úředníka, že nezvládá aktualizovat údaje, myslíme si, že o tom bude mlčet. Co říkáš?“

Harry přikývl. Na rtech se mu objevil úsměv. „Víte, co to je? To je prostě… skvělé!“