Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 47. Epilog – 1/3

Dvě hodiny.

Dvě hodiny už Theodor čekal v zapadlé místnosti odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, než Ogden konečně laskavě ukáže svou tlustou držku. Začínal ztrácet trpělivost. Abychom byli upřímní, tu ztratil už deset minut po příchodu na ministerstvo – a jeho nálada se od té doby jen zhoršovala.

Přišel o Hermionu.

Jeho grimoár mu byl zabaven Ogdenovými muži a uložen v trezoru v Gringottově bance ‚do odvolání‘.
A jako třešnička na dortu – brzy bude potrestán přesunutím na druhý konec světa, aby odtamtud řídil Gordon Labs ze sídla v New Yorku. Chybělo už jen, aby ho někdo zjebal jako malého kluka – a scénář zkázy bude kompletní.

A podle Ogdenova výrazu, když konečně vešel do místnosti, Theodore věděl, že tahle část přijde hned teď.

„Co jste to doprdele provedl!?“ vyštěkl Ogden a pečlivě za sebou zavřel dveře. Překonal těch pár metrů k Theodorovi a vymrštil prst pod jeho nos jako jedovatou dýku. Theodorovi i přes vlastní vztek instinktivně o něco klesla ramena. Nenáviděl, když na něj někdo řval. Bylo to tak ponižující…

„Nerespektujete rozkazy! Zdemolujete luxusní byt! Vyvoláte veřejnou bitku! Co bude příště, co? Zavraždíte amerického prezidenta?!“ vyplivoval Ogden každé slovo a Theodor ho nenávistně pozoroval.

„Technicky vzato, ten byt zdemolovala Hermiona a kdyby se chovala slušně, tak žádná rvačka—“

„ALE MĚ TO TOTÁLNĚ NEZAJÍMÁ!“ přerušil ho Ogden a zaburácel poslední tři slova s takovou silou, že Theodor ucítil pískání v uchu. „Uvědomujete si vůbec, že jsme uprostřed citlivé kampaně u světových vlád?! Snažíme se jim ukázat, že kouzelníci jsou civilizovaní lidi, partnerští, spolehliví, ochotní sdílet znalosti – zlepšit životy těm ubohým mudlům! A co děláte vy? Vy se perete na veřejnosti, pro Merlina! Chcete způsobit paniku? Chcete, aby nás zase začali lovit jako za inkvizice?!“

Theodor neodpověděl. Sevřel rty a sklopil pohled. Proboha, jak nenáviděl, když se k němu někdo choval jako k pitomci.

„Máte zatracené štěstí, že naši agenti spolu s francouzským ministerstvem kouzel dokázali rychle zahladit stopy, ošetřit zraněné a vymazat paměti svědkům!“ zavrčel Ogden, který teď pobíhal po místnosti jako lev v kleci. Theodor ho sledoval očima – strnulý, ledový. „Do prdele, co vás to napadlo? Jak vás mohlo napadnout, byť jen na vteřinu, že nějaká holka je důležitější než ten nový světový řád, který se snažíme nastolit!?“

„Byla součástí dohody, měla –“ začal Theodor, ale Ogden ho znovu zprudka utnul.

„NESMYSL! Vy malý, hormony ovládaný osle…“ štěkl soudce a probodl ho pohledem.
„Souhlasil jsem, že pokryju její zmizení a pomůžu vám utéct s ní do zahraničí, ale jen pokud splníte svou část dohody: řídit laboratoř, prodávat naše objevy cizím vládám, zajistit porody geneticky upravených mudlů. Zatímco my ostatní připravujeme půdu pro sloučení mudlovského a kouzelnického světa!“

„To jsem přece udělal!“ štěkl Theodor podrážděně.

„A za to vám děkuju,“ odsekl Ogden s falešným úsměvem. „Ale to, že jste ochoten všechno zahodit kvůli holce, která vás ani nechce, to už vážně nepřekousnu. Jste dneska na vrcholu světa – vlastníte impérium, jehož tržní hodnota by vám dovolila koupit celou zatracenou planetu – a chováte se jako rozmazlený spratek, kterému Ježíšek zapomněl donést vysněný dárek.“

Chvíli bylo ticho. Theodor zatínal zuby, pohled plný zloby. Část jeho já ale věděla, že Ogden má pravdu. Bylo mu teprve osmnáct, a už byl bohatší než Malfoy, vlastnil laboratoř, která měla vlády celého světa v hrsti.

A brzy – brzy by mohl vidět svůj sen splněný: magie mezi mudly, bez skrývání, návrat kouzelnické moci a slávy.

Všechno, po čem kdy toužil. Jen… si přál, aby u toho byla i Hermiona.

Ogden konečně ztišil hlas. Přistoupil blíž, položil těžkou ruku na Theodorovo rameno.

„Poslouchejte mě, mladý muži… Chápu, že vás to bolí. Chápu, že jste si myslel, že je pro vás ta pravá. Ale… jste mladý. A s tím, kolik máte peněz – najdete si jinou. Mnohem hezčí. Mnohem poslušnější.“

Theodor setřásl jeho ruku a propálil ho pohledem. „Nesahejte na mě…“ zavrčel tiše.

Ogden zatnul čelist, jen tak tak odolal nutkání vrazit mu facku.

„Na tom nesejde. Dnes odlétáte do New Yorku. Už tam na vás čeká byt.“

Theodor pokrčil rameny. Bylo mu jedno, kde bude. New York, Londýn, Mars… všechno stejně ztrácelo smysl.

„Spravujte ten byznys jako dospělý chlap,“ dodal Ogden už ode dveří, „a možná se jednou vrátíte jako zralý muž… a vaše malá holčička vám spadne do klína na lusknutí prstu.“

Dveře práskly. Ogden byl pryč.

Theodor se pomalu usmál. Oči rozostřené, pohled nepřítomný.

Ale to doufám, pane soudce. To doufám.

*****

Hermiona, s hlavou opřenou o okno, sledovala krajinu ubíhající kolem jedoucího spěšného vlaku do Bradavic. V levé ruce držela jemné prsty Draca, jehož palec jí mimoděk hladil dlaň.

Draco měl hlavu otočenou směrem ke dveřím jejich kupé, kde Ron právě potřetí předváděl svůj odznak prefekta, který mu McGonagallová poslala soví poštou koncem srpna.

Hermiona nenápadně obrátila oči v sloup, ale s úsměvem, když ho slyšela znovu a znovu prohlašovat, že by se nikdy do Bradavic nevrátil, kdyby ten prestižní post nezískal. Nikdo – dokonce ani Harry, sedící v rohu kupé se širokým úsměvem – se ho neodvážil opravit, i když všichni věděli, že to je naprostá blbost.

„Weasley, vážně… jestli ještě jednou řekneš slovo odznak, tak ti ho narvu do krku. A nemusí to být tou stranou, kterou čekáš,“ zamručel Draco, zatímco Blaise vedle něj vyprskl smíchy.

„Chceš, abych ti odečetl body, Malfoyi? Abychom ten školní rok začali stylově?“ odvětil Ron a hrdě vypjal hruď, aby byl jeho odznak ještě víc vidět.

„To bych fakt chtěl vidět…“ opáčil Draco s varovným pohledem.

Hermiona se otočila a zachytila pohled Ginny, sedící naproti ní. Obě dívky propukly v smích. Očividně si myslely totéž. Ach, ti kluci…

Naštěstí Blaise změnil téma – na famfrpál – a Hermiona byla za to vděčná. Vždycky jí bylo nepříjemné, když se Ron tolik vychloubal funkcí prefekta, protože… Ron netušil, že mu byl ten post nabídnut až jako druhému v pořadí. McGonagallová poslala dopis nejdřív Hermioně, zhruba týden předtím, než Ron obdržel ten svůj. Ale Hermiona slušně odmítla. Byla by to samozřejmě pocta, ale… po všech těch měsících války, věznění a útěku, chtěla jednoduše žít.

Bez zodpovědnosti. Bez tíhy. Prostě volně.

Nikomu se o dopise nezmínila, a když pak McGonagallová zvolila Rona, rozhodla se, že to tak i zůstane. Nechtěla mu kazit radost myšlenkou, že byl až ‚druhá volba‘.

Fakt typická Nebelvírka, pomyslela si s úsměvem. Draco by to určitě řekl nahlas.

Zatímco Blaise zaníceně popisoval vlastnosti nového supersilného koštěte, Draco na chvíli odtrhl zrak a pohlédl na Hermionu. Usmál se tím svým šibalským způsobem. Hermiona mu úsměv oplatila a ještě víc stiskla jeho ruku. Pořád tomu nemohla uvěřit. Draco se od návratu úplně změnil.

Nejdřív se k ní choval jako ke křehkému porcelánu, bál se jí vůbec dotknout, mluvit příliš nahlas – jako by se mohla každou chvíli rozpadnout. Ale pak se přepnul – a stal se z něj někdo, koho ještě nikdy nepoznala. Kdyby jí někdo před pár měsíci řekl, že Draco Malfoy bude něžný, vřelý a ochranitelský, asi by se mu vysmála. Ale neříkala nic. Nechtěla pokazit to vzácné štěstí, které právě prožívala.

Po návratu do Anglie ji čekalo ještě jedno příjemné překvapení: z kdysi ledového a nepřístupného Malfoyova sídla se stala téměř veselá mládežnická ubytovna… a podle Luciuse Malfoye také zoo.
Dracův dlaždičoun, pojmenovaný Whisky, se do Hermiony okamžitě zamiloval – a nejraději se jí věšel kolem krku jako živá šála.

Se Švestkou, zmíráčkem, to bylo složitější. Pokaždé, když se Draco přiblížil k jeho kleci, pták zpanikařil.

„Mezi námi třemi – mnou, jím a matčinou pinzetou – je… minulost. Ale tu si vezmeme do hrobu,“ prohlásil Draco tajemně. Hermiona tehdy jen nechápavě zírala do klece, ale Blaise jí pak vše vysvětlil – včetně incidentu s vyškubanými pery. Hermiona, dojatá Švestkovou ‚obětí‘, ho od té doby rozmazlovala oříšky a sušenými brouky.

Ale kdo po jejím návratu úplně ztratil rozum, byla Narcisa.

Jakmile Hermiona vkročila do domu, byla vtažena do objetí a zároveň ohlušena nadšeným ječením.
A hned po tom, co byla nakrmena dorty, sušenkami a koláčky, měla pocit, že přibrala dvě kila jen z vůně kuchyně.

Byla tedy vlastně trochu ráda, že odjíždí zpět do Bradavic – i když… ten poslední obří borůvkový muffin ještě nestrávila.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se tiše Draco a vytrhl ji z myšlenek.

Přikývla a usmála se. „Celkem jo. Jen se modlím, aby moje zažívání zvládlo tu borůvkovou bombu, kterou mi tvoje máma nacpala do krku před odjezdem. Snad to stihnu strávit do zahajovací hostiny.“

Draco se rozchechtal a Hermiona ho pozorovala s rozzářenýma očima. Milovala, když se smál. A byla si skoro jistá, že se jí to nikdy neomrzí.

V pravé kapse bundy si pohrávala s hůlkou Eleanor Malfoyové. Poté, co ji s velkým úsilím ‚získali zpět‘ z rukou jejího nového francouzského majitele, ji chtěl Lucius uložit zpět do skleněné vitríny ve své pracovně.

Draco se tomu rázně vzepřel. Po dvou dnech hádek, křiku a vyhrožování nakonec Hermiona přísahala, že se o hůlku postará a že ji vrátí okamžitě, pokud by se jí cokoli stalo.

Lucius s těžkým srdcem souhlasil – a Hermiona si tak mohla vzít stříbrno-ebenovou hůlku s sebou do Bradavic.

A byla za to vděčná. Po Theově útěku a ztrátě grimoáru její nové schopnosti výrazně zeslábly.
A s jakýmsi rozporuplným pocitem úlevy i zklamání si uvědomila, že bez hůlky už skoro žádnou magii nezvládne. Tahle hůlka jí tedy ještě chvíli poslouží…

Po několika hodinách jízdy vlak konečně dorazil do Prasinek, s mohutným skřípotem brzd a oblakem černého kouře. Hermioně při výstupu bušilo srdce, ale stále držela Draca za ruku. Na obzoru se tyčil hrad – a vpravo od něj pořád stejně hrozivý Zapovězený les.

Zhluboka se nadechla.

Byla konečně doma.

*****

Říct, že Bradavice se změnily, bylo rozhodně eufemismus. I výraz ‚proměněné‘ byl ještě příliš slabý. Kromě úprav provedených během poválečné rekonstrukce zcela předělaly fungování školy také vnitřní reorganizace požadované ministerstvem. První změna se jim zjevila poměrně brzy, hned na uvítací hostině, když během proslovu ředitele Severuse Snapea přinesla profesorka McGonagallová místo tradičního Moudrého klobouku obrovskou nástěnku.

Hermiona, sedící u nebelvírského stolu, se zamračila a otočila se k Dracoovi, který seděl na lavici přímo za ní, u stolu Zmijozelů. Ani on nevypadal, že chápe, co se děje. Malí prváci čekající na konci střední uličky zvedli dychtivě oči k tabuli. Vzápětí Snape odpověděl na nevyřčenou otázku, kterou si kladli všichni žáci již sedící u svých stolů.

„Na základě vyhlášky č. 2 odboru pro kouzelnické vzdělávání se rozřazování nově nebude řídit vůlí našeho Moudrého klobouku, ale volbou nových studentů. Pro ty, kteří byli rozřazeni Moudrým kloboukem v předchozích letech, se až do konce studia nic nemění. Nový program se bude vztahovat pouze na nové studenty, kteří nastoupí od tohoto roku.“ Snape si odkašlal, zamračil se, aby dal najevo, že s tímto postupem absolutně nesouhlasí, a pak zvedl ruce, aby novým studentům naznačil, aby se přiblížili. Děti poslechly a už upíraly oči na tabuli.

„Normálně jste všichni měli dostat brožuru se seznamem školních potřeb, ve které jsou uvedeny možnosti nabízené v jednotlivých kolejích kromě základních společných předmětů, abyste si mohli během léta rozmyslet svou volbu,“ pokračoval Snape. „Ale moje kolegyně, profesorka McGonagallová, ředitelka nebelvírské koleje, vám je ráda připomene, než vás oficiálně požádá o výběr a zařadí vás do koleje, kterou jste si vybrali,“ dodal a ukázal na Minervu, která z toho zjevně nebyla nijak nadšená.

„Co je to za zmatek? Nestačilo ministerstvu, že výběr pomocí Moudrého klobouku byl dost komplikovaný? Museli to ještě zkomplikovat?“ zeptal se Ron Seamuse, který seděl vedle něj. Seamus na to odpověděl jen zmateným pokrčením ramen.

„Pššt!“ sykla Hermiona a zamračila se.

Ron protočil oči v sloup, zatímco McGonagallová přistoupila k tabuli a začala číst nahlas.

„Toto jsou témata volitelných předmětů nabízených v každé koleji. Po složení NKÚ budete mít možnost přidat do svého rozvrhu volitelné předměty druhé koleje, pokud to vyžaduje váš profesní záměr, nebo zcela změnit kolej s ohledem na změnu zaměření. Zpočátku budou kurzy převážně společné a základní, ale čím více budete postupovat ve studiu, tím více se budete moci specializovat… „ předčítala McGonagallová hlasitě.

„To vlastně není špatné, můžeš si tak vybrat předměty, které máš rád, ne?“ zašeptala Ginny Harrymu. Harry však neodpověděl a dál s pochybovačným výrazem sledoval McGonagallovou.

„Nebelvír!“ pokračovala ředitelka koleje a ukázala na tabuli. „Specializace na kouzla, zaklínadla, bezpečnostní a obranná kouzla. Zmijozel: přírodní vědy, runové jazyky, univerzální matematika a věštění z čísel. Havraspár: přírodní vědy, mudlovská medicína, magická medicína a lektvary. A nakonec Mrzimor: vývoj magických a mudlovských technologií, využívání přírodních zdrojů a obchod. Jak uvádí naše vláda, cílem tohoto nového programu je pomoci vám již od nejmladšího věku najít si své místo v moderní společnosti. Nyní vás budu volat po jménech a budete rozděleni do kolejí podle svého výběru. Ackermanová, Miranda!“

Když se malá blondýnka s hrdým úsměvem přihlásila, že půjde do ‚Nebelvíru‘, Hermiona se otočila na židli a naklonila se k Harrymu, který seděl vedle ní.

„Nepřipomíná ti tahle atmosféra něco?“ zamumlala, zatímco ‚Arlington, Jacob‘ se rozhodl připojit k řadám Zmijozelu.

„Ministerstvo, které se až příliš vměšuje do záležitostí Bradavic? Dekrety a nová pravidla, kolik si jen přeješ? Hm, nech mě přemýšlet…“ řekl Harry ironicky potichu. „Trochu to připomíná dobu ‚Umbridgeové’…“

„Ach, ty sis toho taky všiml?“ posmívala se Hermiona a podrážděně zavrtěla hlavou. „Zajímalo by mě, co si vymyslí tentokrát… A viděl jsi všechny ty mudlovské předměty? Je to nepochopitelné…“

Harry pokrčil rameny a znovu se soustředil na rozřazování. Hermiona se opět otočila na lavici a podívala se na Draca. Ten se na ni trochu šibalsky usmál a mrkl na ni. Začervenala se. I v tomto ohledu budou Bradavice znamenat velkou změnu. V sídle si oba měsíc a půl užívali společného času, kdy se sblížili a poznávali, a Hermiona si užívala každou minutu každé noci strávené v jeho náručí. A teď budou znovu nuceni spát odděleně, v době, kdy se nemohou jeden druhého nabažit…

Při té myšlence okamžitě ještě víc zrudla. Draco si toho všiml a jeho šibalský úsměv se ještě rozšířil. Hm, po pár dnech spánku o samotě ho to přejde, pomyslela si Hermiona a oplatila mu jeho svůdný pohled.

Pansy Parkinsonová sedící o několik míst dál na ně vrhala vražedné pohledy, zatímco Astoria Greengrassová očividně hypnotizovala profil Blaise, který ležel strnule před svým ještě prázdným talířem. Hermiona ignorovala zlostné pohledy Dracovy bývalé přítelkyně a snažila se znovu ovládnout barvu svých tváří. Konečně, po několika dlouhých minutách, byli všichni prváci rozděleni do jednotlivých kolejí a McGonagallová odložila tabuli. Snape vstal a založil ruce za zády.

„Ještě jedna informace, než zahájíme hostinu. Na základě dekretu č. 4B budou žáci od druhého do sedmého ročníku povinně absolvovat výuku technologií mudlů.“

Velkou síní se ozvalo nespokojené brumlání, ale Snape ho utnul jediným pohledem.

„Dobrou chuť,“ uzavřel stroze.

„Teda, za dob Brumbála byly tyhle projevy o dost veselejší,“ utrousil někdo od stolu Havraspáru, právě když se na stolech díky skřítkům objevilo jídlo. V nastalém ruchu si nikdo nevšiml, že Snape se jako stín zjevil za oním drzounem – a udělil mu tresty až do konce měsíce.

*****