Preklady fanfiction Harryho Pottera

Reklama, kapitola 1, část 1. 

Harry vystoupil z bradavického expresu a necítil se zrovna nejlépe. Před necelým týdnem z donucení pomohl Voldemortovi získat nové tělo a díval se, jak umírá Cedric Diggory. Jeho přátelé se mu snažili pomoci, ale moc to nezabíralo. Část jeho osoby chápala, že vlastně ani nechce pomoc přijmout, takže tenhle současný problém je jeho vlastní chyba, ale teď mu na tom moc nezáleželo.

Když mířil k průchodu na mudlovskou stranu stanice, zastavila ho drobná blondýnka, o které si myslel, že ji občas viděl mluvit s Ginny. „Tady máš, budeš to potřebovat.“ Vrazila mu do rukou noviny, usmála se na něj a vrátila se do davu. Netušil, proč si myslí, že mu k něčemu budou, ale stejně si je vzal.

Odjížděl s Dursleyovými a noviny ležely pohozené na podlaze vozu. Díval se z okna, ne na ně. Začal přemýšlet, jak moc bude tento svět, tedy ten mudlovský, ovlivněn Voldemortovým návratem. No, předpokládal, že by se mohl pokusit zachytit zprávy, zatímco se na ně bude Vernon dívat – pokud bude opatrný.

Když dorazili do Zobí ulice, zavadil o něco nohou, podíval se dolů a znovu uviděl noviny. Protože byly kouzelnické, věděl, že je tu nemůže nechat, tak je zvedl a vzal si je s sebou spolu s kufrem. Myslel si, že by se hodily k vystlání Hedvičiny klece. Ve svém pokoji je položil na stůl a hned na ně zase zapomněl.

Druhý den neměl dobrou náladu, jelikož jeho spánek rušilo několik nočních můr. Také se nudil, protože ještě nedostal žádné zvláštní úkoly. Když si znovu všiml novin, pokrčil rameny, zvedl je a začal jimi listovat.

Některé články ho bavily, připadaly mu směšné a pomáhaly mu zlepšit náladu. Křížovku s runami vynechal, neboť ten předmět neabsolvoval. Málem vynechal i osobní inzeráty, až na jeden, který mu padl do oka ještě předtím, než odložil noviny.

Provádím neobvyklé práce, nic není moc velké, moc malé nebo moc zvláštní. Pokud to nedokážu já, pravděpodobně znám někoho, kdo to zvládne. Poplatek je obvykle také rozumný. Pošlete svou žádost sovou na adresu Odd Job*) ve Stonehenge.

Harry na to zamrkal. Uvědomoval si, že existuje spousta věcí, které neví, ale byl si docela jistý, že Stonehenge je turistická atrakce, kolem které se neustále motají mudlové, a nikdo tam vlastně nemůže žít. Samozřejmě, po chvíli ho napadlo, možná ta osoba jen bydlí poblíž. Pak tu bylo jméno; zasmál se, očividně to byla přezdívka… nebo to byl možná název firmy.

Chvíli přemýšlel o tom, že by si najal někoho, kdo by za něj udělal domácí práce. To by byla legrace, až by to uviděla jeho teta se strýcem. Samozřejmě to, co doopravdy potřeboval…

Při té myšlence okamžitě vystřízlivěl a odložil noviny. Uvědomil si, že musí na toaletu, a tak tam zamířil, aby se o to postaral. Stejně tak by tu mohl uklidit, když už tu je, protože to měl na svém seznamu obvyklých úkolů a mohl s tím pohnout dřív. Když byl s koupelnou hotový, na reklamu zapomněl.

Další den si znovu všiml novin. Stále byly otevřené a přeložené na stránku s inzeráty, přesně tak, jak je zanechal. Jeho oči se nemohly ubránit pohledu na tu neobvyklou reklamu. Většina inzerátů se týkala nákupu nebo prodeje věcí, obvykle podivných. Bylo tam i několik dalších, které propagovaly nějakou službu, jako ta v reklamě na Odd Job. Hodil noviny zpět na svůj starý vratký stůl; tohle by nemohl po nikom žádat.

Trvalo ještě dva dny, než podlehl a začal psát dopis. Bylo těžké být ohledně své žádosti jemný. Nakonec se rozhodl popsat problém jako „potíže se škůdci“. Hedvika s radostí přijala dopis, který podepsal jen „Harry“. Uvedl adresu nedalekého parku jako místo setkání za dva dny v sedm hodin večer a napsal, že bude mít oranžovou čepici – čepici, kterou měl na sobě jen jednou, když mu ji daroval Ron. Ve skutečnosti ji nenáviděl kvůli její barvě, ale měl dojem, že by se jí neměl zbavit. Byla velmi unikátní, protože byla řvavě oranžová s obrázkem kanónu.

O dva dny později seděl v domluveném čase na lavičce v parku s oranžovou čepicí na hlavě. Trochu ho znepokojilo, když Hedvika přilétla až dnes ráno, ale vrátila se a nesla vzkaz: „Souhlasím, budu mít na hlavě černou buřinku. OJ.“

Takže tady seděl a rozhlížel se po někom, s kým by se setkal ohledně práce, která byla zjevně nelegální, pokud jde o ministra kouzel a pravděpodobně i řadu dalších lidí, například Albuse Brumbála a kohokoli z Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Přesto to byla práce, která se musela vyřídit, protože na ni neustále narážel, a on si vlastně ani nevybral, že by ji chtěl dělat sám.

Bez varování, zatímco se díval jinam, se na druhý konec jeho lavičky posadil muž a Harry si málem ukroutil hlavu, jak rychle se otočil, aby viděl, kdo to je, a pro Merlina doufal, že to není Dudley.

„Předpokládám, že jste pan Harry,“ řekl Asiat středního věku s černou buřinkou, kterou zvedl, naklonil a nasadil si ji zpět na hlavu. Jeho hlas byl tichý a nezněl britsky, ale i tak se mu dalo snadno rozumět.

Harry si myslel, že muž nebude o moc vyšší než on. Byl také poměrně podsaditý, ne hubený jako všichni Asiaté, které viděl ve škole. „Pane Jobe,“ odpověděl nakonec a vyhnul se slovům „pane Odd“, protože by to mohlo být urážlivé, „pokud vám tak můžu říkat.“ Na mužovo přikývnutí pokračoval: „Děkuji, že jste přišel. Doufám, že mi můžete pomoci, ale pochopím, když to nepůjde.“

Muž vypadal překvapeně. „Zbavit se škůdců obvykle není těžké, ale divím se, že jste napsal mně místo nějaké firmě na jejich hubení, pokud nehledáte něco speciálního, co by je udrželo pryč déle než většina pesticidů.“

Harry se usmál a téměř se uchechtl; muž nepohnul ani brvou. Jeho úsměv pak zmizel a povzdechl si, protože věděl, že bude muset sdělit podrobnosti. „Tito škůdci mají jen dvě nohy, ne šest, a způsobí mnohem horší rány než obyčejné svědící kousnutí. Normální lidé, jak by se jim dalo říkat, odmítají přiznat, že problém existuje, a tak je tiše podporují. Pořád po mně jdou a nedávno jsem jim sotva unikl živý. Bohužel s tím nemůžu moc dělat, protože nejsem dospělý a nemám rodiče. Předpokládám, že se kvůli tomu, co navrhuji, rozzlobíte, ale jsem na pokraji svých sil, a opravdu bych se rád dožil sedmnácti.“

Muž pomalu, zamyšleně přikývl. „Aha, ty nejhorší druhy škůdců,“ řekl nakonec. „I když bych mohl hádat, kdo jsou ti škůdci, které je třeba odstranit?“

„Uděláte to?“ zeptal se Harry neuvěřitelně překvapeně.

„Znám někoho, kdo to za dobrou cenu udělá,“ usmál se nepatrně.

Harry pomalu vytáhl z kapsy několik složených listů papíru a podal mu je. Vytvořil je už dříve, aby co nejvíce pomohl, jakési složky a myšlenky, které by mohly být užitečné. „Máte přístup k myslánce?“

„Znám spoustu lidí, kteří mají přístup k spoustě věcí,“ řekl muž, když prolétl papíry, které dostal.

Harry znovu sáhl do kapsy a vytáhl lahvičku od lektvaru, která obsahovala vzpomínku na celé jeho nedávné setkání na hřbitově. „Možná to pomůže, protože neznám všechna jména.“

Muž vzal lahvičku a držel ji, vrhl na ni jen jeden rychlý pohled. Když papíry znovu složil, řekl: „Jeden až pět tisíc galeonů za osobu, v závislosti na tom, jak obtížně se dají dopadnout; a deset až dvacet pět tisíc za posledního, plus veškeré cestovní výdaje, které nesmí překročit pět tisíc galeonů, a účtenky budou předloženy na vyžádání. V závislosti na okolnostech mohou být poskytnuty slevy. Platba je vyžadována do tří dnů od obdržení faktury; upřednostňuje se ověřená směnka na Gringottovy, jinak je vyžadováno zlato.

Doklad o provedené práci bude také předložen, buď osobně, nebo jako fotografie, dle vašeho výběru. Předpokládaná doba dokončení je dva nebo tři měsíce, ale může to trvat až šest. Máme dohodu?“

Všechno to bylo řečeno tak věcně, že Harry chvíli jen zíral. „Myslím, že fotografie budou stačit, ale můžu se zeptat na něco, co s tím souvisí?“

„Můžete se zeptat.“ Stále zcela bez emocí.

„Děláte to pro kohokoli?“ Rychle dodal: „Myslím tím, kdyby vás někdo požádal, abyste mu přivedl mě, udělal byste to?“

Muž se lehce usmál. „Máme pár morálních zásad. Ozvu se vám, pane Pottere.“ Vstal a odešel, po asi šesti krocích jako by se vytratil.

Harrymu chvíli trvalo, než si uvědomil, že muž ho oslovil příjmením, i když je nikdy neuvedl – tolik k anonymitě.

Pomalu se s rukama v kapsách vracel k domu svých příbuzných a přemýšlel o tom, co právě udělal. Jasně, žádal, aby byli zabiti lidé, ale oni si to opravdu zasloužili. Na druhou stranu tu byla celá ta záležitost s „zabíjením“ a on to začal. No, tak nějak, ale vlastně ne, usoudil nakonec. Oni s tím začali jako první; on to jen ukončoval… nebo v to alespoň doufal. Také doufal, že si muž všimne poznámky navíc, kterou přidal k jednomu jménu.

Také se bude muset vydat ke Gringottovým. Byl si celkem jistý, že tolik peněz má, ale potřeboval si být dvojnásobně jistý, než to zajde příliš daleko. Také bude muset vyzvednout nějaké poukázky, aby mohl platit.

Při návratu do Durskabanu ho trochu vylekalo, když zpoza keře uslyšel chrápání, ačkoli nikoho neviděl. Skoro se vydal k té osobě, pravděpodobně pod neviditelným pláštěm, ale rozhodl se to ignorovat, pokud se to stane jen jednou, a odešel do svého pokoje.

Nicméně ho to přimělo přemýšlet o tom, kdo by ho mohl chtít sledovat a proč. Byl to velmi krátký seznam sestávající ze dvou jmen, a protože se ho pozorovatel nepokoušel zabít, jedno ze jmen bylo odstraněno. To ho také přimělo přemýšlet o této osobě a o tom, co udělala, nebo, možná ještě lépe o tom, co neudělala.

xxx

Harry toho moc nenaspal, protože se třikrát probudil kvůli nočním můrám. Dvakrát to byly scény ze hřbitova, na kterém byl teprve před pár týdny. Třetí byla z jeho prvního ročníku, až na to, že ho donutili stát před zrcadlem a uvěznili ho.

Byl pátek, takže Vernon odešel do práce, což mu trochu usnadnilo plány. Také rychle udělal pár domácích prací, aby si Petunie moc nestěžovala. Rozhodl se, že už nejsou příbuzní, ale lidé, u kterých zůstává jen proto, že nemá kam jinam jít.

Posledním úkolem před odchodem bylo vynést odpadky. S oranžovou čepicí na hlavě, kterou si později musel přeměnit, a také s hůlkou, pytlíkem s penězi a klíčem hodil pytel do popelnice vedle domu, než se vydal směrem k parku vzdálenému pár bloků.

V parku našel odlehlé místo, kde nikoho jiného neviděl, a natáhl hůlku. Záchranný autobus dorazil o dlouhou chvíli později.

Stan byl opět průvodčím. Harry ignoroval otázku, kdo je, a pouze řekl: „Příčná ulice,“ než zaplatil požadované srpce a posadil se. O necelých deset minut později ho vysadili před Děravým kotlem a jeho čepice byla nyní tmavě modrá díky barvícímu kouzlu, protože se rozhodl, že ho v autobuse při kouzlení nepřistihnou, když jede tak rychle.

Brzy se ocitl v bance. Obdržet směnky bylo snadné, stejně jako získat výpis z účtu. Když už tam byl, vybral si také další peníze a část z nich směnil na britské libry.

Při cestě zpět provedl v hlavě několik výpočtů. Za předpokladu nejhorších čísel by si mohl tuto operaci dovolit a stále by mu v trezoru zbývala polovina zlata. To také za předpokladu, že počet smrtijedů byl takový, jaký očekával. Kdyby věděl jen o polovině celkového počtu, mohla by tato záležitost vážně zatížit jeho finance. No, předpokládal, že by mohl říct Odd Jobovi, aby přestal, až dosáhne určité částky, pokud se jim podaří dostat Raddlea. Možná bude mít trochu štěstí a čísla budou nižší a třeba dokonce dostane množstevní slevu, pomyslel si s úsměvem.

Když procházel Děravým kotlem, dostal nápad. Šel k baru, posadil se a objednal si oběd. Když mu ho starý Tom přinesl, pokynul mu, aby na chvíli zůstal. „Tome,“ řekl tiše a přiměl muže, aby se více naklonil přes bar, „mohli bychom se domluvit, že mi na konci každého dne necháš starý výtisk Denního věštce a já ti pošlu sovu, a tak bych si ho mohl přečíst, ale nemusel mít předplatné, aby si někteří lidé nevšimli, že odebírám noviny? Taky ti za ně něco zaplatím.“

Výčepní se usmál. „Nemusíš mi nic platit, Harry, jen bych je vyhodil do koše; rád to udělám. Máš ještě tu bílou sovu?“

„Ano.“

„Posílej si ji, kdy chceš. Dám je sem pod pult a zmenším je, než si pro ně přiletí. Můžeš ji posílat každý den, nebo jednou za pár dní, jak chceš,“ řekl muž s přátelským úsměvem. „Rád ti pomůžu. Až přijde, přihodím tam i Jinotaj. Starý Xeno jich tu obvykle pár nechává.“

„Díky, Tome.“ Harry měl pocit, že uzavřel dobrou dohodu. Možná by Hedviku posílal obden, nepotřeboval vědět, co se děje hned, jen brzy. Protože byl Tom takhle milý, tak když se nedíval, Harry při odchodu položil na bar pár galeonů za noviny.

Vrátil se do parku Záchranným autobusem a vydal se pěšky domů jen něco málo přes hodinu poté, co odešel.

PA: Jméno „Odd Job“ se původně objevilo ve filmu Goldfinger o Jamesi Bondovi, takže pokud na něj existují nějaká práva, patří té společnosti. V tomto případě by Odd Job mohl být synovec dané osoby, který toto jméno přijal, když jeho strýc „odešel do důchodu“. Synovec je evidentně magický a má „kontakty“ na lidi, kteří si užívají život na „temné straně“.