Preklady fanfiction Harryho Pottera

2. Zrzka

Po mnoha slzách a pokusech o potvrzení chybnosti testu konečně opouštím koupelnu. Vím, že bych to někomu měla říct a je tu pouze jeden člověk, komu bych to podle mého názoru  říct chtěla - Teddy. Ví, co dělat v krizových situacích, jako je ta, ve které se zrovna nacházím. I když, po tom jsem řekla, je pravděpodobné, že Scorpiuse nakope tak jako James a Al.

Technicky vzato předpokládám, že bych to asi měla říct Scorpiusovi jako prvnímu.

Ale něco v zadní části mé mysli mi říkalo, ať to před ním utajím tak dlouho, jak to bude možné. Nakonec, sotva jsme spolu někdy promluvili.

Tak ale potom, slyším se vás ptát, jak je možné, že čekám jeho dítě?

Dobře, je to směs Ohnivé whisky a pomsty. Tak jako většina těhotenství.

Jsou to skoro dva měsíce od doby, co se James rozhodl uspořádat velkou párty v Nebelvírské společenské místnosti na oslavu jeho 18. narozenin. Bylo to jako obvykle - ne-explodující balónky (které se lidi stejně snažili prasknout), celá nabídka sladkostí z Medového ráje, Máslové ležáky, Ohnivá whisky, jídlo všeho druhu z Bradavické kuchyně a samozřejmě seznam hostů, který byl delší než poslední sčítání lidu. A nebyli to jenom Nebelvířané. Jamesův bratr, Al, je ve Zmijozelu, a tak on a všichni jeho kamarádi byli na párty pozváni. Heslo Nebelvírské věže se změnilo a tak každý, kdo dokázal přijít, přišel.

Mezi Alovy kamarády patří i Scorpius Malfoy, který je jeho nejlepší přítel - bohužel. Je to fešák s blonďatými vlasy, které mu spadají přímo do hnědých očí. Je docela vysoký a je to chytač Zmijozelského famfrpálového týmu. Já jsem brankář Nebelvírského - no, pro teď. Pochybuji, že mě koště do tří měsíců uzvedne.

Je zvláštní, že jsem nikdy neslyšela ten nádherný zvuk ozvěny "Weaslyová je naše královna" ze sedadel pokaždé, když jsem nás zachránila před gólem.

Ale zpátky ke Scorpiusovi. Jak jsem říkala, je pohledný. Ale není neodolatelně úžasný nebo něco takového. Má pár flíčků tam a tady, jako každý normální teenager. Ale stále, je lepší než někteří mutanti, které Bradavice nabízejí. Scorpius a já jsme se k sobě nikdy moc neměli. Ne že bychom se hádali nebo tak něco, ale mezi námi tu vždy byla oboustranná nelibost. To je důvod, proč jsem teď tak šokovaná, že čekám jeho plod.

Zpět k Jamesově párty.

Dříve toho dne, se mnou rozešel můj "přítel" Carl před celou školou. Ano, před celou školou. Nevypadalo to jako celá škola. To byla celá škola.

Bylo to v polovině večeře, když si Carl stoupl na Havraspárský stůl a zařval směrem k Nebelvírskému:

"Oh, Rose, nemyslím si, že bychom spolu měli dál chodit!"

Byl to takový čurák! James a Al se nabídli, že ho zmlátí, ale já jim řekla, ať to nechají být. Později toho dne jsem ho proklela, když se líbal s Chastity Finchovou z mého ročníku. Udělala jsem to potichu, a když jsem šla kolem, mile a jasně jsem pronesla:

"To je tvá hůlka v tvé kapse anebo jsi tak rád, že mě vidíš?"

Podíval se dolů a objevil, co jsem udělala –

Ach ano, kletba špatně načasované erekce. Chastity se mu pěkně vysmála. Díky ní jsem na sebe hrdá ještě víc. Milá holka.

Nikdo se nerozchází s Rose Weasleyovou před celou školou.

Ačkoliv Carl přijal zasloužený trest, stále jsem byla naštvaná, když přišel čas Jamesovy párty. A já hledala útěchu v prvním opilém idiotovi, na kterého jsem narazila - Malfoyovi. Měl typické chlapské kecy typu, že jsem "byla pro Carla příliš dobrá" a "že neví, jaké štěstí měl“, že jsem byla s ním.

Bla bla bla.

Ale z nějakého důvodu, to na mě fungovalo. Nikdy předtím to nefungovalo, ale já jsem byla tak zaujatá překvapením, že kluk, který mě od prvního ročníku očividně ignoroval, tu teď se mnou mluví, uklidňuje mě, flirtuje se mnou. A před tím než jsem to zaregistrovala, jsme se líbali.

A že líbal opravdu dobře. Ještě teď si pamatuji, jak dobrý byl - a to něco znamená, protože já si občas tak tak vzpomenu, kolik mi je vlastně let.

Potom, další věc, kterou jsem registrovala, jsme byli v mé ložnici a neohrabaně si sundávali oblečení. Pamatuji si, že jsem byla nervózní, ale neschopná zastavit to, k čemu se schylovalo. Bylo to, jakoby zvířecí instinkt kompletně zastínil můj normální rozum a úsudek. V tom čase jsem ještě neuvažovala o opatřeních, která by se měla zajistit před sexem. Myslím tím, že jsem před tím ještě nikdy sex neměla, ale Malfoy zjevně věděl, co dělá, tak jsem ho nechala vést.

A teď toho lituji.

Po té naprosto trapné situaci jsme spolu znovu nepromluvili. Dohodli jsme se, že to nikomu neřekneme - myslím, že jsme oba styděli, za to co se stalo. A tak, jsme se po té noci vrátili k obvyklému ignorování toho druhého.

Samozřejmě, teď když čekám jeho miminko, to bude podstatně těžší.

Sedím ve společenské místnosti, čtu si Zelenou míli od Stephna Kinga a cítím se jako bych byla v cele smrti a čekala, až podlehnu svému hroznému osudu. Ale zdá se, že zemřít je daleko snazší.

Dom přijde portrétem s taškou přehozenou přes rameno. Sedá si vedle mě, šlehne jejími jahodově-blonďatými vlasy a vytáhne balíček nejlepších bonbónů z Medového ráje. Ukazuje mi balíček, tiše mi nabízejíc. Zakroutím  hlavou. Vzdychne si a otočí se na mě s důvěrně známým pohledem - chce drby. Povzdychnu si a naznačím jí, že žádné nemám. Pokývne vědomě hlavou, vytáhne se nohy, vezme si tašku a odchází nahoru do ložnice.

A já si uvědomuji, že jsem právě vedla naprosto tichou konverzaci se svou sestřenicí.

To se stává docela často, když tak o tom uvažuji.

___________________________________________________________________________

Jsou to tři dny a šest hodiny od doby, co jsem si dělala těhotenský test. V posledních třech dnech a šesti hodinách jsem brečela celkem třiapadesátkrát. Stačí opravdu malé věci, aby mě rozplakaly.

"Hej Zrzko" zavolá na mě James, když jsme ve společenské místnosti dělali domácí úkoly.

"Proč mě tak moc nenávidíš?“ zakřičím  a vyběhnu ze společenské místnosti, zanechávajíc vystrašeného Jamese za mnou.

Procházela jsem hrad, čekajíc na někoho, kdo překračuje byť i malý předpis, abych ho mohla potrestat. Rukávem jsem vyleštila svůj prefektský odznak, jakoby ho otisky prstů mohly udělat méně odstrašujícím.

"Promiň" říká malá holka z Mrzimoru, "nemůžu najít cestu do Severní věže!"

Perfektní.

"Ach, ty nemůžeš? Tak to je deset bodů dolů z Mrzimoru."

Ta holka vypadá na pokraji slz a já přísahám při Merlinově matce, jestli se rozbrečí tak ji kopnu do obličeje. Nemá žádný  důvod být rozrušená. Odběhla pryč s obličejem v dlaních.

Jo, radši uteč. Máma by se za mě styděla. Nejsem oprávněná ke zneužívání mých prefektských pravomocí. A opět, asi jsem nebyla oprávněná ani k vyspání se Scorpiusem Malfoyem. Řekla bych, že i toto bylo zahrnuto ve slovech mého táty, které mi řekl při mém prvním dni v Bradavicích - nedostaň se k němu "moc blízko". Šla jsem dolů ke kuchyním, abych se posmívala skřítkům, že jsou tak malí, když jsem vrazila do Ala. Vypadal trochu podnapile, ale šťastně.

"Hej, Zrzko" zakřenil se.

Proč, mi ti tupí černovlasí Potterovi musí mermomocí říkat takhle.

"Neštvi mě Albusi Severusi" zasyčím  "Zabiju tě. To je slib"

Vypadá, že mi to věří.

"Kdo ti zatřepal se soví klecí?"

Zamhouřím na něj oči a on se na mě otravně zašklebí.

"Proč jsi tak veselý?" zeptám se pronikavě.

"Jenny souhlasila s mou nabídkou na chození" říká šťastně.

Hledím do jeho zelených očí a krčím rameny, jako bych říkala "no a?"

" Zvesela Zrzko. Jsou Vánoce!"

Vánoce.

Zatracené Vánoce.

To jste si nevšimli, že jsou mi Vánoce úplně u prdele?!

"No tak, zítra jedeme domů. Uvidíme Teddyho!"

Mám dojem, že tohle je jediná věc, která mě může rozveselit. Teddy Lupin je mé číslo jedna, můj důvěrník - vím, že bych mu měla říct o svém těhotenství a on nikomu neřekne ani slovo, dokonce ani Victorii. A když budu doma, nebudu riskovat, že narazím na otce svého dítěte.

Což je vždy plus.

"A Scorpius k nám o Vánocích přijede!"

Mé srdce přestalo bít.

To je konec všeho.

"P-Proč?"

Al říkal něco o tom, že rodiče Scorpiuse pojedou do Bruselu... a nebo říkal že jsou hovada?... nevím, opravdu jsem neposlouchala. Představa Vánoc strávených se Scorpiusem stačila, aby kohokoliv donutila omdlít. Odcházím, když je Al uprostřed věty a utíkám do Kratiknotovy kanceláře.

Ředitel Kratiknot sedí za svým stolem na něčem, co musí být nejméně tři polštáře, aby přes něj viděl - je malý jako skřítci, kterým jsem se šla vysmívat. Ale usuzuji, že není zrovna nejlepší posmívat se ředitelovi, když od něj potřebujete laskavost.

"Profesore, zajímalo by mě, jestli je příliš pozdě na zapsání mého jména na seznamu žáků, kteří zůstávají přes Vánoce v Bradavicích?" ptám se.

Kratiknot vzhlédne od svých zápisků, jakoby mě právě zaregistroval.

"Ach, Dobrý den slečno Weasleyová!"

"Dobrý den" odpovídám, snažíc se být slušná

Kratiknot si zamumlal něco pro sebe a já opakuji otázku, na kterou jsem se zrovna ptala.

"Och ne, bojím se, že se musíte vrátit domů, slečno Weasleyová. Ledaže by tu byl nějaký problém?

Nedovedla jsem si nic rychle vymyslet, takže jsem teď nucena jet domů a strávit prázdniny se zbytkem své rodiny. Občas si přeji, aby bylo dovoleno proklít obočí ředitele.

Ale ne vždy dostaneme to, co chceme, ne?

___________________________________________________________________________

Další den jsem vstala brzy, přestože můj kufr byl už sbalený, rychle jsem se porozhlédla po pokoji, abych zkontrolovala, jestli jsem něco nezapomněla. Přemýšlela jsem o udělání si dalšího těhotenského testu před tím, než pojedu domů sdělit našim tu novinu, ale vím, že to němá cenu - jsem zajisté těhotná. Nekonečné zvracení dnes v 6 ráno mi to potvrdilo.

U snídaně se moc nevyjadřuji. Nikdo nevypadá, že by to registroval - James a Fred mluví dostatečně za celý Nebelvírský stůl.

"Kudleští kanonýři jsou o tolik lepší než Tornáda" zaječí James na svého bratrance, jídlo mu padá z pusy - mám zkrátka atraktivní rodinu.

"Kanonýři jsou hnůj!" prskne Fred nazpátek, nepozorujíc ve svých uhlově-černých vlasech drobky z Jamesovy vyprsknuté snídaně.

Všichni Nebelvířané pozorovali Jamese a Freda, jak se hádali o svých oblíbených famrpálových týmech - předpokládám, že bych měla souhlasit s Jamesem. Táta mě oblékal do dresu Kanonýrů od doby, co jsem se narodila. Nemám právo podporovat jiný tým.

"Zrzko, jsi na mé straně?" řekne James a veškerá pozornost se obrátila ke mně.

Podívám  se z Jamese na Freda, jejich oči se do mě zavrtávajíc.

"Promiň, Frede" řekla jsem "ale já jsem rozená Kanonýrka. Ale Jamesi, neměl bys být fanoušek Harpyjí?"

James se mírně začervená, ale pokrčí rameny a pokračuje v požírání jeho snídaně. Samozřejmě, že nefandí Holyheadským Harpyjím - je to ženský tým. Ale moje teta Ginny, Jamesova mamka, v tomto týmu před Jamesovým narozením hrála, takže byste řekli, že bude podporovat je.

Ale ne.

Protože James je pošahané individuum.

Po snídani se vydáváme na stanici do Prasinek, abychom chytli Bradavický expres. Snažím  se jít napřed před Alem a Scorpiusem, takže Dom musí utíkat, aby mě dohonila.

"Běžíš maraton?" zafuní a tahá mě za ruku, abych zpomalila.

Věnovala jsem jí omluvný pohled, ale nezpomalím, dokud jsem, nevidím vlak. Všechno to mám v hlavě naplánované - budu v kupé s Dom, Molly, Lucy, Louisem, Hugem a Lily a zbytek může jít někam jinam. Tak, první krok v operaci "Vyhni-se-blondýnce".

Ale bohužel, touto cestou to nefunguje.

Protože to vypadá, že v následujících dnech nic nepůjde podle mého plánu.

Třeťáci a čtvrťáci Lily, Hugo, Louis a Roxanne si usmyslí, že si sednou do odděleného vagónu s někým z jejich kamarádů. Lucy sedí s jejími spolužáky z prvního ročníku. Nikdo z mého šestého ročníku domů na Vánoce nejede, takže hádejte, s kým jsem skončila?

Al, James, Fred, Dom, Molly a samozřejmě, Scorpius.

Zpočátku to není tak hrozné. James a Fred pokračují v jejich ranní hádce a Scorpius s Alem se připojují - Al je očividně fanoušek Kanonýrů a Scorpius je přívrženec Wilbournských vos. Dom podporuje francouzský tým Quiberonští camrálisté a Molly se nezajímá o organizované sporty. Nebo o jiný druh sportu. Je tak strašně moc podobná jejímu otci, strejdovi Percymu.

Ale když famfrpálová konverzace skončí, v kupé se rozhostilo nevítané ticho. Přeju si, aby ho někdo přerušil, nutí mě to cítit se nepříjemně. Pokouším se vymyslet, čím bych ho prolomila, ale nic mě nenapadalo. Jsem špatná v začínání hovoru.

"Zatáhni mě za prsty" řekne Fred.

Dobře, ticho bylo asi lepší.

Je už tma, když Bradavický expres přijíždí na nástupiště 9¾. Táta, strejda Harry, teta Angelina, strejda Bill a strejda Percy tu už jsou, aby nás vyzvedli. Běžím k tátovi a věnuji mu velké "pořád-jsem-tvoje-malá-holčička-přestože-jsem-těhotná" objetí. Hugo našeho taťku bere sotva na vědomí - asi prochází jeho "příliš dobrý pro rodiče" fází. 

Strejda Harry se na mě zakření a já se usměji na svého kmotra. Malý mrzutý Hugo jen čumí.

Celou cestu autem domů se táta snaží vytvořit konverzaci mezi ním, mnou a Hugem - ale jeho pokusy jsou zbytečné. Hugo úmyslně ignoruje každou poznámku, kterou táta utrousí na jeho adresu, zatímco já, ve snaze udržet si ho na své dobré straně, něco pokaždé zamumlám. Odhaduji, že táta bude jediná věc, která mě bude chránit před tím, aby mě máma zvraždila, až jim sdělím novinky o mém těhotenství. Takže bude lepší, když ho udržím příjemného.

Když zastavíme u domu, zpozoruji, že mé srdce bije daleko rychleji než obvykle. Vím, že máma pozná, že se mnou není něco v pořádku v prvních dvou minutách od mého příjezdu - je hodně vnímavá. Mohla bych mít devítileté dítě a táta by to nepoznal, ale máma má šestý smysl a zdá se, že je perfektní čtenář myšlenek. Možná je dokonalá v Legilimenci - udělala jsem si duchovní poznámku, abych se jí zeptala.

Sedí u kuchyňského stolu dělajíc nějakou "Důležitou práci pro Ministerstvo" a když nás zahlédne, vyskočí od stolu a jako první objala Huga. Ten ji odtlačí a vyběhne do svého pokoje. Máma vypadá zaraženě a hrabe se rukou v jejích kaštanově-hnědých vlasech. Podívá se na tátu, ten jen pokrčí rameny, jakoby říkal "Nech ho být". Potom se máma otočí na mě, obejme mě a odtáhne se, ruce ale nechala na mých ramenech.

"Jedla jsi pořádně, Rose?" ptá se " Jsi hrozně hubená!"

Za pár měsíců už nebudu.

Ups, radši takhle nemyslet, v případě, že ovládá Legilimenci.

"Samozřejmě mami" odpovím. Pozvedne na mě své obočí, ale táta naštěstí žvatlá něco o práci, takže svou pozornost stočí na něj.

Vyklouznu z pokoje a jdu nahoru do mého pokoje. Když míjím Hugovu ložnici, uslyším nějakou hrozivou death-metalovou hudbu. 

Dospívání je pro některé lidi opravdu ošklivé místo.