Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Známá neznámá [Octavie]

08. Zbabělá a zmatená

Známá neznámá [Octavie]
Vložené: Jimmi - 27.05. 2008 Téma: Známá neznámá [Octavie]
Jimmi nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Hermiona klečela na tvrdém dřevěném stupínku, třesoucí se dlaně spojené před svým obličejem, který nevyjadřoval vůbec žádné emoce. Navenek to vypadalo, že se modlí. Všichni předpokládali, že se v tento šťastný den bude modlit. Proto ji také nikdo nevyrušoval, nechali ji o samotě v jedné z postranních kapliček chrámu svaté Kateřiny, kde se za necelou hodinu měl odehrát obřad, na který celá vesnice čekala přes deset let. Už se dlouho těšili, až si Viktor Krum, nejvýznačnější rodák jejich obce, vybere nevěstu a v jejich kostele ji učiní svou ženou.

Hermiona ale měla daleko ke klidu, který vyjadřovalo její tělo. Lépe řečeno ještě nikdy neměla ke klidu tak daleko. Zbabělá... Jsi tak zbabělá... Neschopná...

V očích se jí hromadily slzy a v jejím nitru zuřil nemilosrdný boj, když vzpomínala na události té osudné noci, kdy se dozvěděla, že nic z toho, v co věřila, není pravda. Kdy se dozvěděla, že se zmýlila, že ji srdce i pocity zradily...

xoxox

Vzkaz od Brumbála četla tolikrát, že zeleně napsaná slova viděla i za zavřenými víčky, když poraženecky zavřela oči. Plála jasným plamenem, pálila a drásala její duši do krve. Nechápala, jak mohla být tak slepá, tak důvěřivá. Neměla žádný důkaz a stejně uvěřila lžím Draca Malfoye. Po tom všem, co ji provedl ve škole, se nenaučila vůbec nic.

Dopis nechala shořet, aby jí nepřipomínal její chybu. Netečně se dívala, jak se žhavý popel snáší na jistě drahý koberec.

Pak pohledem zalétla na poklidně spící dvojici ve své posteli. Jejich plavé vlasy se ve světle měsíce v úplňku stříbřitě leskly. Musela si přitisknout dlaň na ústa, aby nezačala křičet nahlas.

Proč? Proč já?

Předklonila se, protože se jí žaludek začal zmítat v silné nevolnosti a neslyšně se rozběhla po měkkém koberci ke dveřím. Ani nezamrkala, když bosou nohou šlápla na žhavý důkaz své naivity.

Roztřásla se zimou, když vkročila do chladné koupelny a poklekla na tvrdé dlaždice u záchodu. V další silné křeči se nad ním překlonila.

Jen tak mimochodem cítila teplé prsty, shrnující jí vlasy dozadu, aby je neušpinila.

Když konečně přestala zvracet, úlevné slzy se jí rozeběhly po tváři. Opřela se rozpáleným čelem o bílou kameninu toalety, aby sebrala dostatek síly na návrat do reality.

„Co se stalo?“ uslyšela přímo za sebou starostlivý hlas.Falešně starostlivý...

Těžce se zvedla z kleku a otočila se k postavě, stojící za ní. Vyčítavě pohlédla do Dracových pátrajících očí, než se kolem něj protáhla k umyvadlu, aby se opláchla.

xoxox

„Hermi?“ Přerušila její zamyšlení bázlivě Junia. „Já vím, že se modlíš za to, aby tvoje manželství bylo šťastné... Ale otec Jan s tebou chce mluvit. Měla by ses vyzpovídat.“

Nervózně se na Hemrionu usmála a nerozhodně se rozhlédla kolem sebe, jako by hledala pomoc.

„Dovedeš mě k němu, prosím?“ zeptala se jí Hermiona, zatímco se zvedala na ztuhlé nohy. Chlácholivě oplatila své budoucí švagrové její úsměv.

Zbabělče... Za hodinu začíná svatba, se kterou jsi nikdy neměla souhlasit a ty ještě pořád nejsi schopná říct, že to není to, co chceš...

Cítila se zrazená. S Viktorem plánovali malý obřad v okruhu těch nejbližších u nich na zahradě, který se ale v průběhu těch několika dní, co strávila s Dracem a jeho dcerou, změnil v obrovskou svatbu v kostele, na kterou se přijdou podívat stovky lidí z celého širého okolí.

Oddávat je bude místní farář během mše. Obřad bude přesně takový, jaký nikdy nechtěla.

Jediné bodavé připomenutí jejich původního plánu byly kopretiny všude kolem.

A teď se jdeš vyzpovídat, abys do manželství vstoupila čistá, bez hříchů... Odpustí ti je Bůh, v kterého jsi nikdy nevěřila... Ale dokážeš někdy odpustit sama sobě?

Poslušně kráčela za Viktorovou sestrou. Jindy by přijala s pobavením, že jim lidé ustupují z cesty, jako by byly nějaká božstva, ale teď jí to ani trochu nezajímalo.

„Hermiono,“ spěchal k ní vysoký, velmi dobře vypadající kněz. „Doufám, že jsi dokončila to, co jsi chtěla... Už nemáme moc času. Teď přijmu tvoji zpověď a pak se musíš jít rychle převléknout,“ sděloval jí další plány. Mluvil pomalu spisovnou bulharštinou, aby mu rozuměla.

Jen mlčky přikývla a následovala ho do těsné dřevěné kabinky, kde byla znovu přinucena si kleknout na bolavá kolena. Nosní chřípí se ji zachvělo nechutí nad vyčpělým pachem v uzavřeném prostoru, i nechutí provádět něco, co nechce. Otec Jan jí byl sympatický, ale neviděla jediný důvod k tomu, aby se mu s čímkoliv svěřovala.

I když viděla pár filmů, ve kterých se lidé zpovídali, tak vlastně nevěděla, co má dělat.

Kněz si odkašlal, aby ji popohnal k rychlosti.

„Odpusť mi, otče, neboť jsem...“ prudce vydechla. Nemohla si vzpomenout, jak se bulharsky řekne slovo zhřešila. A ani to nechci vědět... Co je mu sakra do toho!

Chvíli se mřížovaným okénkem dívala na chápavý výraz muže před sebou, než se rozhodně postavila. „Řekla všechny své... nedostatky knězi v Londýně. Teď se půjdu převléct.“

Odhrnula závěs a mílovými kroky se přibližovala do místnosti na jedné straně kostela, která zaručovala soukromí účastníkům obřadů.

Úlevně si vydechla, když zjistila, že v místnosti nikdo není a unaveně se opřela o dveře.

xoxox

„Je ti špatně? Mám zavolat doktora?“ Díval se Draco soucitně na její sinalou tvář.

„Je mi špatně... Je mi špatně z tebe!“ procedila mezi zuby nenávistně. „Jak jsi mi to mohl udělat? Proč jsi mi to udělal? Tolik let jsme se vůbec neviděli... Ani jsem po tobě nevzdechla. Zapomněla jsem na to, co jsme si prováděli na škole! A ty teď přijdeš s nějakou nesmyslnou mstou...“

„O čem to proboha mluvíš?“ nechápal blonďák. „To ten dopis? Co bylo v tom dopise?“

„Ty hnusný, odporný, slizký hovado! Ty ještě zapíráš? Tohle ti neprojde, to přísahám!“

Vychutnávala si jeho šokovaný pohled, když na něj křičela své urážky a ještě se u toho provokativně usmívala.

„CO BYLO V TOM DOPISE?“ opakoval Draco pevně.

„Nic zvláštního... Jen to, že my dva jsme se od konce školy neviděli a rozhodně spolu nemáme žádné děti!“ vysvětlovala mu s úšklebkem, zatímco celé její nitro křičelo bolestí nad jeho zradou.

„Kdo ti to napsal?“ ptal se nevěřícně, když se k ní přibližoval. „Já ti nelhal, věř mi, prosím!“

Krůček po krůčku ustupovala dozadu a vrtěla odmítavě hlavou, až jí vlasy poletovaly kolem obličeje.

„Vím to od Brumbála a jeho slovu věřím,“ odvětila rozhodně.

„Ale Brumbál ti neříká pravdu... Podívej se na mě,“ vyzval jí, protože její zrak těkal po světle zelených dlaždičkách na stěně za ním. „Podívej se mi do očí a řekni, že ti lžu!“

Ruce se jí roztřásly nad jeho úpěnlivým tónem.

„Miluju tě, nikdy bych tě vědomě neklamal!“ pronesl tiše, svým pohledem uvěznil ten její.

xoxox

Hermiona si přitiskla ruku na hrdlo, když vzpomínala na tu chvíli v koupelně a panicky lapala po vzduchu. Během svých myšlenek úplně zapomněla dýchat.

„Hermiono, jsi v pořádku?“ uhodila ji do uší zpěvná bulharština její budoucí tchyně. „Můžu dál?“

Párkrát se nadechla a znovu vydechla, než otevřela dveře a mile se na Viktorovu matku usmála. Paní Krumová už byla slavnostně oblečená, světle modrý hábit lichotivě halil její stále dráždivé křivky a v tmavě kaštanových vlasech měla zapletené luční kvítí.

„Mami, děje se něco?“ ptala se svým altem. Netušila proč, ale vždycky, když mluvila bulharsky, byl její hlas položen o něco níž, než když mluvila anglicky. „Akorát se chystám obléknout se do svatebních šatů...“

„Nic se neděje, jen jsem tě viděla utíkat... V kostele bys neměla běhat...“ upozornila ji jemně.

„Promiň...“ omluvila se Hermiona nepřesvědčivě a ve snaze se jí co nejrychleji zbavit pokračovala: „Mohla bys zavolat Luanu, aby mi pomohla s oblékáním, prosím?“

Nečekala na odpověď a dveře jí zabouchla před nosem. Přešla k malému stolku se zrcadlem a židlí, její podpatky při chůzi na kamenné podlaze nepříjemně klapaly. Sedla si za stolek a čekala na svou družičku.

Chvíli si zkracovala zíráním do zrcadla. Ten pohled ji vůbec nepotěšil, na budoucí nevěstu měla příliš opuchlé oči a zarudlý nos.

„Vypadáš děsně,“ potvrdila její myšlenky i Luana, která právě vešla.

„Nechci se tu vdávat,“ vyhrkla Hermiona. „Nelíbí se mi to tu... Nechci tu mít tolik lidí. Nechci církevní obřad! Vlastně se vůbec nechci vdávat...“

„Šššš,“ utěšovala ji Viktorova sestra. „To je normální reakce pro nevěsty... Teď vstávej, musíme ti obléknout ten zázrak!“ označila její svatební šaty.

Hermioně se jen při pohledu na tu bílou hrůzu znovu zvedl žaludek.

xoxox

„Miluju tě... Miluju naší dceru... Dal jsem ti šest let, aby sis vzpomněla a ani teď na tebe nechci tlačit! Řekni mi, co víc po mně ještě chceš!“ vyzýval ji. Přibližoval se k ní čím dál blíž. „Neopouštěj mě. Neopouštěj nás! Ne takhle. Ne bez pořádného důkazu!“

xoxox

„Hermi, no tak, musíš spolupracovat!“ nabádala ji černovlasá dívka, když se snažila narvat její ruku do upnutého rukávu. „Připadám si, jako bych oblékala figurínu!“

„Promiň,“ vydechla a vsunula ruku na své místo.

Pak cítila, jak ji Luana stahuje žebra šněrovačkou pořád víc a víc, dokud se jí nezatmělo před očima.

„Dost! Nemůžu dýchat!“ obořila se na dívku, když rukou tápala po nějaké opoře.

„Tak fajn...“ odstoupila od ní. „Řekneš mi i konečně /i co se stalo!”

„Tak ty chceš opravdu vědět co se stalo?“ obrátila se na svou přítelkyni Hermiona. „Nic tak zvláštního... Miluju jiného muže... Mám pocit, že ho miluju odjakživa, i když pro to nemám jediný důkaz...“

xoxox

„Tak mi nějaký dej...“

Zvedla vysoko bradu a dívala se na něj zpod přimhouřených očí.

„Dej mi jediný důkaz, abych ti mohla věřit...“

„Kdysi jsi říkala, že láska nepotřebuje důkazy... Ty to necítíš? Necítíš, že tě miluju? Naše láska dala vzniknout novému životu. Máme dítě. Na to se sakra nedá jen tak zapomenout!“ zvýšil hlas, až se mu věta s ozvěnou vrátila zpátky.

Došel až k ní a ukazováčkem se dotkl její tváře. V místě dotyku proběhlo její kůží jemné mrazení.

„Řekni mi, že necítíš to, co mezi námi je...“ vyzval ji tiše, zatímco prstem mapoval její obličej.

„Nedotýkej se mě,“ pronesla tiše. „Chtěla jsem důkaz! Tohle neberu... “

„Žádný důkaz nemám... Všechny fotografie, dopisy, i Luciin rodný list shořely v našem domě při poslední bitvě... Proto teď bydlíme v Malfoy Manor... Myslíš, že kdybys neměla tak panickou hrůzu ze svateb a před šesti lety sis mě vzala, že bychom tady teď takhle stáli?“

Panická hrůza ze svateb... Tak ta mě neopustila..

„Jak tohle víš?“ zeptala se chladě. Fajn, tak ví, že se nechceš vdávat... To je ten důkaz?

„Nebo víš co? Mě to už nezajímá... Chci pořádný důkaz, který ale nemáš. Tvým slovům už nevěřím. Slova lžou. Jsi blázen, jestli sis myslel, že ti budu věřit víc, než Brumbálovi... Takže tím to končí. Nech mě projít,“ vyzvala ho.

Když se nehýbal, sama se kolem něj protáhla a vyběhla na chodbu. Blonďaté postavy z obrazů ji po očku sledovaly, i když předstíraly, že spí. Nestávalo se jim každý den, že by po chodbě pobíhal někdo hnědovlasý jen v noční košili. Za jejich dohledu došla až do svého pokoje, kde stále tiše oddechovala Lucie.

Hermiona se musela usmát, když ji viděla tak klidně spát.

„Miláčku, prosím, neodcházej,“ uslyšela za sebou Dracův prosebný šepot. „Co chceš, abych řekl? Co chceš, abych UDĚLAL?“

To už cítila jeho horký dech na citlivé pokožce krku a proti své vůli byla nucena zavřít oči čirou rozkoší.

„Cítíš to přece taky, vím to... Zamilováváš se, znovu, stejně jako před lety...“

Jeho elektrizující přítomnost jí brala vítr z plachet.

„Ne...“ namítla ještě, když jeho ústa přistála jemným dotykem motýlích křídel na její šíji. Kosti v nohou se zrádně proměnily v rosol, nemohla se ani pohnout.

Z transu ji probral až tichý Luciin vzdech, když se obracela ve spánku do jiné polohy.

„Ne...“ odtáhla se od Draca a z nočního stolku rychle shrábla svou hůlku. Opatrně jí na něj zamířila. „Nepřibližuj se ke mě! Už to nechci znovu zažít. Využíváš mě! A lžeš mi každým slovem... Věřila jsem ti. Ale už ne. A nikdy ti neodpustím to, jak sis se mnou bezcitně zahrával...“

„Takže mě chceš zabít?“ Nadzvedl Draco své světlé obočí a začal se k ní znovu přibližovat. „To nedokážeš! Nedokážeš mi ublížit a ty to moc dobře víš!“

S posměšným úšklebkem natáhl ruku, aby ji hůlku vzal z ruky.

„Nepřibližuj se ke mě!“ varovala ho a znovu si připravila hůlku do útočné pozice.

„Mami?“ rozespale promluvila Lucie do nepříjemného ticha, které vzniklo. „Ty míříš na tatínka hůlkou? On zlobil?“

Hermiona ztěžka polkla a viděla, jak Draco udělal totéž. Ani jeden nechtěl ventilovat své potíže před jeho dcerou.

„Miláčku... Musím teď odjet,“ vysvětlovala jí. „Ukazovala jsem tvému tatínkovi, že si beru hůlku sebou. Užij si to hezky ve škole a buď hodná na učitele, ano?“ nabádala ji ještě.

Nemohla si pomoct, ale když blondýnku objímala na rozloučenou, po tvářích jí stékaly horké slzy lítosti. Tolik chtěla, aby to opravdu byla její dcera.

xoxox

„Hermi, to je mi tak líto...“ zašeptala Luana soucitně, když ji opatrně objímala, aby jí nepomačkala zpola navlečené šaty a nerozmazala pečlivé nalíčení. „Ty víš, jak moc tě mám ráda... Viktor je můj bratr... Ale stejně ti to řeknu. Naslouchej svému srdci, nic není jen černé a bílé... Vykašli se na to proroctví a udělej to, co si myslíš, že je správné... Teď se otoč. Zapnu ti ty šaty.“

Hermiona se poslušně otočila. Pak rozpačitě zamrkala, když jí došel význam Luaniných slov.

„Počkej, co tím myslíš? O jakém proroctví to mluvíš!“

„Ty jsi ztloustla! Nemůžu ti to pořádně zašněrovat!“

„Nebuď směšná, Lulu! Já rozhodně neztloustla! A odpověz mi laskavě na moji otázku!“ vybídla svou přítelkyni.

Napjatou atmosféru v místnosti přerušilo zaklepání a vzápětí se i otevřely dveře.

„Musíme jít!“ Veronice vzrušením poskakoval hlas. „Viktor už čeká u oltáře, tak mu to sluší, Hermi! A bratranec Rudolf je připravený tě odvést. Tak rychle, rychle! Nemáme už čas, za chvíli začnou hrát! Mám tě tak ráda, Hermiono. Už za chvíli budeš naše sestra!“

Do místnosti vstoupila i třetí ze sester, aby pomohla vzpírající se nevěstu vystrkat ze dveří.

Hermiona měla pocit, že se jí třesou i vnitřnosti v těle, když téměř narazila do hezkého mladíka, který ji měl předat Viktorovi u oltáře. Připadalo jí to ponižující. Jestli se někdo někomu dává, tak je to ona. Ale ne, bude ji předávat nějaký chlap, kterého ani pořádně nezná.

Přesto se do něj zavěsila a nechala se táhnout širokou kostelní uličkou, zatímco ji sledovaly tisíce párů očí. Do uší ji slabě plynula svatební melodie, vycházející z varhan.

Jaké proroctví? O čem to mluvila? Mám naslouchat svému srdci?

Poprvé pochopila, proč nevěsty obvykle k oltáři někdo doprovází. Kdyby to bylo jen na ní, už dávno by se otočila a utekla.

Nic není černé a bílé... Věř svému srdci... To, co si myslíš, že je správné...

Ucítila Viktorovu dlaň, jak bere tu její, když si stoupla vedle něj před kněze. Jako zdálky slyšela mužův proslov, ale neposlouchala. Nerozuměla mu. Kněz mohl stejně dobře mluvit třeba svahilsky a měla by z toho ten samý dojem.

Na malý moment se odmlčel a vyčkávavě se rozhlédl jasným zrakem po svých ovečkách.

Rozmyslel si to tu ještě někdo další? zazněla jí hlavou posměšná otázka.

Kněz ale pokračoval dál – zřejmě mu přerušení svatby nikdo neodsouhlasil. Hermiona si znovu přehrávala svůj rozhovor s Luanou.

Jaké proroctví myslí? Naslouchej svému srdci...

Její myšlenky přerušil ostrý žďoubanec, který ji ženich uštědřil mezi žebra.

Vysoký kněz se chlácholivě usmál.

„Hermiono, bereš si Viktora za svého muže, abys stála po jeho boku, spojila s ním svou duši a milovala ho, jako Ježíš miluje církev svatou?“ opakoval pomaleji.

„Prosím? Asi jsem špatně rozuměla...“ upozornila Hermiona roztřeseně kněze.

Tohle nemyslí vážně... Určitě jsem se přeslechla... Jako Ježíš miluje církev svatou?

Tázavě se zadívala na muže po své pravici. Viktor se na ni sebejistě usmál a kývnul hlavou jako znamení, co má říct.

Tak fajn... Budu věřit svému zrádnému zlomenému srdci...

„Kde je Brumbál?“ zeptala se ho tiše.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Prehľad článkov k tejto téme:

.Octavie: ( Jimmi )27.05. 2008Epilóg
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200817. Hořký koniec
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200816. Záchrana
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200815. Pravdivé lži
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200814. Šach
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200813. Růže pro Draca
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200812. Paměť
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200811. Had
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200810. Nová naděje
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200809. Dílky skládačky
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200808. Zbabělá a zmatená
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200807. Kam patřím
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200806. Řešení
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200805. Dvě věže
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200804. Pýcha a předsudek
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200803. Probuzení
.Octavie: ( Jimmi )26.05. 200802. Šílená, Krásny
.Octavie: ( Jimmi )26.05. 200801. Lucie, postrach ulice
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )26.05. 2008Úvod