Preklady fanfiction Harryho Pottera

15.KAPITOLA – DCERA SVÉHO OTCE

Je to, jako by byl každý den stejný – brzká ranní nevolnost, snídaně, ranní nevolnost, vyučování, dopolední nevolnost, vyučování, oběd, vyučování, večeře, potenciální nevolnost (závisí na tom, co bylo k večeři), domácí úkoly, studium, před-večerní pláč, domácí úkoly, večerní pláč, odpočinek ve společenské místnosti, postel, půlnoční pláč a spánek. No, to je můj základní harmonogram. Ale občas se mění.

Týden po obnoveném utkání Nebelvír - Zmijozel si Zmijozel stále prozpěvuje tu jejich směšnou vítěznou píseň. Dom, která je ještě víc rozhorlená než já, poslala dva šesťáky, Parkinsona a Brigse, do nemocničního křídla za středeční vyzpěvování "Weasley je náš král" (akorát to změnili na Weasley je smraďoch… jsou asi tak chytří jako je pytlík tchoříčků). Takže Dom teď má trest, ale pořád tvrdí, že to za to stálo.

Dnes je sobota, a zatímco Dom je v nemocničním křídle a čistí nočníky (chudák holka), Lily a Lorcan šli na procházku okolo jezera a Al s Jenny se stali studijními partnery. Zdá se mi, že je dnes den nechutných párů. Já se poflakuju ve společenské místnosti s nohama na konferenčním stolku a čtu si knihu nazvanou "Předpověď pohlaví" – je to druh jasnovidecké knížky, která vám pomůžu předpovědět, jakého pohlaví vaše dítě bude a dalších plno věcí. Jsou to opravdu blbosti.

Krok Jedna: Čajové lístky

Podívám se do svého šálku – moje čajové lístky mají tvar kapky. To znamená…miminko bude mít hnědé oči. Páni, šokující – na to bych nepřišla, vzhledem k tomu, že oba rodiče mají hnědé oči.

Krok Dvě: Čtení z ruky

Nejspíš mám spočítat čáry na mém prostředníčku a palci mé pravé ruky a to potom vydělit počtem prstů (bez palců) na mé levé ruce. Kdo sakra vymyslel tyhle krávoviny? Dobře, mám pět.

0-4: Dítě zdědí vlasy babičky z otcovy strany

5-9: Dítě zdědí otcovy vlasy

10-14: Dítě zdědí vlasy dědečka  z matčiny strany

15-19: Dítě zdědí matčiny vlasy

Takže, podle této knihy, čekám hnědooké, blonďaté dítě.

Krok Tři: Rysy a Povaha

Položte ruce na spodní část břicha a zpívejte tuto píseň.

A potom tu je hrozně dlouhá latinská píseň, která je na třech – ne, čtyřech – stránkách. K čertu s tím. Položím své ruce na svoje stále rostoucí břicho a začnu zpívat (no, nebo se spíš pokoušet dešifrovat, co ta zatracená slova jsou zač a jak je vyslovit).

"A-tru dom-in-ay…ma-in-ci-poh," začnu, ale přestanu.

A potom ucítím něco hodně zvláštního. Myslím, opravdu zvláštního. Je to jako…je to skoro jako by miminko –

Ach drahý Merline, moje miminko kope! A ve společenské místnosti není nikdo další, kdo by to mohl cítit.

Vyběhnu z Nebelvírské věže, svírám své břicho, protože nechci přijít o jediný kopanec. Rozhodla jsem se spěchat do nemocničního křídla, aby to Dom mohla také cítit. Ty zatracené chodby jsou prázdné taky, protože všichni jsou buď venku, nebo v jejich společenských místnostech. Když dorazím do čtvrtého patra, někoho spatřím – konečně.

"Malfoyi!" volám. "Malfoyi, honem!"

Malfoy, který je s bandou svých kamarádů, se otočí a všimne si mě, jak se na schodech držím za břicho. Jeho obličej se z klidného změní do zoufalého během milisekundy. Přiběhne ke mně.

"Co se děje?" zeptá se a dívá se na mé břicho, které si ještě stále držím. "Je to mimino? Do prdele, snad to nezačalo už teď?"

Protočím oči, vezmu ho za ruce a položím si je na břicho.

"Cítíš to?" zeptám se nadšeně.

Pokrčí rameny a podívá se na mě, jako bych se zbláznila.

"Ehm, Weasleyová, co bych měl – páni! Bylo to…bylo…koplo to právě?"

Malfoy vypadá jako malé děcko o Vánocích. Na tváři má hloupý pokřivený úsměv, když se mi dívá na bříško, jako by to byla ta nejúžasnější věc, kterou kdy viděl. Začne nadšeně poskakovat a hledat někoho, komu by to mohl ukázat, tak jako já před pár minutami.

"Přestalo to," řekne a jeho úsměv opadne.

"Nemůže kopat pořád," řeknu mu. "Kdyby ano, myslím, že bych skočila z Astronomické věže!"

"To bylo hustý," řekne, jako by právě viděl velkolepou hru Famfrpálu.

"Já vím."

Malfoy sundá své ruce z mého se již nehýbajícího břicha, stále se šklebící. Vypadá tím víc nadšený, než jsem já.

"Ujisti se, že mi řekneš, když se to zase stane," řekne vážně.

"Víš, že mimina kopou hodně, že ano?"

Nadšeně přikývne.

"Já vím, ale - "

"Už zase kope!"

Malfoy své ruce opět položí na mé břicho.

"Vidíš, říkala jsem, že kopou hodně."

Zbytek dne už miminko moc nekopalo, což opravdu nevadí. Ještě stále jsem byla nadšená z těch ostatních kopanců. Měla jsem tak dobrou náladu, že jsem se ani nestarala o ty hnusné a posměšné pohledy, kterých se mi pořád dostává, když jdu chodbou.

Ale potom jsem se rozpomněla.

Dávám to k adopci. Myslela jsem si, že to bude snazší. Opravdu, jsem jen těžko připravená na to být rodičem – adopce je ta nejférovější věc, ne? Pokaždé, když pouze pomyslím na to, že to miminko dávám pryč, v mém srdci se usadí ten hrozný pocit, jako by mi to říkalo, že dělám chybu.

Musím si promluvit s mámou.

Pospíším si do Kratiknotovy kanceláře pro svolení, abych mohla jít do Prasinek. Vážně, jako prefekt bych do Prasinek neměla chodit kdykoliv se mi zachce. Měla bych jít dobrým příkladem. Nicméně, pokud mi to Kratiknot zatrhne, hodlám se ven
 vykrást. Mám to v krvi.

Po deseti minutách přemlouvání Kratiknota, že je to opravdu naléhavé, mě pustí navštívit mámu. Jdu normální cestou, na rozdíl od podzemní tajné chodby, která by mě navedla do Medového ráje. Když konečně dorazím k máminu bytu, jsem prakticky bez dechu a po výstupu tolika schodů si jsem naprosto jistá, že každou chvíli omdlím. Opravdu bych měla víc cvičit.

Zaklepu na dveře, ale po pěti minutách klepání a čekání zjistím, že není doma. Rezignovaně se plahočím po schodech dolů. S kým si teď mám promluvit? Zatracené matky – jsou k ničemu. Když opouštím budovu, přemýšlím o tom, že bych si zašla do Medového ráje a koupila si pár tun čokolády, ale potom si vzpomenu, že jsem slíbila Kratiknotovi, že půjdu rovnou do školy.

Cestou ulicí do někoho narazím, protože jsem se nedívala, kam jdu. Typické já.

"Dívej se, kam jdeš!" vyštěkne muž.

Je to Draco Malfoy.

"Promiňte," zamumlám.

"Ach, to jsi ty," řekne. "Chtěl jsem s tebou mluvit."

Ach ano, já a pan Malfoy. Takže, jak se má vaše žena?

"Eh?"

"Ne tady," zamumlá a rozhlíží se kolem. "U Tří košťat."

Nevím proč, ale následuji ho ke Třem košťatům. Je tu celkem prázdno, až na pár čarodějů sedících v rohu. Ukáže na stůl a já si sednu, zatímco on jde k baru. Řeknu vám, tohle je ta nejdivnější schůzka, na které jsem kdy byla. Draco se ke stolu vrátí s Ohnivou whisky pro něj a Máslovým ležákem pro mě. Podívám se na to se zdvihnutým obočím a poté svůj pochybovačný pohled zaměřím na něj.

"Se vším respektem," začnu s absolutně žádným slyšitelným respektem v hlase, "co chcete?"

"Jen jsem chtěl vědět, jak se – ehm – máš," řekne a vyloženě si lže do kapsy. "Přeci jenom, čekáš mé vnouče."

"Ano, ale myslela jsem si, že se mnou a s mým "spratkem" nechcete mít nic společného. Zničilo by to šance vašeho malého dokonalého chlapečka na dobré místo na ministerstvu, že? Merline, odpusť, ale váš otec Smrtijed to už udělal," řeknu sarkasticky.

Dracovy oči se zúží.

"Jsi opravdu dcera svého otce," sykne, jako by to byla urážka.

"Jo, a jsem na to pyšná." řeknu klidně.

Zase se opře o svou židli a lokne si Ohnivé whisky. Já se svého Máslového ležáku ani nedotkla. Weasleyovské pravidlo číslo jedna – nikdy nevěř Malfoyovi.

"Můžu ti pomoct," řekne Draco po pár momentech.

"Pomoct mi s čím?"

"S tvými finančními problémy," řekne.

"Nepotřebuju, ani nechci vaše peníze," vyšplechnu.

"Nevyslechla jste mě, slečno Weasleyová," řekne.

Odmlčím se a potom si netrpělivě povzdychnu.

"Poslouchám."

"Můžu ti nabídnout cestu ven z tvého problému," řekne klidně. "Slyšela jsi někdy o lékouzelníkovi jménem Blaise Zabini?"

Přikývnu – táta ho párkrát náhodně zmínil, pokaždé se znechucením v hlase. Ale taky jsem slyšela, že je docela dobrý léčitel.

"Je to nejlepší lékouzelník ve svém oboru," pokračuje. "A je taky můj blízký přítel."

"Gratuluji," zamumlám.

"Může ti pomoct."

"Pomoct s čím?" povzdychnu, začínám být už trochu otrávená z téhle konverzace.

"Chce to jen jedno jednoduché zaklínadlo a bude to, jako by se ta chyba," ukáže mi na břicho, "nikdy nestala."

Na chvíli si prohlížím jeho obličej. Dělá si srandu? Musí si dělat srandu.

"Přemýšlej o tom," řekne. "Můžeš mít zpátky svůj život. Je ti šestnáct, mám pravdu? Sama jsi ještě dítě."

Zamračím se na něj.

"Možná jsem špatně informovaná," řeknu chladně. "Ale nebyl jste v mém věku Smrtijed, který spřádal smrt Albuse Brumbála? Děťátko vypadá jako nic, v porovnání s tímhle."

"Neměla bys věřit všemu, co ti tatínek a strýček Harry řeknou," řekne varovným tónem.

"Proč ne?" zeptám se. "Je to pravda, nebo snad ne? Můj táta nelhal, když říkal, že jste byl zbabělá malá fretka."

Při slovu "fretka" sebou škubne.

"Mou nabídku bys měla zvážit,"´řekne a ignoruje můj poslední komentář. "Nabídnu ti hodně peněz."

"Zaplatíte za smrt svého vnoučete? To je hluboko i pod vaši úroveň, pane Malfoyi," řeknu.

"Není to dítě," řekne. "Ještě ne."

"Dneska ráno kopalo," řeknu vyzývavě. "Váš syn tím byl nadšen. Vsadím se, že jste se cítil stejně, když Scorpius poprvé kopal."

Usrkne další doušek Ohnivé whisky.

"Já jsem byl na dítě připravený," řekne. "Byl jsem ženatý a zamilovaný. Ty, na druhé straně, čekáš dítě s přítelem své sestřenice. Opravdu si myslíš, že to Scorpius chce?"

"No, dneska ráno - "

"Možná byl nadšený kvůli pár bezvýznamným kopnutím," vysmívá se Draco. "Ale nemá ani tušení, co znamená být otcem."

"A vy ano?" zeptám se nenávistně. "To je ten důvod, proč měl váš syn potřebu zlomit vám nos a strávit Vánoce s námi?"

"Scorpius byl vždycky trochu vzpurný," pokrčí rameny. "Ale vyroste z toho. Můj ubohý chlapec má o světě romantickou představu. Nechápe, co pro něj znamená nechat si to dítě. Všechno co vidí, je jeho malá kopie, kterou bude moci učit hrát Famfrpál."

"Co je na tom špatného?"

"Bude unavený, až jednou zjistí, že děti z tebe vysávají každý kousíček energie," řekne Draco. "A to ani nepřipomínám, kolik peněz jejich výchova stojí. Opravdu si myslíš, že je vůči tvým rodičům fér, že na ně uvalíš takový druh finanční zátěže?"

O finanční stránce věci jsem ještě opravdu nepřemýšlela. Když táta vyrůstal, peníze byly pro jeho rodinu vždycky problém. A díky tomu, se mu Draco Malfoy vždycky vysmíval. Teď, když je konečně finančně stabilní, by nebylo fér, uvalit na rodinu takové břemeno. Žili bychom od výplaty k výplatě, tak jako babička Molly s dědou Arturem, když táta a jeho sourozenci vyrůstali.

"Nabídnu ti kompenzaci, Rose," říká Draco. "Jak zní tisíc galeonů?"

Zní to hezky. Ale pravděpodobně by to byla ta nejnemorálnější věc na světě! Přijmout peníze za potrat od bývalého Smrtijeda? To bych rovnou mohla jít ven, zapálit smečku štěňátek a smát se bezdomovcům!

"Nevím," řeknu nejistě.

"To dítě si ve skutečnosti nechat nechceš, viď? Nedokážu si představit, že by tvůj otec chtěl, aby sis ho nechala…je to napůl Malfoy."

"A vy ho nechcete, protože je to napůl Weasley."

"Malfoyovi a Weasleyovi nikdy přátelé nebudou, je jedno, jak moc si vaše generace myslí, že to lze," říká Draco.

"Omlouvám se, pane Malfoyi, ale musím jít," řeknu a vyskočím od stolu, nechám za sebou netknutý Máslový ležák. Vyběhnu od Tří košťat, ale Draco mě následuje a chytne mě za ruku.

"Přemýšlej o mé nabídce, Weasleyová," syčí. "Neudělej největší chybu svého života."

"Pusťte mě," odseknu.

"Rosie?"

Malfoy mou ruku rychle pustí a já se otočím, abych identifikovala majitele hlasu. Je to on – dneska má sportovní sestřih uhlově černých vlasů a modré oči. Je to Teddy. Nemůžu si pomoct a tak nechám úsměv, aby mi přeletěl přes tvář. Ačkoliv se na mě nedívá: zírá na Draca Malfoye.

"Co chceš Malfoyi?" vystřelí Teddy a mračí se.

"Jen jsem tu byl na slovíčko s Rose," řekne Draco. "Nic, o co by ses měl zajímat, Lupine,"

"Myslím, že shledáš, že bych se zajímat měl," řekne Teddy. "A pokud se jí jenom dotkneš, zmaluju ti ksicht, rozumíš?"

Ach, můj hrdino!

"Měl by sis hlídat záda," řekne Draco. "Nechceš snad skončit tam, kde je starý dobrý Remus a Tonksová, nebo ano?"

Teddy ho schmátne za límec a žduchne s ním proti zdi U Tří košťat.

"Ztrať se, Malfoyi," vyplivne Teddy. "Ty malá ubohá náhražko muže."

Teddy do něj strčí a pak ho nechá jít. Draco se otočí ke mně.

"Moje nabídka stále platí," řekne. "Přemýšlej o tom - nebuď tak hloupá jako zbytek tvé rodiny."

A s tím se otočí a přemístí se. Já běžím k Teddymu, který už je připravený uvěznit mě v objetí.

"Co tady děláš?" zeptám se, když se pustíme a usmívám se na něj.

"Vlastně jsem se za tebou přišel podívat," řekne. "A myslel jsem si, že bych se mohl taky zastavit u tety Hermiony. Kristepane, zvětšuješ se!"

"Není doma," řeknu a švihnu ho do ruky za ten "zvětšující" komentář. "To je to, proč jsem tady. Potom jsem narazila na Malfoye."

"A co vlastně chtěl?" zeptá se Teddy, když jdeme ke škole.

"Chtěl, abych šla na potrat. Řekl, že Blaise Zabini to může udělat pomocí jednoho kouzla…a nabídl mi za to tisíc galeonů."

"Doufám, žes mu řekla, kam si je může strčit," řekne Teddy naštvaně. "Byl bych tak rád, kdybych mu mohl jednu vrazit."

"Vypadá to, že to je životní cíl každého – například máma nebo Scorpius," řeknu.

"Scorpius ho praštil? Vždycky jsem věděl, že toho kluka budu mít rád."

Když dorazíme do školy, zamíříme do Velké síně na večeři. Všechny hlavy se při pohledu na Teddyho otočí. Můžu vidět některé holky – včetně Laury Phelpsové, která sedí vedle Jamese – jak se na něj se zájmem dívají. A kdo je může obviňovat? Je to ten nejhezčí kluk v místnosti.

"Tede! Co tady děláš, kámo?" postaví se James, potřepe mu rukou a šklebí se od ucha k uchu. Zamračím se na něj – možná jsem s ním byla za jedno proti Zmijozelu a jejich debilnímu sboru, ale pořád ho nesnáším kvůli chození s Laurou. Al přiběhne od zmijozelského stolu, aby Teddyho přivítal, těsně následovaný Louisem od havraspárského stolu a Lucy od mrzimorského. Je to Weasleyovská slezina.

Večeříme s Teddym, když přijde Dom, která vypadá opravdu rozladěně.

"Ta debilní kráva madam Pomfreyová mě donutila znovu umýt to stupidní nemocniční křídlo, protože nějaký hovada z prvního ročníku přišli a pozvraceli celou podlahu! Budu je žalovat, přísahám při Merlinovi, vždyť beru práci uklízečkám – Teddy, co tady děláš?" křičí.

"V pohodě, budoucí švagrová? Slyšel jsem, žes měla trest," ušklíbne se na ni Teddy.

"Nechtěj mě naštvat," zavrčí – vidíte, to jsou ty její vlkodlačí tendence.

"Nenaštveme," řekne Fred otupěle.

"Takže, proč tu vlastně jsi, Tede?" zeptá se Dom, talíř si plní jídlem a pak ho do sebe divoce hází.

"Přináším svatební pozvánky," řekne a vytáhne balíček pozvánek ze své kapsy.

"Páni, má tě omotaného kolem prstu," směje se Al. "Posílat tě tu dlouhou cestu až sem!"

"A vás jsem chtěl taky vidět," namítne Teddy. "A šel jsem ji donést i Hermioně, ale není doma. Tak, tady máte."

Pozvánku podává Jamesovi, Alovi, Lily, Roxanne, Fredovi, Lucy, Molly a nakonec mně.

Bill a Fleur Weasleyovi srdečně zvou

slečnu Rose Weasleyovou a jejího hosta,

aby oslavila sňatek jejich dcery

Victorie Apolline Weasleyové

a

Teda Remuse Lupina.

20. dubna 2023

Obřad a hostina na Chez Delacour

RSVP*

"Chez Delacour?" čtu. "Kde to je?"

"Je to dům mých prarodičů," řekne Dom. "Je to na okraji Paříže."

"Jo, Vic se rozhodla, že je to nejlepší místo – však víš, bude tam tepleji," řekne Teddy.

"Je to den po mých narozeninách!" ušklíbnu se.

"Opravdu?" řekne Teddy posměšně překvapeným tónem. "Protože, ty nám to přece nikdy nepřipomínáš."

"Jo, není to tak, že bys měla nad postelí pověšený kalendář, který ti odpočítává dny nebo tak něco," připojí se Dom.

"No, a kdyby důvtip byl hovnem, vy všichni byste měli průjem," řeknu podrážděně.

"Rose, ty opravdu říkáš ty největší sprosťárny v tu nejnevhodnější dobu," řekne Al a zakroutí hlavou.

***

Teddy odchází krátce po večeři. Každého obejme, ale všimnu si, že mě objímá nejdéle. Když mě pustí, vezme mě stranou, aby si promluvil.

"Podívej, Rose," řekne. "Opravdu zvažuješ, že to dítě dáš k adopci?"

Těžce si povzdychnu.

"Už nevím,"připustím. "Myslím tím, že nemůžu na naše hodit takové finanční břemeno - "

"Blbost," řekne Teddy. "Jsou zajištění a ty to víš."

"No, Malfoy dítě nechce - "

"Jsi si tím jistá?" zeptá se Teddy. "Myslím, že kdyby ho nechtěl, byl by to on, kdo by tě nutil se toho zbavit, ne Draco Malfoy."

Podívám se na zem. Ta záře Teddyho oceánových očí mě oslepuje.

"Rosie, budeš skvělá máma," řekne Teddy jemně.

Nemůžu si pomoct a odfrknu si.

"Jsi normální? Copak jsi zapomněl na to, jak jsem hlídala Lucy a ona skončila s těmi záhadnými fleky? Nebo když jsem Huga úmyslně zavřela do skříně u nás doma a máma s tátou zavolali policii, protože si mysleli, že utekl? Nebo když jsem se starala o dítě toho mudlovského páru a skončila jsem jako hromádka neštěstí a z hlavy si rvala vlasy? Byla jsem týden u Sv. Munga, Teddy – týden."

"No dobře, pochopil jsem," přikývne Teddy. "Ale budeš dobrá, až bude potřeba. Slibuju ti to. Jen nedělej něco, čím si nejsi jistá."

"Co když nebudu dobrá, Tede? Co když se ze mě stane naprosto hrozná matka a výsledkem bude, že se moje dítě bude trápit? Jako třeba, co když se on nebo ona stane příštím Voldemortem? Vážně, je to napůl Malfoy, a ti nemají zrovna ty nejlepší záznamy - "

"Rose, řekl jsem ti někdy, že o věcech příliš přemýšlíš?"

"Ne, to teda ne," řeknu zatvrzele.

"Nehodlám se s tebou hádat," řekne Teddy. "Jen se o sebe postarej, ano? Brzo ti napíšu."

Naposledy ho obejmu a on odejde. Někdy si prostě přeju, aby můj mozek přestal přemýšlet, i kdyby jen na hodinu. Nechci přemýšlet o tom, co mi nabídl Draco Malfoy nebo o tom, co mi Teddy řekl, abych dělala. Nechci přemýšlet ani o tom, že moje miminko kopalo, protože cítím hroznou vinu pokaždé, když tak udělám. Chci prostě spát.

Mířím do Nebelvírské věže. Rozhodla jsem se, že to vezmu zkratkou skrz gobelíny, místo toho, abych se plahočila celou tu cestu po schodech. Na chvíli se zastavím mimo gobelín, když uslyším hlasy, vycházející zevnitř. Všichni vědí, že je to muchlovací koutek, takže jste vždycky nuceni získat nějaké šťavnaté drby, když se poflakujete kolem – ale dělají to pouze nešťastní lidi jako já.

"Někdo nás uslyší!" uslyším dívčí hlas, jak se lehce zasměje.

"Touhle cestou už nikdo nechodí," řekne chlapecký hlas.

"Co když nás chytí?"

"A? Stejně to jednou zjistí," řekne kluk.

"Nezačínej s tím zase, Marku," řekne.

Mark? Mark Matthews? Právě se to stalo daleko zajímavějším!

"No tak Dom, už je to měsíc," řekne Mark.

U svatých hipogryfů! Dom! Věděla jsem, že jsem ten hlas poznala!

"Já vím," řekne smutně, "Já jen - "

"Co?"

"Nemůžu to udělat Scorpovi," řekne.

"Já mám pocit, že už mu to děláš," řekne Mark naštvaně. "Nebo jsem jen nějaký druh zábavy, který můžeš potkat za gobelínem kdykoliv chceš?"

"Nebuď hloupý," řekne Dom. "Je to jen…nevím, jestli se s ním můžu jen tak rozejít. Myslím tím, jsme spolu už tři a půl měsíce."

"Jo, a z toho jsi jeden se mnou," řekne Mark. "Očividně s ním nejsi šťastná."

Slyším ji, jak si hluboce povzdychne.

"Podívej, Dom," Mark se odmlčí. "Miluju tě."

Začínám mít pocit, že to není konverzace, kterou bych měla zrovna poslouchat, ale chodidla mi asi přirostla k zemi.

"Opravdu?"

"Vždycky jsem tě miloval," říká Mark. "Od doby co jsem byl ve třetím a ty ve druhém ročníku."

"Taky tě miluju," zašeptá Dom.

Nechci poukazovat na něco, co je očividné, nebo tak něco, ale Dom chodí s Malfoyem! Na co si to sakra hraje? Otočím se a pospíchám do společenské místnosti, kde najdu Jamese a Lauru, jak se muchlují v jednom z křesel. Jsem příliš zahloubaná na to, abych je proklela, takže utíkám do své ložnice a čekám na Dom až se vrátí.

Musíme si o něčem vážně promluvit.

 *RSVP -  zkratka z francouzského répondez s'il vous plait. Znamená, odpovězte prosím.