Preklady fanfiction Harryho Pottera

"Frigideiro!"

Harry strčil prst do sklenice vody na své lavici. Měla by být chladná. Ale vlažná byla a vlažná zůstala. Znovu.

Harry si připadal velmi, velmi podvedeně.

Okolo Verresovské domácnosti se povalovaly stovky fantasy knížek. Harry z nich přečetl pěkných pár. A začínalo to vypadat, že má záhadnou temnou stránku. Takže, po tom co při několika prvních pokusech voda odmítla spolupracovat, Harry se rozhlédl po učebně formulí, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje, zhluboka se nadechl, soustředil se a rozzuřil se. Myslel na to, jak zmijozelští šikanovali Nevilla, a na tu hru, při které vám vyrazili knihy z rukou pokaždé, když jste je zkusili znovu sebrat. Myslel na to, co Draco Malfoy řekl o tom desetiletém Láskorádovic děvčeti a o tom, jak starostolec ve skutečnosti fungoval...

A vztek se mu vplazil do krve, pozvedl hůlku rukou, která se třásla nenávistí a chladným hlasem řekl "Frigideiro!" a naprosto nic se nestalo.

Harry byl oklamán. Chtěl někomu napsat a požadovat vrácení peněz za svou temnou stránku, která očividně musela mít nějakou neodolatelnou magickou sílu, ale ukázala se být defektní.

"Frigideiro!" řekla znovu Hermiona z vedlejší lavice. Z její vody se stal pevný led a na krajích sklenice se tvořily bílé krystalky. Zdálo se, že Hermiona je naprosto soustředěná na svou práci a ani v nejmenším na to, že na ni celý zbytek třídy hledí s nenávistí v očích, což od ní bylo buď (a) nebezpečně nedbalé (b) perfektním hereckým výkonem hraničícím s čistým uměním.

"Ach, velmi dobře, slečno Grangerová!" zapištěl Filius Kratiknot, jejich profesor formulí a hlava havraspárské koleje, maličký mužíček, na kterém ani v nejmenším nebylo vidět, že v minulosti býval duelovým šampioném. "Výtečné! Ohromující!"

Harry očekával, že bude, přinejhorším, druhý po Hermioně. Samozřejmě by byl radši, kdyby ona musela dotahovat na něho, ale přijmul by to i opačně.

Pokud šlo o pondělí, Harry mířil na pozici nejhoršího ve třídě, o kterou družně soutěžil se všemi ostatními mudlorozenými studenty, až na Hermionu. Ta byla úplně samotinká bez soupeřů až na vrcholu, chudinka.

Profesor Kratiknot stál u lavice jiné mudlorozené studentky a tiše opravoval způsob, jakým držela hůlku.

Harry pohlédl na Hermionu. Ztěžka polkl. Byla to její očividná úloha v tomhle uspořádání věcí... "Hermiono?" řekl Harry napjatě. "Netušíš, co bych mohl dělat špatně?"

Hermioniny oči se rozzářily příšerným světlem nápomocnosti a něco v koutě Harryho mysli zaskučelo v zoufalém ponížení.

O pět minut později byla Harryho voda o poznání chladnější než pokojová teplota a Hermiona mu dala několik verbálních poplácáních po zádech a řekla mu, aby to příště vyslovoval pečlivěji a odešla, aby pomohla někomu dalšímu.

Profesor Kratiknot jí dal bod pro Havraspár za to, že mu pomohla.

Harry sevřel zuby tak bolestivě, až ho rozbolela čelist a to jeho výslovnosti nikterak nepomohlo.

Je mi jedno, jestli je to nefér soutěžení. Přesně vím, co budu dělat s dvěma hodinami, které mám denně navíc. Budu sedět ve svém kufru a studovat, dokud se Hermioně nevyrovnám.

"Přeměňování patří k nejsložitější a nejnebezpečnější magii, kterou se v Bradavicích budete učit," řekla profesorka McGonagallová. Na tváři přísné staré čarodějky nebyla nejmenší stopa po úsměvu. "Každý, kdo si v mé třídě bude zahrávat, odejde a už se nevrátí. Byli jste varováni."

Její hůlku se snesla dolů a poklepala na katedru, která se hladce přeměnila v prase. Několik mudlorozených studentů vyjeklo. Prase se rozhlédlo kolem a zachrochtalo, zdálo se zmatené. Pak se z něho znovu stal stůl.

McGonagallová se rozhlédla po třídě. Její oči se zastavily na jedné osobě.

"Pane Pottere," řekla profesorka McGonagallová. "Vy jste své učebnice dostal teprve před několika dny. Začal jste už číst svou učebnici přeměňování?"

"Ne, omlouvám se, paní profesorko," řekl Harry.

"Nemusíte se omlouvat, pane Pottere. Pokud by bylo vyžadováno čtení napřed, byl byste o tom vyrozuměn." Profesorčiny prsty zabubnovaly o katedru. "Pane Pottere, chtěl byste si tipnout, zda je tohle katedra, která byla krátce přeměněna na prase, nebo to už od začátku bylo prase a já jen na chvíli přeměnění sejmula? Pokud byste četl první kapitolu své učebnice, věděl byste to."

Harry lehce svraštil obočí. "Hádal bych, že by bylo jednodušší začít s prasetem, vzhledem k tomu, že kdyby to byla katedra, nemusela by vědět, jak stát na nohou."

Profesorka McGonagallová zavrtěla hlavou. "Není to vaše chyba, pane Pottere, ale správná odpověď je, že při výuce přeměňování tipovat nechceme. Špatné odpovědi budou ohodnoceny s mimořádnou přísností, vynechané odpovědi s velkou shovívavostí. Musíte se naučit, co nevíte. Pokud vám položím nějakou otázku, bez ohledu na to, jak základní nebo očividnou, a vy odpovíte ,Nejsem si jistý' nebudu vám to mít za zlé a každý, kdo se zasměje ztratí školní body. Mohl byste mi říct, proč tohle pravidlo existuje, pane Pottere?"

Protože jediný omyl při přeměňování může být neuvěřitelně nebezpečný. "Ne."

"Správně. Přeměňování je nebezpečnější než přemísťování, které je vyučováno až v šestém ročníku. Naneštěstí, přeměňování se musí učit a procvičovat v mladém věku, aby se maximalizovaly vaše možnosti v dospělosti. Takže se jedná o nebezpečný předmět a vy byste se měli bát, abyste neudělali žádné chyby, protože žádný z mých studentů dosud nebyl trvale zraněn a já bych byla mimořádně nerada, pokud by tohle měla být první třída, která mi pokazí můj rekord."

Několik studentů polklo.

Profesorka McGonagallová se postavila a přešla ke zdi za svou katedrou, na které byla tabule s fixami a mazátkem. "Existuje spoustu důvodů, proč je přeměňování nebezpečné, ale jeden z nich zvlášť vyčnívá." Vzala jeden z fixů a napsala jasně rudá písmena, která pak modře podtrhla:

PŘEMĚNĚNÍ NENÍ TRVALÉ!

"Přeměnění není trvalé!" řekla McGonagallová. "Přeměnění není trvalé! Přeměnění není trvalé! Pane Pottere, představte si, že by student přeměnil kus dřeva na sklenici vody a vy jste ji vypil. Co si myslíte, že by se vám mohlo stát, až by přeměnění pominulo?" Následovala pauza. "Omlouvám se, pane Pottere, na to jsem se vás neměla ptát, zapomněla jsem, že jste obdařen neobvykle pesimistickou představivostí-"

"Jsem v pořádku," řekl Harry a ztěžka polkl. "Takže první odpovědí by bylo, že nevím," McGonagallová přikývla, "ale představuji si, že by to mohlo být... dřevo v mém žaludku a v mém krevním oběhu, a pokud se něco z té vody dostalo do tkání mého těla – byla by to dužina dřeva nebo tvrdé dřevo nebo..." Harryho chápání magie ho zradilo. Nedokázal pochopit, jak by se vůbec dřevo mohlo zkreslit do vody, takže netušil, co by se stalo, až by se molekuly vody rozprostřely ve svých normálních termálních pohybech a magie by zmizela a struktura by se obnovila.

Profesorčina tvář byla upjatá. "Jak pan Potter správně odvodil, udělalo by se vám neuvěřitelně špatně a bylo by třeba neodkladné lékařské pomoci. Prosím otočte ve svých učebnicích na pátou stranu."

Dokonce i bez jakéhokoli zvuku doprovázejícího pohyblivý obrázek, jste poznali, že ta žena s příšerně zbarveným obličejem křičí.

"Ten zločinec, který přeměnil zlato ve víno a dal ho této ženě k pití, ,jako splátku dluhu' jak to položil, byl odsouzen na deset let do Azkabanu. Prosím otočte na stranu 6. To je mozkomor. Mozkomoři jsou azkabanští dozorci. Vysávají z vás vaši magii, váš život a každou šťastnou myšlenku, kterou byste mohli mít. Na obrázku na straně 7 je onen zločinec o deset let později, při svém propuštění. Řeknete si, že je mrtvý – ano, pane Pottere?"

"Paní profesorko," řekl Harry, "pokud už se stane to nejhorší, jako v takovémto případě, existuje nějaký způsob, jak to přeměnění udržet?"

"Ne," řekla profesorka McGonagallová přímo. "Udržování přeměnění představuje stálé odsávání vaší magie, jeho velikost se pak určuje podle velikosti cílové formy. A potřeboval byste nový kontakt s cílem každých několik hodin, což je, v takovémto případě, nemožné. Takovéto pohromy jsou nenapravitelné!"

Profesorka McGonagallová se předklonila. Její tvář byla velmi tvrdá. "Naprosto nikdy, za žádných okolností, nepřeměníte nic na tekutinu nebo plyn. Žádná tekutina, žádný plyn. Nic podobného vodě, nic podobného vzduchu. I pokud to není určeno k pití. Tekutiny se odpařují, maličké kousky se dostávají do vzduchu. Nepřeměníte něco, co by bylo určeno ke spálení. Vytvoří to kouř, který by někdo mohl vdechnout! Nikdy nepřemíníte nic, co by se jakkoli mohlo dostat do něčího těla. Žádné jídlo. Nic, co vypadá jako jídlo. Ani kdyby to byl jen malý žertík, při kterém byste jim o tom blátovém koláči chtěli říct, ještě než ho skutečně snědí. Nikdy to neuděláte. Nikdy. Uvnitř téhle učebny nebo kdekoli jinde. Rozumí tomu každý jeden student?"

"Ano," řekli Harry, Hermiona a pár dalších. Zbytek, zdá se, ztratil řeč.

"Rozumí tomu naprosto každý student?"

"Ano," řekli, zamumlali, nebo zašeptali.

"Pokud porušíte některé z těchto pravidel, po zbytek vašeho pobytu v Bradavicích už přeměňování studovat nebudete. Opakujte po mě. Nikdy nic nepřeměním v tekutinu nebo plyn."

"Nikdy nic nepřeměním v tekutinu nebo plyn," řekli studenti v neuspořádaném sboru.

"Znovu! Hlasitěji! Nikdy nic nepřeměním v tekutinu nebo plyn."

"Nikdy nic nepřeměním v tekutinu nebo plyn."

"Nikdy nepřeměním nic, co vypadá jako jídlo, nebo by se nějak jinak mohlo dostat do lidského těla."

"Nikdy nepřeměním nic, co má být spáleno, protože by někdo mohl vdechnout kouř."

"Nikdy nepřeměním nic, co vypadá jako peníze, včetně těch mudlovských," řekla profesorka Mcgonagallová. "Skřeti mají své způsoby, jak zjistit, kdo to udělal. Dle zákona je skřetí rasa v permanentním stavu války se všemi magickými penězokazci. Nepošlou bystrozory. Pošlou armádu."

"Nikdy nepřeměním nic, co vypadá jako peníze," ozvali se jednohlasně studenti.

"A nade vše ostatní," řekla profesorka McGonagallová, "nepřeměníte žádnou živou bytost, obzvlášť ne sebe. Udělalo by vám to velmi zle, možná by vás to i zabilo, podle toho, jak jste se přeměnili a jak dlouho jste změnu udržovali." Profesorka McGonagallová se odmlčela. "Pan Potter má právě v otázce zvednutou ruku, protože viděl zvěromágskou přeměnu – přeměnu člověka v kočku a zpět, abych byla přesná. Ale zvěromágská přeměna není volným přeměňováním."

Profesorka McGonagallová z kapsy vyndala malý kousek dřeva. Klepla hůlkou a stala se z něho skleněná koule. Pak řekla "Crysteferrium!" a ze skleněné koule se stala ocelová koule. Naposledy na ni poklepala hůlkou a z ocelové koule se znovu stal kousek dřeva. "Crysteferrium přeměňuje předmět z pevného skla do podobně tvarovaného předmětu z pevné oceli. Nedokáže to naopak a stejně tak nedokáže přeměnit stůl v prase. Nejobecnější forma přeměňování – volné přeměňování, které se tu budete učit – je schopné přeměnit jakýkoli objekt v cokoli, alespoň pokud se bavíme o fyzické podobě. Z toho důvodu musí být volné přeměňování prováděno bezhlasně. Používání formulí by vyžadovalo odlišná slova pro každé odlišné přeměnění."

Profesorka McGonagallová se na studenty ostře podívala. "Někteří učitelé začínají s přeměňovacími kouzly a k volnému přeměňování se dostanou později. Ano, to by na začátku bylo o mnoho jednodušší. Ale mohlo by to na vás zanechat neblahý vtisk, který by poškodil vaše pozdější schopnosti. Zde se budete učit volné přeměňování od samotného začátku. To vyžaduje, abyste kouzla sesílali bezhlasně, tak, že budete upnutě myslet na tvar předmětu, tvar cílového předmětu a samo přeměnění."

"A abych panu Potterovi odpověděla na otázku," pokračovala profesorka McGonagallová, "je to volné přeměňování, které nikdy nesmíte provést na jiné živé bytosti. Existují kouzla a lektvary, která dokážou bezpečně, vratně a omezeně přeměňovat živé bytosti. Například zvěromág s chybějící končetinou nebude onu končetinu mít ani po přeměnění. Volné přeměňování není bezpečné. Vaše tělo se bude měnit, když bude přeměněné – dýchaní, například, vyústí ve stálou ztrátu tělesné hmoty do atmosféry. Když přeměnění vyprchá a vaše tělo se pokusí navrátit svou původní podobu, nepodaří se mu to. Pokud k sobě přiložíte hůlku a představíte si sebe se zlatými vlasy, vlasy vám potom vypadají. Pokud si sebe představíte jako někoho s čistčí pletí, zajístíte si dlouhý pobyt u Svatého Munga. Pokus se přeměníte do dospělého těla, zemřete jakmile přeměnění vyprchá.

To vysvětlovalo, proč viděl takové věci jako tlusté kluky, nebo dívky, které nepředstavovaly naprostý ideál krásy. Nebo staré lidi, když už jsme u toho. To by se nestávalo, pokud byste se prostě mohli každé ráno přeměnit. Harry zvedl ruku a snažil se očima vyhledat profesorku McGonagallovou.

"Ano, pane Pottere?"

"Je možné přeměnit žijící bytost do nehybného předmětu, řekněme mince – ne, omluvte mě, hrozně moc se omlouvám, řekněme ocelové koule?"

Profesorka McGonagallová zavrtěla hlavou. "Pane Pottere, i neživé předměty během času prodělávají malé vnitřní změny. Na vašem těle by nebyly žádné viditelné změny a během první minuty byste si nevšiml ničeho zvláštního. Ale během hodiny by se vám udělalo špatně a o den později byste zemřel."

"Ehm, omluvte mě, takže kdybych četl první kapitolu, hádal bych, že katedra byla původně katedrou a ne prasetem," řekl Harry, "ale jenom kdybych provedl další předpoklad, totiž že jste nechtěla zabít prase, což by mohlo vypadat velmi pravděpodobně, ale-"

"Vidím, že známkování vašich testů pro mě bude nekončícím zdrojem potěšení, pane Pottere. Ale pokud máte další otázky, mohla bych vás požádat, jestli byste s nimi počkal na konec hodiny?"

"Žádné další otázky, paní profesorko."

"Teď opakujte po mně," řekla profesorka McGonagallová. "Nikdy se nepokusím přeměnit jakoukoli živou bytost, obzvláště sebe, pokud k tomu nebudu specificky instruován/a za použití specializované formule nebo lektvaru."

"Pokud nebudu vědět, jestli je přeměnění bezpečné, nebudu se o něj pokoušet, dokud se nezeptám profesorky McGonagallové nebo profesora Kratiknota nebo profesora Snapea nebo ředitele Brumbála, kteří jsou v Bradavicích jedinými uznanými autoritami na přeměňování. Zeptat se jiného studenta nestačí, i kdyby řekl, že si pamatuje odpověď na tu samou otázku."

"I pokud by mi momentální profesor či profesorka obrany řekli, že přeměnění je bezpečné, dokonce i kdybych viděl dotyčného profesora ho zkusit a nezdálo by se, že se něco pokazilo, sám to nezkusím."

"Mám naprosté právo odmítnout jakékoli přeměnění, ohledně kterého se cítit sebeméně nejistě. Vzhledem k tomu, že ani ředitel Bradavic mi nemůže přikázat opak, rozhodně takový příkaz nepřijmu od profesora obrany, dokonce i kdyby dotyčný profesor vyhrožoval, že strhne vaší koleji sto bodů a vyloučí vás."

"Pokud poruším některé z těchto pravidel, nebudu v Bradavicích pokračovat ve studiu přeměňování."

"Tato pravidla budeme opakovat na začátku každého vyučování po celý první měsíc," řekla profesorka McGonagallová. "A teď, začnete se zápalkami jako počátečním předmětem a jehlami jako cílovým předmětem... hůlky pryč, děkuji vám, tím ,začnete' jsem myslela začnete si psát poznámky."

Půl hodiny před koncem hodiny profesorka McGonagallová rozdala zápalky.

Na konci hodiny před Hermionou ležela stříbřitě vypadající zápalka a před zbytkem třídy, mudlorozenými nebo ne, přesně to s čím začali.

Profesorka McGonagallová Hermionu odměnila dalším bodem pro Havraspár.

Potom co byla třída přeměňování rozpuštěna a Harry si ukládal knížky do váčku, přišla k jeho lavici Hermiona.

"Víš," řekla s nevinným výrazem. "Dneska jsem Havraspáru získala dva body."

"Ano," řekl Harry stručně.

"Ale nebylo to tak dobré, jako tvých sedm bodů," řekla. "Asi prostě nejsem tak inteligentní jako ty."

Harry právě dokrmil váček svým domácím úkolem a se zúženýma očima se obrátil k Hermioně. Úplně by na to zapomněl.

Zatřepetala na něj řasami. "Ale výuku máme každý den. Zajímalo by mě, jak dlouho ti zabere, než najdeš další mrzimory k záchraně? Dnes je pondělí. Takže, to ti dává čas do čtvrtka."

Bez mrknutí si zírali do očí.

Harry promluvil první. "Samozřejmě si uvědomuješ, že tohle znamená válku."

"Nevěděla jsem, že máme mír."

Všichni ostatní studenti je fascinovaně sledovali. Všichni ostatní studenti plus, bohužel, profesorka McGonagallová.

"Á, pane Poterre?" ozvala se profesorka McGonagallová z druhé strany místnosti, "Mám pro vás jisté dobré zprávy. Madame Pomfreyová schválila váš návrh na ochranu skel u jejích otoč-okének, a podle plánu by to mělo být hotovo do konce příštího týdne. Řekla bych, že to si zaslouží... řekněme deset bodů pro Havraspár."

Hermionina tvář se stáhla v šokovaném a zrazeném výrazu. Harry si představil, že na vlastní tváři musí mít podobný pohled.

"Profesorko..." zasyčel Harry.

"Ty body byly nepochybně zasloužené, pane Pottere. Nerozdávala bych školní body jen tak z rozmaru. Pro vás to mohla být jen jednoduchá záležitost se spatřením něčeho křehkého a navrhnutí způsobu, jak to ochránit, ale otoč-okénka jsou drahá a pan ředitel neměl radost, když se posledně jedno rozbilo." McGonagallová vypadala zamyšleně. "No tohle, zajímalo by mne, jestli už nějaký jiný student získal sedmnáct školních bodů během prvního školního dne. Budu si to muset vyhledat, ale mám podezření, že je to nový rekord. Možná bychom měli učinit oznámení u večeře?"

"PROFESORKO!" zaječel Harry. "Tohle je naše válka! Přestaňte se vměšovat!"

"Ne, dokud nedostanete čas do čtvrtka příštího týdne, pane Pottere. Pokud tedy, samozřejmě, neprojevíte nějaké špatné chování, například nezdvořile oslovíte profesora, a do té doby body neztratíte." Profesorka McGonagallová si položila prst na tvář a zatvářila se přemítavě. "Očekávám, že do pátku jste v mínusových číslech."

Harry prudce zavřel pusu. Poslal na McGonagallovou svůj nejlepší Smrtelný pohled, ale tu to očividně jen pobavilo.

"Ano, rozhodně oznámení u večeře," řekla profesorka McGonagallová zadumaně. "Ale abychom neurazili zmijozelské, oznámení by mělo být krátké. Jen množství vašich bodů a skutečnost, že jde o rekord... a pokud by k vám někdo přišel pro pomoc s domácím úkolem a byl zklamaný, že jste ještě ani nezačal číst své učebnice, vždycky je můžete odkázat ke slečně Grangerové."

"Profesorko!" zaječela Hermiona docela pisklavým hlasem.

Profesorka McGonagallová ji ignorovala. "Tedy, zajímalo by mě, jak dlouho potrvá, než slečna Grangerová udělá něco, co si zaslouží večerní oznámení? Těším se na to, ať už půjde o cokoli."

Harry s Hermionou se v nevyřčeném vzájemném souhlasu otočili a vyřítili se z učebny. Byli následováni vojem fascinovaných havraspárů.

"Um," řekl Harry. "Pořád platí to po večeři?"

"Samozřejmě," řekla Hermiona. "Nechtěla bych, abys zaostal s učením."

"Páni, to ti děkuju. A dovol mi jen říct, že s tím, jak skvělá už doopravdy jsi, jeden musí přemýšlet, jak si budeš vést, až získáš základní trénink v racionalitě."

"Je to vážně tak užitečné? Nezdálo se, že by ti to pomohlo s formulemi nebo s přeměňováním."

Následovala chvilka ticha.

"No, já jsem své učebnice dostal teprve před čtyřmi dny. Proto jsem těch sedmnáct školních bodů musel vydělat, aniž bych mávnul hůlkou."

"Před čtyřmi dny? Možná, že ty nedokážeš přečíst osm knih za čtyři dny, ale měl bys být schopný zvládnout alespoň jednu. Kolik dní ti to zabere tímhle tempem? Pěkně ovládáš matematiku, tak mi řekni, kolik je osmkrát čtyři děleno nulou?"

"Teď mám vyučování, to tebe nezdržovalo, ale víkendy jsou volné, takže... lim ypsilon směřující k nule plus čtyřikrát osm děleno ypsilon... 10:47 v neděli."

"Já jsem to zvládla během tří dnů."

"Dobrá, tak tedy 14:47 v sobotu. Jsem si jistý, že ten čas někde najdu."

A to byl večer a ráno prvního dne.