Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

17.Lokalizování hypotézy, 1.polovina

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 07.05. 2011 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Gramatická kontrola: Kometa

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Historická poznámka: V římském kalandáři "Idy" označují patnáctý den března, května, července a října, a třináctý den všech ostatních měsíců.


Čtvrtek.

Pokud byste chtěli být přesní, 7:24 ve čtvrtek ráno.

Harry seděl na své posteli, učebnice mu ochable ležela v nehybných rukou.

Harry právě dostal nápad na skutečně geniální experimentální test.

Znamenalo by to počkat si na snídani o hodinu víc, ale od toho měl masové tyčinky. Ne, tenhle nápad naprosto nutně potřeboval otestovat hneď teď, okamžitě, bez odkladu.

Harry položil učebnici stanou, vypálil z postele, oběhl ji, vytáhl podzemní úroveň svého kufru, seběhl dolů a začal přemisťovat krabice knih. (Vážně by si potřeboval vybalit a pořídit nějaké příčky, ale právě byl uprostřed své učebnicové soutěže s Hermionou a zaostával, takže opravdu neměl čas.)

Našel knihu, kterou chtěl, a vyběhl zpátky nahoru.

Ostatní chlapci se připravovali na snídani do Velké síně.

"Promiň, mohl bys pro mě něco udělat?" řekl Harry. Během řeči přejížděl obsah knihy, našel číslo stránky s prvním desetitisícem prvočísel, nalistoval ji a dal knihu Antonymu Goldsteinovi. "Vyber z tohohle seznamu dvě trojciferná čísla. Neříkej mi, jaká to jsou. Jen je vynásob dohromady a řekni mi výsledek. Jo, a mohl bys ten výpočet udělat dvakrát, abys to překontroloval? Prosím, ujisti se, že máš správnou odpověď, nejsem si jistý, co by se stalo se mnou, nebo s vesmírem, pokud bys udělal chybu v násobení."

O životě v havraspárské chlapecké ložnici v posledních několika dnech dost vypovídalo to, že se Antony neobtěžoval otázkami typu "Proč jsi najednou tak vyskočil?" nebo "To se mi zdá vážně divné, proč to potřebuješ?" nebo "Co chceš říct tím, že si nejseš jistý, co by se stalo s vesmírem?"

Antony knihu bez komentáře přijal, a vytáhl pergamen a brk. Harry udělal otočku a zavřel oči, aby nic neviděl a netrpělivě tančil a poskakoval sem a tam. Vzal si blok na psaní a mikrotužku a připravil se.

"O.k.," řekl Antony. "Sto osmdesát jedna tisíc, čtyři sta dvacet devět."

Harry napsal 181 429. Zopakoval, co právě napsal a Antony mu to potvrdil.

Pak se Harry rozběhl zpátky do podzemní místnosti svého kufru, podíval se na hodinky (ukazovaly 4:28, což znamenalo 7:28) a zavřel oči.

Asi o třicet vteřin později uslyšel zvuk kroků, následovaný zvukem zavírání východu z kufru. (Nebál se, že by se udusil. Automatické vzduch-osvěžující kouzlo bylo součástí standartu, pokud jste si koupili skutečně dobrý kufr. No, nebyla magie úžasná, nemuseli jste se starat o účty za elektřinu.)

A když Harry otevřel oči, spatřil to, co doufal, že uvidí – složený papír na podlaze, dárek jeho budoucího já.

Nazvěme tento papír "Papír -2"

Harry vytrhl list papíru ze svého bloku.

Nazvěme tento papír "Papír -1". Byl to, samozřejmě, ten samý kus papíru. Když jste se podívali pořádně, dokonce jste i viděli, že ty odtrhlé okraje souhlasí.

Harry si v duchu zopakoval algoritmus, který by následoval.

Pokud by rozložil Papír-2 a ten byl čistý, napsal by "101 x 101" na Papír-1, složil by ho, hodinu by se učil, vrátil by se zpátky časem, odhodil Papír-1 (který by se tím pádem stal Papírem-2) a vyšel z podzemní místnosti, aby se připojil ke svým spolužákům na snídani.

Pokud by otevřel Papír-2 a na něm by byla napsaná dvě čísla, Harry by je spolu vynásobil.

Pokud by se jejich výsledek rovnal 181 429, Harry by ty dvě čísla napsal na Papír-1 a poslal Papír-1 zpátky časem.

V odlišném případě by Harry přidal 2 k číslu napravo a napsal by novou dvojici čísel na Papír-1. Pokud by to tedy nevytvořilo číslo větší než 997, v tom případě by přidal 2 k číslu nalevo a napravo by napsal 101.

A pokud by na Papíru-2 stálo 997x997, Harry by nechal Papír-1 prázdný.

To znamenalo, že jediná možná stabilní časová smyčka by byla ta, ve které Papír-2 obsahoval dva provočíselné činitele 181 429.

Pokud by tohle fungovalo, Harry by to mohl použít k získání jakékoli odpovědi, kterou bylo snadné zkontrolovat, ale těžké najít. Nedokázal by jen, že s obracečem času se P=NP* , ten trik byl mnohem všeobecnější. Harry by ho mohl použít k zjištění kombinací u zámků, nebo jakéhokoli hesla. Možná by i mohl najít vchod do zmijozelské tajemné komnaty, pokud by dokázal najít nějaký systematický způsob, jak popsat všechna místa v Bradavicích. Byl by to naprosto fantastický podvod i podle Harryho měřítek podvádění.

Harry vzal Papír-2 do lehce třesoucí ruky a rozložil ho.

Na Papíru-2 bylo lehce roztřeseným rukopisem napsáno:

NEHRAJ SI S ČASEM

Harry napsal lehce roztřeseným rukopisem "NEHRAJ SI S ČASEM" na Papír-1, úhledně ho složil a rozhodl se nepodnikat žádné další skutečně geniální experimenty s časem, dokud mu nebude alespoň patnáct let.

Pokud Harry věděl, tohle byl ten nejděsivější výsledek experimentu v celých dějinách vědy.

Během další hodiny bylo pro Harryho poněkud těžké soustředit se na svou učebnici.

A tak začal Harryho čtvrtek.


Čtvrtek.

Pokud byste chtěli být přesní, 15:32 ve čtvrtek odpoledne.

Harry, spolu se všemi ostatními chlapci z prvních ročníků, byl venku na travnaté ploše vedle madam Hoochové a bradavické zásoby košťat. Dívky se učily létat odděleně. Očividně, z nějakého důvodu, se dívky nechtěly učit, jak létat na košťatech, v přítomnosti chlapců.

Harry byl celý den trošku mimo. Prostě nedokázal přestat myslet na to, proč tahle konkrétní časová smyčka byla vybrána z toho, co v retrospektivě viděl jako docela široké pole možností.

Navíc: košťata? Vážně? Chystal se letět na, v podstatě, kusu čáry? Nebyl to ten nejnestabilnější tvar, jaký jste mohli najít, pokud nepočítáte pokusy udržet se na skleněné kuličce? Kdo ze všech možných tvarů vybral pro létací pomůcku zrovna tenhle? Harry doufal, že jde jen o nějaký řečnický obrat, ale ne, stáli vedle něčeho, co se skutečně mimořádně podobalo obyčejným kuchyňským košťatům. Chytl se snad někdo nápadu létajících košťat a odmítl zvážit cokoli jiného? Tak to muselo být. Ani náhodou to nemohlo být tak, že se ideální předmět k uklízení kuchyně naprosto shodoval s ideálním předmětem k létání, pokud jste plánování obou dvou začali s čistým papírem.

Byl jasný den s čistě modrou oblohou a oslnivým sluncem, které přímo prosilo o šanci dostat se vám do očí a oslepit vás, pokud byste se pokoušeli létat kolem nebe. Zem byla hezká a suchá a vyprahlá a pod Harryho nohama se zdála tak nějak velmi, velmi tvrdá.

Harry si připomínal, že i u nejnešikovnějšího z jedenáctiletých se očekávalo, že se tohle naučí, a že to nemůže být tak těžké.

"Zvedněte svou pravou ruku, nebo levou pokud jste leváci, nad koště," zvolala madam Hoochová. "A řekněte VZHŮRU!"

"VZHŮRU!" zařvali všichni.

Koště Harrymu ochotně skočilo do ruky.

Což ho projednou postavilo do čela třídy. Říct "VZHŮRU" bylo očividně o hodně obtížnější než to vypadalo, a většina košťat se válela na zemi, nebo se snažila ucuknout od svých potencionálních letců.

(Samozřejmě, Harry by se vsadil, že Hermiona to při své ranní lekci zvládla přinejmenším stejně tak dobře. V žádném případě tu nemohlo být nic, co by on dokázal na první pokus zvládnout lépe než Hermiona, a pokud ano a ukázalo by se, že je to létání na košťatech namísto něčeho intelektuálního, Harry by se prostě šel zahrabat sám.)

Chvíli zabralo, než se každému podařilo dostat k sobě koště. Madame Hoochová jim ukázala, jak nasednout a pak obešla trávník, opravovala jim sevření a postoje. Jak se zdálo, i těch pár dětí, kterým bylo dovoleno létat doma se to nenaučilo správně.

Madam Hoochová přehlédla řadu chlapců a přikývla. "Až zapískám na píšťalku, tvrdě se odrazíte od země."

Harry ztěžka polkl, snažil se potlačit pocit nevolnosti v žaludku.

"Udržujte svá košťata v klidu, zvedněte se o metr, dva, a pak zamiřte rovnou dolů tak, že se lehce opřete dopředu. Na moje písknutí – tři- dva-"

Jedno z košťat vypálilo přímo k obloze, doprovázeno chlapeckým křikem – zděšení, ne potěšení. Chlapec se při stoupání příšernou rychlostí točil, pochytili jen záblesky jeho bílé tváře-

Jako ve zpomaleném pohybu Harry znovu sklouzl ze svého koštěte a zašmátral po své hůlce, i když ani nevěděl, co s ní chtěl udělat, měl za sebou jen dvě lekce formulí a jen na té druhé z nich probírali vznášející zaklínadlo, ale Harrymu se dařilo seslat ho správně jen na jeden ze tří pokusů a rozhodně by nedokázal udržet ve vzduchu celého člověka -

Pokud je ve mně nějaká skrytá síla, ať se projeví TEĎ!

"Vrať se zpátky, chlapče!" zakřičela madam Hoochová (to byla snad ta nejzbytečnější instrukce při potýkání se s nekontrolovatelným koštětem pocházející od instruktorky létání a oddíl Harryho mozku jedoucí na automatiku madam Hoochovou přidal do svého seznamu hlupáků).

A chlapec byl vyhozen ze svého koštěte.

Za začátku se zdálo, že se vzduchem pohybuje velmi pomalu.

"Wingardium Leviosa!" zařval Harry.

Kouzlo selhalo. Cítil, jak selhalo.

Následovalo BUCH a vzdálený lámavý zvuk, a chlapec ležel zhroucený tváři dolů na trávě.

Harry uklidil hůlku a plnou rychlostí se přihnal dopředu. Dorazil k chlapci ve stejnou chvíli jako madam Hoochová. Natáhl se do svého váčku a snažil se vzpomenout si na, ach bože, jak se to jen jmenovalo, to je jedno, prostě zkusí "Léčitelův balíček!" a skočil mu do ruky a-

"Zlomené zápěstí," řekla madam Hoochová. "Uklidni se, chlapče, má jen zlomené zápěstí!"

S pomyslným trhnutím Harryho mozek vyskočil z Krizového módu.

Pohotovostní léčebný balíček plus před ním ležel otevřený a Harryho ruka svírala injekci tekutého ohně, který by dokázal udržet přísun kyslíku do chlapcova mozku, kdyby si zlomil vaz.

"Ach..." řekl Harry poněkud váhavým hlasem. Jeho srdce pumpovalo tak hlasitě, že se skoro neslyšel, jak lapá po dechu. "Zlomená kost...správně... Upevňovací šňůra?"

"Ta je jen pro naléhavé případy," odsekla madam Hoochová. "Odložte to stranou, je v pořádku." Naklonila se nad chlapce a nabídla mu ruku. "No tak, to bude v pořádku, vzhůru!"

"Vy se ho vážně chystáte přinutit znovu sednout na koště?" řekl Harry zhrozeně.

Madam Hoochová se na Harryho zamračila. "Samozřejmě, že ne!" Chytla chlapce za zdravou ruku a vytáhla ho na nohy – Harry s šokem zjistil, že je to zase Neville Longbottom, co to s ním je? - a otočila se k sledujícím dětem. „Žádný z vás se ani nehne, než toho chlapce odvedu na ošetřovnu! Necháte košťata tam, kde jsou, nebo vyletíte z Bradavic dřív, než stačíte říct famfrpál. Tak pojď, drahoušku.“

A madame Hoochová odešla s Nevillem, který si svíral zápěstí a snažil se ovládnout vzlykání.

Když byli z doslechu, jeden ze zmijozelů se začal hihňat.

To odstartovalo ostatní.

Harry se otočil a podíval se na ně. Připadalo mu to jako vhodná doba k zapamatování jejich obličejů.

A Harry spatřil, jak se k němu blíží Draco, doprovázen panem Crabbem a panem Goylem. Pan Crabbe se nesmál. Pan Goyle rozhodně ano. Draco sám nesl velmi kontrolovaný výraz, který sebou čas od času zaškubal, z čehož Harry odvodil, že si Draco myslel, že je to k pokukání, ale neviděl žádnou politickou výhodu v tom, aby se začal smát tady, namísto později ve zmijozelském podzemí.

"No, Pottere," řekl Draco tichým hlasem, který se nerozléhal a stále s tou kontrolovanou tváří, která sebou občas zaškubala. "Chci jen říct, že když využíváš pohotovosti k demonstrování svého vůdcovství, měl by ses pokusit vypadat, že situaci kontroluješ, ne, že, řekněme, upadneš do naprosté paniky." Pan Goyle se zahihňal a Draco po něm střelil káravým pohledem. "Ale stejně jsi asi pár bodů získal. Potřebuješ pomoci se složením toho léčitelova balíčku?"

Harry se otočil, aby se podíval na léčitelův balíček, čímž odvrátil tvář od Draca. „Myslím, že ne,“ řekl Harry. Dal injekci zpátky na její místo, upevnil zpátky řemínky a postavil se.

Ernie Macmillan přišel zrovna, když Harry ukládal balíček zpátky do svého scvrččího balíčku.

"Děkuji ti, Harry Pottere, jménem Mrzimoru," řekl Ernie Macmillan formálně. "Byl to dobrý pokus a dobrý nápad."

"Skutečně dobrý nápad," protáhl Draco. "Proč nikdo z Mrzimoru nevytáhl hůlku? Možná kdybyste pomohl všichni a ne jen Potter, mohli jste ho chytit. Myslel jsem si, že mrzimorští mají držet pohromadě?"

Ernie vypadal, jako by si nebyl jistý, jestli se má rozčílit nebo zemřít hanbou. "Nenapadlo nás to včas-"

"Ach," řekl Draco, "tak vás to nenapadlo. Hádám, že to je důvod, proč je lepší mít za přítele jednoho havraspára než celý Mrzimor."

Ale k čertu, jak teď měl Harry užonglovat tohle... "Nepomáháš," řekl mírným tónem. Doufal, že to Draco pochopí jako, narušuješ moje plány, prosím zmlkni.

"Hej, co je tohle?" řekl pan Goyle. Dřepl si na trávník a zvedl něco o velikosti větší cvrnkací kuličky, skleněný míček, který byl naplněn svíjející se bílou mlhou.

Ernie zamrkal. "Nevillův pamatováček!"

"Co je to pamatováček?" zeptal se Harry.

"Zbarví se dočervena, když jsi na něco zapomněl," řekl Ernie. "Ale neřekne ti, co jsi zapomněl. Prosím, dej mi to, předám ho Nevillovi později." Ernie natáhl ruku.

Přes tvář pana Goyla přelétl úšklebek, pak se otočil a vypálil pryč.

Ernie na chvíli stál překvapeně na místě a pak zakřičel "Hej!" a rozběhl se za ním.

A pan Goyle popadl koště a jediným hladkým pohybem na něj nasedl a vznesl se do vzduchu.

Harrymu klesla čelist. Neříkala snad madam Hoochová, že by je za to vyloučili?

"Ten idiot," zasyčel Draco. Otevřel pusu, aby zařval-

"Hej!" zařval Ernie. "To je Nevillovo! Vrať to zpátky!"

Zmijozelové začali aplaudovat a houkat.

Dracova pusa se rázem zavřela. Harry na jeho tváři postřehl náhlou nerozhodnost.

"Draco," řekl Harry tiše, "pokud tomu idiotovi nepřikážeš, aby se vrátil na zem, učitelka se vrátí a-"

"Pojď si pro to, mrzimrzáku!" zakřičel pan Goyle a od zmijozelů se ozvalo hlasité zajásání.

"Nemůžu," zašeptal Draco. "Všichni ve Zmijozelu by si mysleli, že jsem slabý!"

"A pokud pana Goyla vyloučí," zasyčel Harry, "tvůj otec, si bude myslet, že jseš hlupák!"

Dracova tvář se zkroutila v agónii.

A v tu chvíli -

"Hej, zmijoslizáku!" zařval Ernie, "neřekl ti někdo někdy, že mrzimorové drží při sobě? Mrzimor, vytaste hůlky!"

A náhle tu bylo dost hůlek namířených Goylovým směrem.

O tři vteřiny později-

"Zmijozel, vytaste hůlky!" řeklo okolo pěti různých zmijozelů.

A bylo tu dost hůlek namířených mrzimorským směrem.

O dvě vteřiny později -

"Nebelvír, vytaste hůlky!"

"Udělej něco, Pottere!" zašeptal Draco. "Já tohle zastavit nemůžu, musíš to být ty! Budu ti dlužit laskavost, jenom něco vymysli, nemáš snad být geniální?"

Harry si uvědomil, že v průběhu příštích pěti vteřin někdo sešle jednoduchou sumerskou údernou kletbu a v tu dobu bude po všem a až učitelé skončí s vylučováním, jediní chlapci, kteří v prvním ročníku zbydou budou havraspárští

"Havarspár, vytaste hůlky!"zařval Michael Corner, který z té pohromy očividně nechtěl být vynechán.

"GREGORY GOYLE!" zakřičel Harry. "Vyzývám tě na souboj o Nevillův pamatováček!"

Nastalo náhlé ticho.

"Ach, vážně?" řekl Draco v tom nejhlasitějším protažení, jaké Harry kdy slyšel. "To zní zajímavě. Jaký druh souboje, Pottere?"

Ehm...

Harryho inspirace ho dostala jen k onomu "souboji". Jaký druh souboje? Nemohl říct "šachový", protože ten by Draco nemohl přijmout, aniž by to vypadalo divně, nemohl říct přetahování, protože by ho pan Goyle rozdrtil -

"Co tohle?" řekl Harry nahlas. "Gregory Goyle a já budeme stát daleko od sebe a nikdo jiný nebude mít dovoleno se k nám přiblížit. Nepoužijeme hůlky a stejně tak kdokoli jiný. Nepohnu se z místa a stejně tak on. Pokud se mi podaří zmocnit se Nevillova pamatováčka, pak Gregory Goyle musí stáhnout všechny nároky na pamatováček, který drží a předat mi ho."

Následovalo další ticho, jak se výrazy úlevy měnily do výrazů zmatku.

"Ha, Pottere!" řekl Draco hlasitě. "To bych chtěl vidět! Pan Goyle přijímá!"

"Platí!" řekl Harry.

"Pottere, co?" dokázal Draco nějak zašeptat, aniž by pohnul rty.

Harry nevěděl jak odpovědět, aniž by pohnul svými.

Všichni skláněli hůlky a pan Goyle se zmateným výrazem na tváři elegantně přistál. Několik mrzimorů k němu zamířilo, ale Harry po nich hodil zoufale prosebný pohled a oni ustoupili.

Harry popošel k panu Goylovi a zastavil se pár kroků od něj, dostatečně daleko, aby na sebe nedošáhli.

Záměrně pomalu uklidil hůlku.

Všichni ostatní se stáhli.

Harry polkl. Zhruba věděl, co chce udělat, ale muselo to být uděláno takovým způsobem, aby nikdo nepochopil, co udělal -

"Dobrá," řekl Harry nahlas. "A teď..." Zhluboka se nadechl a zvedl jednu ruku, prsty připravené k lusknutí. Od všech kdo slyšeli o oněch koláčích se ozvalo zalapání po dechu, což znamenalo, že po dechu zalapal prakticky každý. "Vzývám šílenství Bradavic! Šťastný šťastný bum bum brčál brčál brčál!" A Harry luskl prsty.

Dost lidí sebou cuklo.

A nic se nestalo.

Harry nechal ticho, aby se chvilku natahovalo, prohlubovalo se, dokud...

"Um," řekl někdo. "To je všechno?"

Harry se podíval na chlapce, který promluvil. "Podívej se před sebe. Vidíš ten kousek země, který vypadá hole, neroste na něm žádná tráva?"

"Um, jo," řekl chlapec, nebelvír (Dean něco?).

"Prohrab ho."

Teď Harry dostával hodně divných pohledů.

"Ehm, proč?" zeptal se Dean Něco.

"Prostě to udělej," řekl Terry Boot unaveně. "Nemá cenu ptát se proč, v tom mi věř."

Dean Něco si klekl a začal odhrabávat hlínu.

Přibližně po minutě se Dean znovu postavil. "Nic tam není," řekl.

Huh. Harry plánoval vrátit se v čase a zakopat tam mapu, která povede k další mapě, která povede k Nevillovu pamatováčku, který tam položí po tom, co ho získá zpátky od pana Goyla...

Pak Harrymu došel mnohem jednodušší způsob, který by tolik neohrožoval tajemství obraceče času.

"Děkuji, Deane!" řekl Harry hlasitě. "Ernie, mohl by ses rozhlédnout okolo místa, kde Neville spadl, a mrknout se, jestli bys tam nenašel jeho pamatováček?"

Lidé vypadali ještě zmateněji.

"Prostě to udělej," řekl Terry Boot. "Bude to zkoušet dál a dál, dokud něco nezafunguje, a děsivé na tom je, že -"

"U Merlina!" zalapal po dechu Ernie. Držel Nevillův pamatováček."Je tady! Přímo kam spadl!"

"Cože?" zaječel pan Goyle. Sklonil zrak a spatřil...

...že pořád drží Nevillův pamatováček.

Nastalo docela dlouhé ticho.

"Ehm," řekl Dean něco, "to není možné, že jo?"

"Slepé místo," řekl Harry. "Udělal jsem se tak zvláštním, že to vesmír na chvilku vyhodilo z konceptu a zapomněl, že Goyle už toho pamatováčka sebral."

"Ne, počkej, chci říct, tohle rozhodně není možné-"

"Promiň, nečekáme tu snad, abysme si zalétali na košťatech? Ano, čekáme. Takže zmlkni. Každopádně, teď, když jsem se zmocnil Nevillova pamatováčka, je souboj u konce a Gregory Goyle musí stáhnout všechny nároky na pamatováček, který drží a dát mi ho. Tak zněla pravidla, vzpomínáte si?" Harry natáhl ruku a kývl na Ernieho. "Jen ho sem hoď, protože nikdo se ke mě nesmí přiblížit, dobrá?"

"Počkat!" vykřikl zmijozel – Blaise Zabini, nebylo pravděpodobné, že tohle jméno by Harry zapomněl. "Jak víme, že je tohle Nevillův pamatováček? Mohl tam prostě upustit jiný pamatováček -"

"Zmijozelův duch je v tomto jedinci silný," řekl Harry s úsměvem. "Ale máš mé slovo, že ten, který drží Ernie patří Nevillovi. Bez komentáře pokud jde o ten, který drží Gregory Goyle."

Zabini se otočil k Dracovi. "Malfoyi! Chceš snad dovolit, aby mu tohle prošlo-"

"Ty zmlkni," zahučel pan Crabbe stojící za Dracem. "Pan Malfoy nepotřebuje, abys mu ty říkal, co má dělat!"

Hodný poskok.

"Moje sázka byla s Dracem ze vznešeného a starobylého rodu Malfoyů," řekl Harry. "Ne s tebou, Zabini. Udělal jsem to, o čem pan Malfoy prohlásil, že by to rád viděl, a pokud jde o posouzení sázky, nechávám to na panu Malfoyovi." Harry naklonil hlavu k Dracovi a trochu nadzvedl obočí. To by mělo Dracovi umožnit dostatečně si zachovat tvář.

Ticho.

"Přísaháš, že tohle skutečně je Nevillův pamatováček?" řekl Draco.

"Ano," řekl Harry. "Ten, který se k Nevillovi vrátí a původně byl jeho. A ten, který drží Gregory Goyle náleží mně."

Draco rázně přikývl. "Pak nebudu zpochybňovat slovo vznešeného a starobylého rodu Potterů, bez ohledu na to, jak zvláštní to celé bylo. A vznešený a starobylý rod Malfoyů rovněž dodrží své slovo. Pane Goyle, dejte to panu Potterovi-"

"Hej!" řekl Zabini. "Ještě nevyhrál, ještě nedrží-"

"Chytej, Harry!" řekl Ernie a hodil mu pamatováček.

Harry pamatováček snadno zachytil, vždycky měl dobré reflexy. "Tady," řekl, "vyhrál jsem..."

Hlas se mu vytratil. Všechny hovory umlkly.

Pamatováček se v jeho rukou rudě rozzářil, svítil jako miniaturní slunce, které i v prudkém denním světle na zem sesílalo stíny.


Čtvrtek.

Pokud byste chtěli být přesní, 17:09 ve čtvrtek odpoledne, v kanceláři profesorky McGonagallové, po výuce létání. (S extra hodinou, kterou mezi to Harry vtěstnal.)

Profesorka McGonagallová seděla na své stoličce. Harry se škvařil na židli před jejím stolem.

"Profesorko," řekl Harry sevřeným hlasem, "Zmijozel mířil hůlkami na Mrzimor, Nebelvír mířil hůlkami na Zmijozel a nějaký idiot zakřičel k vytažení hůlek v Havraspáru, a já měl přibližně pět vteřin, abych zabránil, aby celá záležitost nabrala pekelné obrátky! S ničím jiným jsem nedokázal přijít!"

Profesorčina tvář byla pobledlá a vzteklá. "Obraceč času nesmíte používat tímhle způsobem, pane Pottere! Nerozumíte snad definici tajemství?"

"Oni nevědí, jak jsem to udělal! Prostě si myslí, že dokážu lusknutím prstů dělat vážně divné věci! Udělal jsem i jiné divné věci, takové, které by byly neproveditelné i s obracečem času, a udělám jich ještě víc, tenhle případ ani nebude vyčnívat! Musel jsem to udělat, paní profesorko!"

"To jste tedy nemusel!" odsekla profesorka McGonagallová. "Potřeboval jste jen dostat onoho anonymního zmijozela zpátky na zem a přimět ostatní, aby uklidili hůlky! Mohl jste ho vyzvat k partičce explodujícíh skořápek, ale ne, vy jste takovým nápadným a zbytečným způsobem musel použít obraceč času!"

"Nic jiného mě nenapadlo! Ani nevím, co to jsou explodující skořápky, souboj v šachách by nepřijali a pokud bych vybral přetahování, prohrál bych!"

"Pak jste měl vybrat přetahování!"

Harry zamrkal. "Ale to bych prohrál-"

Harry se zarazil.

Profesorka McGonagallová vypadala velmi rozzlobeně.

"Omlouvám se, profesorko McGonagallová," vypravil ze sebe Harry sevřeným hlasem. "To mě upřímně nenapadlo, a máte pravdu, mělo mě to napadnout, bylo by skvělé, kdyby ano, ale prostě jsem na to vůbec nepomyslel..."

Harrymu se vytratil hlas. Náhle mu bylo zřejmé, že měl spoustu jiných možností. Mohl požádat Draca, aby něco navrhl, mohl požádat ostatní... jeho použití obraceče času bylo nápadné a zbytečné. Bylo tu obrovské pole možností, proč si zvolil právě tuhle?

Protože spatřil způsob, jak vyhrát. Vyhrát nedůležitou tretku, kterou by učitelé panu Goylovi beztak zabavili.

Úmysl vyhrát. Ten ho dostal.

"Omlouvám se," řekl Harry znovu. "Za svou pýchu a za svou hloupost."

Profesorka McGonagallová si přejela rukou přes čelo. Zdálo se, že část jejího hněvu se vytratila. Ale její hlas nadále zněl tvrdě. "Ještě jedna podobná ukázka, pane Pottere, a budete muset vrátit obraceč času. Je vám to naprosto jasné?"

"Ano," řekl Harry. "Rozumím a omlouvám se."

"Pak, pane Pottere, si můžete obraceč času prozatím ponechat. A při zvážení rozsahu pohromy, které jste přeci jen zabránil ani nestrhnu Havraspáru žádné body."

Plus byste nemohla vysvětlit, proč jste ty body strhla. Ale Harry nebyl tak hloupý, aby to řekl nahlas.

"Ale co mě trápí je, proč se ten pamatováček tak rozzářil?" řekl Harry. "Znamená to, že mi byla vymazána pamět?"

"To mě také trápí," řekla profesorka McGonagallová pomalu. "Kdyby to bylo tak jednoduché, pak by soudy pamatováčky používaly, a to nedělají. Podívám se na to blíže, pane Pottere." Povzdychla si. "Teď můžete jít."

Harry se začal zvedat ze židle, pak zaváhal. "Um, promiňte, je tu ještě něco, co jsem vám chtěl říct-"

To škubnutí bylo sotva viditelné. "O co se jedná, pane Pottere?"

"O profesora Quirrella-"

"Pak si jsem jistá, pane Pottera, že to nemůže být nic důležitého," spěšně odvětila profesorka McGonagallová. "Slyšel jste přece pana ředitele, že nás nemáte obtěžovat s žádnými malichernými stížnostmi na profesora obrany?"

To Harryho docela zmátlo. "Ale tohle by mohlo být důležité, včera jsem dostal tenhle náhlý pocit zkázy, když-"

"Pane Pottere! Já mám rovněž pocit zkázy! A můj pocit zkázy mi říká, že tuhle větu nesmíte dokončit!"

Harrymu klesla čelist. Profesorka McGonagallová uspěla, nezmohl se na slovo.

"Pane Pottere," řekla profesorka McGonagallová. "pokud byste zjistil cokoli zajímavého o profesoru Quirrellovi, prosím, nezdráhejte se o tom se mnou, nebo s kýmkoli jiným nepromluvit ani slovo. Teď si myslím, že už jste promarnil dost mého cenného času-"

"To se vám nepodobá!" vyhrkl Harry. "Omlouvám se, ale tohle je prostě neuvěřitelně nezodpovědné! Z toho, co jsem slyšel, je na pozici učitele obrany uvržena nějaká kletba, a když už víte, že se něco pokazí, myslel bych si, že budete ve střehu na-"

"Pokazí, pane Pottere? Rozhodně doufám, že ne." Profesorčina tvář postrádala jakýkoli výraz. "Potom, co byla profesorka Blakeová minulý únor přistižena v kumbálu hned se třemi zmijozelskými páťáky, a potom, co o rok dříve profesorka Summersová ve svých učitelských povinnostech selhala tak dokonale, že si její studenti mysleli, že bubák je nějaký druh nábytku, by bylo prostě příšerné, kdyby se nějaký zádrhel s naším neobyčejně schopným profesorem Quirrellem dostal k mé pozornosti teď, a troufám si tvrdit, že většina našich studentů by selhala ve svých N.K.Ú. a O.V.C.Í.ch."

"Chápu," řekl Harry pomalu, celé si to přebíral. "Takže jinými slovy: ať už je s profesorem Quirrellem špatně cokoli, vy to až do konce školního roku zoufale nechcete vědět. A vzhledem k tomu, že právě máme září, by klidně mohl v přímém přenosu zabít předsedu vlády a, co se vás týká, s tím vyváznout."

Profesorka McGonagallová na něj bez mrknutí upírala zrak. "Jsem si jista, že takové prohlášení bych nikdy neschválila, pane Pottere. V Bradavicích se snažíme být proaktivní vůči čemukoli, co ohrožuje studijní výsledky našich žáků."

Jako například vůči havraspárským prvákům, kteří nedokáží udržet ústa na zámek. "Myslím, že jsem vás dokonale pochopil, paní profesorko."

"Ach, o tom pochybuji, pane Pottere, o tom velice pochybuji." Profesorka McGonagallová se naklonila dopředu, její tvář byla znovu napnutá. "Vzhledem k tomu, že jsme spolu hovořili už i o mnohem citlivějších záležitostech, budu mluvit upřímně. Vy a jen vy jste nahlásil tento záhadný pocit zkázy. Vy a jen vy jste magnetem na chaos, s jemuž podobným jsem se ještě nesetkala. Po našem malém nákupním výletu do Příčné ulice, a potom po Moudrém klobouku a po dnešní malé epizodce, je mi jasné, že je mi souzeno sedět v ředitelně a naslouchat nějaké nehorázné historce o profesoru Quirrellovi, ve které vy a jen vy budete hrát hlavní roli, a po které nám nezbyde jiná možnost, než ho vyhodit. S tím už jsem se smířila, pane Pottere. A pokud se ta smutná událost odehraje před májovými idami, pověsím vás z bradavických hradeb za vaše vlastní vnitřnosti a do nosu vám naliju ohnivé šváby. Teď můžete říct, že jste mě dokonale pochopil."

Harry přikývl, oči doširoka vytřeštěné. Pak, po vteřině: "Co dostanu, pokud se mi to podaří odložit na poslední školní den?"

"Zmizte z mé kanceláře!"

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

* Jedná se o otázku, jestli, pokud počítač dokáže zkontrolovat řešení nějakého problému, znamená to také, že je ho schopný vyřešit.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Zial som mimo ligu. Matika nebola nikdy moje hoby a tak som viac mimo ako v obraze. V každom pripade aspoň to niekto v komentaroch vysvetlil zrozumitelne aj pre nás neznalých.

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 1.polovina Od: RedRaven - 04.02. 2014
Oho hou.. Připadá mi že McGonagalka ztrácí trpělivost.. pomalu začínám ztrácet schopnost se vyjádřit k určitým kapitolám.. Takže kdybych někde vynechal mohu vás ujistit že z čistého důvodů zděšení.. horlivě přecházím na další kapitolu..

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 1.polovina Od: GwenLoguir - 18.12. 2011
Ja tomu autorovi proste nestíham - začiatok som zase bola mimo. Traja slizolinčania naraz? Fíha... Už vieme, prečo Harry zase zachráni sám kameň, napriek tomu, že nie je chrabromilčan, hm?
Komentář nad tebou je krásné vysvětlení Harryho pokusu

Pokúsim sa vyložiť pointu toho Harryho experimentu. (Pozor, bude tam niečo z matiky a informatiky!) Existuje celá slávna trieda problémov, ktoré sa volajú NP úplné problémy. Tieto problémy sú charakteristické tým, že sa dajú riešiť len veľmi pomaly, zato sa dajú rýchlo skontrolovať. (Čo presne znamená to "pomaly" a "rýchlo" vedia matici pivedať presne, ale nechcem zdržovať detailami.) Momentálne nie je známe, že či na tie problémy existuje aj "rýchle" riešenie (žiadne nie je známe, ale nie je dokázané, že žiadne neexistuje), stačí však nájsť rýchle riešenie na jeden z nich a budú sa vedieť rýchlo riešiť všetky. Jednym z takýchto problémov je rozložiť veľké číslo na prvočísla. Keby ste zobrali dve naozaj veľké (tak asi šestdesiatciferné) prvočísla, vynásobili ich a dali niekomu výsledok, nech ho znovu rozloží na prvočísla, tak pri momentálnej rýchlosti počítačov mu to bude trvať dlhšie, než vek vesmíru. Ale keby vám predsa len dal nejaký výsledok, skontrolovať, že či to má dobre trvá počítaču len zlomok sekundy. To, že veci momentálne fungujú takto, vedeli ľudia celkom vtipne využiť - na veľkých prvočíslach a na tom, že is súčin nevieme rýchlo rozložiť stojí momentálne väčšina počítačového šifrovania (keď sa napr. pripájate cez internet do banky). No a čo urobil Harry? Rozhodol sa vydierať časovú slučku. A to takto: Držal v ruke ten istý papierik v jeho minulosti aj v jeho budúcnosti. Čakal, že mu z budúcnosti prídu dve čísla. Overí, či ich súčin je to číslo, ktoré mu dal Antony. Ak je, tak ich prepíše na papierik z minulosti (čím sa vysvetlí, ako sa naň dostali.) Ak by ten súčin ale vyšiel zle, Harry bol rozhodnutý napísať na papierik nejaké úplne iné čísla. Tým by celú časovú slučku zničil, pretože by na konci boli na papieriku iné čísla, aké napísal na začiatku, čo nemôže byť. Preto z jeho pohľadu jediná vec, ktorá mohla byť na papieriku z budúcnosti napísaná, aby časová slučka vôbec mohla fungovať (a neskončilo to logickým sporom v realite, kolapsom vesmíru alebo niečim podobným) musel byť správny výsledok. To, čo na lístočku našiel, ho z pochopiteľných dôvodov celkom vzalo. Mimochodom, keby sa mu to skutočne podarilo, mal by možnosť lámať šifry, ktoré sú momentálne považované za bezpečné a získal by prístup napr. k rôznym bankovým účtom, čo by jeho snahu o ovládnutie sveta mohlo len urýchliť Holt Yudkofsky je informatik Ešte raz týmto ďakujem prekladateľke za naozaj geniálny preklad. (Vrámci časovej slučky som jej prvýkrát ďakoval v 34. kapitole )
Vysvětleno mnohem lépe, než bych to dokázala sama Díky. (Matematika, fyzika a informatika nejsou zrovna mé obory... samozřejmě, občas si něco přečtu/zajdu na přednášku, abych se nejevila jako naprostý ignorant, ale to stačí maximálně k tomu, abych se  orientovala sama, k tomu, abych byla schopná něco smysluplně vysvětlit druhým už ne) Za pochvalu od někoho, kdo zná originál, jsem maximálně vděčná Snažit se takovému dílu dát podobu v rodném jazyce... úžasná zábava. A taky zodpovědnost, takže námitky/podněty s radostí vítám.

Zase bezvadné! Nejdřív jsem si myslela, že vrcholem kapitoly bude dialog Harry/Draco, ale McGonnagallová mě zase dostala! Miluji způsob, jakým Harryho stírá. Je jí sympatický, to je očividné, ale musí se naučit prohrávat a taky to, že on a to, co si myslí není to nejdůležitější na světě. Díky.
Musí se naučit prohrávat? Sakra, denice, velmi, velmi dobře Je jasné, že s takovýmhle postojem Harry jednou (a možná dost brzy, možná i první týden školy...) vážně narazí... a dost pravděpodobně si ublíží. Protože je jasné, že v Bradavicích v kategorii arogantních géniů rozhodně není bez konkurence

Zostala som nemo pozerať na obrazovku a som úplne mimo. Pri čítaní si predstavím, čo bude asi nasledovať a ono je to úplne a všetko ináč. Toto dielo je obdivuhodné tým ako sa drží predlohy a zároveň je úplne prekrútené. Žasnem. Ďakujem za skvelý preklad, o tom časovrate si musím prečítať znovu lebo som z toho úplne vedľa
To je přesně to, co mě na téhle povídce baví Po dvacáté šesté kapitole bude jasné, že autor tohle čtenářům dělá naschvál a skvěle se u toho baví

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 1.polovina Od: teriisek - 09.05. 2011
Tak to bylo dost zběsilé:P Líbí se mi, jak autor pracuje s informacemi a situacemi z originálu, vážně skvělá práce. Jsem zvědavá, co bude dál... Díky za překlad!

Tak rozbor týhle kapitoly vzdávám . Potěšilo mě, zjištění, že autorem povídky je nějaký židovský matematik, taže se nemusím stydět, že se mi nechce rozebírat Harryho pokus s časem, abych si ověřil, zda to mělo šanci fungovat. (Rozhodně nic proti Źidům, naopak, mám je za mimořádně chytrý lidi.) Že pamatováček Harryho varoval právě proto, že se zapomněl řídit svou vlastní radou a experimentuje s časem, se mi sice zdá logické, ale na úroveň téhle povídky až moc přímočaré, takže kdoví ... Quirelmorta mají ostatní vyučující za magora, který je ale zbaví aspoň na čas úmorného problému s prokletým předmětem, stížnosti na slintajícího magora čekají a proto se jim odmítají věnovat. Naprosto logické .. Že Quirelmortův zájem o jeho předmět je velmi osobní je jasné. Napřed mě udivilo, že se rozhodl kvalitně vyučovat, ale jeho primárním cílem asi bude osobnostní manipulace všech zúčastněných směrem ke Zlu a že to chce dělat opatrně, nepřímočaře a na pozadí kvalitní výuky je už asi jen věc zvolené metodiky. A ještě k minulý kapitole - Znebeblbci, co tam bylo v originále prosím?
(Gryffindorks - znebeblbci Hufflepuffles - mrzimrzáci Slytherslimes - zmijoslizáci Upřímně, se znebeblbci jsem spokojená nejméně, ale co naplat...) Skvělý rozbor Quirrelmorta Vždycky se ptát na cizí motivy - velmi užitečný postoj v této povídce, na který i Harry sám často zapomíná. Takhle si myslím, že s, pro mnohé kontroverzní, devatenáctou kapitolou nebudeš mít problém Jinak Quirrelmort i v příhodné pozici učitele obrany nemá naprostou volnost -těžko říct, co Brumbál ví, či neví, ale je lepší našlapovat opatrně... Jeho cílem také očividně nebude zabít Pottera -to by bylo jak příliš jednoduché, tak také...proč? Tak jako tak, zatím je tu slušná stopa, že celá povídka skončí špatně (Kentauři, 1.kapitola. Lily -pokud už uvážíme tu nepravděpodobnou alternativu, že své sestře opravdu nechtěla pomoci - by si určitě dokázala najít lepší výmluvu...)

Já se divím, že ho Minerva ještě nezabila. :D

Pověsí ho z Bradavických hradeb za jeho vlastní vnitřnosti a do nosu mu nalije ohnivé šváby? Ta McGonagalka mě začíná děsit. Žeby důsledek paradoxu? Díky, těším se na pokračování.
Minerva je velmi rozumný a mírný člověk. Ale i ona má svůj limit

pekné to s Quirrellom.

líbí se mi na tom, jak to nenásilně kopíruje základní příběh... 
To se nám stane ještě v osmnácté kapitole... devatenáctá odbočí a v dvacáté už je jasné, že ten zlom je hluboký, definitivní a nastává nám nový, originální příběh

Ďakujem... Zisťujem, že je to na mňa trochu náročné a stále nemám čas si to prečítať znova. Ach jo. Aspoň zatiaľ nie.

Nenapsal to lehce roztřeseně na papír číslo 1? *;-) Tak odložit na poslední školní den... chuděrka McGonagallová... Hm, Harry dokáže na první pokus nastartovat koště a má dobré chytačské reflexy. Ne vše je jinak... *;-) Bavím se úžasně. Díky, Terso!
Á, díky To byl hloupý překlep Mně příjde, že Minerva se poměrně drží... bylo to jen lehké škubnutí Jsem docela ráda, že Harry svůj talent na létání odmítá, hmm, uznat za legitimní, díky tomu dostaneme něco zábavnějšího než stereotypní utkání ve famrfpálu (které prostě musí být skoro v každé povídce )

Moc děkuji. Krásné jak Minerva strká hlavu do písku a předstírá, že problém, který nevidí, neexistuje. 

Masové tyčinky? Fuj, to znie odporne. Preto je Quirrellmort schopný učiteľ! V tejto realite si Harry uvedomuje, že je niečo zle, takže bol potrebný dôvod, aby sa jeho sťažnosťami nikto nezaoberal. Ha! Alebo Dumby všetko vie a potrebuje si overiť Harryho schopnosti. McGonagalka je pekne drsná, vyhrážať sa zavesením za črevá. Čo sme v stredoveku? V kumbáli s tromi slizolinskými piatakmi? Heh. Quirrellmort má nedostižný vzor. Celkovo som nepochopila úplne ten jeho pokus (dúfam, že nie som jediná), ale to sa mi v týchto dňoch stáva dosť často, tak asi je to tým.
Myslím si, že Quirrella jeho učení docela baví Vždyť i v kanónu tohle učit chtěl... A tady dostaneme i důkaz, že mu na jeho výuce/studentech v jistém smyslu záleží  Těžko říct, jestli někdo vůbec je schopný odhadnout, co Brumbál ví, nebo neví... ale já myslím, že o Quirrellovi neví  

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 1.polovina Od: zelaaa001 - 07.05. 2011
skvelé:)  obdivujem autorku, ktorá spojila niečo nespojitelné ( racionalitu a svet HP). Keby som to sama nečítala, neverila by som, že sa to dá napísať aby to nebolo divné. Ale ono ide, je to vynikajúce, vtipné a napínavé. sedím a čumím na text, a ked si už hovorím "tak toto ma dostalo, to je važne dobré" tak sa autorka v nasledujucom stĺpci ešte viac prokoná... Tersa si ale tiež zaslúži pochvalu za preklad, skvelá práca:)
Á, děkuji Jinak, musím opravit - nejedná se o autorku, ale o autora - jedná se o publikujícího vědce, zabývajícího se vývojem umělé inteligence (hele, je i na wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Eliezer_yudkowsky), takže není divu, že má vše kolem v malíku... ale ten smysl pro humor... jo, to je nečekaná a úžasná kombinace  A pokud jde o hlášky, doufám, že tě pobaví druhá část kapitoly - rozhovor s Brumbálem, který představující stále a stále lepší a eskalující hlášky, až člověk uvažuje, kam až to jde

Hlavně že ráno našel vzkaz od sebe, aby si nehrál s časem, a stejně to odpoledne udělal! By byla legrace, kdyby pamatováček svítil červeně, protože na ten vzkaz zapomněl! nebo to bylo proto, že slíbil McGonagallové, že obraceč času udrží v tajnosti. Kapitola jako vždy skvěle napsaná a skvěle přeložená a já se u ní skvěle bavila.
Díky Ale s obracečem času se to tak nedá brát... Ráno se pokusil o zformulování stabilního paradoxu - odpoledne to pak bylo naprosto běžné využití  A je něco jiného zapomenout a neposlechnout.  Ale co to vlastně chtěl pamatováček sdělit...ha, to kdybych věděla...

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce