Preklady fanfiction Harryho Pottera

-------------------------------------------------------------------------------

Bylo páteční ráno, čas snídaně. Harry si ukousl další obrovský kus toustu a pak se pokusil připomenout svému mozku, že hltání snídaně ho ve skutečnosti do podzemí nedostane o nic dříve. Tak jako tak měl mezi snídaní a začátkem lektvarů celou hodinu na studium.

Ale podzemí! V Bradavicích! Harryho představivost už načrtávala všechny ty propasti, úzké provazové mosty, valy osvícené pochodněmi, a plochy světélkujícího lišejníku. Budou tam krysy? Budou tam draci?

"Harry Pottere," pronesl za ním tichý hlas.

Harry se ohlédl přes rameno a zjistil, že hledí na Ernieho Macmillana, elegantně oblečeného v žlutě lemovaném hábitu a s lehce ustaraným výrazem na tváři.

"Neville si myslel, že bych tě mohl varovat," řekl Ernie tiše. "A já myslím, že má pravdu. Buď dneska na lektvarech opatrný. Starší mrzimorové nám řekli, že profesor Snape umí být vážně hnusný na ty, co nemá rád, a že nemá rád většinu lidí, co nepatří do Zmijozelu. Pokud mu řekneš něco chytrého... mohlo by to pro tebe dopadnout vážně špatně, z toho, co jsem slyšel. Prostě drž hlavu dole, a nedávej mu žádnou záminku, proč by si tě měl všimnout."

Nastalo ticho, jak to Harry zpracovával, a pak pozvedl obočí (přál si, aby uměl zvednout jen jedno obočí, jako Spock, ale nikdy se mu to nepovedlo). "Díky," řekl Harry. "Právě jsi mě možná ušetřil spousty problémů."

Ernie přikývl a vrátil se k mrzimorskému stolu.

Harry se vrátil ke svému toustu.

Zhruba o čtyři kousnutí později někdo řekl: "Promiň," a Harry se otočil, aby spatřil staršího havraspára, který vypadal trochu ustaraně -

O něco později Harry dojídal svůj třetí talíř slaniny. (Naučil se u snídaně jíst pořádně. Oběd mohl vždycky odbýt, pokud se rozhodl nepoužít obraceč času.) Když tu se za ním ozval další hlas: "Harry?"

"Ano," řekl Harry unaveně, "pokusím se nepřitáhnout pozornost profesora Snapea-"

"Ále, to je marné," řekl Fred.

"Naprosto marné," řekl George.

"Takže jsme poručili domácím skřítkům, aby ti upekli dort," řekl Fred.

"Hodláme na něj dát jednu svíčku za každý bod, co Havraspáru ztratíš," řekl George.

"A u oběda pro tebe u nebelvírského stolu uspořádáme párty," řekl Fred.

"Doufáme, že tě to potom rozveselí," dokončil George.

Harry polkl svůj poslední kousek slaniny a otočil se. "Dobrá," řekl Harry. "Nechtěl jsem se na tohle ptát po profesoru Binnsovi, vážně jsem nechtěl, ale pokud je profesor Snape tak příšerný, proč ho nevyhodí?"

"Vyhodí?" řekl Fred.

"Myslíš propustí?" řekl George.

"Ano," řekl Harry. "To děláte se špatnými učiteli. Vyhodíte je. Pak si místo nich najmete lepší. Nemáte tu snad odbory, nebo doživotně držené tituly, ne?"

Fred a George se zamračili stejně, jako by se mračili stařešinové lovecko-sběračského kmene, kdyby se jim někdo pokoušel vysvětlit vyšší matematiku.

"Já nevím," řekl Fred po chvilce. "To mě nikdy nenapadlo."

"Mě taky ne," řekl George.

"Jo," řekl Harry. "To slýchávám často. No, uvidíme se u oběda, a nemějte mi za zlé, jestli na tom dortu nebudou žádné svíčky."

Fred s Georgem se zasmáli, jako kdyby Harry řekl něco legračního, uklonili se mu, a zamířili zpátky k Nebelvíru.

Harry se otočil zpátky ke stolu a popadl koláček. Žaludek už měl vážně plný, ale měl pocit, že dnes ráno by mohl potřebovat hodně kalorií.

Zatímco jedl svůj zákusek, přemýšlel o nejhorším učiteli, kterého zatím v Bradavicích potkal, profesoru Binnsovi, kterého měli na dějepis. Profesor Binns byl duch. Z toho, co mu Hermiona řekla o duších, se nezdálo, že by byli plně sebe-uvědomělí. Duchové neměli na svědomí žádný slavný objev, ani se jim nedalo připsat mnoho původní práce, bez ohledu na to, kým byli za svého života. Mívali potíže se zapamatováním současného století. Hermiona řekla, že se podobají náhodným portrétům, vtlačeným do okolní hmoty výbojem duševní energie doprovázejím čarodějovu náhlou smrt.

Harry narazil na pár hloupých učitelů během svých přerušovaných výpadů do standardního mudlovského vzdělávacího systému – jeho otec byl samozřejmě o hodně vybíravější, když přišlo na výběr univerzitních studentů – ale v učebně dějepisu tomu bylo poprvé, co narazil na učitele, který do slova a do písmene nebyl myslící bytostí.

A také se to projevilo. Harry to po pěti minutách vzdal, a začal si číst učebnici. Když mu došlo, že "profesor Binns" nebude protestovat, Harry se natáhl do svého váčku a vytáhl špunty do uší.

Že by duchové nevyžadovali plat? Bylo to tím? Nebo bylo doslova nemožné v Bradavicích vyhodit kohokoli i po tom, co zemřeli?

A teď se zdálo, že profesor Snape je naprosto příšerný ke každému, kdo nepatří do Zmijozelu, a nikoho ani nenapadlo, že by jeho úvazek mohli ukončit.

A ředitel zapálil kuře.

"Promiň," ozval zpoza něho ustaraný hlas.

"Přísahám," řekl Harry, aniž by se otočil, "tohle místo je skoro z osmi a půl procent tak strašné, jako Oxford z tátových historek."

Harry dupnul do kamenného dláždění chodby, na tváři se mu ve stejném poměru mísilo uražení s podrážděním a vztekem.

"Podzemí!" zasyčel Harry. "Kobky! Tohle nejsou kobky! To je sklep! Sklep!"

Několik havraspárských dívek se na něj divně podívalo. Chlapci už si na to zvykli.

Zdálo se, že úrovni, na které se nacházela učebna lektvarů, se neříkalo "podzemí" z žádného jiného důvodu, než že byla pod zemí a o něco chladnější než hlavní budova.

V Bradavicích! V Bradavicích! Harry čekal celý svůj život a teď bude muset čekat dál, a pokud na celém povrchu zemském bylo jediné místo, které mělo slušné podzemí, měly to být Bradavice! Copak si Harry bude muset postavit svůj vlastní hrad, když bude chtít vidět jednu maličkou bezednou propast?

Chvilku na to se dostali do samotné učebny lektvarů a Harry se podstatně rozveselil.

Učebna lektvarů obsahovala podivná stvoření konzervovaná v obrovských lahvích, které pokrývaly každý centimetr zdi mezi skříněmi. Harry už se ve svém čtení dostal dost daleko, aby byl schopen pár z těch tvorů identifikovat, například Zabriskana Fontemu*. Třebaže padesáti-centimentrový pavouk vypadal jako akromantule, ve skutečnosti jí být nemohl, byl příliš malý. Rád by se na to přeptal Hermiony, ale nezdálo se, že by měla chuť podívat se kamkoli tím směrem.

Harry se právě díval na velkou prachovou kouli s očima a nohama, když do místnosti vklouzl assassin.

To byla první věc, která Harrymu přišla na mysl, když spatřil profesora Severuse Snapea. Na způsobu, jakým se ten muž pohyboval mezi dětskými lavicemi bylo něco tichého a smrtelného. Jeho hábit byl neudržovaný, vlasy mastné. Něco na něm Harrymu připomínalo Luciuse, i když ti dva si nebyli ani vzdáleně podobní. Vzbuzovalo to dojem, že zatímco Lucius by vás zabil s bezchybnou elegancí, tenhle muž by vás prostě zabil.

"Posaďte se," řekl profesor Severus Snape. "Hned."

Harry a pár dalších dětí, které postávaly kolem a povídaly si, se spěšně prodralo k lavicím. Harry si plánoval sednout vedle Hermiony, ale místo toho zjistil, že sedí v nejbližší prázdné lavici vedle Justina Flinche-Fletchleyho (byla to spojená hodina, Havraspár s Mrzimorem), což ho od Hermiony dělilo o dvě lavice.

Severus se posadil za katedru a bez sebemenšího úvodu nebo představení řekl: "Hannah Abbottová."

"Zde," řekla Hannah trochu třesoucím se hlasem.

"Susan Bonesová."

"Přítomná."

A tak to pokračovalo a nikdo se neodvažoval se ani slůvkem odchýlit, dokud:

"Ach ano. Harry Potter. Naše nová... celebrita."

"Celebrita je přítomná, pane."

Polovina třídy sebou škubla, zatímco někteří chytřejší náhle začali vypadat jako by chtěli utéct, dokud třída pořád ještě stála.

Severus se v očekávání usmál a vyvolal další jméno na seznamu.

Harry si v duchu povzdechl. Stalo se to příliš rychle, než aby s tím mohl něco udělat. No dobrá. Z nějakého důvodu ho ten muž už předem neměl rád. A když se nad tím Harry zamyslel, bylo lepší, že si tenhle profesor lektvarů vybral jeho, než, řekněme, Nevilla nebo Hermionu. Harry se uměl bránit o dost lépe. Ano, pravděpodobně to takhle bylo vážně lepší.

Když byla docházka hotová, Severus pohledem přelétl celou třídu. Jeho oči byly stejně prázdné jako bezhvězdná obloha.

"Vaším úkolem zde," řekl Severus tichým hlasem, po kterém se zadní řada studentů předklonila, aby lépe slyšela, "je zvládnout náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů. Jelikož se to obvykle obejde bez pošetilého mávání hůlkou, leckdo z vás stěží uvěří, že i to jsou kouzla a čáry. Pochybuji, že byste opravdu pochopili, jaký půvab v sobě má tiše bublající kotlík a výpary, které se nad ním tetelí, a neviditelná síla šťáv, jež skrytě putují lidskými žilami," tohle pronesl téměř něžným, chlubivým hlasem, "omamují mysl a podrobují si smysly," čím dál tím děsivější. "Dokážu vás naučit, jak připravit věhlas, stáčet slávu a dokonce uložit do zabroušených flakonů smrt – pokud ovšem nejste takové stádo tupohlavců, jaké musím obvykle učit.“

Severus si nějak všiml skeptického výrazu na Harryho tváři, nebo přinejmenším jeho oči náhle skočily k místu, kde Harry seděl.

"Pottere!" vyštěkl profesor lektvarů. "Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?“

Harry zamrkal. "Bylo to v Kouzelnických odvarech a lektvarech?" zeptal se. "Právě jsem to dočetl a nevzpomínám si na nic, co by zahrnovalo pelyněk-"

Hermiona ruka vyletěla nahoru a Harry po ní střelil pohledem, což způsobilo, že zvedla ruku ještě výše.

"Ale, ale," řekl Severus sametově. "Sláva zřejmě není všechno."

"Opravdu?" řekl Harry. "Ale vy jste nám právě řekl, že nás naučíte, jak stáčet slávu. Povězte, jak to přesně funguje? Vypijete to a proměníte se v celebritu?"

Třičtvrtiny třídy sebou škubly.

Hermionina ruka zvolna klesla dolů. No, to nebylo překvapující. Mohla být jeho rivalkou, ale nebyla někým, kdo by v tom pokračoval i po tom, co se vyjasnilo, že se ho dotyčný profesor záměrně snaží zesměšnit.

Harry se pevně snažil, aby svůj vztek udžel pod kontrolou. První odpověď, která mu přišla na mysl, bylo 'Abrakadabra'.

"Zkusíme to ještě jednou," řekl Severus. "Pottere: kdybych vám řekl, ať mi přinesete bezoár, kde byste ho hledal?“

"To také není v té učebnici," řekl Harry, "ale v jedné mudlovské knize jsem četl, že trichinobezoar je klubko tuhých vlasů, které se dá najít v lidském žaludku a mudlové věřívali, že vás uchrání před jakýmkoli jedem-"

"Špatně," řekl Severus. "Bezoár se dá najít v kozím žaludku, neskládá se z vlasů, a uchrání vás před většinou jedů, ale ne před všemi."

"Neříkal jsem, že to tak je, říkal jsem, že jsem to tak četl v jedné mudlovské knize-"

"Nikoho nezajímají vaše patetické mudlovské knihy. Poslední pokus, Pottere. Jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?"

A pohár přetekl.

"Víte," řekl Harry ledově," v jedné z mých fascinujících mudlovských knih popisují studii, ve které skupina lidí dokázala vypadat velmi chytře tak, že se ptala na otázky o různých tématech, které znali jen oni. Přihlížející si očividně všimli jen toho, že to tázající věděli a odpovídající ne, a nepovedlo se jim zpozorovat základní nespravedlnost takové hry. Takže, pane profesore, mohl byste mi říct, kolik elektronů se nalézá ve vnějším orbitalu uhlíkového atomu?"

Severusův úsměv se rozšířil. "Čtyři," řekl. "Ale to je neužitečný fakt, který by se nikdo neměl obtěžovat někam zapisovat. A pro vaši informaci, Pottere, asfodel a pelyněk spolu vytvářejí uspávací prostředek tak silný, že se mu říká Doušek živé smrti. Pokud jde o šalamounek a mordovník, jedná se o stejnou bylinu, které se také říká oměj, jak byste věděl, kdybyste přečetl Tisíc kouzelnických hub a bylin. Myslel jste si, že je zbytečné otevírat učebnici, než sem příjdete, že Pottere? Všichni ostatní by si to měli zapisovat, aby se neprojevili stejně ignorantsky jako vy." Severus se odmlčel, vypadal docela spokojeně sám se sebou. "A to bude... pět bodů? Ne, udělejme z toho rovných deset bodů z Havraspáru za drzé odmlouvání."

Hermiona zalapala po dechu, spolu s množstvím dalších studentů.

"Pane profesore Severusi Snape," dostal ze sebe Harry. "Nevím, co jsem udělal, že jsem si vysloužil vaši nenávist. Pokud se mnou máte nějaký problém, o kterém nevím, navrhuji abychom-"

"Zmlkněte, Pottere. Dalších deset bodů z Havraspáru. Ostatní si otevřou učebnice na straně 3."

V Harryho hrdle se rozhořelo jen velmi slabé pálení a v očích se mu neobjevil žádný náznak slz. Pokud brečení nebylo efektivní strategií k zničení tohohle profesora lektvarů, pak brečet nemělo smysl.

Harry se pomalu posadil zpříma. Připadalo mu, jako by někdo vypustil všechnu krev z jeho těla a nahradil ji tekutým dusíkem. Věděl, že se snažil kontrolovat svůj vztek, ale nedovedl si vzpomenout proč.

"Harry," zběsile zašeptala Hermiona o dvě lavice dál, "přestaň, prosím, je to v pořádku, nebudeme to počítat-"

"Mluvení ve třídě, Grangerová? Tři-"

"Takže," promluvil hlas chladnější než nula kelvinů, "jaký je postup k vyplnění formální stížnosti proti šikanujícím profesorům? Musí se zkonzultovat zástupkyně ředitele, nebo poslat dopis bradavické správní radě... mohl by mi někdo vysvětlit, jak to funguje?"

Celá třída naprosto ztuhla.

"Školní trest na jeden měsíc, Pottere," řekl Severus s ještě širším úsměvem.

"Odmítám vaši autoritu jakožto učitele a odmítám podstoupit jakýkoli trest, který mi dáte."

Lidé přestali dýchat.

Severusův úsměv zmizel. "Pak budete-" jeho hlas naráz umlkl.

"Vyloučen, chystal jste se říct?" Teď se pro změnu lehce usmíval Harry. "Pak jste ale bezpochyby zapochyboval nad svou schopností uskutečnit takovou hrozbu, nebo jste si uvědomil následky v případě, že by se vám to povedlo. Já, na druhou stranu ani nepochybuji, ani se nebojím své šance na nalezení jiné školy s méně tyranskými profesory. Nebo bych si možná mohl najmout soukromé tutory, jak je mým zavedeným zvykem, a nechat se vyučovat svou plnou učební rychlostí. Ve svém trezoru k tomu mám dost zlata. To má cosi co dělat s jistými odměnami za poražení jednoho pána zla. Ale v Bradavicích jsou učitelé, které jsem si poměrně oblíbil, takže si myslím, že by bylo snažší, kdybych místo toho našel způsob, jak se zbavit vás."

"Zbavit se mě?" řekl Severus, který se teď rovněž lehce usmíval. "Jak zábavná domýšlivost. Jak byste si představoval, že byste to mohl provést, Pottere?"

"Pochopil jsem to tak, že na vás už od studentů a jejich rodičů bylo množství stížností," odhad, ale poměrně bezpečný, "což otevírá otázku, jak je možné, že tu ještě jste. Jsou Bradavice v takové finanční tísni, že si nemohou dovolit skutečného učitele lektvarů? Pokud je to tak, mohl bych něco přihodit. Jsem si jistý, že by mohli najít lepšího učitele, kdyby mu nabídli dvojnásobek vašeho současného platu."

Dva kusy ledu vyzařovaly chlad do celé třídy.

"Zjistíte," řekl Severus jemně, "že správní rada školy vaší nabídce nebude ani v nejmenším nakloněna."

"Lucius..." řekl Harry. "Tak proto tu pořád jste. Možná bych o tom s Luciusem měl prohodit slovíčko. Věřím, že touží po tom se se mnou setkat. Zajímalo by mě, jestli nemám něco, co by chtěl?"

Hermiona zběsile vrtěla hlavou. Harry to zaregistroval koutkem oka, ale celá jeho pozornost se soustředila na Severuse.

"Jste velmi pošetilý chlapec," řekl Severus. Teď už se neusmíval ani v nejmenším. "Nemáte nic, čeho by si Lucius cenil více, než mého přátelství. A pokud byste měl, mám jiné spojence." Jeho hlas ztvrdl. "A shledávám stále více nepravděpodobným, že jste nebyl zařazen do Zmijozelu. Jakým to jen způsobem, se vám podařilo vyhnout se mé koleji? Ach ano, protože Moudrý klobouk prohlásil, že žertoval. Poprvé v celé zaznamenané historii. Jaká to slovíčka jste si ve skutečnosti vyměňoval s Moudrým kloboukem, Pottere? Měl jste něco, co potřeboval?"

Harry zíral do Severusova chladného pohledu a vzpomněl si, že ho Moudrý klobouk varoval, aby o tom nikdy nepřemýšlel, zatímco se někomu bude dívat do očí – sklopil pohled na Severusovu katedru.

"Vypadá to, jako by se vám znenadání nechtělo podívat se mi do očí, Pottere!"

Šok z náhlého porozumění – "Takže to kvůli vám, mě Moudrý klobouk varoval!"

"Cože?" řekl Severusův hlas, zněl upřímně překvapeně, i když Harry samozřejmě nevzhlédl, aby spatřil jeho tvář.

Harry vstal z lavice.

"Posaďte se, Pottere," řekl vzteklý hlas z místa mimo jeho zorné pole.

Harry to ignoroval a rozhlédl se po třídě. "Nemám v úmyslu dovolit tomuhle neprofesiálnímu učiteli zničit můj čas v Bradavicích," řekl se smrtícím klidem. "Myslím, že tuto třídu opustím, a buď si po čas svého zdejšího pobytu najdu tutora, nebo, pokud by školní rada byla skutečně tak zatvrzelá, se doučím přes léto. Pokud se někteří z vás rozhodnou, že nestojí o to, nechat se tímto mužem šikanovat, moje sezení vám budou otevřená."

"Posaďte se, Pottere!"

Harry přešel třídu a popadl kliku.

Neotočila se.

Harry se pomalu otočil, a postřehl, že Severus se odporně usmívá, před tím, než si vzpomněl a stočil pohled jinam.

"Otevřete ty dveře."

"Ne," řekl Severus.

"Způsobujete, že se cítím ohrožený," řekl hlas tak ledový, že vůbec nezněl jako Harryho, "a to je chyba."

Severus se zasmál. "A co s tím chceš udělat, chlapečku?"

Harry udělal šest dlouhých kroků od dveří, došel k zadní řadě lavic.

Harry se narovnal a pozvedl pravou ruku v jediném příšerném pohybu, prsty přikpravené k lusknutí.

Neville zaječet a zaplul pod lavici. Ostatní děti se schoulily, nebo instinktivně zvedly ruce, aby se zaštítily.

"Harry, ne!" zaječela Hermiona. "Ať už se chystáš udělat cokoli, nedělej to!"

"To jste všichni zešíleli?" štěkl Severusův hlas.

Harry pomalu sklonil ruku. "Nechystal jsem se ho zranit, Hermiono," řekl Harry o něco tišším hlasem. "Jen jsem chtěl vyhodit dveře do vzduchu."

I když, jak si teď Harry vzpomněl, neměli jste přeměňovat věci, které by sloužily k spálení, což znamenalo, že vrátit se později v čase a přimět Freda nebo George přeměnit něco v přesně zvážené množství výbušnin, by nemusel být tak docela dobrý nápad...

"Silencio," řekl Severusův hlas.

Harry se pokusil říct "Cože?" a zjistil, že z hrdla mu nevyšel žádný zvuk.

"Tohle už je směšné. Myslím, že pro jeden den už jste si způsobil dost problémů, Pottere. Jste ten nejrušivější a nejvzpurnější student, jakého jsem kdy viděl, a nepamatuji se, kolik přesně má právě teď Havraspár bodů, ale jsem si jistý, že je zvládnu odebrat všechny. Deset bodů z Havraspáru. Deset bodů z Havraspáru. Deset bodů z Havraspáru! Padesát bodů z Havraspáru! Teď se posaďte a sledujte, jak se zbytek třídy učí!"

Harry vložil ruku do váčku a pokusil se říct "fixa", ale samozřejmě, nevyšla z něj ani hláska. Na jeden krátký moment ho to zastavilo; pak napadlo, že by mohl zkusit odhláskovat F-I-X-A pomocí prstů. To zafungovalo. B-L-O-K, a dostal blok papíru. Harry přešel k prázdné lavici, ne k té, ve které původně seděl, a naškrábal krátkou zprávu. Odtrhl list papíru, uklidil fixu a blok do kapsy hábitu pro snadnou dostupnost, a zvedl svou zprávu, ne směrem ke Snapeovi, ale směrem ke zbytku třídy.

ODCHÁZÍM

POTŘEBUJE SE

NĚKDO DALŠÍ

DOSTAT PRYČ?

"Jste šílený, Pottere," řekl Severus s chladným pohrdáním.

Harry se směrem ke katedře ironicky uklonil, přešel ke zdi, jedním hladkým pohybem otevřel dveře od skříně, vkročil dovnitř, a zabouchl za sebou dveře.

Ozval se zadušený zvuk lusknutí prstů, a pak nastalo ticho.

Studenti ve třídě se po sobě podívali se zmatkem a strachem.

Tvář mistra lektvarů se topila ve vzteku. Několika dlouhými kroky přešel třídu a škubnutím otevřel dveře od skříně.

Byla prázdná.

O jednu hodinu dříve, se Harry zaposlouchal z vnitřku skříně. Zvenčí nepřicházel žádný zvuk, ale riskovat nemělo žádný smysl.

P-L-Á-Š-Ť odhláskovaly jeho prsty.

Jakmile byl neviditelný, velmi opatrně a pomalu otevřel dveře a vykoukl ven. Nezdálo se, že by ve třídě někdo byl.

Dveře nebyly zamčené.

Když se Harry, v bezpečné neviditelnosti, ocitl na chodbě, pryč z toho nebezpečného místa, trocha jeho hněvu opadla, a on si uvědomil, co právě udělal.

Co právě udělal.

Harryho neviditelná tvář ztuhla v naprosté hrůze.

Znepřátelil si učitele v trojnásobném rozsahu, než se mu povedlo kdy předtím. Vyhrožoval, že odejde z Bradavic a možná to bude muset i splnit. Ztratil všechny body, které Havraspár měl, a pak použil obraceč času...

Jeho představivost mu ukázala jeho rodiče, jak na něj ječí po tom, co ho vyloučili, profesorku McGonagallovou, která je z něho zklamaná, a bylo to prostě příliš bolestivé, a on to nedokázal snést, a nedokázal vymyslet žádný způsob, jakým by se zachránil-

Harryho napadlo, že pokud ho vztek dostal do všech těhle problémů, pak by vztek mohl i vymyslet, jak z toho ven. Věci se zdály tak nějak jasnější, když byl rozčílený.

A myšlenka, kterou si Harry nepřipouštěl zněla, že by téhle budoucnosti prostě nedokázal čelit, kdyby nebyl rozčílený.

Takže vyvolal zpět všechny své vzpomínky na to pálící ponížení.

Ale, ale. Sláva zřejmě není všechno.

Deset bodů z Havraspáru za drzé odmlouvání.

Uklidňující chlad zaplavil jeho žíly jako vracející se příbojová vlna, a Harry vydechl.

O.k. Zpátky k příčetnosti.

Po pravdě se cítil trochu zklamaný ze svého ne-vzteklého já, že takhle zkolabovalo a jen se chtělo dostat z problémů. Profesor Severus Snape představoval problém všech. To normální-Harry zapomněl a přál si jen najít způsob, jakým ochránit sebe. A nechat v tom všechny ostatní oběti? Otázka nezněla, jak by mohl zachránit sám sebe, ale jak zničit tohohle profesora lektvarů.

Takže tohle je má temná stránka, ano? Tak trochu předpojatý název, moje světlá stránka mi příjde mnohem sobečtější a zbabělejší, ani nemluvě o její zmatenosti a panikaření.

A teď, když opět přemýšlel jasně, mu bylo stejně jasné, co by měl udělat dál. Už si dal jednu hodinu k přípravě, a mohl by si vzít i dalších pět, kdyby by bylo potřeba...

Minerva McGonagallová čekala v ředitelně.

Brumbál seděl ve svém vypolstrovaném trůnu, oblečen do čtyř vrstev formálního levandulového hábitu. Minerva se posadila na židli před ním, naproti Severusovi, usazeném na jiné židli. Naproti všem třem stála prázdná dřevěná stolička.

Čekali na Harryho Pottera.

Harry, pomyslela si Minerva zoufale, slíbil jsi, že nekousneš žádné učitele!

A ve své mysli mohla velmi jasně slyšet i odpověď, Harry rozčílenou tvář a jeho vzteklou reakci: Řekl jsem, že nekousnu nikoho, kdo mě nekousne jako první!

Ozvalo se zaklepání na dveře.

"Dále!" zvolal Brumbál.

Dveře se otevřely a Harry Potter vstoupil. Minerva téměř nahlas zalapala po dechu. Ten chlapec vypadal chladně a sebraně, naprosto kontrolovaně.

"Dobré rán-" Harry se náhle odmlčel. Klesla mu čelist.

Minerva sledovala Harryho pohled, a zjistila, že Harry zírá na Fawkese sedícího na své zlaté plošince. Fawkes zamával zářivě červeno-zlatými křídly, ten pohyb se podobal zatřepotání ohně, a sklonil hlavu v odměřeném kývnutí k chlapci.

Harry stočil vytřeštěný pohled k Brumbálovi.

Brumbál na něj zamrkal.

Minerva cítila, že jí něco uniká.

Přes Harryho tvář se kmitla jistá nejistota. Jeho chladnokrevnost se otřásla. V jeho očích se objevil strach, pak vztek, a pak byl chlapec znovu klidný.

Přes Minervinu páteř proběhlo zamrazení. Něco tu nebylo v pořádku.

"Prosím, posaďte se," řekl Brumbál. Jeho tvář byla znovu vážná.

Harry si sedl.

"Takže, Harry," řekl Brumbál. "Slyšel jsem hlášení od profesora Snapea týkající se dnešního dne. Chtěl bys mi říct, co se stalo vlastními slovy?"

Harryho vzteklý pohled sebou zamítavě kmitl směrem k Severusovi. "To není nijak složité," řekl chlapec s tenkým úsměvem. "Pokusil se mě šikanovat, stejně jako šikanoval každého ne-zmijozela ode dne, kdy vám ho sem Lucius podstrčil. Pokud jde o další podrobnosti, v souvislosti s nimi s vámi budu požadovat soukromý rozhovor. U studenta, který nahlašuje profesorovo nevhodné chování, se stěží bude dát očekávat, že tak učiní před dotyčným profesorem."

Tentokrát si Minerva nemohla pomoci, musela nahlas zalapat po dechu.

Severus se jednoduše zasmál.

A ředitelova tvář zvážněla. "Pane Pottere," řekl ředitel, "takovým způsobem se o bradavických profesorech nemluví. Myslím si, že jste se ocitl před příšerným nedorozuměním. Profesor Severus Snape má mou plnou důvěru a slouží Bradavicím pro můj vlastní prospěch, ne pro Luciuse Malfoye."

Na chvilku zavládlo ticho.

Když chlapec znovu promluvil, jeho hlas byl ledový. "Uniká mi tu něco?"

"Poměrně velké množství věcí, pane Pottere," řekl ředitel. "Pro začátek byste měl pochopit, že důvodem našeho setkání je prodiskutovat, jak vás potrestat za události dnešního rána."

"Tento muž terorizuje školu už léta. Promluvil jsem se studenty a shromáždil jsem historky, které by určitě stačily na novinovou kampaň, která by proti němu spojila rodiče. Někteří z mladších studentů brečeli, když mi to vyprávěli. Já jsem málem brečel, když jsem to slyšel! Vy jste tomuhle tyranovi dovolil volnost? Vy jste tohle udělal svým studentům? Proč?"

Minerva polkl hrudku v krku. Tohle – tohle ji napadalo, občas, ale nějak se nikdy docela -

"Pane Pottere," řekl ředitel, jeho hlas byl náhle vážný, "tohle setkání není o profesorovi Snapeovi. Je o vás a vaší neúctě ke školní disciplíně. Profesor Snape navrhl, a já jsem souhlasil, že tři měsíce školního trestu budou přiměřené -"

"Odmítnuto," řekl Harry ledově.

Minerva oněměla.

"Tohle nebyl návrh, pane Pottere," řekl ředitel. Plná, naprostá síla kouzelníkova zamračení se teď otočila k chlapci. "Tohle je váš tre-"

"Vysvětlíte mi, proč jste dovolil tomuto muži ubližovat dětem, které byly umístěny do vaší péče, a pokud vaše vysvětlení nebude dostatečné, začnu s novinovou kampaní proti vám."

Minervino tělo se otřáslo silou té rány, tou čistou a surovou lese majeste.

Dokonce i Severus vypadal šokovaně.

"To, Harry, by bylo mimořádně nemoudré," řekl Brumbál pomalu. "Na šachovnici jsem hlavní Luciusovou protiváhou. Pokud bys udělal takovou věc, výrazně by ho to posílilo, a já si nemyslím, že to je cesta, kterou sis zvolil."

Chlapec na dlouho ztuhl.

"Tehle rozhovor se stává soukromým," řekl Harry. Jeho hlava sebou škubla Severusovým směrem. "Pošlete ho pryč."

Brumbál zavrtěl hlavou. "Harry, neřekl jsem ti snad, že Severus Snape má mou plnou důvěru?"

Chlapec vypadal šokovaně. "Šikanování, které tenhle muž rozsévá, vás činí zranitelným! Nejsem jedinou osobou, která by proti vám tu novinovou kampaň mohla rozpoutat! Tohle je šílené! Proč to děláte?"

Brumbál si povzdechl. "Je mi líto, Harry. Má to co dělat s věcmi, které teď ještě nejsi připraven slyšet."

Harry na Brumbála vytřeštil oči. Pak se otočil, aby se podíval na Severuse. Pak zpátky na Brumbála.

"Tohle je šílené," řekl chlapec pomalu. "Rozhodl jste se ho nekočírovat, protože si myslíte, že je součástí vzoru. Bradavice potřebují zlého mistra lektvarů, aby z nich byla pořádná kouzelnická škola, stejně jako potřebují ducha, aby učil historii."

"To zní jako ten druh věcí, co dělám, že?" řekl Brumbál s úsměvem.

"Nepřípustné," řekl Harry prostě. Jeho pohled byl chladný a temný. "Nebudu tolerovat šikanování nebo zneužívání. Zvážil jsem mnoho různých způsobů, jak se s tímto problémem vypořádat, ale zjednodužším to. Buď půjde tento muž, nebo já."

Minerva znovu zalapala po dechu. V Severusových očích se mihlo něco zvláštního.

Nyní zchladl i Brumbálův pohled. "Vyloučení, pane Pottere, je finální hrozba, která může být použita proti studentovi. Není zvykem, aby tuto hrozbu používal student proti řediteli. Tohle je nejlepší kouzelnická škola v celém světě a vzdělání zde je příležitostí, která se neposkytuje všem. Máte snad dojem, že Bradavice se bez vás neobejdou?"

A Harry se jen lehce usmál.

Na Minervině tváři se začala objevovat hrůza. Harry by určitě ne-

"Zapomněl jste," řekl Harry, "že nejste tím jediným, kdo dokáže vidět vzory. Tohle bude soukromé. Pošlete ho-" Harry znovu mávl rukou k Severusovi a pak se náhle uprostřed věty a uprostřed pohybu zarazil.

Minerva dokázala spatřit na Harryho tváři tu přesnou chvíli, kdy si vzpomenul.

Přece jen, to ona mu to řekla.

"Pane Pottere," řekl ředitel, "ještě jednou, Severus Snape má mou naprostou důvěru."

"Vy jste mu to řekl," zašeptal chlapec. "Vy naprostý blázne."

Brumbál na tu urážku nijak nereagoval. "Řekl mu co?"

"Že Pán zla je naživu."

"O čem to při Merlinovi žvaníte, Pottere?" zakřičel Severus naprosto šokovaným a vzteklým tónem.

Harry na něj s pochmurným úsměvem krátce pohlédl. "Ach, takže vy jste zmijozel. Už jsem se začínal bát."

A pak nastalo ticho.

Konečně Brumbál promluvil. Jeho hlas zněl jemně. "Harry, o čem to mluvíš?"

"Omlouvám se, Albusi," zašeptala Minerva.

Severus s Brumbálem se k ní otočili.

"Profesorka McGonagallová mi nic neřekla," řekl Harryho hlas, svižnější a méně klidný než předtím. "Uhádl jsem to. Říkal jsem vám, já jsem také schopný spatřit vzory. Tipnul jsem si, a ona kotrolovala svou reakci zrovna jako teď Severus. Ale její kontrole chyběl kousíček k dokonalosti, a já jsem poznal, že se jedná o kotrolu, a ne o skutečnou reakci."

"A já jsem mu řekla," řekla Minerva, její hlas se trochu třásl, "že vy a já a Severus jsme ti jediní, kteří to vědí."

"Což mi prozradila jako ústupek, aby mi zabránila začít se jen tak všech ptát, protože přesně to jsem vyhrožoval, že udělám, pokud mi nic neřekne," řekl Harry. Chlapec se krátce zasmál. "Vážně jsem si předtím měl promluvit s jedním z vás osamotě a oznámit vám, že mi paní profesorka všechno řekla, a podívat se, jestli vám něco neuklouzne. Pravděpodobně by to nefungovalo, ale stejně by to stálo za pokus." Chlapec se znovu usmál. "Ta hrozba je stále na stole a jednou očekávám plné zasvěcení."

Severus jí věnoval pohled naprostého pohrdání. Minerva zvedla bradu a snesla to. Věděla, že to je zasloužené.

Brumbál se ve svém vypolstrovaném trůnu zaklonil. Jeho oči byly tak chladné, jak je Minerva neviděla ode dne, kdy jeho bratr zemřel. "A ty vyhrožuješ, že nás zanecháš Voldemortovi napospas, pokud se nepodřídíme tvým přáním."

Harryho hlas byl ostrý jako žiletka. "S lítostí vás informuji, že nejste středem vesmíru. Nevyhrožuji, že opustím celou kouzelnickou Anglii. Vyhrožuji, že opustím vás. Nejsem malý pokorný Frodo. Tohle je můj quest a pokud chcete být jeho součástí, budete hrát podle mých pravidel."

Brumbálova tvář byla nadále chladná. "Začínám zpochybňovat vaši vhodnost k roli hrdiny, pane Pottere."

Harryho pohled byl stejně ledový. "Já začínám zpochybňovat vaši vhodnost k roli mého Gandalfa, pane Brumbále. Boromir byl alespoň pochopitelný omyl. Co tenhle Nazgúl dělá v mém Společenstvu?"

Minerva byla naprosto ztracená. Podívala se na Severuse, jestli tohle sleduje, a spatřila, že Severus otočil tvář z Harryho zorného pole, a usmíval se.

"Řekl bych," řekl Brumbál pomalu, "že z tvé perspektivy se jedná o rozumnou otázku. Takže, pane Pottere, pokud vás profesor Snape od této chvíle nechá na pokoji, bude to naposledy, co tato otázka vyvstane, nebo vás tu každý týden najdeme s novými požadavky?"

"Nechat mě na pokoji?" Harryho hlas byl rozzuřený. "Nejsem jeho jediná oběť a rozhodně ne ta nezranitelnější! Zapomněl jste, jak bezbranné děti jsou? Jak moc se dají zranit? Od této chvíle bude Severus zacházet s každým studentem v Bradavicích s náležitou a profesionální slušností, nebo si najdete jiného mistra lektvarů, nebo s najdete jiného hrdinu!"

Brumbál se začal smát. Byl to hlasitý, srdečný, veselý smích, jako kdyby před ním Harry právě předvedl legrační taneček.

Minerva se neodvažovala pohnout. Oči jí švihly, a spatřily, že Severus je stejně nehybný.

Harryho vzezření zchladlo ještě více. "Pletete se ve mě, pane řediteli, pokud si myslíte, že se jedná o vtip. Tohle není požadavek. To je váš trest."

"Pane Pottere -" řekla Minerva. Neveděla ani, co přesně se to chystá říct. Jen to, že tohle jednoduše nemůže přejít.

Harry směrem k ní udělal tišící gesto a pokračoval v adresování Brumbála. "A pokud se vám to zdá nezdvořilé," řekl Harry, teď trochu tvrdším hlasem, "není to o nic nezdvořilejší, než to, co jste řekl vy mně. Neřekl byste nic takového někomu, koho byste považoval za rovnocennou lidskou bytost, a ne za podřízené dítě, a já s vámi budu zacházet se stejnou zdvořilosti, s jakou zacházíte vy se mnou-"

"Ach, skutečně, opravdu, tohle je můj trest, pokud jsem vůbec kdy nějaký dostal! Samozřejmě, že mě tu vydíráš, abys zachránil své spolužáky a ne sám sebe! Ani si nedokážu představit, proč by mě měl napadnout opak!" Brumbál se teď smál ještě hlasitěji. Třikrát zabušil pěstí o stůl.

Harryho pohled znejistěl. Jeho tvář se otočila k ní, poprvé za celou dobu promluvil na ni. "Promiňte," řekl Harry. Jeho hlas kolísal. "Nepotřebuje si vzít léky, nebo něco takového?"

"Á..." Minerva neměla ponětí, co by vůbec mohla říct.

"Dobrá," řekl Brumbál. Utřel si slzy z očí. "Omluvte mě. Omlouvám se za to přerušení. Prosím, Harry, pokračuj s vydíráním."

Harry otevřel pusu, pak ji zase zavřel. Vypadal trochu nejistě. "Áno... také musí přestat číst studentům myšlenky."

"Minervo," řekl Severus vražedným hlasem, "vy-"

"Moudrý klobouk mě varoval," řekl Harry.

"Cože?"

"Víc říct nemůžu. Na každý pád, to bude všechno. Skončil jsem."

Ticho.

"Co teď?" řekla Minerva, když bylo jasné, že se nikdo nechystá říct nic dalšího.

"Co teď?" zopakoval Brumbál. "No, teď hrdina vyhraje, jak jinak."

"Cože?" řekli Severus, Minerva a Harry.

"No, rozhodně nás zahnal do rohu," řekl Brumbál se šťastným úsměvem. "Ale Bradavice potřebují zlého mistra lekvarů, nebo by to prostě nebyla pořádná kouzelnická škola, že ano? Takže, co kdyby byl profesor Snape příšerný jen ke studentům od pátého ročníku výš?"

"Cože?" ozvali se všichni tři znovu.

"Pokud jsou to ti nejbezbranější, o které máš starost. Možná máš pravdu, Harry. Možné jsem přes ta desetiletí zapomněl, jaké je to být dítětem. Takže nabízím kompromis. Severus bude pokračovat v nespravedlivém udílení bodů Zmijozelu a uplatňovat ve své koleji jen uvolněnou disciplínu, a bude příšerný ke všem ne-zmijozelským studentům od pátého ročníku výše. Ostatní bude děsit, ale ne šikanovat. Slíbí, že bude číst myšlenky jen v případě, že si to vyžádá bezpečnost studentů. Bradavice budou mít svého zlého mistra letvarů, ale ty nejbezbranější oběti, jak jsi to vyjádřil, budou v bezpečí."

Minerva byla šokovaná jako nikdy za celý svůj život. Nejistě pohlédla na Severuse, jehož tvář byla naprosto neutrální, jako by se nedokázal rozhodnout, jaký výraz by na ni měl nasadit.

"Řekl bych, že to je přípustné," řekl Harry. Jeho hlas zněl trochu divně.

"To nemůžete myslet vážně," řekl Severus hlasem stejně bezvýrazným, jako byla jeho tvář.

"Já jsem tomuto řešení velmi nakloněna," řekla Minerva pomalu. Byla mu po pravdě tak nakloněna, že jí srdce pod hábitem divoce skákalo. "Ale co bychom měli říct studentům? Mohli by to nezpochybňovat v době, kdy Severus byl... byl ke všem příšerný, ale-"

"Harry může říct ostatním studentům, že objevil jedno Severusovo příšerné tajemství a trochu nás povydíral," řekl Brumbál. "Koneckonců, to je pravda; zjistil, že Severus čte myšlenky, a rozhodně nás vydíral."

"Tohle je šílenství!" vybuchl Severus.

"Bwa ha ha!" řekl Brumbál.

"Hmm..." řekl Harry nejistě. "A pokud se mě někdo zeptá, proč studenti od pátého ročníku výš zůstali v palbě? Nedivil bych se jim, kdyby se vztekali, a tahle část nebyl tak docela můj nápad-"

"Řekni jim," řekl Brumbál, "že jsi to nebyl ty, kdo ten kompromis navrhl, a že to bylo všechno, co jsi dokázal dostat. A pak odmítni říct cokoli víc. To je koneckonců také pravda. Je v tom jisté umění, pochytíš to s praxí."

Harry pomalu přikývl. "A ty body, které odebral Havraspáru?"

"Ty nesmějí být vráceny."

To promluvila Minerva.

Harry na ni pohlédl.

"Je mi líto, pane Pottere," řekla. Bylo jí to líto, ale muselo to tak být. "Musejí tu být nějaké následky za vaše nevhodné chování, nebo se celá škola rozpadne."

Harry pokrčil rameny. "Přijatelné," řekl prostě. "Ale v budoucnosti Severus nebude narušovat vztahy s mou kolejí tím, že mi bude odebírat body, ani nebude plýtvat můj cenný čas školními tresty. Pokud by cítil, že mé chování vyžaduje nápravu, může svůj zájem tlumočit profesorce McGonagallové."

"Harry," řekla Minerva, "budeš se v budoucnu podřizovat školním pravidlům, nebo teď stojíš nad pravidly, stejně jako nad nimi stál Severus?"

Harry se na ni podíval. Jeho pohledu se dotklo něco teplého, jen nakrátko, než to bylo potlačeno. "Nadále budu naprosto obyčejný student vůčí každému členu profesorského sboru, který není ani šílený, ani zlý, s tou podmínkou, že nepřijdou pod tlak od těch, kdo jsou." Harry krátce pohlédl na Severus, pak se otočil zpátky k Brumbálovi. "Nechte Minervu na pokoji, a já v její přítomnosti budu běžným havraspárským studentem. Žádné speciální privilegie nebo imunity."

"Překrásné," řekl Brumbál upřímně. "Promluvil pravý hrdina."

"A," řekla, "pan Potter se musí veřejně omluvit za své dnešní jednání."

Harry jí věnoval další pohled. Tenhle byl trochu skeptický.

"Disciplína v této škole byla vaším jednáním vážně narušena, pane Pottere," řekla Minerva. "Musí být obnovena."

"Myslím, profesorko McGonagallová, že vážně přeceňujete důležitost toho, co nazýváte školní disciplínou, na úkor takových věcí, jako je historie vyučovaná živým učitelem, nebo nemučení vašich studentů. Udržování současného stavu hierarchie a vnucování jejích pravidel všem ostatním se zdá o tolik moudřejší a morálnější, když jste na jejím vrcholu, než když jste vespod, a mohl bych k tomuhle efektu citovat studie, kdyby to bylo potřeba. Také bych na toto téma mohl pokračovat několik hodin, ale nechám to tak."

Minerva zavrtěla hlavou. "Pane Pottere, podceňujete důležitost disciplíny, jenom protože jí sám nemáte zapotřebí -" zarazila se. To nevyznělo správně, a Severus, Brumbál a dokonce i Harry se na ni podivně podívali. "Abyste se učil, chci říct. Ne každé dítě je schopné se učit v absenci autority. A jsou to ostatní děti, kterým uškodí, pokud budou váš příklad považovat za něco hodného následování, pane Pottere."

Harryho rty se zkroutily do pokřiveného úsměvu. "Prvním a posledním útočištěm je pravda. A pravda zní, že jsem se neměl rozčílit, neměl jsem narušit třídu, neměl jsem udělat, co jsem udělal, a dát tak všem špatný příklad. Pravda také je, že se Severus Snape choval způsobem nepatřičným pro bradavického profesora, a že od nynějška bude mít na paměti zranitelné pocity studentů ve čtvrtém ročníku a níže. Oba dva vstaneme a promluvíme pravdu. S tím budu moci žít."

"Leda ve vašich snech, Pottere!" vyštěkl Severus.

"Koneckonců," řekl Harry s pochmurným úsměvem, "pokud studenti uvidí, že pravidla platí pro všechny... pro profesory také, ne jen pro ubohé bezmocné studenty, kteří pod systémem jen trpí... no, pak pozitivní efekt na školní disciplínu bude obrovský."

Nastala krátká pauza a pak se Brumbál zachechtal. "Minerva si myslí, že máš víc pravdy, než na kolik máš právo."

Harryho pohled uskočil před Brumbálovým na podlahu. "Čtete její myšlenky?"

"Zdravý rozum je často zaměňován za nitrozpyt," řekl Brumbál. "Promluvím si o této záležitosti se Severusem, a nebude od tebe požadována žádná omluva, pokud se on neomluví rovněž. A teď prohlašuji tuto záležitost za uzavřenou, alespoň do času oběda." Odmlčel se. "I když se, Harry, obávám, že Minerva by si s tebou přála promluvit ještě o jedné záležitosti. A to není výsledek žádného tlaku z mé strany. Minervo, pokud byste byla tak laskavá?"

Minerva se zvedla ze židle a téměř upadla. V její krvi bylo příliš mnoho adrenalinu, srdce jí bilo příliš rychle.

"Fawkesi," řekl Brumbál, "doprovoď ji, prosím."

"Je ne-" začala.

Brumbál po ní vrhl pohled, a ona umlkla.

Fénix přelétl místnost jako lehce se roztahující jazyk ohně, a přistál jí na rameni. Cítila skrze svůj hábit teplo, teplo skrze celé své tělo.

"Prosím, následujte mě, pane Pottere," řekla teď už pevným hlasem a odešli ze dveří.

Stáli na otáčejících se schodech a v tichosti klesali.

Minerva nevěděla, co má říct. Neznala tu osobu, která stála vedle ní.

A fénix začal zpívat.

Píseň byla něžná a jemná, tak nějak by zněl oheň v krbu, kdyby měl melodii; přelila se přes Minervinu mysl, uklidňovala, hladila a konejšila.

"Co to je?" zašeptal Harry vedle ní. Jeho hlas byl nestálý, třásl se a kolísal v tónu.

"To je fénixova píseň," řekla Minerva, ani si úplně neuvědomovala, co říká, její pozornost byla připoutána k té zvláštní tiché hudbě. "Také léčí."

Harry od ni odvrátil tvář, ale ještě na ni stačila postřehnout jistou agónii.

Zdálo se, že sestup trvá velmi dlouho, nebo to možná bylo jen tím, že fénixova píseň jim připadala tak dlouhá, a když prošli místem, kde býval chrlič, držela Harryho ruku pevně ve své.

A chrlič se vrátil zpátky na své místo, Fawkes opustil její rameno a vznesl se před Harryho.

Harry na Fawkese upřel oči, jako by ho stále se měnící světlo ohně hypnotizovalo.

"Co mám dělat, Fawkesi?" zašeptal Harry. "Nemohl bych je ochránit, kdybych nebyl rozzuřený."

Fawkes stále mával křídly a vznášel se ve vzduchu. Neozýval se jiný zvuk, než mávání křídel. Pak se objevil záblesk, jako by oheň prudce vzplál a zase odumřel, a Fawkes byl pryč.

Oba dva zamrkali, jako by se probouzeli ze sna, nebo možná znovu usínali.

Minerva shlédla dolů.

Jasná mladá tvář Harryho Pottera k ní vzhlédla.

"Jsou fénixové lidé?" zeptal se Harry. "Chci říct, jsou dost chytří, aby se dali počítat jako lidé? Mohl bych s Fawkesem mluvit, kdybych věděl jak?"

Minerva zamrkala. Potom zamrkala znovu. "Ne," řekla, hlas jí kolísal. "Fénixové jsou tvorové mocné magie. Jejich magie dává jejich existenci sílu smyslu, kterým žádné jednodušší zvíře nevládne. Představují oheň, světlo, uzdravení, znovuzrození. Ale, ne, v posledku ne."

"Kde bych jednoho mohl sehnat?"

Minerva se sklonila a objala ho. Neměla to v úmyslu, ale nezdálo se, že by v tom měla na výběr.

Když se postavila, zjistila, že se jí mluví ztěžka. Ale musela se zeptat. "Co se dneska stalo, Harry?"

"Neznám odpověď na žádnou z těch důležitých otázek. A kromě toho bych o tom teď chvíli raději nepřemýšlel."

Minerva ho znovu vzala za ruku a po zbytek cesty šli v tichosti.

Byla to jen krátká cesta, protože, přirozeně, kancelář zástupkyně ředitele nebyla daleko od ředitelny.

Minerva se posadila za stůl.

Harry se posadil před stůl.

"Takže," zašeptala Minerva. Dala by téměř cokoli, aby tohle nemusela udělat, nebo aby nebyla tou, která to musí udělat, nebo aby to mohla udělat kdykoli, jen ne teď. "Je zde otázka školní disciplíny. Která platí rovněž na vás."

"Konkrétně?" zeptal se Harry.

On to nevěděl. Ještě mu to nedošlo. Cítila, jak se jí svírá hrdlo. Ale muselo se to udělat, a ona se tomu nemohla vyhnout.

"Pane Pottere," řekla profesorka McGonagallová, "Potřebuji se podívat na váš obraceč času, prosím."

Všechen klid, který s sebou přinesl fénix z Harryho tváře okamžitě zmizel a Minervě připadalo, jako by ho bodla.

"Ne!" řekl Harry. Jeho hlas byl vyděšený. "Potřebuji ho, nebudu schopný účastnit se výuky, nebudu schopný spát!"

"Budete schopný spát," řekla. "Ministerstvo nám dodalo ochrannou schránku pro váš obraceč času. Očaruji ji, aby se dala otevřít jen mezi devátou večer a půlnocí."

Harryho tvář se zkroutila. "Ale- ale já-"

"Pane Pottere, kolikrát jste od pondělí už použil obraceč času? Na kolik hodin?"

"Já..." řekl Harry. "Počkejte, nechte mě to spočítat-" Podíval se na hodinky.

Minerva pocítila příval smutku. To si myslela. "Takže to nebyly jen dvě hodiny denně. Řekla bych, že kdybych se zeptala dalších chlapců z vaší ložnice, zjistila bych, že jste se musel přemáhat, abyste vydržel vzhůru až do doby, kdy bylo pochopitelné jít spát, a každý den jste se probouzel dříve a dříve. Správně?"

Harryho tvář jí řekla všechno, co potřebovala vědět.

"Pane Pottere," řekla jemně, "jsou tu studenti, kterým nemohou být obraceče času svěřeny, protože se na nich stanou závislými. Dáme jim nezbytnost, která prodlouží jejich spánkový cyklus o nezbytnou dobu, ale oni ji nakonec používají na mnohem víc věcí, než jen k navštěvování výuky. A tak jim ji musíme zase vzít. Pane Pottere, bral jste svůj obraceč času jako jednoduché řešení všeho, často i velmi pošetilým způsobem. Použil jste ho, abyste získal zpátky pamatováček. Zmizel jste ze skříně způsobem, který byl jiným studentům nápadný, místo toho, abyste se po tom, co jste se dostal ven vrátil, a přivedl mě, nebo někoho jiného, aby ty dveře otevřel."

Z toho pohledu na Harryho tváři bylo jasné, že ho to nenapadlo.

"A co je důležitější," řekla, "měl jste v třídě profesora Snapea prostě zůstat sedět. A pozorovat. A odejít po konci hodiny. Jako byste byl udělal, kdybyste neměl žádný obraceč času. Jsou studenti, kterým se s obracečem času dá věřit. Vy nejste jedním z nich. Je mi to líto."

"Ale já ho potřebuju!" vyhrkl Harry. "Co kdyby mě ohrožovali zmijozelové, a já musel uniknout? Udržuje mě v bezpečí-"

"Jakýkoli jiný student v tomto hradě podstupuje stejné riziko, a ujišťuji vás, že stále žije. Po posledních padesát let v tomto hradu nikdo nezemřel. Pane Pottere, odevzdáte mi váš obraceč času, a učiníte tak hned teď."

Harryho tvář se zkroutila v agónii, ale vytáhl zpod hábitu obraceč času, a podal jí ho.

Minerva ze svého stolu vytáhla jednu z ochranných schránek, které byly poslané do Bradavic. Zacvakla kryt do svého místa kolem otáčecích hodin, a pak položila hůlku na kryt, aby dokončila očarování.

"Tohle není fér!" vykřikl Harry. "Zachránil jsem Bradavice od profesora Snapea, je snad správné, abych za to byl potrestán? Viděl jsem, jak jste se tvářila, nesnášela jste, co dělal!"

Minerva po chvíli nepromluvila. Čarovala.

Když skončila a vzhlédla, věděla, že má na tváři přísný výraz. Možná by tohle neměla dělat. Ale přeci jen, možná by měla udělat právě tohle. Měla před sebou tvrdohlavé dítě, a to neznamenalo, že by se svět postavil na hlavu.

"Fér, pane Pottera?" odsekla. "Musela jsem s ministerstvem vyplnit dvě hlášení o veřejném užití obraceče času ve dvou po sobě jdoucích dnech! Můžete být mimořádně vděčný, že vám bylo dovoleno si vůbec obraceč času nechat v jeho omezené podobě! Ředitel osobně musel intervenovat přes letax, a kdybyste nebyl Chlapec-který-přežil, možná by ani to nepomohlo!"

Harry na ni vytřeštil oči.

Věděla, že vidí rozčílenou tvář profesorky McGonagallové.

Harryho oči se zalily slzami.

"Je, mi, to líto," zašeptal, jeho hlas byl přidušený a zlomený. "Je mi líto, že jsem vás zklamal..."

"Mně je to také líto, pane Pottere," řekla přísně a podala mu nově omezený obraceč času. "Můžete jít."

Harry se otočil a s pláčem utekl z její kanceláře. Slyšela, jak jeho kroky cupitají po chodbě, a pak je odřízl zvuk zavíraných dveří.

"Mně je to také líto, Harry," zašeptala do prázdné místnosti. "Mně také."

Oběd začal před patnácti minutami.

S Harrym nikdo nemluvil. Někteří havraspárští se na něj dívali se vztekem, někteří s pochopením, pár mladších studentů dokonce i s obdivem, ale nikdo s ním nemluvil. Dokonce ani Hermiona se nepokusila přijít blíž.

Fred s Gerogem k němu opatrně přistoupili. Nic neřekli. Ta nabídka byla jasná, stejně jako její dobrovolnost. Harry jim řekl, že k nim příjde, až se začne podávat dezert, ne dříve. Přikývli a rychle odešli.

Pravděpodobně s tím měl něco společného ten naprosto prázdný výraz na Harryho tváři.

Ostatní si mysleli, že buď kontroluje vztek, nebo strach. Věděli o tom, protože viděli, jak pro něj Kratiknot přišel s tím, že byl povolán do ředitelny.

Harry se snažil se neusmát, protože kdyby se usmál, začal by se smát, a kdyby se začal smát, nepřestal by, dokud by pro něj nepřišli ti milí lidé v bílých vestách, aby ho odvezli pryč.

Bylo toho příliš. Prostě příliš. Harry téměř přešel na Temnou stranu, jeho temná stránka udělala věci, které se v retrospektivě zdály naprosto šílené, jeho temná stránka vybojovala nemožné vítězství, které mohlo být skutečné, nebo mohlo být pouhým rozmarem šíleného ředitele, jeho temná stránka ochránila jeho přátele. Prostě už to nemohl zvládnout. Potřeboval, aby mu Fawkes znovu zazpíval. Potřeboval použít obraceč času, aby se mohl vytratit a vzít si tichou hodinku na zotavení, ale to už teď nebylo možné, a ta ztráta mu připadala jako obrovská díra v celé jeho existenci, a on o tom nemohl přemýšlet, protože by se mohl začít smát.

Dvacet minut. Všichni studenti, kteří se chystali k jídlu už dorazili, a žádný ještě neodešel.

Velkou síní se rozlehlo zacinkání lžící.

"Pokud bych mohl požádat o vaši pozornost, prosím," řekl Brumbál. "Harry Potter by se s námi chtěl o něco podělit."

Harry se zhluboka nadechl a vstal. Přešel k profesorskému stolu, zatímco se na něj upíraly všechny oči.

Otočil se a pohlédl na všechny čtyři stoly.

Bylo stále těžší se neusmívat, ale Harry udržoval tvář bezvýraznou, zatímco odrecitoval svou krátkou a naučenou řeč.

"Pravda je svatá," řekl Harry bezvýrazně. "Mezi mé nejcennější vlastnictví patří knoflík, na kterém stojí ,Mluv pravdu, i když se ti třese hlas'. Tohle je tedy pravda. Pamatujte na to. Neříkám to, protože bych to říci musel, říkám to, protože je to pravda. Co jsem udělal ve třídě profesora Snapea bylo pošetilé, hloupé, dětinské a bylo to neomluvitelné porušení bradavického řádu. Narušil jsem hodinu a připravil jsem své spolužáky o jejich nenahraditelný učební čas. To všechno, protože jsem ztratil klid. Doufám, že žádný z vás nebude následovat mého příkladu. Já sám to rozhodně už nikdy nechci zopakovat."

Mnoho studentů, kteří na Harryho hleděli mělo na tváři vážné, nešťastné výrazy, podobné by jeden mohl spatřit na turnaji po porážce šampióna. U mladší části nebelvírského stolu byl ten výraz téměř všudypřítomný.

Dokud Harry nezvedl ruku.

Nezvedl ji vysoko. To by nevypadalo vhodně. A rozhodně ji nezvedl směrem k Severusovi. Harry jednoduše zvedl ruku na úroveň hrudi, a jemně luskl prsty, gesto které se dalo spíš slyšet, než vidět. Bylo možné, že od profesorského stolu nebylo vidět vůbec.

To zdánlivé gesto odboje u mladších studentů a nebelvírských ihned vykouzlilo úsměvy, u zmijozelů chladně nadřazené úšklebky a zamračení, a znepokojené pohledy od všech ostatních.

Harry udržel tvář bez výrazu. "Děkuji vám," řekl. "To je všechno."

"Já děkuji vám, pane Pottere," řekl ředitel. "A teď by se s vámi profesor Snape chtěl rovněž o něco podělit."

Snape hladce vstal ze svého místa u profesorského stolu. "Bylo přineseno k mé pozornosti," řekl, "že mé vlastní akce hrály roli ve vyprovokování upřímně neomluvitelného vzteku pana Pottera, a v následujícím rozhovoru jsem si uvědomil, že jsem zapomněl, jak snadno zranitelné jsou city mladých a nedospělých-"

Ozval se zvuk mnoha tiše kuckajících a dusících se lidí najednou.

Severus pokračoval jako by nic neslyšel. "Třída lektvarů je nebezpečným místem a já nadále cítím, že přísná disciplína je nezbytná, ale od nynějška budu mít více na zřeteli... emocionální křehkost... studentů čtvrtého ročníku a mladších. Mé strhnutí havraspárských bodů nadále platí, ale odvolám školní trest pana Pottera. Děkuji vám."

Od nebelvírského stolu se ozvalo osamělé zatleskání a Severusova hůlka sebou švihla rychleji než blesk a "Quietus!" dotyčného umlčelo.

"Stále požaduji disciplínu a respekt ve všech svých třídách," řekl Severus chladně, "každý, kdo si se mnou bude zahrávat, toho zalituje."

Posadil se.

"A děkuji i vám!" řekl ředitel vesele. "Pokračujte!"

A Harry, stále bez výrazu, vyrazil zpátky ke svému havraspárskému místu.

Ozval se výbuch hovorů. Na začátku byla jasně rozeznatelná dvě slova. To první bylo počáteční "Co-" následované mnoha různými větami od "Co se právě stalo-" po "Co to sakra-". To druhé bylo "Pulírexo!" jak studenti uklízeli popadané jídlo a vyprsknuté pití ze sebe, z ubrusu, a jeden z druhého.

Někteří studenti nezakrytě brečeli. Stejně tak profesorka Prýtová.

U nebelvírského stolu, kde čekal dort s padesáti a jednou nezapálenou svíčkou. Fred zašeptal, "Myslím, že tady jsme se ocitli mimo naši ligu, Georgi."

A od toho dne dále, bez ohledu na to, co se Hermiona snažila všem vysvělit, se stalo všeobecně přijímanou bradavickou legendou, že Harry Potter dokáže lusknutím prstů naprosto cokoli.

------------------------------------------------------

* Tvorové z knižní série space-oper E.E. "Doca" Smithe, proslulí svou naprosto dokonalou, bezkonkurenční tupostí.