Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
3. dějství
Draco s rozbouřeným žaludkem čekal v malém skleněném výklenku, který objevil poblíž Velké síně.
Bude tu cena a nebude malá. To Dracovi došlo hned, jak se probudil a uvědomil si, že se neodvažuje vejít do Velké síně na snídani, protože by tam mohl spatřit Harryho Pottera, a netušil, co by se stalo po tom.
Přiblížily se kroky.
"Tak sme tu," řekl Vincentův hlas. "Šéf dneska nemá zrovna dobrou náladu, takže si koukejte dávat bacha."
Draco toho idiota zaživa stáhne z kůže a jeho holé tělo pošle zpátky spolu s žádostí o inteligentnějšího služebníka, například mrtvého křečka.
Jeden se pár kroků vzdálil, druhý postoupil blíž.
Bouře v Dracově žaludku se zhoršila.
Harry Potter se mu objevil před očima. Jeho tvář byla pečlivě neutrální, ale jeho modře lemovaný hábit vypadal podivně nakřivo, jako by nebyl nasazen tak docela správně-
"Tvoje ruka," řekl Draco naprosto bezmyšlenkovitě.
Harry zvedl svou levou ruku, jako by se na ni sám chtěl podívat.
Od lokte dolů jen ochable visela, jako mrtvá.
"Madam Pomfreyová říká, že to není trvalé," řekl Harry tiše. "Říká, že do začátku zítřejší výuky bych už měl být téměř v pořádku."
Na kratičký okamžik mu ta novinka ulevila.
Pak to Dracovi došlo.
"Šel jsi za madam Pomfreyovou," zašeptal Draco.
"Samozřejmě, že ano," řekl Harry Potter, jako by ohlašoval očividné. "Nemohl jsem hýbat rukou."
Dracovi pomalu začínalo docházet jaký naprostý hlupák byl, daleko horší než ti starší zmijozelové, na kterých si smlsl.
Prostě považoval za samozřejmé, že nikdo nepůjde za autoritami, když jim něco udělá Malfoy. Že nikdo nebude chtít, aby na sebe zaměřil zrak Luciuse Malfoye.
Ale Harry Potter nebyl vystrašený malý mrzimor, který by se snažil vyklidit hrací plochu. Sám už hrál a otcův zrak už na něj byl upřený.
"Co dalšího madam Pomfreyová řekla?" zeptal se Draco se srdcem v hrdle.
"Profesor Kratiknot řekl, že kouzlo seslané na mojí ruku je mučící zaklínadlo patřícící k černé magii a tudíž mimořádně vážná záležitost, a že odmítat prozradit, kdo ho seslal je naprosto nepřijatelné."
Nastalo dlouhé ticho.
"A pak?" řekl Draco třesoucím se hlasem.
Harry Potter se lehce usmál. "Hluboce jsem se omluvil, načež se profesor Kratiknot zatvářil velmi přísně, a pak jsem mu řekl, že ta celá věc je v pravdě mimořádně vážná, tajná, delikátní záležitost, a že pan ředitel je o tom projektu už informován."
Draco zalapal po dechu. "Ne! Kratiknot něco takového jen tak nepřijme! Zkontroluje si to u Brumbála!"
"Přesně tak," řekl Harry Potter. "Ihned jsem byl zatáhnut do ředitelny."
Teď už se Draco třásl. Pokud Brumbál Harryho Pottera vezme před starostolec, dobrovolně nebo ne, a Chlapec-který-přežil pod veritasérum dosvědčí, že ho Draco mučil... Harryho Pottera mělo v oblibě příliš mnoho lidí, otec by to hlasování mohl prohrát...
Otec by mohl být schopný přesvědčit Brumbála, aby to nedělal, ale bude ho to stát. Příšerně moc. Hra teď měla pravidla, nemohli už jste jen tak někomu hrozit. Ale Draco Brumbálovi do rukou vpochodoval z vlastní svobodné vůle. A Draco byl velmi cenným zajatcem.
I když vzhledem k tomu, že teď už nemůže být smrtijedem, asi o něco méně cenným, než si otec myslel.
Ta myšlenka mu trhala srdce jako řezací zaklínadlo.
"Pak co?" zašeptal Draco.
"Brumbál si okamžitě odvodil, že jsi to byl ty. Ví, že jsme se stýkali."
Nejhorší možný scénář. Pokud by Brumbál neuhádl kdo to udělal, možná by si netroufl použít nitrozpyt jenom proto, aby to zjistil... ale pokud to Brumbál věděl...
"A?" vynutil tu hlásku ze sebe Draco.
"A trošku jsme si pohovořili."
"A?"
Harry Potter se zakřenil. "A já jsem mu vysvětlil, že je v jeho nejlepším zájmu nic nedělat."
Dracova mysl narazila do cihlové zdi a roztříštila se. Prostě jen na Harryho Pottera zůstal zíral, se spadlou čelistí jako pitomec.
Zabralo mu řádnou chvíli, než si vzpomněl.
Harry znal Brumbálovo záhadné tajemství, to které Snape používal jako svůj trumf.
Jako by to měl před očima. Brumbál s vážným výrazem, skrývající dychtivost, zatímco Harrymu vysvětloval, o jak příšerně vážnou záležitost tu jde.
A Harry zdvořile říkající Brumbálovi, ať drží pusu na zámek, pokud ví, co je pro něj dobré.
Otec Draca varoval před takovými lidmi, před lidmi, kteří vás mohli zničit, ale přesto byli tak sympatičtí, že bylo těžké je pořádně nenávidět.
"Po čemž," řekl Harry, "ředitel řekl profesorovi Kratiknotovi, že toto skutečně je tajná a delikátní záležitost, o které byl informován, a že si nemyslí, že tlačit na to by pomohlo mě, nebo komukoli jinému. Profesor Kratiknot začal říkat něco o tom, že ředitelovy obyvklé intriky zašly příliš daleko, a v tom bodě jsem ho musel přerušit, a vysvětlit mu, že se jednalo o můj vlastní nápad a ne nic, do čeho by mě ředitel vtlačil, takže se profesor Kratiknot otočil a začal dávat kázání mně, a ředitel ho přerušil a řekl, že jakožto Chlapec-který-přežil jsem odsouzen prožívat divná a nebezpečná dobrodružství, takže je bezpečnější, když se do nich budu dostávat úmyslně, než abych čekal, až se stanou nějakou náhodou, a v tom bodě profesor Kratiknot rozhodil své malé ručičky do vzduchu a začal vysokým hlasem ječet na nás na oba, že ho nezajímá, co to spolu pečeme, ale že dokud jsem v havraspárské koleji, tohle už se znovu nestane, nebo mě vyhodí, a já si budu moct jít do Nebelvíru, kam všechno tohle brumbálování patří-"
Harry Dracovi jeho nenávist velmi ztěžoval.
"Každopádně," řekl Harry, "nechci se nechat vyhodit z Havraspáru, tak jsem profesorovi Kratiknotovi slíbil, že nic takového už se znovu nestane, a pokud ano, prostě mu řeknu, kdo to udělal."
Harryho oči měly být chladné. Nebyly. Jeho hlas by to měl vyslovit jako vražednou hrozbu. Nevyslovil.
A Draco spatřil otázku, která měla být očividná, a ta tu atmosféru ihned zabila.
"Proč...jsi to neudělal?"
Harry přešel k oknu, do malého paprsku slunečního světla, které svítilo do výklenku, a otočil hlavu ven, k travnatým bradavickým pozemkům. Záře svítila na něj, na jeho hábit a tvář.
"Proč jsem to neudělal?" řekl Harry sevřeným hlasem. "Řekl bych, že jsem se na tebe prostě nedokázal zlobit. Věděl jsem, že jsem tě zranil jako první. Dokonce to ani nenazvu vyrovnaným, protože co jsem udělal já tobě bylo horší, než co jsi udělal ty mně."
Bylo to jako narazit do další stěny. Harry by klidně mohl mluvit starořečtinou, Draco by mu nerozumněl o nic lépe.
Dracův mozek zapátral po vzorech a vrátil se s prázdnou. To prohlášení bylo přiznáním, které nebylo v Harryho nejlepším zájmu. Nebylo to ani to, co by Harry měl říct, aby z Draca udělal loajálnějšího služebníka, teď když nad ním měl moc. To by zdůrazňoval jak laskavý byl, ne jak moc Draca zranil.
"I tak," řekl Harry, teď tišším hlasem, skoro šeptem, "prosím, nedělej to znovu, Draco. Bolelo to, a já si nejsem jistý, jestli bych ti podruhé dokázal odpustit. Nejsem si jistý, jestli bych to vůbec chtěl zkoušet."
Draco to prostě nechápal.
Zkoušel se s ním Harry přátelit?
Harry Potter v žádném případě nemohl být tak hloupý, aby věřil, že něco takového je možné po tom, co udělal.
Mohli jste být něčím přítelem a spojencem, jako to Draco zkoušel s Harrym, nebo jste jim mohli zničit celý život a nenechat jim jinou možnost. Ne obojí.
Ale pak Draco nechápal, o co jiného se to Harry mohl pokoušet.
A napadla ho zvláštní myšlenka, něco, o čem Harry včera nepřestával mluvit.
A ta myšlenka zněla: Otestuj to.
Už se v tobě probudil vědec, řekl Harry, a i kdyby ses nikdy nenaučil své síly využívat, vždycky budeš hledat způsoby, jak, otestovat svoje domněnky-" Ta nejasná slova pronesená v bolestném lapání po dechu, nepřestávala kolovat Dracovou myslí.
Pokud Harry předstíral, že je lítostivým přítelem, který omylem někoho zranil...
"Tys to plánoval!" řekl Draco a zvládl do hlasu vložit podtón obvinění. "Neudělal jsi to, protože jsi byl rozčílený, udělal jsi to, protože jsi chtěl!"
Hlupáku, řekl by Harry Potter, samozřejmě, že jsem to plánoval, a teď jsi můj-
Harry se otočil zpátky k Dracovi. "Co se stalo včera nebylo plánem," řekl Harry, zdálo se, že mu hlas vázne v hrdle. "Plán zněl, že tě naučím, proč pro tebe vždycky bude lepší znát pravdu, a pak, že společně zkusíme odhalit pravdu o krvi, a jakákoli bude odpověď, přijmeme ji. Včera... jsem věci uspíšil."
"Vždycky je pro mě lepší znát pravdu," řekl Draco chladně. "Jako kdybys mi udělal laskavost."
Harry přikývl, čímž Draca zmátl kompletně, a řekl, "Co kdyby Lucius přišel s tím samým nápadem jako já, totiž, že problém je v tom, že silnější kouzelníci mají méně dětí? Mohl by začít program na podporu větších rodin u nejsilnějších čistokrevných. Po pravdě, pokud by krevní purismus měl pravdu, přesně to by Lucius měl dělat – adresovat problém na své straně, kde věci může změnit ihned. Právě teď, Draco, jsi jediným přítelem, kterého Lucius má, který by mu mohl zabránit v plýtvání námahy, protože jsi jediný, kdo zná skutečnou pravdu, a umí předpovídat skutečné výsledky."
Draca napadlo, že Harry Potter byl vychován na místě tak podivném, že teď v praxi byl spíše magickým tvorem než kouzelníkem. Draco prostě nedokázal uhodnout, co Harry řekne nebo udělá příště.
"Proč?" řekl Draco. Vložit do hlasu bolest a pocit zrady vůbec nebylo těžké. "Proč jsi mi to udělal? Jaký byl tvůj plán?"
"No," řekl Harry, "jsi Luciusův dědic a, věř tomu nebo ne, Brumbál si myslí, že patřím jemu. Takže bychom mohli vyrůst a bojovat proti sobě. Nebo bychom mohli dělat něco jiného."
Dracova mysl se kolem toho pomalu zvládla obtočit. "Chceš mezi nimi vyprovokovat boj, a uchvátit moc po tom, co budou oba vyčerpaní." Draco ucítil chlad na prsou. Tohle bude muset zastavit, ať už ho to bude stát cokoli-
Ale Harry zavrtěl hlavou. "Merline, ne!"
"Ne...?"
"Ty bys na něco takového nepřistoupil a já zrovna tak," řekl Harry. "Tohle je náš svět, nechceme ho zničit. Ale představ si, že, řekněme, by si Lucius myslel, že Konspirace je tvůj nástroj a že jsi na jeho straně, Brumbál by si myslel, že Konspirace je můj nástroj a já jsem na jeho straně, Lucius by si myslel, že jsi mě obrátil na jeho stranu a Brumbál by věřil, že Konspirace je moje, Brumbál by si myslel, že jsem tě já přetáhl na svou stranu a Lucius by věřil, že Konspirace je tvoje, a tak by nám oba pomáhali, ale jenom těmi způsoby, při kterých by si toho ten druhý nevšiml."
Draco nemusel předstírat oněmělost.
Otec ho jednou vzal na hru nazvanou Lightova tragédie, o tomhle neuvěřitelně chytrém zmijozelovi jménem Light, který se rozhodl očistit svět od zla za pomoci starodávného prstenu, který dokázal zabít kohokoli, čí jméno a podobu jste znali, a kterému se postavil jiný neuvěřitelně chytrý zmijozel, padouch jménem Lawliet, který nosil převlek, aby skryl svou pravou tvář; a Draco křičel a jásal na všech správným místech, obzvlášť uprostřed; a pak hra náhle skončila smutně a Draco byl strašně zklamaný a otec ho jemně upozornil, že to slovo ,tragédie' bylo hned v názvu.*
Později se ho otec zeptal, jestli chápe, proč na tu hru šli.
Draco řekl, že proto, aby se naučil být stejně mazaný jako Light a Lawliet až vyroste.
Otec řekl, že víc by se zmýlit nemohl a poukázal na to, že zatímco Lawliet si chytře zakryl tvář, neexistoval žádný dobrý důvod, proč by měl Lightovi říkat svoje jméno. Otec potom pokračoval a rozdrtil každou část hry, zatímco Draco poslouchal s většími a většími zorničkami. A otec skončil s tím, že takové hry jsou vždy nerealistické, protože kdyby scénárista věděl, co by někdo skutečně tak chytrý jako Light skutečně udělal, pokusil by se ovládnout svět sám, místo toho, aby o tom jen psal hry. A na to otec Dracovi řekl o Pravidlu tří, které znělo, že každá intrika, která vyžadavala, aby se staly více než tři na sobě nezávislé věci, nikdy nebude fungovat ve skutečném životě.
Otec mu dále vysvětlil, že vzhledem k tomu, že jedině hlupák by dělal intriky tak komplikované, jak jen je možné, skutečným limitem jsou dvě události.
Draco ani nedokázal najít slova, aby popsal tu čistou, gargantuovskou neuskutečnitelnost Harryho master plánu.
Ale byl to přesně ten druh omylu, který by udělal někdo, kdo neměl žádné rádce a myslel si, že je chytrý a intrikaření se naučil sledováním her.
"Takže," řekl Harry, "co si o tom plánu myslíš?"
"Je chytrý..." řekl Draco pomalu. Řvát geniální! a obdivně lapat po dechu by mohlo vypadat příliš podezřele. "Harry můžu se tě na něco zeptat?"
"Jistě," řekl Harry.
"Proč jsi Grangerové koupil drahý váček?"
"Abych ukázal, že nemám žádné raněné city," řekl Harry okamžitě. "I když očekávám, že se teď také bude cítit nepříjemně, pokud by chtěla v několika příštích měsících odmítnout pár menších proseb."
A tehdy si Draco uvědomil, že se Harry skutečně pokouší být jeho přítelem.
Harryho tah proti Grangerové byl chytrý, možná dokonce geniální. Nedovolte svým nepřátelům vás podezřívat, a udělejte z nich přátelským způsobem své dlužníky, takže je budete moci vmanévrovat tam, kde je chcete mít pouhým požádáním. Dracovi by nic takového neprošlo, jeho terč by byl příliš podezřívavý, ale Chlapci-který-přežil to projít mohlo. Takže prvním krokem v Harryho plánu bylo dát svému nepříteli drahý dárek, Draca by to nenapadlo, ale mohlo by to fungovat...
Pokud jste byli Harryho nepřítelem, zprvu pro vás možná mohlo být těžké jeho intriky prokouknout, mohly dokonce být i hloupé, ale jakmile jeho uvažování porozumíte, pochopíte, že se vás snaží zranit.
Způsob jakým se Harry právě teď choval k Dracovi žádný smysl nedával.
Protože, pokud jste byli Harryho přítelem, snažil se svámi přátelit tím cizím nesrozumitelným způsobem, v jakém byl mudly vychován, dokonce i když to znamenalo zničit vám celý život.
Ticho se protahovalo.
"Vím, že jsem naše přátelství příšerně zneužil," řekl Harry konečně. "Ale, Draco, prosím, uvědom si, že jsem nakonec jen chtěl, abychom našli pravdu společně. Je to něco, co dokážeš odpustit?"
Stezka dělící se do dvou směrů, ale jen z jednoho vedla snadná cesta zpátky, pokud by si to Draco později rozmyslel...
"Myslím, že chápu, o co ses snažil," zalhal Draco, "takže ano."
Harrymu se rozzářily oči. "To rád slyším, Draco," řekl jemně.
Dva studenti stáli ve výklenku. Harry stále chycený v osamělém slunečním paprsku, Draco ve stínu.
A Draco si, s náznakem zděšení a paniky, uvědomil, že i když být Harryho přítelem je příšerný osud, Harry teď měl tolik různých způsobů, kterými by mu mohl vyhrožovat, že být jeho nepřítelem by bylo ještě horší.
Pravděpodobně.
Možná.
No, pořád se mohl později vrátit k nepřátelství...
Byl zatracen.
"Takže," řekl Draco. "Co teď?"
"Další studium příští sobotu?"
"Raději by to nemělo být jako minule-"
"Neboj se, to nebude" řekl Harry. "Ještě pár takových sobot, a ocitneš se přede mnou."
Harry se zasmál. Draco ne.
"Oh, a ještě, než půjdeš," řekl Harry a nesměle se zakřenil. "Vím, že teď na to není ta nejlepší doba, ale po pravdě jsem tě chtěl požádat o jednu radu."
"Dobrá," řekl Draco, pořád tak trochu vyvedený z míry tím posledním prohlášením.
Harryho pohled nabral na intenzitě. "Koupě toho váčku pro Grangerovou mě stála většinu peněz, které se mi podařilo ukrást ze svého trezoru u Gringottů-"
Cože.
"- klíč má McGonagallová, nebo teď možná Brumbál. A já jsem se právě chystal odstartovat intriku, která by mohla stát nějaké peníze, takže jsem uvažoval, jestli náhodou nevíš, jak bych mohl získat přístup-"
"Půjčím ti ty peníze," řekla Dracova pusa v čistě existenciálním reflexu.
Harry vypadal zaraženě, ale příjemným způsobem. "Draco, nemusíš-"
"Kolik?"
Harry jmenoval sumu, a Dracovi se tak docela nepodařilo nedat na sobě znát šok. To bylo skoro celé kapesné, které mu otec dal na celý rok, zbyde mu jen pár galleonů-
Pak se Draco v duchu nakopl. Stačilo, aby otci napsal a vysvětlil mi, že ty peníze zmizely, protože se mu je podařilo půjčit Harrymu Potterovi, a otec mu pošle speciální blahopřání psané zlatým inkoustem, obrovskou čokoládovou žabku, která mu vydrží celých čtrnáct dní a desetkrát tolik galleonů, jen pro případ, že by Harrry Potter potřeboval další půjčku.
"Je to příliš mnoho, že ano," řekl Harry. "Omlouvám se, neměl jsem se ptát-"
"Promiň, já jsem Malfoy, víš," řekl Draco. "Jen mě překvapilo, že ty chceš tolik."
"Neboj se," řekl Harry Potter vesele. "Nejde o nic, co by ohrožovalo zájmy tvé rodiny, jen já a mé zlé skutky."
Draco přikývl. "Pak tedy žádný problém. Chceš pro to dojít hned teď?"
"Jasně," řekl Harry.
Když opustili výklenek a zamířili směrem k podzemí, Draco si nedokázal pomoci, musel se zeptat, "Takže můžeš mi říct, pro koho ta intrika je?"
"Pro Ritu Holoubkovou."
Draco si o sobě v duchu pomyslel velmi sprostá slova, ale bylo příliš pozdě, aby řekl ne.
Než došli k podzemí, Draco už se zase začínal dávat dohromady.
Měl potíže nenávidět Harry Pottera. Harry k němu zkoušel být přátelský, jen byl šílený.
A to Dracovo pomstu nejenže nezastaví, ale ani nezpomalí.
"Takže," řekl Draco, po tom co se rozhlédnutím přesvědčil, že kolem nikdo není. Jejich hlasy byly magicky zastřené, samozřejmě, ale jeden nikdy nemohl být příliš opatrný. "Napadlo mě. Až do Konspirace přivedeme nové rekruty, budou si muset myslet, že si jsme rovni. Jinak by stačil jeden z nich, aby otci tu intriku prozradil. To už ti došlo, správně?"
"Přirozeně," řekl Harry.
"Budeme si rovni?" zeptal se Draco.
"Obávám se, že ne," řekl Harry. Bylo jasné, že se snaží znít jemně, ale také bylo jasné, že se snaží potlačit blahosklonost a tak docela se mu to nedaří. "Je mi líto, Draco, ale ty zatím ani nevíš, co znamená bayesiánský v Bayesiánské Konspiraci. Budeš muset studovat celé měsíce, než budeme moci přijmout někoho dalšího, jenom abys dokázal přesvědčivě předstírat."
"Protože neznám dost vědy," řekl Draco, opatrně udržoval hlas neutrální.
Harry nad tím zavrtěl hlavou. "Problém není v tom, že neznáš specifické věci, jak třeba kyselinu deoxyribonukleovou. To by ti nezabránilo být mi rovný. Problém je v tom, že nejsi trénovaný v metodách racionality, v hlubších tajných vědomostech, které všechny ty objevy vůbec umožnily. Zkusím tě je naučit, ale k naučení jsou o dost těžší. Zamysli se nad tím, co jsme dělali včera, Draco. Ano, udělal jsi část práce. Ale já jsem ji vedl. Zodpověděl jsi nějaké otázky. Já jsem je všechny položil. Pomohl jsi tlačit. Směr jsem určoval sám. A bez metod racionality, Draco, nemůžeš Konspiraci směřovat, kam potřebuje jít."
"Chápu," řekl Draco zklamaným hlasem.
Harryho hlas se pokusil se zjemnit ještě víc. "Budu zkoušet respektovat tvoje expertízy, pokud jde o věci, jako zacházení s lidmi. Ale je nutné, aby jsi i ty respektoval moje expertízy, a neexistuje prostě žádný způsob, jakým bys mi mohl být rovný, pokud jde o směrování Konspirace. Jsi vědcem teprve jeden den, znáš jediné tajemství o deoxyribonukleové kyselině, a nejsi trénovaný v žádných metodách racionality."
"Chápu," řekl Draco.
A opravdu chápal.
Jednání s lidmi, řekl Harry. Uchvátit kontrolu nad Konspirací pravděpodobně ani nebude obtížné. A potom Harryho Pottera zabije, jen pro jistotu-
Dracovi se vybavilo, jak špatně se cítil včera večer, když věděl, že Harry křičí.
Draco si pomyslel pár dalších sprostých slov.
Fajn. Nezabije Harryho. Harry byl vychovaný mudly, nebylo jeho chybou, že je šílený.
Místo toho Harry zůstane naživu, aby mu Draco mohl říci, že to všechno je pro jeho vlastní dobro, vážně, měl by být vděčný-
A s náhlým trhnutím překvapeného potěšení si Draco uvědomil, že to skutečně je pro Harryho vlastní dobro. Pokud by se Harry pokusil uskutečnit svůj plán a zahrát si s Brumbálem a otcem jako s blázny, zemře.
Tím to bylo perfektní.
Sebere Harrymu všechny jeho sny, zrovna jako to Harry udělal jemu.
Řekne mu, že to všechno bylo jen pro jeho vlastní dobro, a bude to naprostá pravda.
Ovládne Konspiraci a sílu vědy k očištění kouzelnického světa, a otec na něj bude hrdý, jako kdyby byl smrtijedem.
Zlé plány Harryho Pottera budou zničeny a síly dobra zvítězí.
Perfektní pomsta.
Pokud...
Jen předstírej, že předstíráš, že jsi vědec, řekl mu Harry.
Draco postrádal slova, jakými by mohl popsat, co přesně je špatně s Harryho mozkem -
(vzhledem k tomu, že Draco nikdy neslyšel pojem hloubka vnoření)
- ale dokázal odhadnout, k intrikám jakého druhu to vede.
...pokud to všechno ovšem nebylo přesně tím, co Harry chtěl, aby si Draco myslel, v části nějaké ještě větší intriky, které Draco bude hrát přímo do karet, tím, že se pokusí překazit tuhle, Harry sám i může vědět, že jeho plán je neuskutečnitelný, možná nemá žádný jiný cíl, než aby Draca nalákal, aby ho překazil -
Ne. Touto cestou leží šílenství. Musí existovat limit. Ani Pán zla sám nebyl takhle zvrácený. Takové věci se nestávaly ve skutečném životě, jen v otcových pošetilých pohádkách před spaním o hloupých chrličích, kteří vždycky nakonec jen pomohly hrdinovým plánům, pokaždé, když se je pokusily překazit.**
A vedle Draca šel Harry, s úsměvem na tváři přemýšlel o evolučním původu lidské inteligence.
Na začátku, než lidé přesně pochopili, jak evoluce funguje, si mysleli šílené věci, jako lidská inteligence se vyvinula, abychom mohli vymyslet lepší nástroje.
Šílené to bylo proto, protože bylo třeba jen jediné osoby v celém kmenu, aby vynalezla nástroj, který pak začnou používat všichni ostatní, rozšíří se i k dalším kmenům, a o sto let později bude stále používán jejich potomky. Skvělé pokud šlo o vědecký pokrok, ale z evolučního hlediska neměla ona osoba, co něco vynalezla, takovou přizpůsobovací výhodu, neměla o tolik více dětí než kdokoli jiný. Jedině relativní přizpůsobovací výhoda mohla zvýšit relativní frekvenci nějakého genu v populaci, a dovést nějakou osamělou mutaci do stádia, kdy se stala univerzálně rozšířenou. A úžasné vynálezy prostě nebyly dost běžné, aby mohly poskytnout konzistenční selekční tlak, který byl třeba k prosazení mutace. Když se podíváte na lidi s jejich zbraněmi a tanky a jadernými zbraněmi a porovnáte je s šimpanzi, zdálo by se přirozené hádat, že inteligence sloužila k vynálezu technologie. Přirozený, ale špatný odhad.
Než lidé pochopili, jak přesně evoluce funguje, napadaly je šílené nápady jako klima se změnilo, a klany musely migrovat, a lidé se stali chytřejšími, aby se dokázali vypořádat se všemi novými problémy.
Ale velikost lidského mozku je čtyřikrát větší než toho šimpanzího. 20% lidské metabolické energie jde rovnou na živení mozku. Lidé jsou směšně chytřejší než jakýkoli jiný živočišný druh. Něco takového se nestalo jen proto, že okolí o málo zvýšilo obtížnost svých výzev. Pak by se organismy staly jen o málo chytřejší, aby je vyřešily. To, že lidé skončili s tak giganticky přerostlým mozkem muselo vyžadovat nějaký zběhlý evoluční proces, něco, co by bez jakýchkoli omezení prostě tlačilo a tlačilo.
A dnešní vědci mají docela dobrou představu, co tím zběhlým evolučním procesem bylo.
Harry jednou četl slavnou knihu zvanou Šimpanzí politika. Ta kniha popisovala jak dospělý šimpanz jménem Luit konfrontoval stárnoucího alfu, Yeroena, s pomocí mladého, nedávno dospělého šimpanze jménem Nikkie. Nikkie se do boje mezi Luitem a Yeroenem přímo nevložil, ale zabránil dalším Yeroenovým stoupencům v tlupě, aby mu přišli na pomoc; upoutával jejich pozornost, kdykoli došlo ke konfrontaci mezi Luitem a Yeroenem. A během nějaké doby Luit vyhrál a stal se novým alfou, s Nikkiem jako druhým nejmocnějším...
...i když netrvalo dlouho, než Nikkie vytvořil alianci s poraženým Yeroenem, svrhl Luita a sám se stal novým novým alfou.
Vážně vás to přimělo ocenit, co všechny ty miliony let, během nichž homidové zkoušeli jeden druhého přechytračit – evoluční závod bez limitů – přinesly, pokud jde o zvýšení mozkové kapacity.
Protože, no, člověk by něco takového zaručeně předvídal.
A vedle Harryho šel Draco a potlačoval úsměv, když přemýšlel o své pomstě.
Jednou, možná za několik let, ale jednou, se Harry Potter naučí, co přesně to znamená podcenit Malfoye.
V Dracovi se probudil vědec během jediného dne. Harry řekl, že něco takového se nemělo stát ještě několik měsíců.
Ale samozřejmě, když jste patřili k Malfoyům, bylo jasné, že z vás bude mocnější vědec, než z kohokoli, kdo Malfoyem není.
Takže se Draco naučí všechny Harryho metody racionality, a pak, až dozraje čas-
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Zápletka dokonalé mangy/anime Death Note. Draco ji popsal poměrně přesně, jen úlohu hrdiny a záporáka pochopil úplně špatně... (pro zmatené zasvěcené – L se plným jménem skutečně jmenuje L Lawliet)
** Narážka na skvělou Disneyovku Gargoyles – Chrliči. Jmenovaný "hrdina" (ano, Draco to zase pochopil špatně) Adrian Xanatos je muž, podle kterého byl pojmenován slavný Xanatův gambit – to je situace, kdy nepřítele dostanete do takové situace, kdy ať už si zvolí jakkoukoli možnost, počítali jste s tím, a bude vám tak hrát přímo do karet. Existují i takové pojmy jako Xanatovy rychlostní šachy, Xanatova ruleta (také známá pod přesnějším názvem Lightova ruleta) a především Srážka třiceti Xanatosů, což je zhruba to, s čím máme tu čest v této povídce...
(A pro anglicky mluvící, kteří si chtějí rozšířit své intrikářské znalosti, tu mám obrázek, který to krásně ilustruje: http://www.smbc-comics.com/index.php?db=comics&id=1582#comic )