Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

30. Skupinová práce, část první

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 23.07. 2011 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Gramatická kontrola: Kometa


Bitva staletí je tu Cool Hezké na tom je, že kdo vyhraje, se skutečně nedá předem odhadnout - autor je schopen čehokoli. Takže naposledy popřejte štěstí svému favoritovi, a do toho Smile

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Byla neděle, 3.listopadu, a tři mocné síly prvního ročníku, Harry Potter, Draco Malfoy a Hermiona Grangerová, se již brzy měly utkat v boji o svrchovanou nadvládu.

(Harry byl trošku podrážděn tím, že Chlapec-který-přežil byl degradován ze své svrchované nadvlády na pozici jednoho ze tří rovnocených rivalů jen tím, že se účastnil této soutěže, ale očekával, že svou pozici brzy dostane zpátky.)

Za bitevní pole byla zvolena část ne-Zapovězeného lesa, hustě posetá stromy, protože profesor Quirrell byl toho názoru, že být schopen spatřit všechny nepřátelské síly je příliš nudné dokonce i pro vaši úplně první bitvu.

Všichni studenti, kteří nebyli v armádách prvního ročníku, tábořili poblíž a sledovali obrazovky, které profesor Quirrell připravil. Až na tři nebelvíry ze čtvrtého ročníku, kterým momentálně nebylo dobře a madame Pomfreyovou byli upoutáni na nemocniční postele, tu byli všichni.

Bojující studenti nebyli oblečeni v obvyklých školních hábitech, ale v mudlovských maskovacích uniformách, které profesor Quirrell někde obstaral a dodal v dostatečném množství a velikostech, aby seděly všem. Nebylo to proto, že by se studenti báli skvrn nebo potrhání, k tomu tu byla kouzla. Ale jak profesor Quirrell vysvětlil překvapeným čarodějo-rozeným, hezké, důstojné oblečení není vhodné pro ukrývání se v lese a běhání mezi stromy.

A vepředu na každé unifromě byla záplata se jménem a odznakem vaší armády. Malá záplata. Pokud jste chtěli, aby vaši vojáci nosili, řekněme, barevné stuhy, aby mohli jeden druhého poznat z dálky, a riskovali tím, že se nepřítel jejich stuh zmocní, no, bylo to jen na vás.

Harry se pokusil získat jméno Dračí armády.*

Draco si postavil hlavu, a řekl, že to by jen všechny zmátlo.

Profesor Quirrell rozhodl, že pokud si Draco přeje, má na to jméno přednostní nárok.

Takže Harry teď bojoval proti Dračí armádě.

To pravděpodobně nebylo dobrým znamením.

Za svůj znak, namísto příliš předvídatelné dračí hlavy chrlící oheň, si Draco jednoduše zvolil oheň. Elegantní, srozumitelné, smrtelné: Tohle po nás zůstane, až odejdeme. Velmi Malfoyovské.

Harry, potom, co zvážil alternativní možnosti jako 501.Prozatimní korouhev a Harryho poskoci zkázy, se rozhodl, že jeho armáda ponese prostý a důstojný název Legie Chaosu.

Jejich znakem byla ruka s prsty připravenými k lusknutí.

To univerzálně nebylo přijímáno jako dobré znamení.

Harry dal Hermioně upřímně míněnou radu, že mladí kluci, kteří pod ní slouží, budou pravděpodobně nervózní, že je dívka proslulá svou laskavostí, a že by si měla zvolit něco děsivého, co by je ujistilo o její drsnosti a naplnilo je pýchou, že jsou součástí její armády, například Krvavé komando, nebo něco takového.

Hermiona svou armádu pojmenovala Sluníčkový regiment.

Jejich znakem byl smajlík.

Za deset minut začne válka.

Harry stál na jasné lesní mýtině, která byla jejich přiřazenou startovní lokací, otevřeném prostoru se starými, hnijícími pařezy stromů, které byly z nějakého neznámého důvodu pokáceny. Zem byla vystlaná menším množstvím hnědých listů a usušenými zbytky trávy, která padla za oběť letnímu horku. Slunce zezhora jasně svítilo.

Okolo něj bylo dvacet tři vojáků, které mu profesor Quirrell přiřadil. Samozřejmě, skoro všichni nebelvíři se zapsali, stejně jako větší polovina zmijozelů, menší polovina mrzimorů a hrstka havraspárů. V Harryho armádě bylo dvanáct nebelvírů, šest zmijozelů, čtyři mrzimorové a ještě jeden havraspár kromě něho... ne, snad, že byste to poznali z pohledu na jejich uniformy. Žádná červená, žádná zelená, žádná žlutá, žádná modrá. Jen mudlovské maskovací vzory a záplata na hrudi se znakem ruky připravené k lusknutí.

Harry přelétl pohledem svých dvacet tři vojáků, z nichž všichni byli oblečeni ve stejné uniformě, s žádným znakem skupinové příslušnosti kromě nášivky.

A Harry se usmál, protože pochopil, co je účelem mistrovského plánu profesora Quirrella; a sám ho také hodlal využívat pro své vlastní účely.

V sociální psychologii byla jedna slavná epizoda pojmenovaná Experiment Roberta Caveho. Byl uskutečněn v udivené reakci na druhou světovou válku, s cílem zjistit, co způsobuje a urovnává skupinové konflikty. Vědci zařídili letní tábor pro 22 chlapců z 22 různých škol, všechny vybrali ze stabilních, středostavovských rodin. První část experimentu měla určit, čeho je třeba, aby konflikt mezi skupinami začal. 22 chlapců bylo rozděleno do dvou skupin po 11 -

- a to stačilo.

Nepřátelství začalo od okamžiku, kdy se obě skupiny dozvěděly o existenci té druhé ve státním parku, a urážky začaly létat už při jejich prvním setkání. Dali si jméno Orli a Chřestýši (když si mysleli, že jsou v parku sami, žádné jméno nepotřebovali) a pokračovali dál vytvořením kontrastujících skupinových stereotypů, Chřestýši se považovali za tvrdé a drsné, a často kleli, Orli se v souladu s tím začali považovat za spořádané a slušné.

Další částí experimentu bylo, jak urovnat skupinové konflikty. Sloučení chlapců k společnému pozorovaní ohňostroje nefungovalo. Jen na sebe pokřikovali a zůstali oddělení. Co ale fungovalo, bylo varování, že v parku mohou být vandalové, a že obě skupiny musí spolupracovat, aby vyřešily problém s vodovodním systémem v parku. Společný úkol, společný nepřítel.

Harry měl silné podezření, že profesor Quirrell tomuto principu velmi dobře rozumí, vzhledem k tomu, že se v každém ročníku rozhodl vytvořit tři armády.

Tři armády.

Ne čtyři.

A rozhodně ne rozdělené podle kolejí... až na to, že k Dracovi nebyli kromě pánů Crabba a Goyla přiřazeni žádní další zmijozelové.

Právě takovéhle věci Harryho ujišťovaly, že profesor Quirrell, navzdory své strojené temné atmosféře a svému předstírání neutrality v boji mezi Dobrem a Zlem, tajně podporuje Dobro; i když ne, že by se to Harry kdy odvážil říct nahlas.

A Harry se rozhodl plně využít profesorova plánu definovat skupinovou identitu svým způsobem.

Chřestýši, jakmile potkali Orly, o sobě začali smýšlet jako o drsňácích, a chovali se podle toho.

Orlové o sobě začali přemýšlet jako o slušňácích.

A na té lesní mýtině, roztroušeni kolem starých, hnijících pařezů osvětlených jasně zářícím sluncem, se generál Potter a jeho dvacet tři vojáků shromáždili v něčem, co ani zdaleka nepřipomínalo formaci. Někteří vojáci stáli, někteří seděli, něktěří stáli na jedné noze, jenom aby se lišili.

Přece jen, byla to Legie Chaosu.

A pokud neexistoval důvod, proč stát v malých upravených řadách, řekl Harry pohrdavě, v žádných malých upravených řadách stát nebudou.

Harry svou armádu rozdělil do šesti jednotek po čtyřech vojácích, každá jednotka byla vedena jednotkovým navrhovatelem. Všem jednotkám bylo striktně přikázáno, aby neuposlechly jakýkoli rozkaz, pokud jim to v onom okamžiku bude připadat jako dobrý nápad, včetně tohoto rozkazu samého... pokud Harry nebo jednotkový navrhovatel rozkaz nezačali "Merlin říká", v kterémžto případě měli skutečně poslechnout.

Hlavním útokem Legie Chaosu bylo rozdělit se, rozutíkat se do různých směrů, ty nadále náhodně měnit, a střílet povolená uspávací zaklínadla tak rychle, jak jen budou schopni doplňovat magickou energii. A pokud někdo spatřil šanci k zmatení nepřítele nebo odvedení jeho pozornosti, měl se jí chopit.

Rychlí. Kreativní. Nepředvídatelní. Nehomogenní. Neposlouchat jen rozkazy, ale přemýšlet o tom, zda to, co právě teď dělám dává smysl.

Harry si nebyl tak jistý, jak předstíral, že to skutečně je ideál vojenské efektivnosti... ale dostal neopakovatelnou příležitost změnit způsob, jakým o sobě někteří studenti přemýšlejí, a takhle ho zamýšlel využít.

Pět minut do začátku boje, dle Harryho hodinek.

Generál Potter došel (nevpochodoval) k místu, kde napjatě čekaly jeho vzdušné síly, košťata pevně sevřená v rukách.

"Všechny letky se ohlásí," řekl generál Potter. Tohle si nacvičovali během jediného svého sobotního tréninku.

"Červený vůdce, na pozici," řekl Seamus Finnigan, který neměl nejmenší ponětí, co to znamená.

"Červená pět, na pozici," řekl Dean Thomas, který celý život doufal, že to bude moci říct.

"Zelený vůdce, na pozici," řekl Theodore Nott poněkud upjatě.

"Zelená čtyřicet jedna, na pozici," řekla Tracy Davisová.

"Chci, abyste byli ve vzduchu v okamžiku, kdy uslyšíte zvon," řekl generál Potter. "Neangažujte se, opakuji, neangažujte se. Ustupte, pokud se ocitnete pod palbou." (Samozřejmě, na košťata jste uspávací zaklínadla nemířili; vypálili jste zaklínadlo, které ho při zásahu dočasně rudě rozzářilo. Pokud jste zasáhli koště nebo jeho jezdce, bitva pro ně skončila.) "Červený vůdče a Červená pětko, doleťte k Malfoyově armádě tak rychle, jak jen dokážete, zůstaňte tak vysoko, jak jen bude možné, aniž byste je spustili z dohledu, a vraťte se ihned, co s jistotou zjistíte, co dělají. Zelený vůdče, to samé s armádou Grangerové. Zelená čtyřicet jedničko, létej nad námi a vyhlížej jakákoli blížící se košťata nebo vojáky; ty a pouze ty jsi zmocněná k palbě. A pamatujte si, k ničemu z toho jsem neřekl 'Merlin říká', ale ty informace opravdu potřebujeme. Pro Chaos!"

"Pro Chaos!" ozvali se ti čtyři s různým stupněm nadšení.

Harry očekával, že Hermiona okamžitě zaútočí na Draca, v kterémžto případě by přesunul své jednotky do pozice, a začal ji podporovat, ale teprve potom, co by utrpěla vážné ztráty a způsobila jistou škodu. Pokud bude možno, zaonačí to jako hrdinnou záchranu; přece jen, nechtěl, aby si Sluníčka myslela, že Chaos není jejich přítel.

Ale čistě pro případ, že to neudělá... no, z toho důvodu zůstávala Legie Chaosu na místě, dokud se Zelený vůdce nenahlásí zpátky.

Dracovy tahy budou v jeho vlastním zájmu. Pravděpodobně svou armádu připraví na obranu vůči Hermioně; mohl, ale nemusel by si uvědomit, že Harry lhal o tom, že chce zaútočit až po bitvě. Harry na Dračí armádu stejně poslal dvě košťata, čistě pro případ, že by něco dělali, nebo pro případ, že by Draco, pan Goyle nebo pan Crabbe dokázali sestřelit koště z nebe.

Ale to generálka Grangerová tu byla tou nepředvídatelnou, a Harry se nemohl pohnout, dokud se nedozví, kam se ubírá.


Ve středu lesa, se stíny tančícími po zemi, jak se nad nimi houpaly bandachýny listů, na místě, kde stromy byly relativně prořídlé, stál generál Malfoy a s klidným uspokojením hleděl na své jednotky. Šest jednotek, každá po třech vojácích, vzdušná jednotka se čtyřmi (ke které byl přiřazen Gregory), a velící jednotka, která se skládala z něho a Vincenta. Trénovali jen krátce, předchozí sobotu, ale Draco si byl jistý, že základy zvládli. Zůstaňte se svými druhy, hlídejte jim záda, a důvěřujte jim, že budou dělat to samé. Pohybujte se jako jediné tělo. Poslouchejte rozkazy a nedávejte najevo strach. Zamířit, vypálit, znovu zamířit, znovu vypálit.

Šest jednotek bylo shromážděno v ochraném pásu okolo Draca, pozorně hleděli do lesa. Stáli k sobě zády, hůlky skloněné k zemi, dokud je nepotřebovali k palbě.

Už teď připomínali bytrozorské jednotky, jejichž trénink Draco sledoval během otcových inspekcí.

Chaos a Sluníčka nebudou vědět, co se přes ně přehnalo.

"Pozor," řekl generál Malfoy.

Šest jednotek se rozvinulo a otočilo se k Dracovi; tváře letců, s košťaty v rukou, se k němu otočily ze svého místa.

Draco se rozhodl, že salutování bude požadovat až po první vyhrané bitvě, až nebelvíři a havraspáři budou ochotnější zasalutovat Malfoyovi.

Ale jeho vojáci už teď stáli tak zpříma, zvláště nebelvíři, až Draco přemítal, zda to vůbec je třeba odkládat. Gregory tiše naslouchal, a pak Dracovi nahlásil, že Dracova dobrovolná nabídka stát při Harrym Potterovi ve třídě obrany tenkrát, když ho profesor Quirell učil jak prohrávat, Draca označila za přípustného velitele. Všichni zmijozelové nejsou stejní, jsou tu zmijozelové, a pak tu jsou zmijozelové, to teď nebelvíři v Dracově armádě citovali svým spolužákům.

Draca upřímně ohromilo, jak neuvěřitelně jednoduché to bylo. Draco zprvu protestoval, že mu nebyli přiřazeni žádní zmijozelové, a profesor Quirrell mu řekl, že pokud se chce stát prvním Malfoyem, který získá zem pod svou naprostou kontrolu, musí se naučit, jak vládnout zbylým třem čtvrtinám populace. Právě takové věci, Draca ujišťovaly o tom, že profesor Quirrell k správné straně cítí mnohem více sympatií než dává najevo.

Sama bitva nebude jednoduchá, obzvláště pokud Grangerová Draky napadne jako první. Draco se trápil tím, zda by neměl veškeré své síly vrhnout proti Grangerové v preventivním úderu, ale bál se, že 1) Harry mu lhal v tom, co Grangerová pravděpodobně udělá, a 2) Harry mu lhal v tom, že chce počkat až do konce útoku Grangerové než se do bitvy sám zapojí.

I když Dračí armáda měla tajnou zbraň, popravdě dokonce tři, což by mohlo stačit, aby vyhráli i kdyby byli napadnuti oběma armádami najednou...

Už téměř nastal čas, a to znamenalo, že přišla řada na Dracovu předbitevní řeč, kterou si napsal a naučil se nazpamět.

"Bitva za chvíli začne," řekl Draco. Jeho hlas zněl klidně a přesně. "Pamatujte na všechno, co jsem vám já, pan Crabbe a pan Goyle ukázali. Armáda vyhraje, když je disciplinovaná a smrtící. Generál Potter a Legie Chaosu nebudou disciplinovaní. Grangerová a Sluníčkový regiment nebudou smrtící. My jsme disciplinovaní, my jsme smrtící, my jsme Draci. Bitva za chvíli začne, a my ji vyhrajeme."


(Extempore řeč generála Pottera ke své Legii Chaosu, těsně před první bitvou, 14:56 3.listopadu 1991)

Mé jednotky, nebudu vám lhát, naše dnešní situace vůbec není růžová. Dračí armáda nikdy neprohrála jedinou bitvu. A Hermiona Grangerová... má velmi dobrou pamět. Pravda je, že většina z nás pravděpodobně zemře. A přeživší budou mrtvým jejich osud závidět. Ale my tohle musíme vyhrát. Musíme vyhrát, aby, jednoho dne, naše děti mohly znovu okusit chuť čokolády. Všechno je tu v sázce. Doslova všechno. Pokud prohrajeme, celý vesmír zabliká a zhasne jako žárovka. A já si právě teď uvědomil, že většina z vás neví, co to žárovka je. No, věřte mi, je to špatné. Ale musíme-li padnout, ať padneme v boji, jako hrdinové, aby, než nás temnota obejme, jsme si mohli pomyslet alespoň jsme měli srandu. Bojíte se zemřít? Já vím, že já ano. Cítím na sobě ty studené vlny strachu, jako by mi někdo pumpoval zmrzlinu pod tričko. Ale já vím, že.. nás historie pozoruje. A pozorovala nás, zatímco jsme se převlékali do našich uniforem. Pravděpodobně si i pořizovala fotky. A historie, mé jednotky, je psaná vítězi. Pokud tohle vyhrajeme, budeme si moci napsat svou vlastní historii. Historii, ve které byly Bradavice založeny čtyřmi zběhlými domácími skřítky. Budeme moci každého přinutit, aby tu historii studoval, i když vůbec není pravdivá, a pokud neodpoví správně při našich testech... nepostoupí do dalšího ročníku. No, nemá snad cenu pro něco takového zemřít? Ne, neodpovídejte mi. Některé věci lépe nevědět. Nikdo z nás neví, proč tu jsme. Nikdo z nás neví, proč bojujeme. Prostě jsme se probudili v těchto uniformách v tomto záhadném lese, s jediným vědomím, a to, že neexistuje jiný způsob, jak získat naše jména a vzpomínky zpět, než je vítězství. Studenti v těch jiných armádách... jsou zrovna jako my. Nechtějí zemřít. Bojují, aby ochránili jeden druhého, jediné přátele, kteří jim ještě zbyli. Bojují, protože vědí, že mají rodiny, které je budou postrádat, dokonce i když si na ně teď nedokážou vzpomenout. Možná dokonce bojují, aby zachránili svět. Ale my máme k boji lepší důvod než oni. My bojujeme, protože se nám to líbí. My bojujeme, abychom pobavili tajuplné monstróznosti z říše za Časem a Prostorem. My bojujeme, protože máme rádi Chaos. Bitva brzy začne, takže mě nechte říct vám teď, protože později už tu šanci nedostanu, že mi bylo ctí být vaším velitelem, jakkoli krátce. Děkuji vám, děkuji vám všem. A pamatujte si, naším cílem není jen rozdrtit nepřítele, chceme v něm vzbudit strach.


Lesem se rozlehl ohlušující gong.

A Sluníčkový regiment se dal do pochodu.


Napětí rostlo a rostlo. Harry a dalších devatenáct vojáků čekali na návrat vzdušných bojovníků. Nemělo by to trvat dlouho, košťata byla rychlá, a vzdálenosti v lese nebyly velké -

Přiblížila se dvě košťata, rychle a ve směru od Dracova tábora, a všichni vojáci se napjali. Košťata neprováděla manévry, které byly dnešním kódem pro přátelská košťata.

"Rozprostřete se a palte!" zakřičel generál Potter, a pak svá slova sám následoval, nejvyšší rychlostí doběhl pod kryt lesa; a hned jakmile byl mezi stromy, otočil se, zvedl hůlku a pokusil se na nebi zaměřit košťata -

"Čisto!" zakřičel hlas. "Míří zpátky!"

Harry v duchu pokrčil rameny. Neexistoval způsob, jakým by Dracovi v získání této informace mohl zabránit, a všechno, co se dozvěděl bylo, že zůstávají na místě.

A Legionáři Chaosu se zvolna vynořili z lesa -

"Blíží se sem koště ze směru Grangerové!" zakřičel jiný hlas. "Myslím, že je to Zelený vůdce, udělal ten pokles a otočku!"

O chvilku později se z nebe snesl Theodore Nott a zastavil se uprostřed vojáků.

"Grangerová své síly rozdělila do dvou!" zařval Nott, vnášeje se na svém koštěti. Na uniformě měl skvrny od potu, a z hlasu mu zmizela veškerá rezervovanost. "Útočí na obě armády! Dvě košťata hlídají každý oddíl, sledovali mě na polovinu cesty sem!"

Rozdělila svou armádu, co to sakra -

Velká skupina koncetrující palbu na menší skupinu, onu skupinu mohla rychle rozprášit, aniž by sama utrpěla mnoho ztrát. Pokud dvacet vojáků čelilo deseti vojákům, dvacet uspávacích zaklínadel bude namířeno na deset vojáků, zatímco opačným směrem bude směřovat jen deset uspávacích zaklínadel, takže, pokud by každá z prvních střel netrefila cíl, menší jednotka ztratí více lidí, než kolik zvládne skolit. Porážka v detailech, to bylo vojenské označení pro to, co se stane, pokud rozdělíte své síly podobným způsobem. Co si to jen Hermiona mohla myslet...

Pak to Harrymu došlo.

Je spravedlivá.

Tohle bude sakra dlouhý rok ve třídě obrany.

"Dobrá," oslovil Harry nahlas svou armádu. "Počkámem dokud se Červené letky nenahlásí, a pak si půjdeme zastínit trochu Sluníček."


Draco poslouchal hlášení svých letců s klidnou tváří, všechen šok skrýval uvnitř. Co si to jen Grangerová mohla myslet?

Pak to Dracovi došlo.

Je to past.

Jedna z Grangerových jednotek změní směr, a obě se stočí na... koho?


Neville Longbottom pochodoval lesem směrem k blížící se sluníčkové síle, občas kvůli košťatům vzhlédl k nebi. Kolem něj pochodovali jeho druhové z jednotky, Melvin Coote a Levandule Brownová z Nebelvíru, a Allen Flint ze Zmijozelu. Allen Flint byl jejich jednotkovým navrhovatelem, i když Harry předtím Nevillovi v soukromí, řekl, že ta pozice je jeho, pokud o ni stojí.

Harry řekl Nevillovi v soukromí docela hodně věcí, začínaje s "Víš, Neville, jestli chceš být tak úžasný jako ten imaginární Neville, co žije uvnitř tvé hlavy, a nikdy se k ničemu nedostane, protože se bojíš, pak by ses měl vážně zapsat do armád profesora Quirrella."

Neville si teď byl jistý, že Chlapec-který-přežil dokáže číst myšlenky. Žádný jiným způsobem by to Harry Potter zjistit nemohl. Neville o tom s nikým nemluvil, nebo nedal žádné znamení; a ostatní lidé takový nebyli, alespoň co Neville registroval.

A Harryho slib se vyplnil, tohle bylo jiné než trénování ve třídě obrany. Neville doufal, že tréninky napraví všechno, co je s ním špatně, ale, no, nenapravily. I když ve třídě mohl vypálit pár kouzel na jiného studenta, zatímco profesor Quirrell pozoroval, aby se ujistil, že se nic nezvrtne, i když mohl uskočit a vypálit zpět, když to bylo povolené a všichni ostatní to od něj očekávali, a divně by něj zírali, pokud by to neudělal, nic z toho nebylo to samé, jako stát sám za sebe.

Ale být součástí armády...

Do Nevilla se vkrádalo cosi zvláštního, jak tak pochodoval lesem po boku svých druhů v uniformách s prsty připravenými k lusknutí.

Měl dovoleno jít, pokud by chtěl, ale on prostě měl chuť pochodovat.

Vedle něj, Melvin, Levandule a Allen očividně také měli chuť pochodovat.

A Neville začal tiše zpívat Píseň Chaosu.

Melodii by mudla mohl identifikovat jako Imperial March Johna Williamse, také známý jako "Darth Vaderova znělka"; a slova, která k ní Harry přidal, se dala lehce zapamatovat.

Doom doom doom**
Doom doom doom doom doom doom
Doom doom doom
Doom doom doom doom doom doom
DOOM doom DOOM
Doom doom doom-doom-doom doom doom
Doom doom-doom-doom doom doom
Doom doom doom, doom doom doom.

U druhého řádku se připojili i ostatní, a brzo bylo slyšet stejný jemný nápěv přicházet i z okolních částí lesa.

A Neville pochodoval vedle ostatních Legionářů Chaosu,

zvláštní pocity mu proudily srdcem,

a představy se stávaly skutečností,

jak mu z rtů zněla děsivá píseň zkázy.


Harry zíral na těla roztroušená po lese. Něco uvnitř něj cítilo trochu nevolnosti, a musel sám sobě důrazně připomínat, že jen spí. Mezi padlými byly dívky, a to to tak nějak zhoršovalo, i když si musel dát pozor, aby nic takového nezmínil před Hermionou, nebo by bystrozoři nalezli jeho zbytky nacpané do malé čajové konvičky.

Polovina Sluníček celému Chaosu příliš vzdorovat nedokázala. Devět pozemních vojáků se na ně vrhlo s neartikulovanými výkřiky, a s pozvedlými jednoduchými štíty, kulatou clonou, která jim chránila tvář a hruď. Ale nemohli jste zároveň pálit a držet štít, a Harryho vojáci jednoduše mířili na nohy. Všichni až na jediného sluníčkového vojáka padli ihned, jak se výkřiky "Somnium!" naplnil vzduch. Ta poslední z nich upustila svůj štít a zvládla dostat jednoho z Harryho vojáků, než byla zasažena druhou vlnou uspávacích kouzel (u uspávacích zaklínadel mnohonásobné zásahy nevadily). Dva sluníčkové letce bylo mnohem těžší dostat a připsali si tři Legionáře, než byli zasaženi mohutnou pozemní palbou.

Hermiona mezi padlými nebyla. Musel ji dostat Draco, a to Harryho určitým naprosto nepochopitelným způsobem rozčílilo. Nebyl si jistý, jestli se vůči Hermioně cítí ochránářsky, nebo jestli se cítí podvedeně, protože ji nemohl dostat sám, nebo možná obojí.

"Dobrá," zvedl Harry hlas. "V jednom si udělejme jasno, tohle nebyl skutečný boj. To byl jen omyl, který generálka Grangerová udělala ve své první bitvě. Skutečný boj dnes bude proti Dračí armádě, a tomuhle se vůbec nebude podobat. Bude o mnoho zábavnější. Teď na cestu."


Z nebe padalo koště - blížilo se odporně rychle, otočilo se okolo svého konce, a zabrzdilo tak prudce, že jste téměř slyšeli, jak vzduch skučí v protestu, a zastavilo se těsně vedle Draca.

Nebylo to nebezpečné chlubení. Gregory Goyle jednoduše byl takhle dobrý a neplýtval časem.

"Potter se blíží," řekl Gregory, v jeho hlase nebyla ani stopa po jeho obvyklém falešném protahování slabik. "Pořád mají všechna čtyři košťata, chceš, abych si je vzal na starost?"

"Ne," řekl Draco ostře. "Boj nad jejich armádou by jim dal příliš velkou výhodu, budou na tebe střílet ze země, a ani tobě by se nemuselo podařit vyhnout se všemu. Počkej, dokud se jednotky nesrazí."

Draco ztratil čtyři Draky výměnou za dvanáct Sluníček. Jak se ukázalo, Grangerová skutečně byla tak neuvěřitelně hloupá, i když mezi útočníky sama nebyla, takže Draco nedostal šanci se jí kvůli tomu posmívat, nebo se jí zeptat, na co to při Merlinovi myslela.

Skutečná bitva, jak všichni věděli, bude proti Harrymu Potterovi.

"Připravte se!" zařval Draco na své jednotky. "Zůstávejte poblíž svých druhů, jednejte jako jeden celek, střílejte od okamžiku, kdy se nepřítel ocitne v dohledu!"

Discplína versus Chaos.

To nebude moc těžký boj.


Adrenalin pumpoval a pumpoval do Nevillovy krve, až do okamžiku, kdy už takřka nemohl dýchat.

"Přibližujeme se," ozval se hlas generála Pottera, stěží tak slyšitelný, aby ho zachytila celá armáda. "Čas se rozptýlit."

Nevillovi druhové se od něj vzdálili. Stále se budou podporovat, ale pokud by se shlukovali u sebe, nepříteli se na vás bude mnohem lépe pálit; kouzlo vypálené na jednoho z vašich druhů by mohlo minout a místo toho zasáhnout vás. Budete mnohem obtížnějším terčem, pokud se rozprostřete a budete se pohybovat tak rychle, jak jen dokážete.

První věc, kterou generál Potter při jejich tréninkové schůzce udělal bylo, že jim řekl, aby za rychlého běhu pálili jeden na druhého, nebo oba zůstali v klidu a dali si čas na zamíření, nebo aby se jeden z nich pohyboval a druhý zůstával na místě – protikouzlo k uspávacímu zaklínadlu bylo jednoduché, i když v samotných bitvách ho nebylo povoleno používat. Generál Potter pečlivě zaznamenal všechno, co se stalo, trochu počítal a přemýšlel, a pak oznámil, že dává mnohem větší smysl zaměřit se nikoli na zpomalování, aby mohli pečlivě mířit, ale na rychlý pohyb, aby nemohli být zasaženi.

Nevillovi stále trochu vadilo, že už nepochoduje bok po boku svých druhů, ale ty děsivé bojové pokřiky, co se naučili, mu už doněly v hlavě, a to mu vynahrazovalo mnohé.

Tentokrát, Neville v duchu sám sobě přísahal, mu hlas naprosto rozhodně nevykvikne.

"Štíty vzhůru," řekl generál Potter, "nabít ke směřování odrazů."

"Contego," zamumlala armáda a kulaté clony se vytvořily před jejich horními částmi těl.

Nevillovi zkyslo v ústech. Generál Potter by jim nepřikazoval seslat štíty, pokud už by nebyli téměř v dosahu. Neville spatřil, jak se mezi hustými šiky stromů pohybují uniformované siluety Draků, a i Draci je musel být schopní vidět -

"Útok!" ozval se výkřik z dálky, hlas Draca Malfoye, a generál Potter zařval, "Nabít-"

Všechen adrenalin potující Nevillovou krví se uvolnil a jeho nohy převzaly iniciativu, rozeběhly se rychleji, než Neville kdy předtím běžel, přímo k nepříteli. Věděl, že se nemusí rozhlížet, aby věděl, že všichni jeho druhové dělají to samé.

"Krev pro boha krve!" zakřičel Neville. "Lebky na náš trůn! Ia! Shub-Niggurath! Nepřítelova brána je stranou!"

Bezzvučný náraz, jak uspávací kouzlo narazilo na Nevillův štít. Byla vypálena i další kouzla, ale nenašla cíl.

Neville spatřil krátký výraz strachu na tváři Wayna Hopkinse, který stál po boku dvou nebelvírů, které Neville nepoznával, a pak -

- Neville upustil štít a vypálil na Wayna -

- minul -

- jeho běžící nohy ho zavedly rovnou za nepřátelskou skupinku a k dalším třem Drakům, jejich hůlky na něj zamířily, jejich ústa se otevřela -

- aniž by na to myslel, Neville padl na lesní zem právě v okamžiku, kdy tři hlasy zvolaly "Somnium!"

Bolelo to, tvrdé kameny a tvrdé klacky se do Nevilla při kutálení zabodávaly. Nebylo to tak hrozné jako pád z koštětě, ale i tak na zem narazil pěkně prudce. A pak Neville, v náhlém nápadu, zůstal ležet a zavřel oči.

"Přestaňte!" zakřičel hlas. "Nepalte na nás, my jsme Draci!"

Se zábleskem vítězoslavného uspokojení si Neville uvědomil, že se mu podařilo dostat se mezi dvě skupiny Draků, zrovna ve chvíli, kdy na něj jedna vypálila. Harry o tom mluvil jako o taktice, jak nepřítele donutit bát se vystřelit, ale očividně to mohlo fungovat ještě lépe.

A nejen to, ti Draci si mysleli, že ho dostali, vzhledem k tomu, že Neville padl zrovna, když vypálili.

Neville v duchu napočítal do dvaceti, pak na škvírku otevřel oči.

Oni tři Draci byli velmi blízko, zběsile otáčeli hlavami, jak pokřiky "Somnium!" a "Lebky na náš trůn!" plnily vzduch. Všichni tři teď měli zakouzlené jednoduché štíty.

Neville měl stále hůlku v ruce, a nedalo mu příliš námahy namířit ji na boty jednoho kluka a zašeptat "Somnium."

Neville rychle zavřel oči a uvolnil ruku, když slyšel, jak chlapec padl k zemi.

"Odkud to přilétlo?" zakřičel hlas Justina Finch-Fletchleyho, a Neville uslyšel šustot listů na lesní zemi, jak se dva Draci otáčeli kolem a pátrali po nepříteli.

"Reformujte řady!" zařval Malfoyův hlas. "Všichni ke mně, nenechte se rozptýlit!"

Neville slyšel, jak dva Draci za běhu přeskočili jeho ležící tělo.

Neville otevřel oči, s trochou bolesti se zvedl na nohy, potom namířil hůlkou a řekl ono nové kouzlo, které je generál Potter všechny naučil. Nedokázali zakouzlit skutečné iluze, aby nepřítele zmátli, ale už i ve svém věku dokázali -

"Ventriliquo," zašeptal Neville, hůlku namířenou ke straně od Justina a toho druhého chlapce, a pak zakřičel, "Pro Cthulhu a slávu!"

Justin a ten druhý kluk se rázem zastavili, své štíty otočili ke směru, do kterého Neville směřoval svůj bojový pokřik, a pak se ozvalo mnohohlasné zvolání "Somnium!" a ten druhý kluk padl k zemi, ještě než Neville dokončil zaměřování.

"Ten poslední je můj!" zaječel Neville, a pak se rozeběhl rovnou k Justinovi, který k němu byl zlý, dokud ho starší mrzimorové nenapravili. Neville byl obklopen svými druhy a to znamenalo -

"Speciální útok, Chaotický skok!" zařval Neville za běhu, a cítil jak se jeho tělo nadlehčilo, a pak ještě dvakrát, jak k němu jeho druhové obrátili hůlky a tiše sesílali vznášející zaklínadlo. Neville zvedl levou ruku a luskl prsty, a pak se nohama odrazil od země tak silně, jak jen dokázal, a vznesl se do vzduchu. Na Justinově tváři se objevil čistý šok, jak Neville přelétl přes jeho štít, hůlku namířil dolů na tělo, které pod ním míjelo a zakřičel "Somnium!"

Protože k tomu měl chuť, proto.

Nevillovi se při dopadu tak docela nepodařilo správně poklást nohy, a rozryl zem, ale dvěma ze tří Legionářů Chaosu se podařilo udržet na něj hůlku namířenou, a tak nedopadl příliš tvrdě.

A Neville se s lapáním po dechu zvedl na nohy. Věděl, že by se měl dát do pohybu, všude kolem něj se ozývaly výkřiky "Somnium!"-

"Já jsem Neville, poslední z rodu Longbottomů!" zakřičel Neville k nebesům nad ním, hůlku držel namířenou přímo vzhůru, jako kdyby vzýval samotné jasně modré nebe, věděl, že po tomhle dni už nic nebude jako dřív. "Neville z Chaosu! Čelte mi, pokud se odva-"

(Když se Neville později probudil, řekli mu, že Dračí armáda to vzala jako pobídku k protiútoku.)


Dívka vedle Harryho padla k zemi, vzala na sebe střelu, která byla určená pro něj. Z dálky slyšel výsměšný smích pana Goyla, jak se přes ně jeho koště přehnalo, rozrazilo vzduch tak rychle, že by se pod jeho nárazem měl roztříštit.

"Lumos!" zakřičel jeden z kluků vedle Harryho, který nedokázal sebrat dost magické síly, aby to udělal dříve, a pan Goyle se hladce vyhnul.

Chaosu teď zbývalo posledních šest vojáků, a Dračí armádě zbývali dva. Jediným problémem tu bylo, že z těch dvou vojáků byl jeden neporazitelný, a ten druhý použil tři vojáky jen, aby se zabezpečil uvnitř svého štítu.

Kvůli panu Goylovi ztratili více vojáků, než kvůli všem ostatním Drakům dohromady. Kličkoval a uhýbal vzduchem tak rychle, že ho nikdo nedokázal trefit, a přitom dokázal sestřelovat lidi.

Harryho už napadly nejrůznější způsoby, jak pana Goyla zastavit, ale žádný z nich nebyl bezpečný, ani použití vznášejícího zaklínadla, aby ho zpomalili (byl to nepřerušený paprsek a bylo ho mnohem snadnější zamířit) by nebylo bezpečné, protože by mohl spadnout z koštěte, vrhnout mu něco do cesty by nebylo bezpečné, a pro Harryho bylo stále těžší si to připomínat, jak mu začala mrznout krev.

Je to hra. Nesnažíš se ho zabít. Nezahazuj všechny své budoucí plány kvůli jedné hře...

Harry viděl ten vzor, podle kterého pan Goyle kličkoval, viděl jak a kdy by bylo třeba střelit, aby vytvořili síť střel, které se pan Goyle nebude moci vyhnout, ale nedokázal to svým vojákům dostatečně rychle vysvětlit, nemohli dokázat své střely dostatečně dobře koordinovat, a teď už na to ani neměli dostatek lidí -

Odmítám prohrát, ne takhle, odmítám odepsat celou svou armádu kvůli jednomu vojákovi!

Koště pana Goyla se otočilo rychleji než by mělo být možné, a začalo mířit k Harrymu a jeho přeživším jednotkám, Harry cítil, jak se chlapec vedle něj napíná, připravuje se ke skoku před svého generála.

K ČERTU S TÍM.

Harry zvedl hůlku, namířil ji na pana Goyla, jeho mozek si vybavil onen vzor, jeho rty se otevřely, a jeho hlas zakřičel -

"Luminosluminosluminosluminosluminosluminosluminosluminosluminosluminosluminosluminos-"


Když Harry znovu otevřel oči, zjistil, že leží v pohodlné pozici, s rukama složenými na hrudi, držíc hůlku jako padlý hrdina.

Harry se pomalu posadil. Jeho magie byla rozbolavělá - zvláštní, ne tak docela nepříjemný pocit, dost jako pálení a letargie, která následovala po těžkém fyzickém cvičení.

"Generál je vzhůru!" zakřičel hlas, a Harry zamrkal a soustředil se tím směrem.

Čtyři z jeho vojáků drželi hůlky namířené na mihotající se duhovou hemisféru, a Harry si uvědomil, že bitva ještě neskončila. Správně... nebyl trefen uspávacím zaklínadlem, jen se vyčerpal, a tak, když se probudil, byl stále ve hře.

Harry měl podezření, že od jedné či druhé osoby dostane lekci o tom, že vyčerpal veškerou svou magii až k bezvědomí kvůli dětské hře. Ale nezranil pana Goyla, když ztratil své sebeovládání, a to tu bylo důležité.

Pak Harryho mozek narazil na další implikaci, a Harry shlédl ke svému ocelovému prstenu na malíčku levé ruky, a málem zaklel nahlas, když spatřil, že maličký diamant je pryč, a na zemi blízko místa kam padl leží marshmallow.

Udržel to přeměnění po sedmnáct dní, a teď bude muset začít znovu.

No, mohlo to být horší. Mohl by se mu to stát až o čtrnáct dní později, potom, co mu profesorka McGonagallová povolila přeměnit kámen jeho otce. Pokud šlo o vstřebání poučení tím lehčím způsobem, tohle k tomu byl velmi dobrý příklad.

Osobní poznámka: Vždy si sundat prsten před tím, než naprosto vyčerpám svou magii.

Harry se zvedl, a nešlo mu to zrovna snadno. Vyčerpání magie vaše svaly neunavilo, ale kličkování kolem stromů rozhodně ano.

Doklopýtal až k duhové hemisféře, která obsahovala Draca Malfoye, který svou hůlku držel namířenou vzhůru, aby štít udržel, a chladně se na Harryho usmíval.

"Kde máme pátého vojáka?" zeptal se Harry.

"Um..." řekl kluk, jehož jméno si teď Harry nedokázal vybavit. "Vypálil jsem na štít uspávací zaklínadlo a ono se odrazilo a trefilo Levanduli, chci říct, ten úhel tomu vůbec neodpovídal, ale stalo se to..."

Draco se uvnitř svého štítu zakřenil.

"Takže, mohl bych si tipnout?" řekl Harry, dívaje se Dracovi přímo do očí. "Ty hezké malé tříčlenné jednotky jsou formacemi, které používají profesionální kouzelnické armády? Tvořené trénovanými vojáky, kteří hladce dokážou strefit pohybující se cíle, pokud mají pevnou ruku, a kteří dokáží svou defensivní sílu zkombinovat, pokud zůstanou u sebe? Narozdíl od tvých vojáků?"

Úsměv Dracovi zmizel z tváře, ta teď byla tvrdá a pochmurná.

"Víš," řekl Harry lehce, věděl, že nikdo z ostatních nebude rozumět skutečné zprávě, která mezi nimi proběhla, "tohle jen ukazuje, že bys vždy měl zpochybňovat všechno, co tvé vzory dělají, uvažovat, proč to dělají, a jestli pro tebe ve tvých podmínkách dává smysl, abys to dělal také. Mimochodem, nezapomeň tuhle radu uplatnit ve skutečném životě. A díky za ty pomalu se pohybující shluknuté terče."

Dracovi ta lekce už očividně došla, a, jak se Harry domníval, ignoroval ji kvůli podezření, že se Harry snaží posunout jeho loajalitu pryč od čistokrevné tradice. Což se Harry samozřejmě snažil. Ale díky tomuto příkladu bude mít příští sobotu skvělou výmluvu pro tvrzení, že zpochybňování autority je pouhá praktická technika pro běžný život. Stejně tak zmíní experimenty, které udělal, nejprve s jednotlivci a pak se skupinami, aby zjistil, zda jeho představy o důležitosti rychlosti jsou pravdivé, a tím pěkně upevní své tvrzení, že Draco musí stále pátrat po tom, jak tyto metody uplatňovat v každodenní praxi.

"Ještě jste nevyhrál, generále Pottere!" odsekl Draco. "Možná nám dojde čas, a profesor Quirell to označí jako remízu."

Dobrá a znepokojující poznámka. Bitva končila v okamžiku, kdy profesor Quirrell, dle svého osobního úsudku, rozhodl, že jedna armáda vyhrála dle běžných měřítek ze skutečného života. Neexistovala žádná formální podmínka vítězství, protože, jak profesor Quirrell vysvětlil, pak by Harry vymyslel, jak toho pravidla zneužít. Harry musel uznat, že to bylo férové opatření.

A Harry profesora Quirella nemohl vinit ani za to, že neohlásil konec, protože bylo možné, že poslední zbývající voják Dračí armády dostane pět přeživších z Legie Chaosu.

"Dobrá," řekl Harry. "Ví tu někdo něco o štítovém kouzlu generála Malfoye?"

Ukázalo se, že Dracův štít je verzí standardního Protega, která měla několik nevýhod, z nichž ta největší byla, že se nemůže pohybovat spolu se svým sesilatelem.

Výhodou – z Harryho perspektivy nevýhodou – bylo, že bylo snadnější k naučení, snadnější k sesílání, a snadnější k udržení na delší dobu.

Budou muset ten štít prosekat útočnými kouzly, aby ho zrušili.

A Draco očividně měl kontrolu nad tím, jakým směrem se ta kouzla budou odrážet.

Harryho napadlo, že by mohli použít Wingardium Leviosa, aby na štít naskládali kameny, dokud ho Draco oproti tomu tlaku nebude schopný udržet... ale tak by kameny později mohly spadnout a trefit Draca, a doopravdy zranit nepřátelského generála nepatřilo k dnešní agendě.

"Takže," řekl Harry. "Existují takové věci, jako jsou štíty-prorážecí kouzla?"

Existovaly.

Harry se zeptal, zda je někdo z jeho vojáků ovládá.

Nikdo je neovládal.

Draco se za svým štítem znovu šklebil.

Harry se zeptal, zda existuje nějaký druh útočného kouzla, který se neodráží.

Blesky, jak se zdálo, byly štítem obvykle pohlceny, místo toho, aby se od něj odrazily.

...Nikdo nevěděl, jak seslat jakýkoli druh s bleskem spjatého kouzla.

Draco se ušklíbl.

Harry si povzdechl.

Ostentativně položil hůlku na zem.

A pak oznámil, tak trochu unavený hlasem, že prostě půjde a štít odstraní sám, za použití metody, která zůstane záhadná; a všichni ostatní na Draca vypálí hned, jakmile štít zmizí.

Legionáři Chaosu se zatvářili nervózně.

Draco vypadal klidně, což znamenalo kontrolovaně.

Z Harryho váčku se vynořila tenká, složená deka.

Harry se posadil vedle mihotajícího se štítu, a přetáhl si deku přes hlavu, aby nikdo neviděl, co dělá – až na Draca, samozřejmě.

Z Harryho váčku se vynořila autobaterie a set spojovacích kabelů.

...v žádném případě by neopustil mudlovský svět, aby začal novou éru magického výzkumu, aniž by s sebou vzal něco, čím by bylo možné generovat elektřinu.

Krátce nato Legionáři Chaosu uslyšeli lusknutí prstů, následované praskavým zvukem zpod deky. Štít se rozzářil jasněji, a Harryho hlas řekl, "Nerozptylujte se, prosím, oči na generála Malfoye."

Na Dracově tváři se začínalo ukazovat napětí spolu s hněvem, podrážděním a frustrací.

Harry se na něj usmál a rty naznačil, Řeknu ti to později.

A v tu chvíli z lesa přiletěla spirála zelené energie, a narazila do štítu, který vydal zvuk jako kousky skla třené proti sobě, a Draco klopýtl na nohou.

V náhlé, zběsilé panice Harry vytrhl spojovací kabely z baterie a nacpal je do váčku, potom tam nacpal samotnou baterii, a pak si strhl deku, popadl hůlku a postavil se.

Všichni jeho vojáci pořád byli na místě a zběsile se rozhlíželi.

"Contego," řekl Harry, a jeho vojáci ho následovali, ale Harry ani nevěděl, kterým směrem by štít měl upřít. "Viděl někdo odkud to přilétlo?" zavrtění hlavami. "A, generále Malfoye, nemohl byste mi říci, zda jste vy dostal generálku Grangerovou?"

"Přesně tak," řekl Draco jedovatě, "to bych nemohl."

Ale sakra.

Harryho mozek rychle začal kalkulovat. Draco za svým štítem, Draco do určitého stupně vyčerpaný, Harry rovněž vyčerpaný, Hermiona bůhvíkde mezi stromy, a Harry a čtyři zbývající Legionáři...

"Víte, generálko Grangerová," řekl Harry nahlas, "vážně jste měla počkat až potom, co jsem porazil generála Malfoye. Potom byste mohla dostat všechny přeživší."

Odněkud se ozval vysoko posazený dívčí smích.

Harry ztuhl.

To nebyla Hermiona.

A pak se ta děsuplná, podivná, veselá píseň rozezněla všude kolem nich.

"Neboj se, nebuď smutný,
zraníme tě jen, když jsi špatný..."

"Grangerová podváděla!" vyhrkl Draco uvnitř svého štítu. "Probudila své vojáky. Proč profesor Quirrell ne-"

"Nech mě hádat," řekl Harry, žaludkem už se mu začala šířit nevolnost. Opravdu nenáviděl prohry. "Byla to velmi jednoduchá bitva, správně? Popadali jako mouchy?"

"Ano," řekl Draco. "Všechny jsme je dostali na první zásah -"

Výraz zděšeného uvědomění se přenesl od Draca k Legionářům Chaosu.

"Ne," řekl Harry, "to jsme nedostali."

Zamaskovaná těla se vynořovala mezi stromy.

"Spojenci?" řekl Harry.

"Spojenci," řekl Draco.

"Dobře," ozval se hlas generálky Grangerové, z lesa vyletěla spirála zelené energie, a roztrhala Dracův štít na kousky.


Generálka Grangerová přehlížela bitevní pole s jednoznačným pocitem triumfu. Zbývalo jí devět sluníčkových vojáků, ale to pravděpodobně stačilo k zvládnutí posledního přeživšího z nepřátelských sil, obzvlášť, když Parvati, Anthony a Ernie už drželi hůlky namířené na generála Pottera, kterého přikázala zajmout živého (no, při vědomí).

Bylo to Špatné, to věděla, ale opravdu, opravdu, opravdu si to chtěla vychutnat.

"Je v tom nějaký trik, že ano?" řekl Harry, v hlase mu znělo vypětí. "Musí v tom být nějaký trik. Nemůžeš se jen tak proměnit do perfektního generála. Ne navrch všeho ostatního. Nejsi tak zmijozelská! Nepíšeš ujetou poezii! Nikdo není takhle dobrý ve všem!"

Generálka Grangerová pohlédla na své sluníčkové vojáky, a pak zpátky na Harryho. Tohle pravděpodobně na venkovních obrazovkách sledovali všichni.

A generálka Grangerová řekla, "Dokážu všechno, pokud budu dost pilně studovat."

"Ale no tak, to je prostě kra-"

"Somnium."

Harry padl k zemi uprostřed věty.

"SLUNÍČKA VYHRÁVAJÍ," ozval se mohutný hlas profesora Quirrella, zdálo se, že přichází odevšad a odnikud.

"Laskavost zvítězila!" zvolala generálka Grangerová.

"Hurá!" zakřičeli sluníčkoví vojáci. I nebelvírštví chlapci to řekli, a řekli to s pýchou.

"A jak zní poučení z dnešní bitvy?" řekla generálka Grangerová.

"Dokážeme cokoli, pokud budeme dost pilně studovat!"

A přeživší ze Sluníčkového regimentu začali pochodovat k vítěznému poli, za zpívání své pochodové písně, která zněla:

Neboj se, nebuď smutný,

zraníme tě jen, když jsi špatný,

a pošleme tě do hezkého domu,

s mřížemi a kopou přátel k tomu,

tak nezapomeň říct jim s dobrou náladou,

že jsi byl poslán Sluníčkovou Armádou!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

* Heh, nejlépe to dostat z cesty hned... Existuje série sci-fi knih od Orsona Scotta Carda, ve kterých jsou mladé geniální děti trénovány ve cvičných bitvách na pozdější skutečné. Hlavním hrdinou je chlapec s přezdívkou Ender, jeho (takřka neporazitelná) armáda nese název Dračí armáda. Harry je očividně fanoušek.

 

** Doom znamená zkáza, samozřejmě, ale když ono to v češtině prostě nemá ten správný rytmus.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Dračí armáda ma fakt dostala . Neviem či to bolo naschvál , alebo len náhoda , ale fakt , že Harry sa chcel dosadiť na pozíciu Endera Wiggina ma pobavil . 

Skvelý preklad, ako vždy Snáď len jeden detail. Namiesto "Nepřítelova brána je stranou!" by malo byť "Nepřátelská brána je dole!" Hláška je tiež odkazom na Enderovu hru od Orsona Scotta Carda a štandardný český preklad bol henten.
Á, díky, četla jsem to v originále... opraveno
Tak nic, zpátky. Říkala jsem si, jak bych mohla udělat tak očividnou chybu - a ono to bylo úmyslně. Není to citát, je to narážka. V originále je "The enemy's gate is down", v Moru "The enemy's gate is sideways". Zkontrolovat než mě obviníte z nedbalosti
Re: 30. Skupinová práce, část první Od: Neprihlásený - 13.09. 2011
Á, sorry, že hlásam bludy. To mi uniklo.

Och tak to je super.. fakt žúžo.. od začátku jsem si myslela, že Hermiona počká až jeden z nich zůstane a pak je pěkně pobije.. ale tohle je rozhodně lepší.. vyřešila to jako Neville jen ve větším měřítku.. jsem si jistá, že si někdě ty strategie načetla.. ale proč ne.. Říkala jsem si proč už dávno, v některých povídkách o "sečtělém Harrym" nevyužili mudlovské knihy o strategiích v bitvách.., no ne??

Re: 30. Skupinová práce, část první Od: Jacomo - 28.07. 2011
"Červený vůdce, na pozici," řekl Seamus Finnigan, který neměl nejmenší ponětí, co to znamená. "Červená pět, na pozici," řekl Dean Thomas, který celý život doufal, že to bude moci říct. Tak tohle mě zkolilo - ačkoliv v českém dabingu jsou tuším použitá jiná slova, ihned jsem zavětřila, jestli se nám tu nemotá temná strana Síly :-) Deane, jak já tě chápu, taky bych si něco podobného přála říct... Jinak k ostatnímu ději - bezkonkurenční Neville (tomu klukovi by měl někdo věnovat vlastní příběh), Harry a Draco si vyměnili místa (nebo mozky) a Hermiona je prostě převálcovala. Sečteno, podtrženo, bavila jsem se, i když děj zdá se zamířil od suchopárných teorií k drsné praxi v jiném oboru. Uvidíme, co přijde dál. Díky. Parádní překlad.
Re: 30. Skupinová práce, část první Od: Jacomo - 28.07. 2011
Sakra, zase mi to ten počítač provedl! Fakt nechápu, v čem je problém, komentáře vkládám pořád stejně a jen odtud mi to dělá :-(
Díky Ty hlášky jsem překládala podle českých titulků, bylo to rychlejší, a doufala jsem, že dialog je tak klasický, že bude všude stejný No, až na to někde znovu narazím, opravím to... v těhle věcech je třeba věrnosti Myslím, že oblast vědeckých teorií jsme už (nadobro?) opustili a teď přecházíme k území psychologie, intrik a politiky - černé, temné končiny... Doufám, že se pobyt bude líbit

Mé jednotky, nebudu vám lhát, naše dnešní situace vůbec není růžová. Dračí armáda nikdy neprohrála jedinou bitvu. A Hermiona Grangerová... má velmi dobrou pamět. ... A já si právě teď uvědomil, že většina z vás neví, co to žárovka je. ...mi bylo ctí být vaším velitelem, jakkoli krátce. *:DDDDDDD ...a pak si půjdeme zastínit trochu Sluníček ...a pochodovali a zpívali. Jéééé! *:D (u uspávacích zaklínadel mnohonásobné zásahy nevadily) - ufff, oddechla jsem si. Hermiona mezi padlými nebyla. - Jak se pozná, kdo zvítězil? Nemůže Hermiona poslat pěšáky na odvrácení pozornosti a sama dojít... udělat/získat... něco..? Ha, nebyla ani v druhé půli a 12 + 9 je stále zatraceně málo... Nejsi tak zmijozelská! Nepíšeš ujetou poezii! Nikdo není takhle dobrý ve všem! "Laskavost zvítězila!" zvolala generálka Grangerová.  Senza! Hermiona nezklamala!
Ráda, že se líbilo Některé hlášky jsou opravdu smrtelné (Těžko spočítat, jak dlouho jsem si s tím Harryho proslovem hrála...) V příští bitvě trochu formálních pravidel dostaneme, ale těžko říct, zda to bude k dobru...

čarodějo-rozeným – dobrý výraz! Sluníčkový regiment. – zase pochvala, že bolo v originály len Sun? A pokud neexistoval důvod, proč stát v malých upravených řadách, řekl Harry pohrdavě, v žádných malých upravených řadách stát nebudou. (ten názor sa mi fakt páči!) pokud Harry nebo jednotkový navrhovatel rozkaz nezačali "Merlin říká", v kterémžto případě měli skutečně poslechnout – pripomína mi to, ako som svojho manžela hneď na začiatku nášho manželstva naučila, že pokiaľ vetu začnem istým spojením, myslím presný opak  (ako predprípravu na to, že nevesta musí svokre pritakať, ale manželovi musí dôjsť, že to nemyslí vážne) – nespomínam si, že by sme to niekedy použili a určite už na to zabudol. Je na čase osviežiť pamäť. Zůstaňte se svými druhy, hlídejte jim záda, a důvěřujte jim, že budou dělat to samé. Pohybujte se jako jediné tělo. Poslouchejte rozkazy a nedávejte najevo strach. Zamířit, vypálit, znovu zamířit, znovu vypálit. – toto je Zmijozel? Draco sa nezdá. Skvelé, tlieskam. Pokud se chce stát prvním Malfoyem, který získá zem pod svou naprostou kontrolu, musí se naučit, jak vládnout zbylým třem čtvrtinám populace – kam sa hrabe so svojím učením Lucius. Ex tempore som si musela vyhľadať. Zaujímalo by ma, či ten prejav vymyslel autor alebo je to parafráza na nejaký iný slávny prejav v dejinách. (Když se Neville později probudil, řekli mu, že Dračí armáda to vzala jako pobídku k protiútoku.) – Neville bol fantastický! Skvele preložená básnička! Ďakujem moc za preklad a vážne neľutujem, že som si prečítanie nechala na pokojnejšie časy. A ozaj, fandila som Hermione, tí chalani potrebovali dostať priúčku.
Díky Názvy armád jsem měla v hlavě snad už při prvním čtení originálu, a nadchlo mě, že to funguje i v češtině   Úplně první věc, kterou jsem z povídky přeložila byl zdejší Harryho proslov (originální autorovo dílo, skoro na 100%)... a ta ulítlá básnička - řekla jsem si, že pokud dám ji, dám už všechno, a můžu se do toho bez obav pustit Víš, podobné pojetí Zmijozelu - svornost + organizace oproti nebelvírské individualitě a neuspořádanosti, nečtu prvně... myslím, že i v Roku je něco podobného. Ale tady tyhle kvality propaguje Draco sám, takže... Jep, bod pro něj (četla jsi poslední kapitolu originálu? Tam bych totiž Dracovi dala bodů nejméně tisíc. Chci říct, tohle...WOW )

Re: 30. Skupinová práce, část první Od: Neprihlásený - 23.07. 2011
perfektna kapitola ;) este si k tomu pustit do pozadia hviezne vojny :P 

Re: 30. Skupinová práce, část první Od: Neprihlásený - 23.07. 2011
Díky za další skvělý díl této povídky. Jinak celou dobu sem fandil Harrymu (moje oblíbená postava), ale tušil sem, že asi vyhraje Hermiona, o které se toho moc nepsalo, jako její strategie, proslovy, cvičení.

Re: 30. Skupinová práce, část první Od: denice - 23.07. 2011
Bezvadné! Miluji Hermionu a její inteligenci, vedle Nevilla je hlavní hvězdou této kapitoly. Díky.

Přečteno poprvé! myslím, že máme nového idola jehož jméno jest Less Wrong a Tersa je jeho prorok. jdu číst znova. Zvláště si vychutnám Harryho projev a budu se kochat nevillem. Joj.
Heh, přesně takhle o tom sama smýšlím, díky  Jinak Harryho projev byl úplně první částí téhle povídky, co jsem přeložila. Prostě jsem musela A pak ho xkrát opravovala, aby skutečně vynikl...

Re: 30. Skupinová práce, část první Od: larkinh - 23.07. 2011
Já to věděla už od začátku, že vítězem bude Hermiona Jenom s tím jejím heslem nemůžu tak úplně souhlasit - myslím, že jenom studování k tomu nestačí, k tomu potřebuje i další věci... Jinak nejlepší byl ale bezkonkurenčně Neville.

Áno, vedela som, že to bude Hermiona! Tí dvaja boli proste príliš jasný tip. Len otázka, neoslabuje to vlastne Voldyho ideológiu o podradnosti muklorodených? Zaujímavé bojové stratégie. Harryho mi prišla slizolinská (nedôvera, prefíkanosť, samostatnosť), naopak Dracova skoro až chrabromilská (nech ma nezaavadí - odvaha, vzájomná dôvera, nepretržite pokračovať). A je fascinujúce pozorovať, ako si obaja myslia, že Quirelmort podporuje "správnu" (Draco) a "dobrú" (Harry) stranu, aj keď podľa mňa podporuje "vlastnú" stranu a o také drobnosti ako dobro a zlo sa nestará. Inak spočiatku som mala pocit, že keďže každá armáda čaká, čo urobia ďalšie dve, tak budú len stáť a čakať. Prejavy pred bitkou boli grandiózne, Potterova ako obvykle úplne ujetá a mimo, Dracova krátka a výstižná ako včera írsky premiér na adresu Vatikánu. Stále ma udivuje, že niečo také Dumbledore dovolí. Toto by sa malo dozvedieť ministerstvo! Kam sa hrabe DA / BA z 5. Na kúsku ti tam zostal červeným anglický text. Úžasný preklad, ďakujem.
A odpoveď na predchádzajúci komentár, prečo Harry zvládne ostatných a Hermionu nie je najskôr fakt, že ju podceňuje a seba drobátko preceňuje. Minimálne ohľadne generálskych schopností. :)
S tím Quirelmortem máš pravdu.
Re: 30. Skupinová práce, část první Od: JSark - 23.07. 2011Re: 30. Skupinová práce, část první Od: larkinh - 23.07. 2011Re: 30. Skupinová práce, část první Od: Neprihlásený - 23.07. 2011
Myslím, že Quirrellmort téhle ideologii sám nevěří - je příliš inteligentní, a důkazy o opaku jsou všude. Ale k ovládání není nic praktičtějšího než ideologie. A je snažší popadnout tu, co už existuje a má mocné zastánce, než si vytvářet novou a inteligentnější. Jinak Quirrellmort svého času ovládal takřka celou kouzelnickou Anglii, zapůsobit na dvě (zmijozelské) děti pro něj nemůže být problém Já ještě chápu, že Brumbál a ministerstvo dovolí tohle (Voldy přece jen zvyšuje obranyschopnost kouzelnických dětí. Podstatně.), ale co se v Bradavicích má stát později? What the hell?! Ehm, chci říct, máme se na co těšit

Re: 30. Skupinová práce, část první Od: zelaaa001 - 23.07. 2011
po týždennej prestávke bola toto kompenzácia viac než dobrá. Bolo to geniálne! obsah i forma. Od prvej chvíle som sa nevedela odtrhnúť od čítania, od výberu mien armád a po samotný boj... koniec ma trochu rozľutostil, ja túto Hermionu moc nemusím, nefanfila som jej... správa sa menej ľudsky ako Voldy aj Harry. Ale chápem, že Harry musí vyhrať celu vojnu a toto bol iba "malý" boj. Ja nemôžem si pomôcť, ale prečo náš neskutočne chytrý Harry si vie poradiť s Dumbledorom, Ritou, prepana- dokonca i so Snapeom!!! ale Hermiona ho nejakým spôsobom vždy pred ostatnými zhodí... "dokážu všechno, dokud budu pilne šudovat"??!!... to vy mi dávalo zmysel iba ak by Harry s Dracom chodili za školu:) Neskutočne sa teším, keď jej to Harry natrie. (prosíííím Less Wrong, nech sa tak stane!) každopádne Neville bol úžasný:) básnička na konci tiež pekne prebásnená! Ďakujem a teším sa na ďalší diel.      
Re: 30. Skupinová práce, část první Od: Neprihlásený - 23.07. 2011
Díky (hlavně za ocenění toho přebásnění, protože to jsem natáhla až hanba. Prostě ne můj obor ) Nemyslím si, že by svému prohlášení věřila ani Hermiona sama, jen úmyslně vybírala to, co Harryho nejvíc popudí I Brumbál s Harrym mává docela jak chce, o "profesoru Quirrellovi" ani nemluvě. Náš malý génius, zdaleka není bez konkurence... Ale kapitola, kde to Harry Hermioně pořádně natře? Samozřejmě, všechno bude, všechno bude 

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce