Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
Později:
Harry přecházel sem a tam po své generálské kanceláři, po které se přecházelo skutečně skvěle, i když už ho pro ni žádné jiné využití nenapadalo.
Jak?
Jak?
Hermiona tu bitvu neměla vyhrát! Ne na svůj první pokus, od přírody vůbec neměla násilnickou povahu; aby se z ní automaticky vyklubala skvělá vojenská velitelka, to už bylo příliš i na ni.
Četla o té taktice v nějaké knize o vojenské historii? Ale tady nešlo jen o jednu taktiku, její síly byly umístěny přesně tak, aby zabránily jakémukoli možnému ústupu, její jednotky byly koordinovány lépe než ty jeho, nebo Dracovy...
Porušil profesor Quirrell svůj slib, že jí nepomůže? Dal jí deník generála Tactica, nebo něco takového?
Harry cítil, že mu to něco uchází, něco velmi důležitého, a jeho mozek stále běhal v kruzích a nemohl na to přijít.
Konečně si Harry povzdechl. S tímhle se nikam nedostane, a před další bitvou se od Hermiony nebo někoho jiného bude muset naučit to štít-provrtávající kouzlo – profesor Quirrell Harrymu vysvětlil, pobaveným hlasem, který v sobě ale nesl ostrý podtón varování, že "žádné magické věci, kromě těch, které jsem vám dal já" zahrnovaly i mudlovskou technologii, bez ohledu na to, nakolik to nebyla magie. Harry také potřeboval vymyslet, jak příště skolit pana Goyla...
Když jste byli generálem, bitvy se počítali za hodně Quirrell bodů, a Harry se musel dát dohromady, pokud chtěl vyhrát profesorovo vánoční přání.
V své soukromé místnosti ve Zmijozelu, Draco Malfoy zíral do prázdna, jako by zeď před ním byla tím nejzajímavějším povrchem na světě.
Jak?
Jak?
V retrospektivě to byl docela očividný nápad, jak už tak mazané intriky šly. Ale Grangerová neměla být mazaná! Byla příliš mrzimorská, než aby použila i jednoduchou údernou kledbu! Poradil jí snad profesor Quirrell navzdory svému slibu, nebo...
A pak Draco konečně udělal to, co měl udělat už mnohem dříve.
Co měl udělat hned po tom svém prvním setkání s Grangerovou.
Co mu Harry Potter řekl, aby dělal, trénoval ho, aby dělal, ale Harry ho také varoval, že bude chvíli trvat, než si jeho mozek uvědomí, že ty metody platí pro skutečný život, a tomu Draco až do dneška neporozumněl. Mohl se vyhnout každičkému ze svých omylů, kdyby prostě užil ty věci, o kterých mu Harry už řekl -
Draco řekl nahlas, "Všiml jsem si, že jsem zmatený."
Tvoje síla jakožto racionalisty spočívá ve tvé schopnosti být více zmaten fikcí než skutečností...
Draco byl zmatený.
Tudíž něco, čemu věřil, nebylo pravdivé.
Grangerová by to všechno neměla dokázat.
Tudíž to pravděpodobně nedokázala.
Slibuji, že generálce Grangerové nepomohu žádným způsobem, o kterém nevíte.
Se zděšeným uvědoměním Draco odhodil papíry stranou, a začal se prohrabávat nepořádkem na stole, dokud to nenašel.
A tady to bylo.
Rovnou v seznamu lidí a vybavení připsaných ke každé ze tří armád.
K čertu s profesorem Quirrellem!
Draco to četl, a stejně to neviděl -
Odpolední slunce svítilo do kanceláře Sluníčkového regimentu, osvětlovalo generálku Grangerovou sedící ve své židli, jako by zářila zlatou aurou.
"Jak dlouho si myslíš, že bude trvat, než to Malfoyovi dojde?" řekla generálka Grangerová.
"Dlouho ne," řekl plukovník Blaise Zabini. "Pokud mu to už nedošlo. Jak dlouho bude trvat Potterovi, než mu to dojde?"
"Věčnost," řekla generálka Grangerová, "pokud mu to Malfoy neřekne, nebo si to neuvědomí jeden z jeho vlastních vojáků. Harry Potter takhle prostě neuvažuje."
"Vážně?" vzhlédl kapitán Ernie MacMillan od jednoho z rohových stolků, kde byl právě drcen v šachách kapitánem Weasleym. (Hned potom, co Malfoy odešel, samozřejmě všechny ostatní židle donesli zpátky.) "Chci říct, mně to připadá docela očividné. Kdo by se snažil přijít se všemi nápady sám?"
"Harry," řekla Hermiona přesně ve chvíli, kdy Zabini řekl "Malfoy."
"Malfoy si myslí, že je o dost lepší, než všichni ostatní," řekl Zabini.
"A Harry... Harry tak o ostatních lidech prostě nepřemýšlí," řekla Hermiona.
Po pravdě to bylo tak trochu smutné. Harry vyrůstal velmi, velmi osamoceně. Ne snad, že by si doslova myslel, že jen géniové mají právo existovat. Prostě ho jen nenapadlo, že by v Hermionině armádě mohl mít kromě ní někdo nějaké dobré nápady.
"Na každý pád," řekla Hermiona. "Kapitáni Goldstein a Weasley, vy jste pověřeni vymýšlením strategických nápadů pro příští bitvu. Kapitáni Macmillan a Susan – promiňte, chtěla jsem říct, kapitáni Macmillan a Bonesová – snažte se vymyslet nějakou taktiku, kterou bychom mohli využít, a nějaký trénink, který by stál za zkoušku. Ach, a gratuluji k vaší pochodové písni, kapitáne Goldsteine, myslím, že pro esprit de corps udělal mnohé."
"Co budeš dělat ty?" řekla Susan. "A plukovník Zabini?"
Hermiona se zvedla ze židle a protáhla se. "Já se pokusím zjistit, co si myslí Harry Potter, a plukovník Zabini se pokusí vymyslet, co by Draco Malfoy mohl udělat, a oba dva se k vám vrátíme až na něco přijdeme. Já se při přemýšlení půjdu projít. Zabini, chceš se ke mně připojit?"
"Ano, generále," řekl Zabini toporně.
Nebylo to myšleno jako rozkaz. Hermiona si sama pro sebe trochu povzdechla. Tohle si vyžádá trochu přivykání, a přestože Zabiniho první nápad rozhodně fungoval, nebyla si tak docela jistá, že citát profesora Quirrella, mix pozitivních a negativních pobídek, konec citátu, bude stačit, aby toho zmijozela udržel na její straně až do prosince, kdy budou poprvé povoleni zrádci...
Také neměla nejmenší ponětí, co udělá s profesorovým vánočním přáním. Možná se prostě zeptá Mandy, jestli něco nechce, až ten čas nadejde.