Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
"Ale pane řediteli," namítl Harry, trochu z jeho zoufalství mu proniklo do hlasu, "nechat všechno mé jmění v jednom nediverzifikovaném trezoru plném zlatých mincí – to je šílené, pane řediteli! To je jako, já nevím, dělat experimenty s přeměňováním bez konzultování uznané autority! Tohle se s penězi prostě nedělá!"
Z vrásčité tváře starého kouzelníka – zpoza svátečního klobouku, který připomínal katastrofickou automobilovou srážku mezi auty z červené a zelené látky – na Harryho vykukoval vážný, smutný pohled.
"Je mi líto, Harry," řekl Brumbál, "a omlouvám se, ale dovolit ti teď kontrolovat své finance, by ti povolilo příliš velkou nezávislost jednání."
Harrymu se otevřela ústa a nevyšel z nich žádný zvuk. Byl doslova oněmělý.
"Dovolím ti vybrat pět galeonů na vánoční dárky," řekl Brumbál, "což je více, než by chlapec tvého věku měl utrácet, ale nemyslím si, že by to představovalo hrozbu -"
"Nemůžu uvěřit, že jste právě řekl něco takového!" ta slova Harrymu vybuchla z úst. "Vy se přiznáváte, že jste tak manipulativní?"
"Manipulativní?" řekl starý kouzelník s lehkým úsměvem. "Ne, manipulativní by bylo, kdybych to nepřiznal, nebo kdybych kromě toho očividného měl i nějaký postranní motiv. Tohle je naprosto přímé, Harry. K hrání téhle hry nejsi připraven, a bylo by pošetilé pustit tě k tisícům galeonů, se kterými bys hrací plochu mohl rozházet."
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
S blížícími se Vánocemi se ruch a shon na Příčné ulici zestonásobil. Všechny obchody se oblékly do zářivých ozdob, které svítily a jiskřily se, jako by se duch svátků měl co nevidět vymknout kontrole, a celé okolí proměnit do jednoho veselého svátečního kráteru. Ulice byly tak přecpané kouzelníky a čarodějnicemi ve svátečním a řvavém oblečení, že vaše oči byly pod téměř tak silným útokem jako vaše uši; a z udivující rozmanitosti nakupujících bylo jasné, že Příčná ulice je považována za mezinárodní atrakci. Byly tu čarodějnice omotané do obrovských pruhů látky, jako ručníkové mumie, a kouzelníci ve vysokých formálních kloboucích a koupacích pláštích, a malé děti, sotva odrostlé batolecímu věku, které byly ozdobeny světly a zářily skoro tak jasně, jako obchody samotné; když je rodiče ruku v ruce prováděli skrze tu říši divů, a nechali je vřískat, jak se jim zalíbilo. Byla to doba stvořená ke štěstí.
A uprostřed všeho toho světla a veselí kapka nejtemnější noci; chladná, temná atmosféra, která si pro sebe dokázala uvolnit pár drahocenných kroků osobního prostoru, dokonce i uprostřed všeho toho shonu.
"Ne," řekl profesor Quirrell s výrazem zachmuřeného odporu, jako by právě kousl do jídla, které nejen, že chutnalo příšerně, ale ještě ke všemu ho ze společenských důvodů nemohl vyplivnout. Byl to přesně ten zachmuřený výraz, který by normální člověk mohl udělat potom, co kousl do masového šátečku, a zjistil, že byl plesnivý a vyrobený z koťat.
"Ale no tak," řekl Harry. "Musíte mít nějaké nápady."
"Pane Pottere," řekl profesor Quirrell, rty stažené do úzké čáry, "Souhlasil jsem s tím, že na této expedici budu vaším dospělým poručníkem. Nesouhlasil jsem s tím, že vám budu pomáhat ve výběru dárků. Já Vánoce neslavím, pane Pottere."
"A co takhle Newtonovice?" zeptal se Harry živě. "Izák Newton se skutečně narodil 25. prosince, na rozdíl od jiných historických postav, co bych mohl jmenovat."
To na profesora Quirrella dojem neudělalo.
"Poslyšte," řekl Harry, "je mi to líto, ale musím Fredovi a Georgovi dát něco speciálního a nemám nejmenší představu co."
Profesor Quirrell si zamyšleně zabroukal. "Mohl byste se zeptat, kterého člena rodiny mají v nejmenší oblibě, a pak najmout assasina. Znám někoho z jisté vlády v exilu, kdo je poměrně schopný, a na větší množství Weasleyů by vám mohl poskytnout slevu."
"O těchto Vánocích," řekl Harry, o tónem hlubším hlasem, "dejte svým přátelům dar... smrti."
To profesora Quirrella rozveselilo. Úsměv se mu odrazil i v očích.
"No," řekl Harry, "alespoň jste nenavrhl, abych jim pořídil krysu -" Harryho pusa sklapla, těch slov litoval téměř hned, jak je vypustil.
"Co prosím?" řekl profesor Quirrell.
"Nic," řekl Harry okamžitě, "dlouhá, hloupá historka." A říct ji mu připadalo tak nějak špatné. Možná, protože se bál, že by se profesor Quirrell smál, i kdyby Bill Weasley nebyl vyléčen, a všechno zase nebylo v pořádku...
A kde to profesor Quirrell byl, že tu historku nikdy neslyšel? Harry dostal dojem, že o tom v kouzelnické Anglii slyšeli všichni.
"Podívejte," řekl Harry, "snažím se posílit jejich loajalitu ke mně, chápete? Udělat si z Weasleyových dvojčat své poskoky? Jako v tom starém přísloví: Přítel není někdo, koho můžete jednou využít a pak se ho zbavit, je to někdo, koho můžete využívat znovu a znovu. Fred s Georgem jsou jedni z nejužitečnějších přátel, které v Bradavicích mám, profesore Quirrelle, a mám v úmyslu jich využívat znovu a znovu. Takže kdybyste mi tu pomohl být zmijozelem, a navrhl něco, za co by mohli být velmi vděční..." Harryho hlas se vyzývavě vytratil.
Tyhle věci prostě musíte položit tím správným způsobem.
Ušli slušný kus cesty, než profesor Quirrell znovu promluvil, z hlasu mu prakticky odkapával odpor. "Weasleyova dvojčata používají hůlky z druhé ruky, pane Pottere. Vaši štědrost by jim připomínalo každé kouzlo, které sešlou."
Harry rukama zatleskal v bezděčném vzrušení. Bude stačit ty peníze jednoduše vložit na Ollivanderovo konto, a panu Ollivanderovi říct, aby je nikdy nevracel – ne, ještě lépe, aby je poslal Luciusovi Malfoyovi, pokud by se u něj dvojčata neukázala před začátkem dalšího školního roku. "To je geniální, pane profesore!"
Profesor Quirrell nevypadal, že by ten kompliment ocenil. "Předpokládám, že Vánoce v tomto duchu mohu tolerovat, pane Pottere, i když jen stěží." Pak se lehce usmál. "Samozřejmě, to vás bude stát čtrnáct galeonů, a vy jich máte jen pět."
"Pět galeonů," řekl Harry s pobouřeným odfrknutím. "S kým si to ředitel vůbec myslí, že jedná?"
"Myslím," řekl profesor Quirrell, "že ho jednoduše nenapadlo bát se následků, pokud byste svou vynalézavost obrátil k úkolu obstarání financí. I když od vás bylo moudré prohrát, než abyste z toho dělal otevřenou hrozbu. Jen tak ze zvědavosti, pane Pottere, co byste byl udělal, kdybych se znuděně neotočil, zatímco jste vy, v záchvatu dětinského rozmaru, odpočítával pět galeonů ve scvrčcích?"
"No, nejjednodušší by bylo si ty peníze půjčit od Draca Malfoye," řekl Harry.
Profesor Quirrell se krátce zasmál. "Vážně, pane Pottere."
Pochopeno a zapamatováno. "Pravděpodobně bych udělal pár výstupů jakožto celebrita. Neuchýlil bych se k žádnému rozvracení ekonomiky, jen kvůli penězům na utrácení." Harry to zkontroloval, a ukázalo se, že bude mít dovoleno nechat si obraceč času, až pojede na prázdniny domů, aby jeho spánkový cyklus nezačal rotovat. Ale bylo také možné, že někdo dával pozor na kouzelnické denní obchody. Ten trik se stříbrem a zlatem by se udál na mudlovském konci, a začal by plodit peníze, a skřeti by po prvním cyklu mohli pojmout podezření. A začít skutečnou banku by vyžadovalo hodně práce... Harry ještě tak docela nevymyslel žádný způsob získávání peněz, který by byl rychlý a jistý a bezpečný, takže byl velmi potěšen, když se ukázalo, že profesora Quirrella bude tak snadné ošálit.
"Doufám, že vám těch pět galeonů vystačí na dlouho, když jste je spočítal tak pečlivě," řekl profesor Quirrell. "Pochybuji, že mi ředitel opět svěří váš klíč od trezoru s takovou ochotou, až zjistí, že jsem byl obelstěn."
"Jsem si jistý, že jste dělal, co jste mohl," řekl Harry s hlubokou vděčností.
"Potřebujete nějakou pomoc s nalezením bezpečného místa, kam uložit všechny ty scvrčky, pane Pottere?"
"No, tak trochu," řekl Harry. "Víte o nějakých dobrých investičních příležitostech, profesore Quirrelle?"
A kráčeli dál, ve své nepatrné sféře ticha a izolace, skrze jasné a hemžící se davy; a pokud jste se dívali skutečně pozorně, viděli jste, že větve stromků klesají, květiny vadnou, a tón veselých zvonků dětských hraček klesá do nižší a mnohem zlověstnější tóniny.
Harry si toho všiml, ale nic neřekl, jen se pro sebe lehce usmál.
Každý měl svůj způsob, jak slavit svátky, a Grinch byl součástí Vánoc zrovna tak jako Santa.