Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Memory Lapses

3. časť (záver)

Memory Lapses
Vložené: Jimmi - 16.06. 2012 Téma: Memory Lapses
Florence nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Preklad: florence

Beta-read: Lucky

Art credit: Clarice Rose

 Prístupnosť: T

Pairing: Dramione

 Žáner: Romance/Humor

_______________________________________________________________

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní luckei, ktorá napísala túto fanfiction.

______________________________________________________________

 

VÝPADEK PAMĚTI

Třetí část

Tu noc ležel Draco v posteli neschopný usnout a v hlavě si přehrával všechny události večera. Přes zmatek a bolest se jeho emoce přeformovali do zklamání a nakonec i do vzteku. Nebyla to jeho vina, že si nepamatoval nějaký večer před pěti lety. Jak to od něj mohla čekat? Byl opilý, sama to řekla.

Jediná věc, na kterou si vzpomínal, byla, že v době po válce, utápěl svou nespokojenost v alkoholu. Nic ve válce neudělal, nic dobrého, nic špatného. Po celou dobu byl zmatený, doufal, že jeho rodina bude osvobozena z vlády teroru. Ale neudělal nic pro to, aby se to stalo realitou. A když se dozvěděl, co Potter, Weasley a Grangerová udělali, část z něj si tajně přála, aby se k nim byl býval přidal. Zvažoval to tehdy, když byli uvězněni u něho doma, ale pomyslel si, že by ho rozhodně nepřijali. Ne potom, co sledoval, jak jeho teta mučí Hermionu.

Otřásl se, přál si, aby mohl tuhle konkrétní vzpomínku zapomenout… a pamatovat si jinou z doby před pěti lety.

Zpříma se posadil na posteli, jeho mysl se rozběhla jako o závod. Vynadal sám sobě, že ho ještě nenapadlo použít myslánku, aby si vzpomněl na tu noc, na které Hermioně tolik záleželo. Draco rychle vstal z postele, hodil na sebe župan a vydal se do otcovy pracovny. Myslánka se nacházela v místnosti, která nebyla moc dobře zabezpečená. Ještě mu nebylo ani třináct a už tam chodíval upíjet Luciusovu ohnivou whisky.

Opatrně vyndal mísu, položil jí na velký mahagonový stůl a sám se posadil do křesla za stolem. Draco si vytáhl pět let starou vzpomínku z hlavy a vložil jí do mísy. Poté se s hlubokým nádechem ponořil do myslánky a přistál přímo v hale jejich rozlehlého domu.

Podíval se kolem a uviděl své mladší já stát mezi rodiči a zdravit hosty. Uvědomil si, že to asi není to, na co se Hermiona ptala. Byl ještě moc střízlivý a tak popohnal svojí vzpomínku dopředu. Zastavil se, když jí uviděl přicházet ruku v ruce s Weasleym. Ten obraz v něm i teď vyvolal žárlivost a sám sobě si musel připomenout, že už s tím idiotem víc není.

Díval se na proslov mezi večeří a tancem a byl překvapen, když viděl, že ho Hermioniny oči od obdivné řeči k jeho otci po celý večer pozorují. Sledoval, jak pozoruje vzpomínkového Draca, který v rohu místnosti pil. Potom zůstal stát sám u sebe a díval se, jak do sebe lije jednu skleničku za druhou. Naneštěstí se kvalita vzpomínky s množstvím vypitého pití snižovala, ale Draco byl ještě stále schopný rozeznat, co se děje.

Pak následoval sám sebe na balkon, kde netrpělivě pozoroval sám sebe se sklenicí v ruce. Při Merlinovi, Hermiona měla pravdu, rozhodně do sebe při těchto příležitostech lil víc alkoholu, než bylo zdrávo. Začínal se nudit, chtěl to vzdát, když si všiml, jak se dveře od balkonů otevírají a vychází z nich Hermiona. Bylo jasné, že si myslánkového Draca nevšimla, měla zavřené oči, ničemu nevěnovala pozornost, jen dýchala.

Draco udiveně pozoroval, jak s ní druhý Draco vede přijatelnou konverzaci a byl ohromen, když se slyšel, jak jí říká, že je nádherná.

I když ho samozřejmě napadla stejná myšlenka jako myslánkového Draca. Nikdy by si nedokázal představit, jak mu rozum dovolí něco takového říct. Samozřejmě, že musel být úplně opilý, když jí to říkal. Hermiona neudělala žádné velké odhalení, když jenom poukázala na něco tak zjevného. Rozešli se a ona zamířila ke dveřím.

Draco s úžasem sledoval, co se stalo potom. Viděl to jako ve zpomaleném filmu. Druhý Draco oslovil Hermionu, ona se zastavila a otočila se k němu. Její široce rozevřené oči byly nervózní, když ho pozorovala. Draco cítil obavy a zároveň doufal, že dojde k naplnění jeho touhy. Myslánkový Draco pomalu přešel k ní a Dracovy nervy vybuchly, když viděl s jakou intenzitou ho Hermiona sleduje. Přesunul se tak, že stál na místě myslánkového Draca, takže si mohl dobře představit, že se Hermiona dívá na něj. Vypadala nádherně neodolatelná, její plné rty a její zmatené oči, cítil něco smyslného mezi nimi proudit. Když se podíval do jejích očí, začal v něm silně pulzovat známý ostrý pocit. Když se její oči přivřely, myslánkový Draco ustoupil zpátky. A tehdy nebo v té chvíli Draco uviděl, jak k němu vykročila, a uvědomil si, že chtěla, aby jí políbil.

ooOoo

Když si to uvědomil, bylo mu jako by dostal potloukem do břicha. Myslánkový Draco byl moc opilý, než aby si uvědomil, jak na něj reagovala, ale součastný Draco to věděl, četl v ní jako v otevřené knize. Chtěl řvát sám na sebe, že byl tak slepý a promarnil příležitost, která se mu před lety nabídla. Jenže nic z toho, co se stalo na balkoně, si Draco nepamatoval.

Hodinu proseděl na posteli v naprostém šoku. Po té noci, se potkal s Hermionou na řadě ministerských večírků. Vždycky byla s Weasleym nebo občas s Potterem. Nikdy k ní nešel, a ani o tom neuvažoval, i když si vždy myslel, že je atraktivní. Byla nádherná, jak jí v minulosti řekl, ale to, že ho přitahovala, nezáviselo jenom na jejím vzhledu, její krása se projevovala mnoha různými způsoby.

Ve čtvrtém ročníku, na Vánočním bále, ho poprvé napadlo, že je také dívka, ne jenom mudlovská šmejdka. Ne, od toho večera pro něj byla vždy i žena. Byla nádherná nejen svým vzhledem, ale i způsobem jak jí úsměv rozzářil tvář, v ten okamžiku pro Draco znamenalo žít, být radostný.

Přitahovala ho i tím, že dokázala jít proti mínění druhých a nebála se za své názory bojovat, Tak to bylo s pomocí pro domácí skřítky. Posmívali se jí i její přátelé, ale ona si ani z toho nic nedělala.

Její odvaha a síla na něj působila víc a víc, hlavně proto, že on sám toho nebyl schopný. V šestém ročníku se cítil izolovaný a uvíznul v beznadějné situaci. Rok potom strávil pod útlakem Pána zla, ale byl moc vystrašený na to, aby se vzepřel nebo proti tomu něco udělal. Když viděl Hermionu, s Harrym a Ronem u sebe v domě, cítil se tak malý a bezvýznamný. Oni něco dělali, bojovali proti monstru, kterému sloužila celá Dracova rodina. I když většina už ne tak ochotně, jako kdysi.

Byla svým způsobem krásná, i když jí její teta mučila. Pamatoval si, v pátém ročníku její výkřik bolesti když, jak zjistil později, lhala Umbridgeové o nějaké zbrani. Později také zjistil, že lhala i jeho tetičce o meči, přímo když ji mučila. Nemohl jinak, než obdivovat její statečnost a i její nečekané zmijozelské vlastnosti.

Po válce, zvládla všechnu tu slávu kolem sebe vyspěle a s elegancí, a vždy když jí v těch letech viděl, byla ztělesněním všeho dobrého. Byla milá dokonce i k němu.

Přesto svůj zájem o ní pohřbil hluboko, protože za normálních (tedy střízlivých) podmínek by ho prostě nemohl přiznat. Když se ho na tu noc zeptala, co chtěla slyšet? Potvrzení, že si skutečně pamatuje, co se stalo? Nebo spíše, toho, co se mezi nimi skoro stalo?

Byl opilý a ona čekala, že si to bude pamatovat? To ale nemohlo být všechno, protože se nakonec uvolnila. Proč ho přesto nechtěla znovu vidět?

Podíval se na hodiny, které viseli nad krbem v pokoji. Půl třetí ráno. Bude vzhůru? Pochyboval o tom, ale bylo mu to jedno. Pro něj to byl příjemný večer a nechystal se to jen tak zabalit bez pořádného boje. Měl až příliš zkušeností s vyrovnáváním se a potlačováním svých myšlenek do pozadí, takže vážně její rozhodnutí nemohl přijmout.

ooOoo

Když stál před jejími dveřmi, byl ještě víc nervózní než ten den dřív. Neměl vůbec tušení, co řekne. Všechno, co věděl, bylo to, že ji musí přesvědčit, aby si s ním znovu vyšla.

Trvalo mu pár minut, než ovládl svoje nervy. Přemýšlel při tom o jejích sousedech. Zaklepal a hned si uvědomil, že to bylo moc potichu. Zkusil to znovu a pak si všiml malého tlačítka na levé straně dveří. Zvědavě ho zmáčkl a uslyšel slabý zvuk zvonku někde uvnitř bytu. Pomyslel si, že je to moc tiché a tak se vrátil raději ke klepání.

Po pár minutách uslyšel tlumený hlas. „Kdo to je?“

Jeho srdce nahlas bušilo a vnitřnosti se mu zkroutili v bolestivém očekávání. „To jsem já,“ řekl a následně si připadal hloupě. Sotva ho podle té věty pozná, asi si bude myslet, že je to Weasley nebo Potter. „Draco,“ dodal ještě rychle.

Čekal. Na chvíli ani nechtěl, aby mu odpověděla, ale potom se konečně dveře otevřely a vykoukla z nich Hermiona, dívala se na něj unavenýma očima.

„Co je to s tebou?“ zeptala se, zatímco si mnula oči. Ukázala mu dovnitř. „Ukazují snad tvoje kouzelnické hodiny jiný čas než tři hodiny ráno?“

Draco za sebou zavřel dveře a zůstal u nich stát. Hermiona došla ospale ke gauči a sedla si na něj. Popadla polštář a obejmula ho.

„No, Draco, co se děje?“ zeptala se ho zívajíc.

„Chtěl jsem s tebou mluvit,“ zamumlal, srdce mu spadlo až do kalhot, krk měl suchý a hlavu úplně vymetenou.

„O čem si se mnou chtěl mluvit?“ promluvila nakonec.

Zhluboka se nadchl a připomněl si pocity ze vzpomínky. „Vzpomněl jsem si, co se tu noc stalo.“

„Jakou n – aha.“

Podíval se na ní. Kousala se do rtu a dost se mračila. „Vzpomněl sis? Jak?“

„Použil jsem myslánku.“

„Oh.“

„Proč ses na ní dneska ptala?“

Hermiona uhnula pohledem a zadívala se na opěrku pohovky. „Neměla jsem nejmenší ponětí o tom, co si ten večer cítil, ale já si své pocity pamatuji, jako by to bylo teprve včera. Hluboce se to do mě vrylo. Doufala jsem, že to na tebe mělo stejný účinek anebo alespoň dostatečně silný na to, aby sis to pamatoval, přestože si byl opilý.“

„A co to má společného s tím, že už se mnou znovu nechceš jít ven? Jsem z toho zmatený. Dobře jsme se bavili, já… mám tě rád,“ řekl a těžce polkl, když se setkal s jejíma očima.

 „Je to… komplikované. Jak jsem řekla, ta noc mě hodně ovlivnila, ani ti nemůžu říct, jak dalekosáhlé následky na mě zanechala. Nikdy jsem nic takového necítila a to jsem se svým přítelem byla skoro dva roky!“ Hermiona vstala, ohodila polštář a začala po místnosti přecházet. „Snažila jsem se popřít, co se stalo. Jenže to pro mě bylo něco tak významného, že jsem to prostě nemohla udělat. Zůstávala jsem s Ronem a snažila se přijít na to, proč po všech těch společných letech jsme nikdy nic stejného nezažili. Nebyla jsem si přesně jistá, co jsem k tobě cítila, nebo jestli to ještě pořád ještě cítím. Ani jestli mi to stojí za to, abych se rozešla s Ronem. Od tebe jsem nedostala žádný signál, dokonce ses na mě ani nepodíval. A protože sis to nepamatoval, nemělo to na tebe stejný účinek.“

„Nevidím důvod, proč… si mi nemohla pomoct vzpomenout,“ řekl.

„Taky si se mnou vůbec nic nemusel chtít mít! Mohlo za tebe mluvit víno. Dokonce, i kdyby sis doopravdy myslel, že jsem byla… hezká, nemyslela jsem si, že mě máš rád. Nebyla jsem připravená na bolest, z toho, že bys mě odkopl potom, co bych tě začala nudit. Znám se. Zamilovala bych se do tebe.“

Draco zvedl obočí. „Ty myslíš, že by se to mohlo stát?“

„Upřímně řečeno, ano,“ zastavila se a podívala se na něho. „Jak jsem řekla, neměla jsem žádnou možnost, jak bych zjistila, jestli ta noc znamenala něco pro tebe. V průběhu času, mé city k tobě vybledly, ale…“ její hlas se vytratil.

 „Co?“

„Oh, to je tak vyčerpávající! Když jsem tě vyzvedla z vězení, všechno se to vrátilo, každý kousek citu. Chtělo se mi tak hrozně plakat,“ smutně zavrtěla hlavou. „A ty si to ani doopravdy nepamatuješ. Pozorovat tu scénu je jedna věc, ale je něco jiného, je tam tu noc skutečně být.“

U dveří si znejistělý Draco u dveří pohrával s hůlkou. „Já… bych si přál, abych ti mohl říct, co přesně jsem tu noc cítil, ale máš pravdu: Pohledem nepoznám city. Ale na druhou stranu, já vím přesně, jak jsem se tu noc cítil, protože ve vzpomínce jsem to prožíval.“

 „Co tím myslíš?“

„Když jsem se v té vzpomínce přiblížil k tobě, jsem to udělal znovu taky. Zaujal jsem své místo před tebou a představil jsem si, že se díváš přímo na mě.“

„Pořád to nic nemění. Tu noc si nepamatuješ.“

„Myslíš si, že jsem v tu noc udělal chybu?“ zeptal se a přistoupil k ní. „Že jsem si ty pocity vymyslel jenom proto, že jsem byl opilý?“

Podívala se na něj, jako by jí právě tohle napadlo, zpátky a nebrala jí v úvahu. „Ty si mi nikdy, před tím nebo potom, nevěnoval jakoukoli pozornost. Takže, co jiného bych si měla myslet?“ řekla. Na to neměl žádnou odpověď.

„Jak jsem řekla,“ pokračovala, „ na chvíli jsem do tebe byla zamilovaná. Ale věděla jsem, že by to bylo marné.“

„Obzvlášť, když jsi se mnou potom už nepromluvila,“ řekl rychle.

„Jasně. To by teda šlo dobře,“ pronesla kousavě, „obzvlášť, když ty sis nic nepamatoval.“

„Ano nepamatoval, ale to nic neznamená. To je to, co se celou dobu snažím říct. Jen proto, že si nepamatuji tu noc, neznamená, že si nemyslím, že si krásná. Neřekl jsem to jenom proto, že jsem byl opilý. No, tedy vlastně řekl, ale jenom proto, že jako střízlivý bych na to nesebral odvahu. Když jsem stál v myslánce před tebou, věděl jsem přesně, co jsem cítil, protože jsem to cítil i dnes stejně jako před pěti lety, věděl jsem to, protože ty jsi stále ty. Jsi nádherná, a to už je na mě dost děsivé, ale ty si taky zastrašující svou chytrostí a dobrotou ….“

Políbila ho.

V jednu chvíli na ní mluvil a v druhou přešla místnost, vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho. Vůbec to nebyl typický první polibek, ani pro jednoho. Ona byla zoufalá, z toho co ještě nevěděl, horečně hltala jeho rty a mlčky prosila o víc. Byl tak ohromen, že ze začátku jen hloupě stál, až ho něco vzadu jeho mozku nakoplo a řeklo mu, aby jí políbil zpátky, a to hned!

A on to udělal. Obtočil své ruce kolem jejího pasu a přitáhl si jí blíž. Merline! Dokud ho nepolíbila, nebyl skutečně naživu… ten polibek. Bylo to tak elektrizující. Vášeň, touha a horkost se roztáhly po celém jeho těle, až ke konečkům vlasů.

Po pár sekundách ho Hermiona energicky odstrčila ke dveřím tak prudce, až jeho hlava o ně bolestivě zaduněla. Stále se svými rty na jeho otočila hlavu tak, aby mu dala trochu prostoru k pohybu.

„Ups,“ řekla s pohledem do jeho očí, „promiň.“

Usmál se a třel si temeno hlavy. „To je v pořádku.“

Její oči zněžněly. „Copak to nevidíš? To je důvod proč jsem se s tebou bála jít ven.“ Odtáhla se úplně a ještě o krok ustoupila.

Zamračil se. „Nevidím. Myslím, že to jde docela dobře.“

„Věděla jsem, že kdybych si s tebou znovu vyšla, nějak bych se ztrapnila. Tak jako jsem to zrovna udělala. Bylo by to tak rychlé a těžké… Nevěděla jsem, že to cítíš stejně jako já a já  jsem nebyla připravená nechat si zlomit srdce. Kdyby ses chtěl zeptat znovu, myslím, že bych řekla ano.“

„Ano, rád bych se s tebou znovu viděl,“ odmlčel se. Jeho nervy mu do těla posílali vlny úzkosti a radosti. „Chtěl bych zjistit, jak se k sobě hodíme, Hermiono.“

Hermiona se úžasně usmála. „Já taky,“ řekla a pak zívla. „Kdeže jsme to skončili?“

Draco se ušklíbl. „Někdy uprostřed úžasné muchlovačky, ale už je pozdě a my můžeme pokračovat kdykoli jindy a na mnohem pohodlnějších místech. Byl to vyčerpávající víkend a já tě probudil už do druhé ve tři hodiny ráno a vím, že ty zítra musíš do práce. Takže, co kdyby sis šla teď lehnout, a já tě zítra večer vezmu ven… nebo ještě líp, dnešní večer?“

„Jsi si jistý?“ zeptala se.

„Rozhodně. Oh a o víkendu je nějaká slavnost na Manoru, doprovodila bys mě?“

„Umím si představit hodně věcí, které bych chtěla dělat na třetím rande raději, než být představena tvým rodičům, ale ano, půjdu s tebou. Takže, jak dlouho předem řekneš svým rodičům, že jdu s tebou jako tvůj doprovod? Tvá matka je mi sympatická – udělala pro válečné sirotky úžasné věci – ale Lucius mě pořád děsí.“

Draco se zasmál. „To snad ne! Od konce války není jiný než okouzlující a příjemný. Je to vlastně celkem nudné. Chybí mi ten vztek a sarkasmus. Musím ho hodně naštvat, abych to viděl,“ jeho oči se rozzářily.

„Možná zjištění, že s tebou něco mám, to přinese všechno zpátky!“

Hermiona ho jemně praštila. „Tak to je pravý důvod, proč si mě pozval ven, že?“

„Zjistila jsi pravdu,“ řekl a přitáhl si jí zpátky. „Kromě toho, kdo řekl, že o víkendu bude teprve naše třetí rande? Obvykle ženu beru domů nebo představit rodičům až po pátém rande. Je pondělí, ještě máme čas.“

Zasmála se. „To ano, ale já už mám celý týden plný. Takže, co kdybys udělal výjimku a vzal mě domu na naši čtvrté schůzce?“

„Čtvrté rande? Myslím, že pro tebe bych mohl pravidla porušit.“ Hermiona znovu zívla. „Do postele s tebou,“ řekl a ukázal na chodbu.

Jemně přikývla, následoval jí do ložnice a počkal, až zaleze pod peřinu. Pak se sklonil a jemně jí políbil, a pak ji políbil znovu, tentokrát o něco déle, když mu to na poprvé nestačilo, aby uhasil svojí touhu.

„Dobrou noc, Hermionu,“ popřál jí.

Její oči už se zavřely a dech zklidnil. Draco se už myslel, že usnula, ale ona se ještě ozvala. „Dobrou noc, Draco.“

Musel sebrat všechnu svojí vůli, aby se přiměl odejít. Nakonec ho přesvědčila skutečnost, že jí pozval na další rande, a k tomu, potřeboval odejít. Když odcházel z jejího bytu, k prasknutí ho naplňoval pocit radosti a příslib naděje a něčeho mnohem, mnohem většího…

KONEC

Naděje je věc s peřím – bidýlko má v duši, zpívá melodii beze slov a nikdy se nezastaví.“

Emily Dickenson

Poznámka překladatelky: Autorka na konci nezapomíná poděkovat všem čtenářům a já bych chtěla reagovat stejně. Děkuji všem těm, kteří se prokousali mým začátečnickým překladem, taky bych chtěla poděkovat Lucky, která se sama nabídla a stala se mojí betou, toho si velmi vážím, a také Jimmi, která mi hodně pomohla a umožnila mi zveřejňovat své překlady na jejích stránkách. Doufám, že o mně uslyšíte zase brzy…

 



Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 08.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: 3. časť (záver) (Hodnotenie: 1)
Od: Anaj - 23.02. 2024
|
Sladká oddechovka :)

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 3. časť (záver) Od: silrien - 30.11. 2016
Ah, tohle je tak příjemná povídka. Žádné drama a přesto se srdíčko jemně chvěje. Velice děkuji

Re: 3. časť (záver) Od: Tez - 15.03. 2016
No jo, zazvonil zvonec =). Byla to příjemná oddechovka, děkuji ti za překlad =)

Re: 3. časť (záver) Od: Jimmi - 15.02. 2016
Ako napísala Jacomo, vlastne sa tam nič nestalo a predsa sa dvom ľuďom (minimálne) prevrátil celý svet. Ďakujem (si) za toto malé pripomenutie.

Re: 3. časť (záver) Od: Violeta - 11.05. 2015
Milá povídka se správným konce, díky moc florence za překlad!

Re: 3. časť (záver) Od: Triana - 14.02. 2015
:) v prvom rade dakujem za preklad.   Poviedka bola vyborna, taka chuťovka na skoré ráno Ta elektrizujuca príťažlivosť medzi nimi sa mi veľmi páčila. Chcelo by to aj pokračovanie, ale to by bol už iný príbeh toto je chuťovka na spríjemnenie dňa. Ďakujem 

Re: 3. časť (záver) Od: teriisek - 18.06. 2012
Jé, já jsem si myslela, že to bude delší! Ale nevadí, skončilo to pěkně, těší mě, že Draco nečekal a šel si to s Hermionou vyjasnit hned:) Hezká povídka, děkuju moc za překlad a budu se těšit na další kousky! A dovolím si doplnit Jacomo - kromě čárek taky pozor na ji/jí;)
Re: 3. časť (záver) Od: FlorenceMabel - 18.06. 2012
No jistě, moje kvalita češtiny... raději o ní pomlčím. Díky za komentář
Re: 3. časť (záver) Od: teriisek - 18.06. 2012
Já bych jen nerada, aby sis z mých komentářů vzala jenom tu češtinu (je to profesionální deformace, snad mě to omlouvá alespoň trochu;))...
Re: 3. časť (záver) Od: FlorenceMabel - 18.06. 2012
Já jsem za kritiku (teda tu objektvní) celkem ráda. Chápu, že jako češtinářce (nebo, co může člověk ještě dělat s českou gramatikou) ti to asi musí tuplem tahat uši :D. Jinak za komentář jsem ráda jako celek, je moc hezké, když někdo ocení mou práci :D (a práci mé bety, měla bys vidět, kolik tam bylo děsivých chyb před obetováním).

Re: 3. časť (záver) Od: iway - 18.06. 2012
tak vzalo to rychlí konec.. ale jinak moc pekné

Re: 3. časť (záver) Od: Zuzana - 17.06. 2012
To bolo krásne. som rada, že sa Draco vynašiel a zabojoval. A že Hermiona sa nechala tak krásne presvedčiť. Škoda, že je koniec, celkom by som si Luciusa vychutnala, keby ju Draco predstavil ako svoju priateľku. Ďakujem za preklad a teším sa na Tvoje ďalšie.
Re: 3. časť (záver) Od: FlorenceMabel - 18.06. 2012
Máš pravdu, Hermiona na Manor, to by bylo něco... škoda, že většina povídek končí tím, že se dají dohromady...

Re: 3. časť (záver) Od: JSark - 17.06. 2012
Vďaka za preklad, vydaril sa. :) Ozaj, nemá to pokračovanie? Strašne by ma zaujímala Luciusova reakcia. :D
Re: 3. časť (záver) Od: FlorenceMabel - 18.06. 2012
Na pokračování jsem nepřišla. Musí nám hold stačit jenom fantazie...

Re: 3. časť (záver) Od: Goddy - 17.06. 2012
ohoho..   Strašně roztomilá věc ^^ Děkuju za překlad

Re: 3. časť (záver) Od: Jacomo - 17.06. 2012
Pohodová povídka na nedělní ráno (a po Učednici ). Vlastně se v ní nic nedělo, a přece se dvěma lidem převrátil svět. Tak trochu jako v životě. Díky moc za překlad. A do budoucna pozor na čárky PS: Strašně bych chtěla číst o Hermioně příchodu na Manor. Škoda, že to nemá pokračování
Re: 3. časť (záver) Od: FlorenceMabel - 18.06. 2012
Tak čárky jsem o nikdy moc nepochopila... možná to má něco společného s tím, že jsem si zrovna o hodině češtiny, kdy se ti vysvětlovalo, četla... takže se budu muset učit zkušenostmi:D. Díky za upozornění 

Re: 3. časť (záver) Od: anonym - 17.06. 2012
ďakujem za ppreklad tejto skvelej poviedky.

Re: 3. časť (záver) Od: Morgana - 17.06. 2012
jéj, tak a to je záver, aký má byť ;)

Re: 3. časť (záver) Od: Pet002 - 16.06. 2012
Pěkná povídka, velké díky za překlad Si skvělá, jen tak dál
Re: 3. časť (záver) Od: FlorenceMabel - 18.06. 2012
Děkuji, to se velmi dobře poslouchá. Takže i tobě: Jsi skvělá a hodně úsměvů i v nejčernějším dni.

Re: 3. časť (záver) Od: Koki - 16.06. 2012
Výborný konec. Skvělý překlad. Díky

Re: 3. časť (záver) Od: denice - 16.06. 2012
Díky za milou povídku se správným koncem, těším se na shledanou u tvého dalšího překladu.

Re: 3. časť (záver) Od: dinca - 16.06. 2012
Moc pěkné...Máš talent, tak doufám, že se můžeme někdy v budoucnu ještě těšit na nějaké tvoje výtvory. :D Držím ti palce a moc děkuju ;)
Re: 3. časť (záver) Od: FlorenceMabel - 16.06. 2012
Děkuji ti za pochvalu a i já se těším na shledání u další povídky :D

Re: 3. časť (záver) Od: Nade - 16.06. 2012
Nakonec to dopadlo skvěle. Hermiona sice chvíli vzdorovala, ale né moc. Naštěstí. Moc pěkná povídka. Díky za překlad.

Prehľad článkov k tejto téme:

luckei1: ( Florence )16.06. 20123. časť (záver)
luckei1: ( Florence )14.06. 20122. časť
luckei1: ( Florence )10.06. 20121. časť
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )10.06. 2012Úvod k poviedke