AGAINST ALL ODDS
AUTOR: Roni Black
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds
NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI
PŘEKLAD: Florence
BANNER: Jimmi
STAV: autorka souhlasila s překladem
Poznámka překladatelky: Zdravím všechny! Po delší době se opět ozývám… ne, že bych nic nedělala, ale měla jsem tak trochu problém s beta readingem… nakonec jsem poprosila o pomoc Kelly, díky které si můžete můj překlad přečíst srozumitelně a prakticky bez chyb. Takže díky, Kelly :)
Příběh je inspirovaný písničkou Against All Odds od Phila Collinse. Originální text, překlad i klip najdete zde:http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/collins-phil/against-all-odds-37565
__________________________________________________________________________________________________
Prolog – Před tím, než ses narodil
„Nechtěla bys nějaký dezert?“ zeptal se Draco Malfoy. Zvedl ruku a začal si pohrávat se svými blonďatými vlasy. „Podívej,“ ukázal na jednu položku v menu. „Mají tady něco, čemu říkají bouillabaisse. Co myslíš, že to je?“
„Jsou v tom korýši a pochází to z Francie,“odpověděla mu Hermiona. „Moc mi to chutnalo. Měla jsem to ve Francii, když jsem tam před pěti lety byla. Já si dám bouillabaisse,“ otočila se na servírku.
„Dobře, tak já také. Zní to celkem dobře.“
„Proč?“
„Korýši? Není to nějaký druh ústřice? Možná uvnitř najdu perlu.“
Usmála se na něho. „A co bys dělal s perlou?“
„Dal bych jí tobě, samozřejmě,“ oplatil jí úsměv. Hermiona se naklonila před stůl a věnovala mu rychlý polibek.
Jedli bouillabaisse. Draco dokonce řekl, že mu chutná. Když s tím skončili, zatím se jim nechtělo domů, proto ještě chvíli zůstali.
„Nenašel jsem žádnou perlu,“ ozval se zklamaně Draco.
„To je v pořádku. Doma už mám perlový náhrdelník, žádný další už nepotřebuji.“
„Nemůžeš si udělat celý náhrdelník z jedné perly, kterou najdeš v jídle, Hermiono. Když máš štěstí, tak ji doneseš zlatníkovi a ten z ní udělá prsten.“
„Jak chceš,“ usmála se na něj.
„Ačkoli…“ odkašlal si. „Něco pro tebe mám. Není to sice z perel… ale myslím, že je to stejně hezké…“
Podal jí malou krabičku. Hermiona mu věnovala překvapený pohled a pak ji otevřela. Uvnitř našla nádherný diamantový náramek. Její srdce poskočilo.
„Draco, to je nádhera!“ vykřikla. „Musel jsi za to zaplatit celé jmění.“
„Koho zajímá, kolik to stálo? No tak, zkus si ho.“
„Chtěla bych, abys mi ho nasadil,“ řekla nesměle a natáhla svojí ruku. Draco jí s úsměvem zapnul náramek na zápěstí.
„Moc ti děkuju, Draco,“ políbila ho. „Miluju tě.“
„Taky tě miluju, Hermiono,“ odpověděl a polibek jí oplatil.
~*~
Draco doprovodil Hermionu až ke dveřím jejího bytu poblíž Svatého Munga.
„Dobrou noc, Draco,“ řekla a vtiskla mu polibek na tvář. S úsměvem se od něj odtáhla. Byl nádherný a ona ho tak moc milovala. Nemohla bych bez něj žít, pomyslela si.
„Dobrou noc, Hermiono,“ přitáhl si ji blíž a jemně ji políbil na rty.
„Chtěl… chtěl bys jít dál?“ zeptala se téměř bez dechu.
„Teď? Zítra mě čeká dlouhý den…“ jeho oči potkaly zase ty její. „Ale koho to zajímá?“ zasmál se. „Rád půjdu.“
„Skvělé,“ otevřela dveře a oba vstoupili dovnitř.
~*~
Další den se probudila vedle Dracova teplého těla. Otočila se k němu a našla ho, jak ji pozoruje. „Dobré ráno, krásko,“ zašeptal a dotknul se její tváře.
„Dobré ráno i tobě. Kolik je hodin?“
„Osm.“
„Cože?!“ Vyskočila rychle z postele. „Za čtvrt hodiny musím být v práci! Kde mám ksakru oblečení?“
„Patnáct minut? Ty si nenastavuješ budík?“
„No, obvykle ano,“ ozval se její hlas ze šatníku, kde hledala své pracovní oblečení. „Ale minulou noc… jsem měla na mysli jiné věci.“
„Vlastně bych měl už také jít,“ řekl Draco, ale z postele se nehnul ani o centimetr.
„To tedy vidím.“ Naházela na sebe oblečení a zmizela v koupelně, kde si vyčistila zuby. Když se vrátila zpátky, Draco ležel pořád na stejném místě.
„Draco – moc se omlouvám, že ti to musím říct, ale mohl bys, prosím, vypadnout z mojí postele? Za sedm minut mám být v práci.“
„A nechtěla bys jeden den v práci vynechat?“
„Ne, nechtěla. Tu práci mám teprve dva měsíce a nemůžu si dovolit žádné pochybení. Takže mohl bys už konečně pohnout zadkem?“
„No jo, dobře,“ zasténal a začal vylézat z postele. „Budu hotový během pár minut. Uvidíme se dneska večer?“
„Jasně,“ dala mu rychlou pusu a přeběhla do obýváku, kde sebrala desky.
„Zatím, Hermiono. Miluju tě,“ zavolal za ní těsně před tím, než se přemístila.
~*~
Hermiona měla v práci nesmírně náročný den. Domů se vrátila v pět hodina a rovnou vběhla pod sprchu. Když vycházela z koupelny, oči jí zavadily o kalendář. Něco na něm chybělo…
Přišla k němu blíž a opatrně to znovu zkontrolovala. Cítila se, jako by jí někdo držel nůž pod krkem. Něco rozhodně bylo špatně…
Hermiona si značila dny, kdy měla menstruaci. Normálně byl alespoň jeden den v měsíci zaškrtnut. Ale poslední tři měsíce tam bylo… spíše však nebylo nic.
Je s ní něco v nepořádku? Normálně měla menstruaci každých 24-25 dní. Ale teď nic. Byla nemocná?
Náhle jí myslí projela druhá možnost…
Ne, ne, ne, pomyslela si okamžitě. To je nemožné. Asi jsem nemocná, půjdu za léčitelem a všechno bude nakonec v pořádku. Vždyť, je to nemožné! Draco a já vždy používáme kondomy, vždycky je používáme! Nemám se čeho bát…
Ale místo toho, aby se uvolnila, se bála čím dál víc. A tak, dřív než si to stihla uvědomit, běžela s těhotenským testem přímo do koupelny.
~*~
Ohhhh. Nemohla tomu uvěřit. Ten test dělala sedmkrát… a vždy byl pozitivní.
„Bože…“ povzdechla si a sedla si na gauč, tvář složila do dlaní. Jak se to mohlo stát? Vždy používali kondomy… a také ochranná kouzla. Oba byli zodpovědní a vyzrálí, takže to bylo nemožné. Ale přesto se to stalo. Hermiona se cítila špatně.
Jak to řekne Dracovi? Ta otázka se jí vypálila do mysli. Začala jí bolet hlava. Co má teď dělat? Jak bude Draco reagovat? Pomůže jí? Bude chtít těhotenství přerušit? Opustí ji?
Otázky, otázky, ale žádné odpovědi.
Byla těhotná…
Ale já ještě nejsem připravená mít dítě! Protestovala její mysl. Vždyť sama jsem ještě skoro dítě. Je mi osmnáct a až se to narodí, bude mi nejspíš devatenáct. To je málo! Jsem tak mladá!
Hermiona na gauči seděla ještě dlouhou dobu. Nakonec se uklidnila. Řekne to Dracovi, ale ne dnes. Musí o tom přemýšlet. Musí být sama a pořádně si to rozmyslet. Teď je ještě moc brzo. Zítra je sobota, to bude mít celé dva volné dny na přemýšlení a pak mu to řekne.
V sedm začala pro sebe a Draca chystat romantickou večeři se svíčkami, chtěla, aby to bylo perfektní. Ujistila se, že náramek na jejím zápěstí je dobře vidět.
Draco přišel v osm a nějakého důvodu vypadal napjatě. Večeři snědli skoro v tichu, Hermiona se snažila vést konverzaci, ale Draco vypadal, že je ztracený ve svých vlastních myšlenkách. Když dojedli, přesunuli se na gauč. Draco obtočil ruku kolem jejího pasu. Tak tam seděli a beze slov se objímali, dokud Draco nepromluvil.
„Hermiono… musím ti něco říct.“
Hermiona na něj stočila své milující oči a věnovala mu úsměv, který jí oplatil. Co jí chtěl říct? Napadlo jí. Ať to bylo cokoli, nemohlo to být horší než její novinky – těhotenství… Vše jí teď připadalo jako dobré zprávy.
„Ano?“
„No, dnes mě můj šéf, pan Weiss, zavolal do kanceláře a řekl mi něco důležitého.“
„Není tvůj šéf skřet?“ přerušila ho.
„Samozřejmě že ne! Skřeti banku řídí, to můžou zákazníci i vidět. Ale lidé dělají zbytek. My hledáme ukryté poklady, prolamujeme kletby, zařizujeme papírování. Já většinou sedím v kanceláři, ale dneska…“
„Ano?“
„No, pan Weiss byl velmi spokojen s mojí prací. On a ostatní manažeři měli před tím schůzku a rozhodli se, že mi nabídnou něco… většího.“
„To je skvělý!“ vykřikla a objala ho. „Co ti nabídli?“
„No, měl bych hledat poklady.“
„Páni!“
„Jo, byl jsem vážně nadšený, ale je tu jeden problém,“ přiznal tiše.
„Jaký?“
„Ta práce je v Americe.“
Hermioně spadla čelist. Dlouho na Draca jen tak koukala.
„Ano, chtějí, abych pracoval v New Yorku – v tom státě, ne ve městě. Ze začátku bych taky měl na starosti papírování, ale pak bych si užil i hledání, a nejen v New Yorku.“ Odmlčel se a věnoval Hermioně ustaraný pohled. „Co si o tom myslíš?“
Hermiona se opřela o gauč, aby ho využila jako podporu. „Já – já nevím,“ zamumlala.
„Poslouchej, Hermiono…“ vzal jí za ruku. „Vím, že toho asi chci hodně… ale nejela bys do Ameriky se mnou?“
„Co- cože?“
„Prosím, pojeď se mnou,“ žadonil. „Budeš mít Státy ráda. Je to úžasné místo a ty jsi tam nikdy předtím nebyla. Budeme tam spolu bydlet, poznáme nové lidi a krajinu… Pojeď, Hermiono, proč taky ne? Zamiluješ si to. Pojedeme, kamkoli budeš chtít. Udělám cokoli, abys tam byla šťastná.“
„Draco… já vážně nevím, co říct.“
„Zažijeme spoustu zábavy,“ pokračoval s přemlouváním.
„Já nemůžu, Draco, nemůžu!“ vyletěla. „To je nemožné! Amerika je moc daleko… tady mám celou svojí rodinu, všechny přátele… práci…“
„Seženeš si novou,“ přerušil jí rychle. „Mají tam dostatek nemocnic, přísahám.“
„Ale já nechci novou práci!“ protestovala. „Mám Munga ráda, nemůžu jen tak odejít. A můj domov je tady… nejsem si jistá, že bych to mohla prostě jen tak opustit…“
„Ale Hermiono… jak mám bez tebe žít?“ zeptal se Draco tiše.
„A musíš tam jet?“ zeptala se zoufale. „Řekl jsi, že to byla nabídka, ne? Takže ji NEMUSÍŠ přijmout, že?“
„Je mi líto, Hermiono,“ povzdechl si. „Tohle je pro mě velká příležitost. Nechci být po zbytek života zaseknutý v kanceláři. Chci hledat zlato! To je důvod, proč jsem vůbec k Gringottovým šel! Jestli tohle odmítnu, už nikdy by mi nic podobného nemuseli nabídnout.“
Hermiona vyhledala očima ty jeho. Měla mu říct o těhotenství? Jestli to chtěla udělat, tak teď by byl ten správný čas… Věděla, že kdyby mu to řekla, tak by ji neopustil. Zůstal by s ní tady v Anglii…
Nebo ne?
Slyšela uvnitř sebe ten hlas. Velká příležitost… chci hledat zlato…
Ne, rozhodla se. Nemůžu to po něm chtít. Nechci, aby se cítil vinný… kromě toho, je moc brzy, abych to někomu řekla, a rozhodně ne jemu. Sama jsem se to dozvěděla jen před pár hodinami!
Nemohla mu to říct.
„Takže,“ promluvila nakonec. „Hádám, že tohle je naše sbohem…“
„Nechci tě opustit,“ řekl chraptivým hlasem.
„To je v pořádku. Chápu to.“
Draco ji vytáhl na nohy a objal ji. Objetí mu vracela, ale její tělo bylo strnulé, nemohla si pomoct. Její mysl byla ochromená. Zírala před sebe bez jediného slova.
„Miluju tě, Hermiono,“ zašeptal jí do ucha. „Jsi si jistá, že nechceš jet se mnou?“
„Nemůžu, Draco,“ řekla tiše. „Moc mě to mrzí…“
Draco si jí k sobě přitáhl a políbil jí. Věděla, že je to možná naposledy, co ho vidí, tak mu polibek vracela. Uvolnila do něj všechny pocity, které k němu cítila. Líbali se pár minut. Když polibek zněžněl, oba se naráz odtáhli.
„Miluju tě, Draco. Sbohem.“
„Sbohem, Hermiono,“ zašeptal. Chvíli otálel, hleděl na ni. Jeho šedomodré oči byly plné emocí, které slovy nelze vyjádřit.
A pak zmizel.
~*~
O dva dny později stála Hermiona před vchodem do Sv. Munga a to i přes to, že ten den službu neměla. Zhluboka se nadechla a vkročila dovnitř…
Ocitla se ve velké hale, přešla k výtahům. V momentě, kdy zvedla ruku, aby stiskla tlačítko, cítila, že jí projela vlna, která vyvolala slzy. Neznámý pocit ji táhl pryč, pryč z tohohle místa…
A před tím, než si uvědomila, co dělá, rozběhla se. A běžela pryč, pryč z nemocnice, běžela dalších šest bloků, než se konečně zastavila. Našla malou kavárnu, kde si objednala horkou čokoládu.
Všechno se najednou vyjasnilo. Věděla, co chce udělat. Věděla, co musí udělat. Už v ní nebyly žádné pochybnosti.
Začala v duchu mluvit na dítě, které uvnitř ní rostlo:
„Neboj se, moje dítě, moje zlatíčko. Budu tě mít. Budu tě mít, vychovám tě a udělám všechno proto, abys bylo šťastné. Od doby, co nás tvůj otec opustil, jsme zůstali sami. Ale slibuji ti, moje dítě… já tady pro tebe budu navždy.“
Když to řekla, zaplavila ji úleva. Přes slzy, které jí stékaly po tvářích, se usmála.
Poznámka překladatelky: Našla jsem, co je to bouillabaisse, o kterém na začátku mluví Draco s Hermionou. Je to škeblová polévka. Vážně v ní plavou škleble i s tou ulitou… Hermiona to tady sice nazvala pochoutkou, ale já bych si to asi vážně nedala… :(