AGAINST ALL ODDS
AUTOR: Roni Black
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds
NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI
PŘEKLAD: Florence
BANNER: Jimmi
STAV: autorka souhlasila s překladem
Kapitola druhá – Musí zůstat nepoznán
Byla sobota odpoledne. Harry, Ron, Hermiona a Ginny seděli u Harryho na zahradě a pozorovali své děti, jak si hrají s Crubem (kouzelnickým psem). Lenka, která nyní pracovala jako editorka Jinotaje, měla hodně práce, a tak zůstala doma.
„Hermiono, jak je Danielovi?“ zeptal se Harry a pohled zaměřil na Daniela, který se smíchem válel po zemi, plně zaměstnán hrou se psem. „Vypadá skvěle. Proč jsi říkala, že má problémy?“
„Já nevím…,“ povzdechla si Hermiona. „Ale cítím, že je v depresi.“
„Nevypadá deprimovaný,“ zapojila se do rozhovoru Ginny.
„Já vím. Ale cítím to. Zůstává doma skoro celé dny sám. Když jsem se ho zeptala, proč si nepozve Ryana, řekl, že je rád sám. Začínám si dělat starosti.“
„Chceš, abych s ním byla já, dokud se nevrátíš zpátky?“ zeptala se Ginny. Pracovala jako famfrpálový hráč pro Puddlemerské spojence, ale teď nehrála, protože byla těhotná. „Můžu každý den přijít s Emily a Alyssou. Co na to říkáš?“
„To by bylo skvělé, děkuji,“ usmála se Hermiona. „Hej, Danieli, můžeš na chvíli sem?“
Daniel k ní přispěchal a stále se přitom smál. „Ano, mami?“
„Poslouchej, zrovna jsem se dohodla s Ginny. Už nebudeš odpoledne sám. Než přijdu z práce, bude u nás každý den Ginny s holkami. Co na to říkáš?“
Hermiona znala Daniela lépe, než kdokoli jiný. A tak si všimla, že se mu ten nápad moc nelíbil. Chvíli zůstal zticha, ale pak s falešným úsměvem řekl: „Dobře, to bude skvělé! Děkuji, Ginny!“
„Vážně jsi rád?“ zeptala se ho Ginny.
„Jasně!“ usmál se na ni. Pak odběhl zpátky za ostatními dětmi, jako by se nic nestalo. Hermiona si ale všimla, že Daniel byl o něco tišší.
Hermiona měla pravdu. Danielovi se ta představa každodenní návštěvy Ginny nelíbila. Byl rád sám, rád přemýšlel nad věcmi bez toho, aby se okolo něj motali lidé. Věděl, že kdyby k němu Ginny každý den chodila, holky, Emily a Alyssa, by chtěly, aby se jim pořád věnoval. Měl je rád, ale trávit s nimi tři nebo dokonce čtyři hodiny denně bylo zkrátka příliš. A Ginny do toho počítal taky. Pravděpodobně by po něm chtěla, aby si dělal domácí úkoly, nebo si s ním bude chtít povídat. Rozhodně ho nenechá samotného.
Jak mu to mohla mamka udělat? Když už nechtěla, aby byl doma sám, mohla se zeptat Ryana, ale nemusela jít za Ginny.
S tou myšlenkou se vrátil zpátky k matce.
„Mami – hele,“ řekl. „Napadlo mě… nemohl by se mnou být Ryan? Chci říct, že on pravděpodobně není tak zaneprázdněný jako Ginny, nechci, aby se mnou takhle mrhala čas.“
„Ryan má novou práci,“ ozval se Ron. „Včera mi poslal sovu, bude pracovat na ministerstvu na oddělení Kontroly nad magickými tvory. Takže hádám, že teď už nebude mít tolik času…“
„Kromě toho, ty rozhodně nemrháš mým časem, drahoušku,“ prohrábla mu Ginny vlasy. „Mně se ta myšlenka líbí, alespoň se odpoledne nebudu nudit. Neboj, nebudu tě rušit,“ usmála se.
Daniel byl tak zklamaný, že to málem nestihl schovat. Nakonec jen těžce polkl a přikývl.
„Takže se uvidíme v pondělí odpoledne,“ řekla mu Ginny předtím, než se vrátil ke svým přátelům, tentokrát s hroznou náladou.
~*~
Potom, co uložila čtyřletou Emily a dvouletou Alyssu do postele, se Ginny vrátila do chodby a všimla si, že dveře od Danielova pokoje byly zavřené. Tiše zaklepala. Když se nikdo neozval, zaklepala znovu o něco hlasitěji.
„Ano?“ ozval se Daniel zevnitř.
„To jsem já. Můžu dovnitř?“
„Jasně,“ Ginny zmáčkla kliku a vstoupila dovnitř. Daniel seděl u stolu a dělal si domácí úkoly.
„Nechceš trochu zmrzliny?“ zeptala se ho.
„Dělám úkoly.“
„A? Oni snad patnáct minut počkají.“
„Mamka nechce, abych jedl zmrzlinu, dokud si neudělám všechno do školy.“
Ginny se usmála. „Dobře, dítě, tak přijď za mnou, až to doděláš.“
„Necítím se na zmrzlinu.“
Ginny ho chvíli pozorovala. Věděla, jak se cítí. „Nebudu tě nutit dělat nic, co nechceš. Nejsem tvoje matka, jsem tady jenom proto, abych ti dělala společnost, pokud ji budeš chtít. Ale pokud nechceš, tak je to úplně v pořádku,“ nevypadala uraženě, ale i přesto se Daniel začal cítit trochu vinně.
Když odešla z pokoje a zavřela za sebou dveře, Daniel na ně ještě delší dobu koukal.
~*~
„Není šťastný,“ řekla Ginny.
Říkala to jeden večer, týden po události se zmrzlinou. Hermiona už se vrátila z práce. Daniel byl ve svém pokoji, zřejmě si dělal úkoly, a Hermiona a Ginny si spolu sedly v kuchyni.
„Co tím myslíš?“ Hermiona zvedla oči od chleba, který krájela na plátky.
„Všimla jsem si toho. Člověk si toho těžko všimne, Hermiono. Daniel je občas v dobré náladě, obzvlášť když je se svými přáteli. Ale většinu času je sklíčený. Víš co tím myslím? Není smutný, není nešťastný, jen není šťastný.“
Hermiona si jen povzdechla.
„Nechová se jako normální desetiletý kluk,“ pokračovala Ginny. „Je mladý, měl by být veselý. Když se dítě chová jako Daniel, znamená to, že je s ním něco špatně. Něco, co neví, jak zvládnout sám.“
Hermiona se zamračila.
„Jednou jsem dělala kurzy psychologie, jen tak pro zábavu,“ vysvětlila Ginny dodatečně.
„Vím, že není šťastný,“ pronesla Hermiona tiše. „Jenom si přeji, abych věděla proč.“
„Možná…“ Ginny se na chvíli odmlčela a přemýšlela, zda by měla zmínit někoho, na koho Hermiona už před dlouhými lety uvalila tabu. „Možná potřebuje svého otce.“
~*~
Ron a jeho pětiletý syn Sean spolu trávili příjemné odpoledne. Po návštěvě ZOO zamířili do Příčné ulice do Magického zvěřince pro kluběnku.
„Která je roztomilejší?“ zeptal se malý Sean svým dětským hláskem, jak bral do ruky zvíře za zvířetem.
„Seane, buď opatrný,“ varoval ho Ron. „To nejsou hračky, jsou to živé bytosti.“
„Já vím, jen se ptám, která je roztomilejší. A co třeba tahle…“
„Tak tomu nevěřím,“ ozval se za nimi hlas. „Ron Weasley?“
Ron se rychle otočil. Tam, přímo za ním, stál kouzelník v jeho věku, tedy okolo dvaceti osmi let. Měl zvlněné, neuvěřitelně světlé vlasy, šedé oči a ohromený výraz ve tváři.
„Ty…“ spadla Ronovi čelist. „Draco?“
„Ano, jsem to já,“ řekl ten muž nadšeně. „Je – je skvělé tě vidět!“
„Tebe taky. Co – co tady děláš?“
„No, pravděpodobně tomu nebudeš věřit, ale jsem zpátky.“
„Co?“
„Jo, dokončil jsem ten projekt ve Státech a můj šéf řekl, že teď, po tom, co jsem prokázal, že jsem v hledání pokladů dobrý, by byli rádi, kdybych se vrátil do Anglie. Je to o něco složitější, samozřejmě. Každopádně se vracím zpátky. Vážně mi to tady chybělo.“
Ron přikývl, stále se ještě nevzpamatoval z toho šoku. Dracovy oči dopadly na Seana. „A kdopak je tohle?“ zeptal se.
Najednou Ronem projela vlna zděšení. SEAN NESMÍ ZMÍNIT DANIELA! Pomyslel si zoufale. Hermiona nechce, aby Draco cokoli věděl. Ale jak by měl vysvětlit tuhle situaci pětiletému? A kromě toho, Draco stál přímo u nich, takže Ron stejně nemohl malého nijak varovat.
Zatímco Ron doufal v to nejlepší, pročistil si hrdlo a položil svojí ruku na rameno. „To je můj syn, Sean. Seane – tohle je Draco Malfoy, můj starý kamarád.“
„Ahoj ty tam,“ řekl Draco Seanovi, který mu na pozdrav stydlivě přikývl.
„Má stejné vlasy jako všichni Weasleyovi,“ komentoval Draco Seanovy zářivě rudé vlasy, přesně stejné jako jeho otce. „A kdopak je šťastná matka, mohu-li se ptát?“
„Lenka Láskorádová,“ odpověděl mu Ron.
„Ty sis vzal Lenku? Páni, přál bych si, abych u toho byl. Prošvihl jsem ještě něco?“
„No, Harry a Ginny měli taky svatbu. Můj brácha Fred si vzal Angelinu Johnsonovou a George zase Katie Bellovou. Bill a Charlie už jsou také ženatí.“
„A co Hermiona?“ zeptal se Draco. Ron si všiml, že se snaží znít normálně, ale ve skutečnosti byl znepokojen. „Ta se taky vdala?“
Ron chvíli přemýšlel. Nemohl mu říct o Danielovi! Musel se ujistit, že Draca nic takového nenapadne. „Ne, je stále svobodná.“
„A co kdybych tebe a tvého syna pozval do Děravého kotle na drink?“ navrhl Draco. „Však víš, je tak skvělé vidět starého kamaráda zase po letech. Nechtěl bych se rozloučit tak brzo.“
„Jasně,“ souhlasil Ron stále znepokojen. Otočil se na svého syna. „Už sis vybral svoji kluběnku?“ Zeptal se.
„Ano.“
Ron za zvíře zaplatil a pak odešli z obchodu.
Šli dolů Příčnou ulicí přímo do Děravého kotle, Ron se cítil už víc uvolněný. Potkat Draca bylo milé. Vycházeli spolu velmi dobře předtím, než Draco odjel do Ameriky. Ronovi tak trochu chyběl.
Ale jeho pocity byly jen dočasné. Jak ti tři vstupovali dovnitř, připojila se k nim vysoká blonďatá žena. „Kde jsi byl?“ zeptala se Draca. „Říkal jsi, že budeš pryč jen minutku, ale ve skutečnosti to bylo dvacet!“
„Moc se ti omlouvám, ale potkal jsem starého kamaráda. Chci, aby ses seznámila s Ronem Weasleyem a jeho synem, Seanem.“ Sean se usmál, ale Ron jen ztěžka přikývl. Jeho žaludek se nepohodlně zamotal. Kdo je ksakru ta ženská?
„Rone, dovol, abych ti představil Christinu Sweetinovou,“ řekl Draco pyšně Ronovi, který se cítil, že se mu brzo podlomí kolena, „moji snoubenku.“
Poznámka překladatelky: Tak, už se tu objevil Draco, aby „srovnal do latě, tu sobeckou, nevyrovnanou matku“, která je „korunovaná blbka“. Jsem zvědavá, co na něj a jeho nečekané objevení (no, vy jste ho asi čekali, že?) budete říkat (zvláště u tebe Denice, protože ses na něj tak těšila :D). Děkuju Kelly.