AUTOR: provocative envy
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/2473780/1/Stronger
PŘEKLAD: Florence
BETA-READ: Twilly
STRONGER
Kapitola druhá
Sledoval jsem, jak zaklonila hlavu a rozesmála se. Ten hrdelní smích se nesl až k mému stolu. Její přátelé se taky smáli a přesto, že sotva lapali po dechu, pokoušeli se jíst.
Nenáviděl jsem, že je pro ně tak lehké být šťastný. Nenáviděl jsem, že oni klidně můžou tančit a předstírat nevšímavost k tomu, že jim všichni závidí. Nenáviděl jsem způsob, jakým chodí. Nenáviděl jsem způsob, jakým mluví.
Ale hlavně jsem nenáviděl jejich dokonalost.
Bylo to, jako kdybych já byl klasický tyran předurčený k tragickému konci, zatímco oni se vezli na vlně v západu slunce a šťastně se u toho chichotali, protože vyhráli. Vyšli vítězně doslova ze všeho, co dělali. Weasley byl ten skvělý parťák, který svým chováním dopřál všem okolo trochu smíchu a díky tomu také přežil, Grangerová byla ten génius, odborník v tom, jak být chytřejší než kdokoli jiný, a jak to dávat hlasitě najevo, a Potter byl nechutně statečný, emocionálně poznamenaný hrdina, který si s těma svýma blbýma brýlema a tou jeho zálibou v ubíjející spontánnosti získal respekt celé společnosti.
Stali se klasickým modelem různých fází dospívání, zvyšovali jen počet odporně sladkých představ. Pansy nikdy plně nepochopila rozsah mé nenávisti k nim. Neměla ty tři ráda, ale v té chladné, neosobní rovině, ve které každý průměrný Zmijozel nenávidí každého průměrného Nebelvíra. Nenáviděla tu publicitu, kterou ti tři dostávali, ale jenom ze závisti.
Má averze ale dávno překročila hranici formalit.
Sžírala mě, přetrhala každý kousek zdravého rozumu, který jsem kdy měl, dosáhla nezdravé krajní meze, dostala se daleko od nenasytné žárlivosti, která to všechno rozpoutala. Chtěl jsem, aby každý z nich, ale úplně každý, poznal pokoření, která by byla adresována ke mně. S každým kouskem jejich pokoření bych já žil. Chtěl jsem, aby se mučili s nedosažitelnými cíli, aby sami ochutnali pomstu.
Chtěl jsem, aby si jen na malou chvíli vyzkoušeli, jaké je to být mnou; miloval jsem, ale ona mi to neoplácela. Každé ráno jsem se probudil a nic jiného nebylo bolestivější.
Nebo krásnější.
Noci jsem trávil v prazvláštním druhu pekla, tak krátké potěšení, které doprovázelo čisté utrpení, když mlčela. Dny jsem strávil dušením svého vzteku a nucením se do bezstarostnosti, které jsem chtěl podlehnout.
Neměl jsem nic, co by mě mé šílenosti mohlo zbavit. Neměl jsem nikoho, kdo by mě zachránil, nikoho, kdo by mi pomohl vstát, až padnu.
Ale oni, oni měli každého, všechny. Oni nebyli zamotaní v pavučině zrad, ze kterých se nemohli dostat.
Oni nebyli tak slabí, aby se o to ani nepokusili.
Obrátil jsem pozornost zpět na Pansy, dovolil jsem, aby její nesmyslné klábosení rozšířilo mé myšlenky.
„Jdu pro svoji učebnici na kouzlení, jo?“ vložil jsem se nakonec do její řeči a jedním mávnutím jsem dal znamení Goylovi a Crabbovi, že půjdu sám. S povzdechem jsem prošel Velkou síňí, na tváři už jsem měl nasazenou dokonalou masku nadřazenosti. Když jsem dorazil do chodby, s nechutí jsem si povšiml, že ti tři teď stojí v kruhu a pokračují se svým smíchem.
„Ne, takže se na mě podívá s těma svýma obrovskýma očima a nějakým způsobem mrkla – však víte, co myslím, a pak říká, že ještě jednu,“ Potter se skoro dusil vlastním smíchem, který ale nebyl slyšet přes smích jeho společníků.
„No není tohle potěšující obrázek?“ protáhl jsem, založil si ruce na prsou a ušklíbl se.
„To je zvláštní,“ přemítala Grangerová. „Připadalo mi, že jsem něco zaslechla, ale musela to být jen noční můra.“
„Noční můrou je, že lidi jako ty nechávají chodit do téhle školy,“ odpověděl jsem krátce.
„Aha, ty myslíš ty, co se skutečně učí?“ zeptala se lehce, ale její čelist svědčila o rozzlobenosti.
„Ne, myslím lidi, co sem nepatří.“ Sáhl jsem si to hábitu pro hůlku, protože Potter a Weasley udělali to samé.
„Harry, nechovej se hloupě.“ Slyšel jsem, jak prosila supermana s havraními vlasy.
„Bude platit za každou maličkost, kterou ti řekl,“ odpověděl jí a udělal krok vpřed.
„Á, už je to zase tady, že?“ zeptal jsem se a předstíral nudu.
„Ne, tentokrát to dokončíme,“ řekl Potter tvrdě, a zamířil mi hůlkou na prsa.
Beze slova jsem zaujal postoj na souboje, a čekal jsem, až on udělá pohyb. Okamžitě vyslal mým směrem záblesk světla, uhnul jsem právě včas. Zuřivě jsem zamumlal kletbu, v níž jsem se zaměřil na Pottera.
Jako v zpomaleném filmu, jsem viděl, jak se pokrčil, což mi umožnilo vidět vyděšený výraz na tváři Grangerové, protože si uvědomila, co se stane. Její překvapený výkřik přerušilo kouzlo, které ji zasáhlo. Hodilo ji o stěnu za ní, a ozval se náraz, kvůli kterému jsme trochu uskočili.
Ticho, které se rozhostilo v úzké chodbě, nakonec přerušil můj smích.
„Pottere,“ zalapal jsem po dechu a utřel si slzy, „tohle je prostě typické. Ta ironie mě zabíjí. Začal si bojovat kvůli její cti, a tím si ji dostal až na smrtelnou postel. Musím říct, že si vážně skvělý v ochraňování lidí."
K mému zděšení mě oba ignorovali, okamžitě se vrhli za ní, a dělali si o ní starosti. Weasley ji vzal do náručí a zamumlal něco na Pottera. O sekundu později už zrzek uháněl opačným směrem, nepochybně mířil k ošetřovně.
Potter ho ale okamžitě nenásledoval, otočil svůj pohled ke mně, čímž zachytil můj obličej v pobavené grimase. S pohrdavým ufrknutím se otočil na podpatku a následoval Weasleyho.
Spokojeně jsem se vydal ke své koleji, kde jsem popadl knihu. Těšil jsem se, až Pansy budu moc říct o tom náhodném setkání s těmi třemi. Když jsem šel zpátky do Velké síně, vyrušil mě slabý výkřik postavy, která klesla na podlahu.
Zvědavě jsem se přiblížil k chlapci, převrátil jsem ho a všiml jsem si, že má tmavě fialové modřiny po obličeji a hábit dost potrhaný. Někdo ho určitě zmlátil.
„Hodila by se ti pomoc?“ zeptal jsem se krutě a užíval si tu moc, kterou jsem nad ním měl.
Zasténal a trochu nejistě otevřel své oteklé oči. Musel se přemáhat, aby vůbec kývl.
„Tak to je blbý, že jsem tě našel zrovna já,“ odpověděl jsem, pustil ho a kopl ho do boku.
Cestou na oběd jsem si celou dobu pískal.
Poznámka překladatelky: Tohle nebude slaďoušek Draco, co? Takhle vypadá budoucí smrtijed…
Děkuji Twilly