Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Tentokrát tu máme povídku rozloženou na dvě části - druhá vás čeká ovšem už za pět dní. Překlad mě neskutečně bavil a že autorka použila hned několik vulgarismů, dovolila jsem si tentokrát psát Freda „jak mi zobák narost“:-). Aneb takhle, děti, mluví bývalá Pražačka…

21:45

Obchod zel prázdnotou, když Hermiona vešla dovnitř. S ohledem k pozdní hodině to nebylo velké překvapení, ale vzhledem k tomu, že jim oběma poslala odpoledne sovu, měli by ji očekávat. Po cestě kolem polic, které byly plné výstředně zabalených krabic a přetékajících beden vyskládaných na podlaze, se nikdy nemohla ubránit úsměvu nad tím, co vše se jim tu podařilo vybudovat.

Obchod ale rozhodně neměl být prázdný. Hermiona počítala s tím, že zahlédne aspoň jedno z dvojčat. Ve svém vzkazu se vyjádřila jasně. Byla tu, samozřejmě, o trochu dřív, ale oba bydleli hned v místnostech nad obchodem, a neměli by tudíž být nijak daleko.

Došla až do zádní části obchodu a začala stoupat po schodech k malému bytu. Dveře na vrcholu schodiště byly otevřené. Hermiona zaklepala a vstoupila dovnitř.

„Haló? Frede? Georgi?“

Z jedné z ložnic se ozvalo: „Tady jsem.“

Neváhala a vykročila koridorem k ložnici. Otočila a už už otevírala pusu, aby pozdravila, ale zvuk, který vypustila ze svých úst, připomínal spíš vypísknutí. Rychle vztáhla ruku, aby si zakryla oči a se zalapáním po dechu se zeptala: „Co to sakra děláš?“

„Čekám na tebe,“ odpověděl hlasem, který odhadla jako jeho pokus o svůdnost. „Na naši schůzku.“

„Myslel jsem, že jsi nechtěla, abych je měl na sobě!“ Mohla slyšet, jak se zvedá z postele a poznala i zvuk zipu. „Dostal jsem tvůj vzkaz.“

„Ano, a na něm stálo, že po obědě s rodiči přinesu potřebné dokumenty. Nikde nestálo: Prosím, Frede, neoblíkej si kalhoty. Jak tě něco takového mohlo napadnout?“

Protlačil se kolem ní do obývacího pokoje a shrábl pergamen ležící na stole. Držel ho před sebou s očividným potěšení, odkašlal si a...

15.18

Uchechtl se, když Hermiona malá sovička vyletěla z obchodu jako stíhačka, opatrně se vyhýbajíc začarovaným netopýrům, kteří se vznášeli nad policemi. Rozroloval svitek a při čtení jeho obsahu se mu oči rozšířily překvapením.

„A do hajzlu!“ rozhlédl se po obchodě a zavolal na jejich asistentku. „Mohla bys k pultu? Musím si s Georgem vzadu promluvit.“

„Jasně, pane Weasley,“ okamžitě přitakala.

George našel v zadní části, jak se naklání nad bublajícím kotlíkem. „Dostal jsi zprávu od Hermiony?“

„Jo,“ odpověděl rychle George a odstředil vrchní vrstvu jantarové tekutiny. „Co je s ní?“

„Tobě nedošla ta narážka? To bych do Grangerový nikdy neřek.“

„V mojí žádná nebyla. Jen, že se staví po večeři, aby dohnala papírování. Co stojí v tvojí?“

Fred mu podal pergamen. „Myslí, co si myslím, že myslí, nemyslíš?“

„Mohlo by to znamenat cokoli. Hermiona není ten typ, co by udělal první krok. Možná máš ale pravdu, už je to dlouho, co s někým naposledy chodila. Byla by to ale přece jen síla - Hermiona Grangerová očekává splatit dluh...“

„Sexem.“

„Nezní to ale moc pravděpodobně,“ dodal George pomalu a odložil pergamen.

„A co na tom nezní pravděpodobně? To, že by to chtěla, nebo to, že by chtěla mě?“

Jeho bratr se na něj usmál a lehce zatřásl hlavou. „Hej, podívej se na sebe - byla by blázen. Jen si jednoduše nedokážu představit, že by se zrovna ona nestyděla. Pokud to tak ale myslí, neočekává odmítnutí. Neřekl bych, že bude tak sebevědomá.“

„No, možná jí to, že je tak dlouho sama, navíc potom, jak to všechno dopadlo s Ronem, otevřelo oči. Nechce kolem toho už dělat cavyky,“ odůvodňoval si Fred. Poté, co si přečetl její vzkaz si na okamžik myslel, že to nic neznamená, ale pak si s překvapující jasností uvědomil, že chce, aby to něco znamenalo. Chtěl, aby ho chtěla a to nejen kvůli tomu, jak vypadal. Hermiona ho vždycky fascinovala. Nic si z  jeho a Georgových hrátek nedělala, Rona dokázala usadit lépe než jeho vlastní matka a byla jedinou čarodějkou, která byla v lektvarech lepší než oni.

Během jejich posledních let v Bradavicích ho párkrát napadlo, že by se do ní mohl lehce zakoukat, ale vždy se vedle něj objevil Ron a začal nad ní vzdychat jako pitomec. Pokaždé se pak hned probral, ale to jen proto, aby se to v nejbližší době mohlo zase zopakovat.

„Je to velký riziko,“ řekl George a odstavil kotlík z plamene. „Co s tím chceš udělat?“

„Nevím,“ zašeptal a uvědomil si, že tak dalece to vlastně nedomyslel. „Když přijde na podobné věci, je normálně docela nesmělá. Pokud to budu ignorovat... tak už to možná nikdy znova neudělá. Ale pokud si to přeberu dle svého a ona to tak přitom nemyslela...“

„Vítej v pekle.“

„Přesto je to tvoje velká šance. Možná už další nikdy nedostaneš,“ dodal George a natáhl se pro pití k ledničce.

„Moje velká šance?“

„Nejsem slepej, brácho. Vím, že na ní můžeš oči nechat. Jsi horší než Ron. Byl kompletně mimo a nedocházelo mu, že ty pocity, které k ní choval, byly vlastně známkou zamilovanosti. Ty si to na druhou stranu uvědomuješ, ale rozhodl ses je ignorovat.“

„Nepálím za Grangerovou! Jasně, je hezká, pekelně chytrá a dokáže se k našim kravinám postavit čelem, to ale neznamená, že za ní pálím,“ zasmál se Fred a vzal si od George láhev.

„Samozřejmě, že ne,“ zasmál se teď naopak George a posadil se na blízkou stoličku. „Pamatuješ, jak se rozešla s tím Gordonovským maníkem? Dokonce i Rona překvapilo, jak jsi byl hned v pozoru ho jít zmlátit. A to ona mu zlomila srdce a ne naopak.“

„Byl to bastard. Měla na víc.“

„Přesně tak. A co, jak se před pár měsíci přiotrávila jídlem? Ginny musela před tebou doslova zabarikádovat dveře. Nechtěl jsi ji opustit.“

Fred se zhluboka napil a ignoroval přitom bratrův úšklebek. „Možná za ní pálím. Trošku.“

„Trošku a být kurevsky až po uši zamilovanej jsou dvě rozdílný věci,“ zasmál se George. „Každý si toho všiml. Každý až na Hermionu. Na tak chytrou ženskou je někdy, když dojde na lásku, docela slepá.“

„Stejně na tom nesejde,“ zamumlal. „Ona za mnou totiž rozhodně nepálí.“

„Proč si to myslíš? Dle mého, a já jsem zcela nezaujatý, jsi docela kus. My oba. Která holka by za náma nepálila?“

„Taková, co má vkus, dobrý úsudek a navíc nejlepší detektor na kecy, na který jsem zatím narazil.“

„No, na tom něco bude,“ přikývl George, a pak se na bratra usmál. „Vážně se zachováš jako posera? Možná se jí líbíš a tenhle vzkaz tě má popostrčit k akci. Předpokládejme, že tě chce. Pokud vyvineš aktivitu, mohla by to být ta nejlepší věc, kterou jsi kdy udělal.“

„Mohla by mě zabít...“

„Nebo poděkuje Merlinovi, že jsi konečně dostal koule a něco udělal. Buď to lehce zabolí, a nebo se to dost dobře vyplatí. Minimálně v případě, že tě odmítne, budeš moc říct, že jsi to zkusil a posunout se zase dál.“

„Nebude to zrovna malé množství bolesti,“ řekl Fred pomalu. „Mohla by mi ublížit způsoby, který si ani já sám nedokážu představit.“

„Jsi horší než Ron, když se snažil sbalit Lunu. Ten přišel s milionem a jednou výmluvou, proč by jim to nemělo vyjít. Měl by ses zachovat jako chlap a rozhodnout se, jestli jseš ochotný chytnou šanci za pačesy. Ničeho se nebojíš, jen rvačky s ženou, která by tě mohla udělat šťastným. Jsem si jistý, že víš, co chceš. Jen nechceš být odmítnutej.“

„Ty bys to risknul?“

„Ne,“ rozesmál se George. „Ale ty nevíš, co se v tvém případě stane. Něco ti povím. Dnes večer zůstanu u Angie. Nechám vám děckám trochu soukromí a ona možná jen dožene papírování. Buď to, anebo ty konečně dostaneš, po čem už tak dlouho toužíš.“

„Celou tu dobu jsi to věděl, že jo?“ usmál se Fred, vstal a odhodil práznou láhev do koše.

„Že se ti líbí? Hned asi hodinu potom, co to tobě o Vánocích došlo. Byl jsem už sakra unavenej z toho, že s tím furt nic neděláš.“

21.50

„Frede, objevím se u vás s posledním vyúčtováním hned potom, co povečeřím u rodičů. Budu ráda, až s tím budu hotová, nemůžu už kvůli tomu spát. Dlužíš mi. Hermiona. Dlužím ti.“

„A ty sis myslel, že jsem tím myslela sex? Magore.“ Praštila ho do ramene papíry, které ještě pořád svírala v náručí. „Uvědomuješ si, že jsem Georgovi poslala úplně stejnou zprávu a že jsem změnila pouze to pitomé jméno?“

„Nic mi neřek!“

„Počkej, ty jsi mu o tom řekl?“

„Řekl. Nestává se každý den, že by ti Hermiona Grangerová udělala návrh.“

„Co na to řekl?“

„Nic. Jen, že zůstane u Angie přes noc. Mizernej všivák,“ zaprskal Fred. „Souhlasil se mnou, že to je to, co chceš. Přesvědčil mě, abych to udělal, protože mě chceš. Ty jsi tím nemyslela sex?“

„Když jsem psala ten vzkaz, tak jsem to tak rozhodně nemyslela! Takové věci nepíšu, rozhodně ne v pracovní korespondenci.“ Hermiona mohla cítit, jak jí rudnou tváře. „Myslela jsem tím pouze to, že jsem nad tím strávila posledních pár nocí, abych se ujistila, že je všechno v pořádku a že mi za to dlužíte. Myslela jsem večeři. Nikdy bych nepředpokládala, že budeš chtít obchodovat... Ne! Tak jsem to nemyslela!“

„Ten bastard mě zmanipuloval. Zabiju ho,“ řekl naštvaně a začal si to rázovat po pokoji. „To on přišel s tím nápadem, víš. Když budeš nahej, nebude ti moc odolat. Jdi do toho! V jeho vlastním zájmu by teď měl u Angie nějakou dobu zůstat. Jakmile se vratí domů, roztrhnu ho jako hadat,a pak ho naložím do něčeho tak nechutnýho, že...“

„Pochopila jsem!“ řekla rychle. Neměla zájem si zrovna tenhle obrázek připojit na seznam svých ne zrovna příjemných představ. „Vážně mě mrzí, jestli tu došlo k nedorozumění, Frede. Nikdy jsem ti nechtěla vnuknout mylnou představu. Přesto nechápu, proč by ti chtěl George něco takového provést. Vím, že si libujete v kanadských žertících, ale tohle je jen ponižující a on tu dokonce ani není, aby to mohl vidět na vlastní oči.“

„Neměl to být tak docela žert.“ Hermiona ho pozorovala, jak si urychleně oblékl tričko, a pak skřížil ruce na prsou. „Ale to je jedno. Vrátí se mu to, o to se vůbec nemusíš bát.“

„Pokud to nebyl žert, tak co to bylo?“

Fred se na ni ani nepodíval, a když zamíril do kuchyně, snažil se vyhnout jakémukoli kontaktu. „Chceš se něčeho napít? Mám žízeň. Za kapku té pitomé Ohnivé whisky bych teď vraždil. George se minule samozřejmě postaral, aby v ní už nic nezůstalo.“

„Frede, co se děje?“

„Nechtěl mě napálit. Nebyl to žádný vtip.“

„Tak co to bylo?“

Konečně se otočil jejím směrem. „To jsi sakra vážně tak natvrdlá? Čekal na tebe nahý muž. Nebyl to pokus o vtip. Už ti to secvakává, Grangerová?“

Když do sebe vyklopil sklenici vody, zakroutila jen nechápavě hlavou. Pořád ji upřeně pozoroval.

„Ty jsi čekal na mě?“

„Ano.“ Protočil nad tím panenky a mávl jejím směrem rukou. „Jen pokračuj.“

„Nahý?“

„Přesně jako v den, co jsem přišel na svět. Pořád ti to nedochází?“ zeptal se Fred a na tváři se mu pomalu usazoval široký úsměv. „Vážně, Grangerová, měla by ses zbavit té své pověsti génia. Očividně je chybná.“

Zamračila se na něj. Mezitím, co si to vše ještě jednou nechávala projít hlavou, mohla Hermiona cítit, jak se jí rozšiřují oči pochopením. Byl nahý a čekal na ni - ve své posteli. Navíc si myslel, že s ním chce mít sex. „Ty jsi chtěl...?!“

„Tedy, jsi dobře vypadající čarodějka, Hermiono. A, no, s nikým nechodíš. Nejsem typ, co by odmítl nabídku, když se mu naskytne.“

Hermiona cítila, jak se pod jeho zakřeněním začervenala. „Nenabízela jsem.“

„To je škoda, Grangerová. Mohlo to být kurevsky úžasný.“

Když na ni při jeho projevu mrkl, přitlačila si lejstra blíž k hrudi. Pak rozhodně řekla: „To si nemyslím. Dobrou noc, Frede.“

„Dobrou, Grangerová. Sladké sny,“zavolal za ní, když vycházela ze dveří.

Povzdechla si sama pro sebe, když začala scházet schodiště a v duchu ho proklela na všechny možné způsoby. Freda spolu s jeho bratrem.