Preklady fanfiction Harryho Pottera

WE HAPPY FEW - Pár šťastlivců

Část první A: LASKAVOST

 „Dokonce ani šťastný život nemůže být bez temných chvil, slovo ‚štěstí‘ by totiž ztratilo smysl, kdyby k němu nepatřilo odpovídající množství smutku.“

Carl Gustav Jung

Poznámka překladatelky: Ahoj všem, skončilo Stronger a začíná We Happy, doufám, že se tahle povídka bude líbit víc (tím myslím- má to dobrý konec, tak si nestěžujte J). Pět velmi dlouhých kapitol jsem rozdělila do 11 částí (pátou kapitolu jsem usekala na tři kousky). Části povídky se tu budou objevovat vždy jednou za tři dny, za to vděčíme Kaitlin, úžasné betě.

Chtěla bych tento překlad věnovat Jimmi jako poděkování za to, že mě přijala do překladatelského týmu a za to, že je vždy ochotná pomoci (a to ať už se jedná o pomoc s překladem nebo s bannerem nebo se spoustou dalších věcí). Takže děkuji, Jimmi!

ooOoo

Nedělá lidi kolem sebe šťastnými.

Nemá tu potřebu.

Nedělá lidi kolem sebe šťastnými, nedělá nic laskavého, plachého nebo trapného. Nedělá žádnou z těch věcí.

Ale ze všeho nejvíc, nikomu nepomáhá.

Dělá lidi kolem sebe naštvanými.

Je naštvaný, sarkastický, ironický a zastrašuje druhé. To je to, co dělá.

Ale pořád nikomu nepomáhá. Opravdu nikomu.

Nebo alespoň nikomu nepomáhal.

ooOoo

„Řekl jsem ne, Pottere.“

„Ale no tak! Ono tě nezabije, když jí pomůžeš.“

„NIKOMU nepomáhám. Prostě to nedělám.“

„No jasně, já zapomněl na ten Malfoyův zákoník nebo co to na mě celou dobu chrlíš.“

„Jmenuje se to Malfoyův kánon a já od tebe ani neočekávám, že to pochopíš, když jsi vyrostl pod schody.“

Dracova kancelář upadla do ticha a on sám zvedl oči k intenzivnímu pohledu Chlapce, který nakonec přece jenom nezemřel. Nebyl si jistý, jestli už nezašel příliš daleko. Tohle hašteření už pro ně bylo typické, ale Potter měl jednou za čas ty své dny.

Zaplavila ho úleva, když se Harry potichu zasmál a popadl figurku draka z jeho stolu.

„Řekni mi, Ó nejmoudřejší, neříká pravidlo 347, že musíš mít malé ovocné ozdůbky na bystrozorském stole?“ řekl a uvolněně si sedl na kraj stolu.

„Jo,“ ušklíbl se Draco zpátky, „a pravidlo 348 říká, že pokud nějaký spratek s ošklivou jizvou na čele začne zesměšňovat Malfoyovké sošky, tak je Malfoy povinen s ním vyrazit dveře.“

„No… na to se rád podívám, dej mi vědět, až ho najdeš.“

„Jasně, teď ale, Pottere, vypadni z mojí kanceláře. Musím pracovat.“

„Ne, dokud nebudeš souhlasit s tou pomocí.“

Draco se, pošklebující se, pohodlně opřel ve svém křesle a natáhl si nohy. Harrymu tím hned připomněl mladého Siriuse, kterého viděl ve Snapeově myslánce.

„Pottere, ví vůbec Grangerová, že se mě ptáš?“

„Ptala se speciálně po tobě.“

Draco trochu nadzdvihl jedno obočí. Vlastně by mu nejspíš překvapením poklesla celá čelist, pokud by tedy pravidlo číslo 11 jasně neříkalo: „Malfoyovi nikdy nejsou překvapeni.“

„Vážně? Co se to děje se Zlatým triem? Během války jsem udělal pár slušných věcí, zajistil pár informací a teď se najednou všichni tři můžete přetrhnout, abyste byli mými kamarády?“

„Tak se to stalo? Zvláštní, já si to pamatuju trochu jinak,“ stáhl si Harry z obličeje vlasy a odhalil tak obočí, které měl napnuté jako ve výslechové místnosti. A Draco znal otázku.

Vážně musím vytahovat tu noc?

Draco nechtěl pomoct Grangerové. Možná měl nějaký druh příměří s Potterem a Weasleym, pokud se dá do příměří počítat sarkasmus a hodně alkoholu, ale rozhodně ho nechtěl rozšířit i na ni.

Grangerová mu nevěřila a on ji za to nenáviděl. Ten den s noční scénou na věži nešel podle jeho očekávání. A každý další den strávil tím, že se své chyby snažil napravit. Proč by jinak pracoval jako bystrozor pro ministerstvo, když měl dost peněz na to, aby do konce života nemusel hnout ani prstem? Každou ministerskou výplatu posílal rovnou na charitu, obvykle na takovou, kterou Grangerová pochválila.

Ale ona se nestarala. Ona nepochopila, jak mu Potter, jeho úhlavní nepřítel, mohl odpustit a stát se jeho přítelem. Ne, ona se na něj pořád dívala, jako kdyby měl na obličeji vytetované Znamení zla. Ne že by ho zajímalo, co si o něm myslí. Ale štvalo ho to. „Malfoyovi jsou respektováni a zaslouží si to,“ to říkalo pravidlo 38.

Byl přerušen od svého rozjímání, když mu Potter zamával před obličejem, „Slyšel jsi mě?“

„Promiň,“ ušklíbl se, „myslel jsem, že se tady chvástá nějaký otravný Zlatý chlapec, tak jsem vypnul.“

Harry si podepřel prstem bradu, „Ty jsi ale roztomilá malá fretka.“

„Nezmínil jsi, že jsem oslnivě krásný. A neříkej mi, že máš úchylku na zvířata, Zlatý chlapče.“

Dracův úsměv pohasl, když si všiml Potterovy vážné tváře.

„Dlužíš mi to, Draco.“

Nepotřeboval se podívat na Potterovu tvář, aby věděl, co to znamená. Vzpomínky bolesti, krve a jeho otce, který mu prohledával mysl. Správně, Potter mu zachránil život. A on mu byl vděčný. Tak vděčný, že ignoroval pravidlo 52, říkající: „Malfoyovi nikdy nic nikomu nedluží.“

„Celý zatracený kouzelnický svět ti dluží, Pottere. Najdi si jiného pejska.“ Draco o těchto věcech s Potterem mluvil nerad. Nerad vzpomínal na válku. Jen mu to připomínalo, kolik toho ztratil.

 „Draco, prosím.“

Nebyl blázen. Uvědomil si, že Potter použil v poslední minutě jeho křestní jméno už dvakrát. Což znamenalo, že v životě už mu tak řekl celkem třikrát.

„Proč já?“

Harry si frustrovaně zajel rukou do vlasů, „Já si nejsem jistý, ale chtěla tebe. Přiměla mě jí to slíbit.“

 „A když odmítnu?“

„Pak pošlu Hermionu, aby se tě zeptala. A donutím tě navíc chodit každý týden na nedělní obědy do Doupěte.“

To přimělo Draca skutečně zblednout, „To nemůžeš. A navíc Grangerová by za mnou stejně nepřišla. Jestli sis toho nevšiml, tak naše míra přátelskosti je zhruba tak stejná jako u upíra a jeho další oběti.“

„Deset galeonů na to, že ty jsi oběť.“

 Draco zavrčel, ale Harry pokračoval, „A ona přijde. Ještě jsi ji neviděl, ale dokáže být zatraceně tvrdohlavá a z nějakého důvodu chce do toho experimentu zahrnout i pomoc od tebe.“

Draco se na Harryho podíval a hledal nějaké stopy po lhaní.

„Nechápu, proč potřebuje mě. O čem je ten projekt?“

„To vážně nevím. Vím jen, že to ona a pár dalších z Oddělení záhad dokončili před dvěma týdny. Normálně to testují jen na sobě, ale tentokrát potřebují více testovaných. Je to něco pro ministerstvo.“

Draco se na něj zaměřil vypočítavým pohledem, věděl, že nelže. Potter byl hrozně mizerný lhář.

„A co z toho budu mít já?“

„Budeme vyrovnaní,“ odpověděl mu vážně.

„Jsi si jistý?“ zeptal se překvapeně Draco. „Dostaneš ode mě jenom jednu laskavost, Zjizvenče, jenom jednu. Vážně ji chceš vyplácat na Grangerovou?“

„Dlužím jí to,“ odpověděl jednoduše.

Draco měl nutkání se ptát dál. Co Grangerová pro Pottera udělala? Byl pekelně zvědavý. Podíval se na Harryho, ale Harry už mu to neřekl. Draco si byl zatraceně jistý, že mu to Potter nikdy neřekne. Nebyl ale hloupý. Věděl, že ať už zahrnuje ten projekt cokoli, dostal se z toho jednoduše. Ve srovnání se všemi těmi věcmi, co po něm mohl Potter chtít, bylo tohle nic.

„Dobře.“

„Dobře?“

„Jdu do toho.“