Preklady fanfiction Harryho Pottera

Poznámka překladatelky: Když jsem na tuto kratinkou záležitost narazila poprvé, dostala jsem ze sebe jen ono pověstné „Wow!“. Dobré znalosti kánonu jsou velkou výhodou. Mám takový pocit, že autorku donahermurphy si člověk buď na první pohled zamiluje, nebo jen proklikne a už se k ní nikdy nevrátí. Jsem zvědavá, jak to dopadne u vás:-P.

Hermiona Grangerová byla málem zařazena do Havraspáru. Bylo třeba dvacetsedm dobrých, logických důvodů a tři sprostá slova, než klobouk souhlasil, že půjde do Nebelvíru. (Harrymu a Ronovi řekla, že si je celkem jistá, že klobouk svolil právě kvůli těm sprostým slovům.)

Klobouk nejdřív přemýšlel nad Mrzimorem. (To ví pouze Ron.)

Když se jí Moody (během onoho dlouhého léta před pátým ročníkem) zeptal, komu důvěřuje, odpověděla mu: „Ohledně čeho?“ Od té doby ji s podivným výrazem ve tváři pozoroval.

(Když se Moody zeptal Ginny, zrka odpověděla, že mu nevěří natolik, aby mu to prozradila.) Hermiona Ginny uznává.

Profesor Lupin ztratil u Hermiony velkou dávku respektu, když uvěřil její pohádce o přízraku.

Přestože by se hádala o opaku, Hermiona by nesvěřila Harryho budoucnost do Snapových rukou. Ne, pokud by měla alespoň jednou jinou možnost. Obětování sebe samé se počítá jako možnost. Stejně tak zabití jiného člověka.

Harryho budoucnost by svěřila do rukou Brumbála v případě, že by v pekle začalo sněžit.

Hermiona Grangerová miluje Harryho s Ronem víc než cokoliv jiného na světě. (Včetně jejích rodičů.)

Vždy, když si na to vzpomene, cítí, že se jí usazuje knedlík v krku a slzy se jí derou do očí. (Zůstane ovšem jen u pocitu, žádný pláč samozřejmě.)

Nikdy neodpustila McGonagallové za to, že jí v prvním ročníku nevěřila.

Hermiona mohla za závěsem slyšet hlasy. Neměla nejmenší chuť se k němu přiblížit, protože pochopila, co našeptávají.

Nejděsivější moment života Hermiony Grangerové byl, když Ďáblovo osidlo škrtilo Harryho s Ronem. Přestože se jí podařilo si také vytvořit fobii vůči trollům, létajícím košťatům, tříhlavým psům, šachovnicím, jedům, drakům, turbanům, baziliškům (nebo jíným druhům hadů), deníkům, mozkomorům, hipogryfům, vlkodlakům, krysám, temným znamením, levitaci, lesům, jezerním lidem, kentaurům nebo lidem nosícím bílé masky, vždy se cítí nesvá, jakmile se nějaká rostlina rychle pohne.

Což není důvod, proč je Neville lepší v bylinkářství.

Hermiona má strach, že Ron a Harry zemřou dřív než ona.

Hermiona byla vůči Siriusovi odtažitá, protože byl prvním dospělým, kterému plně věřila, že se o Harry dokáže postarat. (Byl v tom lepší než ona.)

Stále pláče kvůli tomu, že nikdy nedostala šanci se mu za to omluvit. Stále mu má chuť vrazit za to, že zlomil Ronovi nohu.

Během letu k oddělení záhad Hermiona osmkrát spolkla své vlastní žaludeční šťávy. Ne proto, že by byla nervózní, ale protože si byla jistá, že je Dolores Umbridgeová po smrti.

Nemá ale nejmenší výčitky svědomí za to, co té ženě provedla. (Nebo co provedla Ritě, nebo Mariettě.) Ublížily jejím přátelům.

Harry ani Ron si toho nevšimli, zato Moody ano. To je důvod číslo dvě, proč ji se zvláštním výrazem ve tváři pozoruje.

Důvod číslo tři je, že doopravdy neodpověděla na otázku, zda se chce nebo nechce připojit k Fénixovu řádu. „Jsem na Harryho straně!“ řekla rozhodně. Byl jediným, kdo si všiml toho rozdílu.