Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Pár šťastlivců

Část druhá A

Pár šťastlivců
Vložené: tigy - 18.09. 2012 Téma: Pár šťastlivců
Florence nám napísal:

AUTOR: SiriuslyPadfoot'sGal

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/3324498/1/We_Happy_Few

PŘEKLAD: Florence

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

WE HAPPY FEW - Pár šťastlivců

Část druhá A

 „Pamatuj, pamatuj, tohle je přítomnost a přítomnost a přítomnost. Žiješ tím, cítíš to, lpíš na tom. Chci si být plně vědoma toho, co beru za samozřejmé.“

Sylvia Plath

ooOoo

Cítil, jak váha celého světa, která na něm ležela tak těžce jako opilá děvka na svém dalším zákazníkovi, náhle zmizela v závanu větru. Cítil se lehký, bezstarostný a skoro šťastný.

Kdyby nebyl Draco Malfoy takový cynik, možná by se cítil jako malé dítě tančící na louce plné voňavých květin, motýlů a duh. Ale hořkost, sarkasmus a krutost se nakonec dostaly do popředí, což znamená, že všechna dobrota byla nacpána hluboko do kufru přelepeného lepicí páskou.

Nebyl si celkem jistý, co se změnilo v jeho vztahu ke Grangerové, ale něco ano. Nejenom, že si konečně všimla jeho snah napravit své chyby, ale také mu poděkovala.

Kdyby byl Bohem, tohle by byla ta část, kdy by si vzal popkorn a začal se pozorně dívat.

Děkuji ti.

Co ta slova vlastně znamenají?

Výraz vděčnosti, ukázka ocenění.

No zatraceně, Hermiona Grangerová ocenila Draca Malfoye. Co na tom?

Zvedly se mu koutky úst do úsměvu. Grangerová  tím svým nesmělým poděkováním nafoukla jeho ego víc než tisíc chycených zlatonek.

Jelikož byl tak nehorázně krásný, zvykl si, že mu ženy podlézají. Ale „děkuji“ od Grangerové pro něj znamenalo o mnoho víc, než by kterákoli z těch vlezdoprdelek mohla říct.

Tady ve svých myšlenkách ustal a spustil nohy ze stolu, kde je měl položené. Začal přemýšlet o tom, že ocenil uznání, které mu věnovala, ale ocenění od kohokoli jiného než čistokrevného bylo přísně zakázaného podle pravidla 321 v Malfoyově kánonu.

Nechápejte ho špatně. Rozhodně už opustil ty staré řečičky o čistotě krve, ale ta vděčnost naplňující jeho hruď byla kupodivu stejně jiná. Nemělo to nic společného s jejím mudlorozeným postavením, ale s tím, že chtěl říct „děkuji ti“. Ta dvě slova nikdy nevyslovil nahlas, rozhodně ne dohromady a rozhodně ne bývalému členu Potterova super týmu.

Vytáhl ze své kapsy tu cetku a na stole ji otevřel. Jen pár centimetrů od jeho bystrozorských spisů seděla soška draka. Napadla ho veselá myšlenka, jak na ně drak chrlí oheň. Musel uznat, že Grangerová s tím přívěskovým drakem odvedla kus dobré práce, nebylo to zas tak špatný. Ale to neznamenalo, že by se smířil s tím, že by měl nosit medailonek.

MEDAILON!

Jeho mozek na něj křičel, aby ten šperk uznal kvůli tomu, co měl udělat, ale odmítl to. Klidně mohl nosit řetízek, když by to mělo pomoct lidstvu a zlepšit náladu společnosti nebo cokoli tím Grangerová sledovala, ale prostě nemohl nosit… no, tu věc, co začíná na M.

Chvíli na to zíral a uvědomil si, že se mu vlastně víc líbí ten drak od Grangerové než ten, co mu stál na stole. Znovu sám sebe našel, jak cítí vděčnost ke Grangerové, a to ho vyděsilo. Vyděsilo ho to tak, že cítil, že něco potřebuje, něco, co by změnilo jeho myšlenky. Jak se to vůbec odvažovala nazvat?

Šťastná vzpomínka.

Když vyhledal spoj na zlatém drakovi, nervózně se mu třásly ruce. Otevřel ten přívěsek. Podíval se na přívěsek, který se prostě otevřel a…no, nic víc.

„Nic se nestane,“ zašeptal.

 Přiložil palec na levou stranu a cítil, jak se mu po kůži rozlehlo teplo. Zhluboka se nadechl, cítil, jak mu pocity víří uvnitř hlavy. Zavřel oči. Viděl barvy a světla roztáčející se v temnotě.

Černá. Všechno zčernalo, ale se zvuky. Zvuky, které nedokázal nikam zařadit. Obrázek se zformuloval, Draco se na něj podíval. Stál na chodníku. Obraz zmizel a on se ocitl někde v mlze kouře. Kouř se rozjasnil a on někoho držel u své hrudi, ale všechno bylo tak rozmazané, že nedokázal rozpoznat, kdo je to v jeho náručí. Temnota ho znovu obklopila a on slyšel, jak žena jemně říká: „Možná jsi koneckonců dobrý muž, Draco Malfoyi.“ Jeho myslí prošel obrázek spojených rukou. Jedna z nich očividně patřila jemu a ta druhá měla trochu pih na hřbetě. Ta ruka v jeho byla malá a jemná, zdála se dokonalá.

Rychle odtáhl palec od vynálezu. Stále se mu v mysli odrážel obraz spojených rukou. Bylo to tak skutečné, skoro mohl cítit tlak něčí dlaně na té své.

Potřásl hlavou, aby si pročistil myšlenky. Napadlo ho několik závěrů. Za prvé, to vidění nebylo vůbec takové, jaké ho čekal. Jak vysvětlila Grangerová, vzpomínky by se měly ukazovat jako mudlovský film z vlastní minulosti. Jeho promítání ale bylo rozmazané a mlhavé a sotva viditelné.

Za druhé, a to byl ten skutečný důvod, vzpomínka v meda – ech, ech, - řetízku s přívěskem mu nebyla ani v nejmenším podobná. Byl si zatraceně jistý, že se mu to nikdy nestalo.

Takže ten malý vynálezek Grangerové vůbec nefungoval, nebo alespoň ne u něho. Věděl, že nebyl jako většina lidí. Neměl vzpomínky, které by si chtěl znovu prožít. Vlastně zapomenout by pro něj byla ta nejlepší věc, která by se mu stala.

Zajímalo ho, jestli i někdo jiný měl stejný zážitek jako on. Napadlo ho tolik otázek, na které chtěl najít odpověď. Rozhodně nechtěl mluvit s Grangerovou, ptala by se ho na tolik věcí, dokud by se nerozpadl jen na zatracený prach. Zvažoval jít za Potterem, ale smysluplný rozhovor s Potterem odložil na později. Byla to jeho chyba, že se ocitl v tomhle směšném experimentu.

Ta takzvaná „vzpomínka“ ho rozčilovala. Krev mu běhala v žilách, zaťal pevně pěsti, snažil se rozmáčknout ten pocit neklidu, který ho obklopil.

Potřeboval někoho, kdo by ho dostal z tohohle nepohodlí. Potřeboval někoho, kdo se v emocích vyznal ještě o něco míň než on. V podstatě potřeboval někoho natvrdlejšího než, no, někoho opravdu natvrdlého.

Potřeboval Weasleyho.

ooOoo

„Weasleyi.“

„Malfoyi.“

„Tvůj stůl vypadá jako chlívek, copak tě maminka neučila uklízet po sobě?“

„Pracuji. Nemám čas na úklid.“

„Pracuješ?“ zasmál se Draco. „Jako když jsi poslal Potterovi zprávu na zasedání s, oh, co to bylo? Ah, ano. ‚Kde najdeš psa bez nohou?‘“

„Přesně, kde jsi ho nechal!“ zasmál se Ron pomalu a bouchnul pěstmi do stolu. Draca to moc nepobavilo.

„No, to si musím poznamenat,“ Draco se otočil k odchodu.

„Dobře, Malfoyi. Slibuji, už žádné vtípky.“

Draco si dovolil trochu ušklíbnout se před tím, než se otočil zpátky ode dveří. Weasley vstal a dal se do poklízení svého přeplněného stolu, něco nechutného a velkého postavil na hromadu papírů, vypadalo to jako napůl snědený sendwich a malá figurka, která vypadala podobně jako Victor Krum.

„Takže proč jsi přišel, Malfoyi?“

„Bez důvodu.“

Ron se usmál a zeptal se: „Jen pro potěšení z mé společnosti?“

„Myslel jsem, že už nebudeš vtipkovat, Weasleyi.“

Ron se na něj divně podíval, než se mu oči rozšířily překvapením. Výčitka se mu v hlase smíchala s nedůvěrou, když říkal: „Ty máš dobrý den!“

„Možná ti to tak přijde,“ usmál se Draco, „a já ti rozhodně nedovolím mi ho zničit, takže pojďme k věci. Už jsi měl čas podívat se na…ehm… ten řetízek, co ti dala Grangerová?“

„Ne,“ odpověděl Ron a začal prohrabávat hromadu odpadků, co měl na stole.

„Tady to je!“ vykřikl a vytáhl náhrdelník s přívěškem ve tvaru koštěte. „Proč se ptáš?“

Draco opatrně rozvažoval slova. „Bez důvodu, jen jsem chtěl vědět, jak tvoje vzpomínky vypadají.“

Při Merlinovi doufal, že Ron je ten den obzvláště nevšímavý, protože z nějakého jemu neznámého důvodu zjistil, že se potí, ale jen mírně.

„No, klidně se na ně můžeš podívat se mnou.“

Draco si sedl naproti Ronovi, i když mu to nebylo moc příjemné, a sledoval, jak Ryšavec tiskne palec na obě strany medailonku. Z přístroje vylétlo malé světlo a nad Ronovýma rukama se začal formovat obraz.

Draco byl překvapený, když uviděl svoji patnáctiletou verzi, jak se šklebí.

„Vždy jsem věděl, že jsem oslnivě krásný, ale netušil jsem, že jsem i tvým tajným snem.“

Ron se jen pohrdavě usmál, než nechal na svém obličeji zformulovat úšklebek (tedy alespoň to, co se v jeho případě nejvíc úšklebku blížilo). Věděl, co dalšího se v scéně z náhrdelníku odehraje.

Draco se snažil nepohnout ani brvou, když sledoval, jak se jeho nedospělé tělo měnilo na malou, bílou (přesto neuvěřitelně roztomilou) fretku.

Ron se bujaře rozesmál, ale Dracovy rty se stáhly do tenké čáry.

„Nemyslíš, Weasleyi, že je smutné, když vypadám líp jako fretka než ty jako člověk?“

Ron se smál po celou dobu další vzpomínky, kde obdržel svůj první dopis z Bradavic.

Ten obraz zmizel, jen aby byl nahrazen postavou Hermiony Grangerové, která se dívala na Ronalda Weasleyho s malým stydlivým úsměvem na tváři.

Ron okamžitě nad tou vzpomínkou zčervenal, pohnul rukama, ale Draco ho zastavil. Přitlačil jeho palec zpět k přívěsku.

„Ale, Ronalde, myslel jsem, že se se mnou o ty vzpomínky dělíš,“ ušklíbl se Draco.

Ron zamumlal něco velmi neinteligentního, zakryl si zčervenalý obličej rukama, odmítaje se dívat.

Draco sledoval, jak se Hermiona postavila na špičky a jemně Weasleyho políbila na rty. Sledovala linii jeho tváře, dokud se ústy nedostala  až k jeho uchu. Její jazyk se dotkl okraje ucha. Draco cítil, jak sám mírně zrůžověl, když byl svědkem té intimní chvíle mezi dvěma přáteli.

Hermiona políbila Rona na krk předtím, než odstoupila. Rukama nahmatala košili a rozepnula si první knoflík.

Se široce rozevřenýma očima Draco setřásl Ronův palec z náhrdelníku, smyslný obraz věčně puritánské Hermiony Grangerové se rozplynul ve vzduchu.

Ron si odkryl obličej, vypadal vděčně, že ho Draco nenutí v scéně pokračovat.

Draco velmi výmluvně svraštěl obočí v otázce.

„Není to tak, jak myslíš,“ začal Ron. „Jsme jenom přátelé.“

„Jasný,“ odpověděl mu Draco. Předtím, než se podíval Ronovi do očí, si důkladně prohlídl své nehty.

„Myslím to vážně. Mám tu vzpomínku jenom, protože to už bylo už před velmi dávnou dobou. Nikdy jsme nebyli víc než jen přáteli, ani jsme víc nechtěli být. Byla to jen jedna noc, jedna noc, kdy jsme chtěli oba zapomenout na válku, která nás obklopovala.“

Draco přikývl, protože tomu úplně rozuměl. Jen si přál, aby v té době měl něco, co by mu odvedlo myšlenky. Pořád si nebyl jistý, jak se dostal z války se zdravým rozumem.

„Chápu, Rone.“

„Děkuji, Draco.“

Byl to důkaz, jak daleko už došli. Nejenom, že používali křestní jména, ale Ron mu ukázal něco, co by se dalo očividně charakterizovat jako soukromé. Draco našel sám sebe, jak otvírá ústa, aby i on prozradil něco důvěrného.

„Moje vzpomínky takhle nevypadaly.“

„Co tím myslíš?“

Draco si povzdechl a projel si rukou vlasy. „No, vlastně to nebyly ani moje vzpomínky. To, co jsem viděl, se nikdy nestalo. Ani to nebyly skutečné vzpomínky. Spíš bych to charakterizoval jako záblesky něčeho. Všechno to bylo rozmazaný, jakoby v mlze, vůbec ne jako ty tvoje.“

Na Ronově čele se objevila vráska, důkaz toho, že Ron přemýšlí, nebo se o to alespoň snaží.

„Co ukazovaly ty záblesky?“

„Těžko říct, kámo. V tom prvním jsem někam běžel, v tom druhém jsem někoho objímal nebo držel. Nejsem si jistý.“

„Kdo to byl?“

„Nevím. Jak jsem říkal, všechno bylo rozmazané. Jediný čistý obraz mám z té poslední, kterou jsem viděl.“ Draco se odmlčel, nebyl si jistý, jak to vysvětlit. „Viděl jsem svou ruku, jak drží ruku někoho jiného.“

Ron se rozpačitě usmál a řekl: „Ále… že by malý Dláček vzpomínal na dobu, kdy poprvé držel ruku holčičky?“

„Řekl jsem, že to nebyly skutečné vzpomínky,“ ušklíbl se. „A netlač na mě, Weasleyi. Právě teď mě napadá čtyřicet tři způsobů, jak tě zabít, ne počkej, už je to čtyřicet čtyři.“

Ron se na chvíli odmlčel, do očí se mu dostal kritický pohled: „Kradeš moje vtipy?“

Draco se zasmál, ale jen trochu. Malfoyovský kánon porušil už pouhým úsměvem, ale nedělal si s tím starosti. Pravidla porušil už hůře. Nejenom, že se postavil proti své rodině, ale také se přátelil s mudlorozenými, krvezrádci a Chlapcem (dobře, dobře, tak mužem, no), který nakonec zabil Vy-víte-koho. A ještě hůř, všichni – do jednoho – byli z Nebelvíru.

„Ne, Weasleyi, kdybych od někoho kradl vtipy, což rozhodně nemám zapotřebí, kradl bych je od Pottera. Je zahořklý, což je mnohem víc můj styl.“

„Zahořklý? Vážně? Všimni si, kolikrát byl můj život ohrožen.“

Draco se ušklíbl a řekl: „O, a tady se mýlíš. To totiž není zábavné.“

Ron se posměšně zasmál a hledal něco, co by odpověděl. Když nic nenašel, vrátil se k původnímu rozhovoru.

„Možná by to mohla být ruka kluka?“ poznamenal Ron.

„Jak tě to, při Merlinovi, mohlo napadnout?“

„Ta ruka… byla to ruka kluka?“ a pozvedl vyzývavě obočí.

„Právě mě napadlo dalších 20 způsobů, jak tě zabít, Weasleyi, včetně použitím brusného papíru. Zmiň ještě jednou, že jsem podle tebe teplouš a nebudu váhat s tím začít experimentovat. Kromě toho, to ty z nás dvou jsi ten, kdo nosí medailonek.“

Ron se na něj divně podíval a řekl: „Ty taky, Malfoyi.“

„Nesmysl. Malfoyovi nikdy nenosí medailonky – pravidlo 871. To moje je jasně řetízek s přívěškem.“

Ron se ušklíbl, ale nepokračoval v tom.

„Takže to řekneš Hermioně?“ zeptal se ho.

„To, že jsi mi ukázal vzpomínku na to, jak jste vy dva – co že jste to dělali? Jasně – spolu spali? Ne, neřeknu jí to.“

Ronovi zčervenaly uši. „Myslel jsem tu divnou ne-vzpomínku.“

„Ne, ještě ne. Pořád jsem trochu naštvaný, že mě ta mrcha donutila nosit medailonek.“

Před pár lety by Ron vyskočil na nohy a začal bránit Hermioninu čest, ale teď oba věděli, že ta slova byla pronesená jen v žertu, na odlehčení situace. Draco by to nikdy nepřiznal, ale nebyla to nenávist, co cítil k Hermioně, ani už nepatřila k jeho neoblíbeným osobám. Také ona už k němu necítila nenávist, ale rozhodně měla problém mu věřit. Vlastně preferovala ho úplně ignorovat, což nebylo tak snadné pro Draca.

Malfoyové, jak nařizuje pravidlo číslo 10, jsou vždy důstojní a reprezentativní. Draco mohl zvládnout mnoho věcí – nenávist, násilí, žárlivost, nechuť – ale nezvládal moc dobře ignoraci.

Stalo se to běžným, on se tvrdě snažil, aby ho uznala, a ona se mu kvůli tomu vyhýbala. Byla to jako velmi promyšlená hra na kočku a myš. I když ji Draco celou dobu pronásledoval, cítil se spíš jako myš.

Draco si uhladil kabát a hodil na Rona úšklebek: „Musím jít, bav se tím nic neděláním.“

Ron, který zrovna balancoval tužkou na svém prstu tak, aby nespadla, se usmál a řekl: „Budu! Půjdeš v neděli do Doupěte na oběd?“

„Raději bych zemřel.“

„To znamená ano?“

„Samozřejmě.“

 

Poznámka překladatelky: Tak tohle bylo celkem dlouhý. Původně jsem měla tuhle kapitolu rozdělenou na tři malé, ale rozhodla jsem se první dvě části spojit. Takže příště nás čeká jen čtyřstránková Dracova procházka…

Děkuji Kaitlin :)

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 09.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Část druhá A Od: silrien - 02.12. 2015
Nehorázně krásný a i jako fretka roztomilý :D Tak se sebevědomím opravdu potíže nemá :D Jak si dokáže pamatovat celý ten svůj "zákoník", to nechápu. Jsem zvědavá, jestli Hermioniny "vzpomínky" byly podobné.

Re: Část druhá A Od: Aeidaill - 18.08. 2015
Výměny mezi Dracem a Ronem mě fakt bavily. Půjdeš v neděli do Doupěte na oběd?“ „Raději bych zemřel.“ „To znamená ano?“ „Samozřejmě.“

Re: Část druhá A Od: Keiko - 29.01. 2014
Páni, vztahy mezi kluky a Dracem jsou vážně dost dobré, svěřování intimností jsem nečekala - spíš jen nezávazné vtipkování. O to víc mi teď vrtá hlavou, jak je možné, že s kluky jsou si dost blízcí, zatímco Hermiona si drží odstup... Draco a jeho dráček, rostomilá představa, ať už je to přívěsek nebo medailon :D

Re: Část druhá A Od: anonym - 20.09. 2012
som zvedavá, čo to je s tými Dracovými spomienkami.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 21.09. 2012
To jsem ráda, dneska už kapitola vysvětlující Dracovi vzpomínky vyšla :)

Re: Část druhá A Od: Jimmi - 20.09. 2012
Potřeboval někoho, kdo by ho dostal z tohohle nepohodlí. Potřeboval někoho, kdo se v emocích vyznal ještě o něco míň než on. V podstatě potřeboval někoho natvrdlejšího než, no, někoho opravdu natvrdlého. Potřeboval Weasleyho. No a potom to bol dialóg jedna báseň. Fakt skvelý preklad a ešte lepší výber. Díky moc.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 20.09. 2012
No, výběr byl vlastně tvůj, ale máš pravdu, rozhodně se povedl. Děkuji ti za pochvalu přeladu, jsem ráda, že se líbí zrovna tobě, která si četla a která sis oblíbila originál

Re: Část druhá A Od: solace - 18.09. 2012
Čo vlastne ten medailón ukazuje, ak nie šťastné spomienky? Sny, tajné túžby, budúcnosť? U Draca to ešte chápem (aj keď celkom neverím), ale že by ani Hermiona nemala ani jednu šťastnú spomienku? Fakt záhadné! Inak veľmi sa mi páčil úvod kapitoly - krásne poetické vety. Škoda, že ich bolo len pár, autorke to ide. Ďakujem za preklad, Flo.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 19.09. 2012
Hermiona přemýšlí o tom, přoč nemá šťastné vzpomínky už okrajově v první kapitole. Ale pořádně to vysvětluje až na konci... Děkuji ti z komentář :)

Re: Část druhá A Od: zelaaa001 - 18.09. 2012
Už dlhšie zvažujem, koľko tých Malfoyovských pravidiel môže byť- dnes tu padlo pravidlo vyššie ako 800:). Tak to som vážne zvedavá, kolko ich bude- ak to bude v texte. Hermionina spomienka bola asi rovnaká ako Dracova, preto ho zahrnula do testovania. Koniec s obedom u Weasleyovcoch ma pobavil:) Ďakujem za krásny preklad!
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 19.09. 2012
Já jsem našla nejvyšší číslo šescet dvacet jedna (v poslední kapitole).  Moc děkuju za pochvalu mého překladu :).

Re: Část druhá A Od: Gift - 18.09. 2012
Roztomile, velmi vtipne, hezke!! Nemuzu si pomoct, ale zatim se mi libily vic ty casti, kde Hermiona nevystupovala. Draco zatim vyhrava (ach, pod vinem i me tendence k feminism slabnou:-D). Moc hezka kapitola, dekuji devcata!!;-)
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 19.09. 2012
Já mám taky raději části s Dracem. Přece jenom hermiona nepochytila te n správný sarkasmus a taky nemá vlastní zákoník. Děkuji ti :)

Re: Část druhá A Od: Zuzana - 18.09. 2012
Žeby Draco naozaj nemal žiadnu šťastnú spomienku? A videl teda skôr budúcnosť? Som zvedavá. Páčilo sa mi ako sa rozprávali s Ronom. A ten dôvod prečo šiel práve za ním ma pobavil
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 19.09. 2012
Další odhad ohledně budoucnosti... to už jsi druhá :) Ano, Draco a Ron spolu byli skvělí. Děkuji ti za komentář :)

Re: Část druhá A Od: larkinh - 18.09. 2012
"Raději bych zemřel" znamená Ano A že Draco chodí do Doupěte na oběd?  Ta ruka byla pihatá a malá - mě hned napadla Ginny. Klidně to mohla být nějaká nevýznamná událost, na kterou Draco už zapomněl... Jenže těžko může čerpat ze své šťastné vzpomínky, když ani neví, že tu vzpomínku má a o čem je.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 19.09. 2012
Ginny? No, pravda, celkem to na ní pasuje. Ale... tohle je Dramione, takže :) Děkuji ti za komentář

Re: Část druhá A Od: tigy - 18.09. 2012
Tiež sa prikláňam k tomu, že toto je dôvod, prečo Hermiona chcela práve Draca, musela ho vidieť v medai... prívesku  Som zvedavá, kedy sa Dracovi podarí zistiť, komu patrí tá drobná rúčka, to bude prekvapko  Vďaka za kapitolku, Florence.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 19.09. 2012
Kdy? Možná ho něco napadne, až se bude procházet... Děkuji ti tigy :)

Re: Část druhá A Od: Lachim - 18.09. 2012
Že by Dracovi přívěsek předpovídal budoucnost? Anebo to jsou jeho tajné touhy, které si odmítá přiznat? Nádhera.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Na to dostaneš odpověď už příště, doufám, že se bude líbit stejně :) Děkuji ti

Re: Část druhá A Od: Nade - 18.09. 2012
Malfoy a Weasley v družném rozhovoru a dokonce navzájem vtipkují na svůj účet? Nepředstavitelné se stalo skutkem. Je to ale úžasné, líbí se mi to. Ten závěrečný dialog je prostě geniální. Myslím, že Dracovi se promítly vzpomínky na sny. Pokud nemá žádné příjemné vzpomínky, co by to jinak mohlo být? Díky, moc se těším na pokračování.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Draco a Ron jako "skoro - kamarádi" mají pořádnou sílu, co? No, sílu, spíš originalito. Vě většině povídek je to tak, že když už se Draco s někým kamarádí tak je to většinou Potter a Ron je pak "král všech blbců" nebo "ten, co podvedl Hermionu" nebo "dávno zahrabanej pod zemí". Děkuji ti za komentář :) 

Re: Část druhá A Od: Morgana - 18.09. 2012
jéj, tak ono to ukazuje aj budúcnosť... tak už konečne vieme, prečo si Hermiona vypýtala práve Draca. je naozaj zaujímavé, že ona o ňom už vie, ale on o nej ani len netuší :D super!
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Fay (ještě pořád si to pamatuji :D), víš, že jsi vlastně jediná (alespoň z komentujících) koho napadlo, že to má spojitost s budoucností? A jako jediná máš tedy pravdu :)¨. Děkuji ti 

Re: Část druhá A Od: Liz - 18.09. 2012
Líbí se mi, jak funguje ten medailonek, ne vlastně řetízek s přívěskem. Rozhovor Draca a Rona byl hodně zábavný, zvlášť, když Draco hledal někoho emočně méně vyspělého.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Ano, ano, dávej si na to raději pozor, protože Draco by si na sebe medailonek přece NIKDY nevzal... je to řetízek s přívěskem :D Děkuji ti!

Re: Část druhá A Od: Patolozka - 18.09. 2012
No tedy, Draco v Doupěti, Draco součást Potterovic klanu, velmi zajímavé. A přesto zůstává Dracem se svými zákony:-) Zajímalo by mně, jestli si ty zákony autorka sepsala, a pak je používala, nebo je střílela od boku:-) Myslím, že Hermioně se stalo něco podobného jako Dracovi. Hmmm, budou si muset promluvit. Děkuji za komentík!
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Já myslím, že si je všechny nepsala, protože je jich je hóóódně, ale že některé si určitě poznamenala, protože ke konce se pak i opakují... Jinak, koukám, že už z toho všeho taky trochu blbneš. Já taky když čtu někoho povídku a pak komentuju, tak si musím dát pozor za co děkuju. Takže, abych tě v tom nenechala - děkuji za překlad!
Re: Část druhá A Od: Patolozka - 18.09. 2012
Merline neeeeee! A to jsem to už dneska jednou vymazala:-) Vzhledem k tomu, že děkuji za komentíka neustále, tak jsem z toho fakt mimo. Dneska je tedy den:-) Omlouvám se! Samozřejmě, díky za PŘEKLAD! Fakt!

Re: Část druhá A Od: MIRA - 18.09. 2012
Tiež som rozmýšľala, prečo funguje Dracov medailon takto. Možno niekto, kto nemá pekné spomienky, tak mu medailon ponúkne tajné sny. Tie Malfoyovské pravidlá nemajú chybu.   Krásny preklad, ďakujem.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Tvoje myšlení se ubíra celkem správným směrem... A moc děkuju za pochavalu mého překladu :)

Re: Část druhá A Od: denice - 18.09. 2012
Tak medailonek na Draca nefunguje, ukazuje nějaké sny. Nebo možná funguje až příliš dobře a předvádí zapomenuté, potlačené vzpomínky? Zatím těžko říct, ale v tom případě to nemůže být z dětství, ta žena mu přece říká muž. Jsem zvědavá, jak se to vysvětlí. Část povídky, kde se přátelsky pošťuchují a vtipkují s Ronem, ta nemá chybu. Fretka, Ronův tajný sen, Dláček, způsob zabití brusným papírem, ty perličky jsou bezvadné. Díky.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Jsem ráda, že se ti perličky líbí, protože to znamená, že se mi to povedlo dobře přeložit. Když vtip vizní vtipně i po mém překladu, tak z toho mám vždycky radost :) Děkuji ti :)

Re: Část druhá A Od: jerry - 18.09. 2012
Tak toto je super poviedka. Sa mi stale viac paci. Mam taky pocit ze mia bude mat s medajlonom podobny problem. No tesim sa na pokracko. Diky moc za super preklad.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Jé, jsem moc ráda, že máš z téhle povídky takový pocit. A děkuji ti za pochvalu mého překladu, je to moc milé

Re: Část druhá A Od: iway - 18.09. 2012
že by se jim ukazovali i jejich touhy.. hmm.. opravdu bych také ráda znala hermioniny vzpomínky, určitě jsou o dracovi:)
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Jen ještě vydrž chvíli napsnutá. Hermiona o svých vzpomínkách bude mluvit až na konci :). Děkuji ti

Re: Část druhá A Od: Neprihlásený - 18.09. 2012
Skvělý skvělý skvělý. Prej: Raději bych zemřel. - To znamená ano? - Samozřejmě Já chci Dracovu procházku. A Hermioniny vzpomínky.
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
To jsem ráda, že se ti to líbí, nepřihlášený (zkoušela jsem si domyslet, kdo jsi, ale nemám ani "šajna" :D). Na Dracovu procházku se těšíš oprávněně :). Děkuji ti za komentář
Re: Část druhá A Od: Koki - 18.09. 2012
Ani jsem si nevšimla, že nejsem přihlášená. 
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
Ááááá.... Ahoj, Koki :)

Re: Část druhá A Od: gleti - 18.09. 2012
Draco chodí na nedělní oběd do Doupěte???
Re: Část druhá A Od: FlorenceMabel - 18.09. 2012
No, stanou se i divnější věci, neboj :) Díky.