Preklady fanfiction Harryho Pottera

Percy stojí ve dveřích kanceláře a potichu pozoruje Hermionu, která právě krmí jeho sovu nějakou pochoutkou. Když mu dojde, že na ni zírá déle, než by se slušelo, odkašle si a vstoupí dovnitř. „Slečno Grangerová, velmi bych ocenil, kdybyste nepřekrmovala mou sovu. Stále je velmi mladá a má tudíž dietu. Neměla byste ji rozmazlovat.“

„Jeden nebo dva drobečky navíc jí neublíží, pane Weasley.“ Podívá se na něj a pozvedne obočí. „Mercury nesouhlasí s vaší dietou.“

Zarazí se a sundá si brýle, které si hadříkem očišťuje, zatímco počítá do deseti, aby se uklidnil. „Mercury je sova. Je velmi nepravděpodobné, že by měl vlastní názor na svou stravu, pokud je denně nakrmen.“

„To není moc hezký přístup. Je to báječná sova a je celá po svém otci. Hermes měl také čas od času rád pochoutky.“ Hýčká Mercuryho a on vypadá, jako by si její pozornost užíval. Percy se nad tím směšným ptákem zamračí a opět si nasadí brýle.

„Můj přístup je neobyčejný. Vím toho o sovách více než vy, tudíž je tato nesvornost bezpředmětná.“ Pokyne hlavou, čímž dá najevo, že je tím pro něj tato událost uzavřena, a pak se posadí za svůj stůl. „Co potřebujete, slečno Grangerová? Toto dopoledne jsem velmi zaneprázdněn.“

„O tom silně pochybuji,“ řekne, než zabrouká na Mercuryho.

Percy je konsternován, když našpulí rty a vydává takové zvláštní zvuky, které jsou mimo ložnici nepřístojné. Cítí, jak se mu teplo rozlije po tvářích a rychle sklopí zrak k desce stolu. To, aby ho nepřichytila, když po ní pošilhává. „Potřebujete připomenout, jaká je definice slova zaneprázdněn?“

„Zaneprázdněn... naplno se zabývající určitou aktivitou, nejčastěji pak prací,“ odrecituje. „Viz také upjatý a vymlouvající se pokud je třeba popsat Percyho Weasleyho.“ Podívá se jeho směrem a usměje se. „Nepotřebuji žádné připomenutí, jak sám můžete vidět.“

Je znepokojivé, co v něm vyvolal její domýšlivé přednes. I když se cítí uražen, ovládá svou potřebu políbit ji a dokázat, že upjatý není v žádném případě akceptovatelná definice. Místo toho nasadí výraz, který, jak doufá, vypadá jako pohoršený. „Přestože se domníváte, že jste zábavná, opak je pravdou. Ve své kanceláři nebudu tolerovat podobně nestoudné a neomalené vystupování.“

Podívá se na něj a on má najednou pocit, že už chápe, jak se při zkoumání musí cítit přísady do lektvarů. Pokud tedy něco cítit mohou. Zamračí se, když si uvědomí, že toto pravděpodobně není zrovna ukázková analogie. Stále ho ale upřeně sleduje a on nemůže momentálně přijít na žádnou lepší. Ještě jednou polaská Mercuryho, než od něj ustoupí. „Nestoudné a neomalené?“ zopakuje pomalu. „Nětušila jsem, že jsem při odpovědi na váš sarkatiský vtip vystupovala podobným způsobem.“

„Ano, tedy, je to pro tuto situaci příhodné přídavné jméno,“ informuje ji škrobeně.

„Přídavná jména.“ Opět našpulí rty a posadí se do jeho křesla pro hosty. „Přestože je tu mizivá šance, že bych mohla být označena za neomalenou, nemohu říci, že by mnoho lidí kdy použilo slovo nestoudná. Pár by ale opravdu souhlasilo s neomalenou. Často slýchám, že nemám velký smysl pro humor.“

Odfkne si dřív, než se stihne zarazit. „Očividně nemáte problém být neomalená v mé společnosti,“ zamumlá a zavrtí se v křesle, když si uvědomí, že se chová ke své kolegyni chová neprofesionálně.

„Možná byste se měl sám sebe zeptat, proč tomu tak je,“ navrhne potichu. Když se na ni se zvědovostí podívá, vstane. „Nepracujeme na stejném oddělení a ty nejsi mým nadřízeným. Neporušíš žádná pravidla, pokud mi budeš říkat Hermiono nebo pokud se rozhodneš mě pozvat na oběd místo toho, abys předstíral, že na mě nezíráš.“

Dívá se na ni, jak ještě jednou pohladí Mercuryho po peří, než vykročí ke dveřím. Když se dotkne kliky, rychle vstane, načež sebou trhne, když uslyší, že svou židli převrátil. Podívá se na něj a on zrudne, jakmile mu dojde, že jí musí připadat jako hlupák. Když nepromluví, ona zabere za kliku. „Hermiono,“ vysloví její jméno a dlaní se opře o desku stolu. Než ztratí nervy, pokračuje. „Chtěla bys se mnou dnes povečeřet?“

„Večeři? S tebou?“ Nejdřív vypadá překvapeně, pak obezřetně. „Nemusíš mě zvát jen kvůli tomu, co jsem před chvílí řekla. Přehnala jsem to.“

„To nedělám.“ Napřímí se v ramenou. „Můžeme nad jídlem prodiskutovat naše individuální zkušenosti ohledně sov, abychom mohli pojmout objektivní stanovisko k tomu, kdo z nás dvou je více erudovaný.“

Koutky úst jí lehce zacukají. „Myslela jsem, že je bezpředmětné o tom diskutovat.“

„Možná jsem se ukvapil ve svém úsudku,“ odvětí jednoduše. Pohledem sklouzne po její postavě, chvílí prodlí na oblině jejích prsou, a pak urychleně vzhléhne k  obličeji.

„Možná.“ Usměje se a vypadá to, že jí ten úsměv rozzářil celý obličej a učinil ji ještě krásnější, pokud to vůbec bylo možné. „Večeře zní skvěle, Percy.“

„Opravdu?“ Nečekal, že jeho nabídku přijme. Oběd je pravděpodobně více platonický, kdežto večeře naznačuje hlubší zájem. Zamrká, a pak se lehce usměje. „Ano, opravdu.“

„Vyzvedni mě u mého bytu v sedm,“ řekne mu předtím, než otevře dveře a odejde.

Už už si sedá, když si vzpomene, že jeho židle leží na zemi. Postaví ji nazpět, promne si obličej a přistoupí k Mercuryovu bidýlku. „Beru ji na večeři,“ zamumlá a přidělí Mercurymu pochoutku. Pomalu se usměje. „Myslím, že je to rande.“