Coffee Spoons
Autor: Anaphalis
Originál: http://www.fanfiction.net/s/2092398/1/Coffee-Spoons
Kávové lžičky
Překlad: Gift; Beta: Patoložka
Pairing: Hermiona/Remus
Žánr: Angst/Romance
Rating: T
Stav: žádost zaslána, autorka už sedm let neaktivní
Shrnutí: Někdy se války vedou i v restauracích nad šálkem černé kávy.
POZOR rozhodně žádný happy end.
Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.
Poznámka překladatelky: Je to něco jiného, než normálně překládám. Proti povídce by se dalo říct mnohé. Mně ovšem učarovala metafora s kávou a zvláštní atmosféra, která z ní dýchá. A protože je to jen kraťonká záležitost, něco veselejšího na vás čeká už za pět dní.
Protože já už je poznal všechny, poznal je všechny:
dopoledne, rána, odpoledne jsem já znal
můj život kávovými lžičkami dávkoval*
- T.S. Eliot, "The Love Song of J. Alfred Prufrock"
Vždy pije černou kávu. Dnes je to mudlovská kavárna ve všední části starého Londýna. Za oknem proudí davy lidí, hlavy skloněné, pospíchají, pospíchají pryč. Dnes jsou to tři roky. Nikdo z těchto spěchajících lidí nemá nejmenší tušení. Tady, v místech, kde neznámá žena hovoří do svého mobilu, tak tam klesla Tonksová na kolena, křičící tak dlouho, dokud jí hrdlo nezačalo žhnout. Opilec s napuchlými tvářemi leží v místech, kde Pastorek vybuchl jako obrovský ohňostroj.
Kdysi, v jiné etapě jeho života, si do kávy přidával smetanu a dvě kostky cukru. V onom životě slavil Vánoce a vydával zvuky jako letadlo pro dítě se smaragdovýma očima.
Tři roky. Ruka se mu třese, když pozvedne šálek ke rtům. Třas přetrvává. Říkají, že má štěstí, že mu v rukách zůstal vůbec nějaký cit. Štěstí, jak on sám moc dobře ví, s tím nemá nic společného.
Černá káva je barvou jejích očí v momentech vášně. Nemá žádný její portrét, žádnou možnost zachovat si její vzpomínku. Ve chvílích, kdy pije svou kávu, může si vzpomenout na její smích, její všezahrnující lásku. Může zapomenout na její obraz, jak se vymrštila, a pak dopadla k jeho nohám. Její oči doširoka otevřené a prázdné, jako oči čínské panenky.
Když dopije svůj šálek, položí na stůl spropitné a tiše odejde. Otočí se, věnuje poslední pohled místu, kde jeho svět skončil. „Neboj se, drahá,“ zašeptá. „Slíbil jsem, že budu žít a já své sliby vždy dodržím.“
******
Muž vejde do restaurace a posadí se k malému stolku vedle okna. Objedná si černou kávu.
* Můj amaterský pokus o překlad. Originál uvedený u povídky:
For I have known them all already, known them all:
Have known the evenings, mornings, afternoons,
I have measured out my life with coffee spoons.
-T.S. Eliot, "The Love Song of J. Alfred Prufrock"