BUS STOP
AUTOR: Marmelade Fever
ORIGININÁL: http://www.fanfiction.net/s/3268063/1/Bus_Stop
PŘEKLAD: Florence
AUTOBUSOVÁ ZASTÁVKA
ČÁST TŘETÍ
Pršelo, ale co bylo na té skutečnosti nového? Hermiona stepovala na chodníku a jako obvykle neměla deštník. Nebyla překvapená, když viděla Malfoye, jak jako obvykle čeká na autobus. Otočil se a kývl na ni. Deštník nastavil tak, aby se pod něj vešla i ona.
„Bré ráno,“ řekl nenuceně. Podíval se na tašky, které nesla, „Co to máš?“
„Ale nic,“ odpověděla mu. „Jen jsem nakupovala.“
„Nakupovala?“ zeptal se, znělo to trochu překvapeně, „Vážně? Ty?“
Vrhla na něj pohled. „Co to má znamenat? Každý přece nakupuje.“
„A ty se řadíš do davu každých, Grangerová?“ zeptal se a zadíval se do jedné z tašek. „Co to tam máš?“
Hermiona se rozkašlala. „Co? Ty chceš vědět, co jsem nakupovala?“
Pokrčil rameny: „Nemám nic lepšího na práci,“ vysvětlil. „No ták, řekni mi to.“
Vytáhla obočí, ale nakonec pokrčila rameny. Otevřela jednu z tašek a vytáhla všední vínový svetr. Malfoy jí ho vytrhl a přitáhl si ho, aby si ho mohl blíž prohlídnout. „Co je?“ zeptala se.
„Nic,“ řekl nejdřív. „Jen se mi zdá hezký na někoho, kdo byl tak antimodní.“
Hermiona nesouhlasně mlaskla. „Nevím, jestli to mám brát jako kompliment nebo jako urážku.“
„Co máš jiného?“ zeptal se. Sáhl do tašky a vytáhl lososově zbarvený pletený top. „Hmm, tohle se mi líbí.“
„No, ale já ti ho nehodlám půjčovat,“ varovala ho a snažila se vzít top zpět.
Malfoy zvedl ruku nahoru. „Ne tak rychle. To sis vybrala?“
Hermiona přikývla. „Ano a teď mi to koukej vrátit.“
„Nikdo jiný s tebou na nákupech nebyl?“
Hermiona se odmlčela. „Teta šla se mnou,“ přiznala.
Napůl se zamračil. „Hmm… řekni své tetě, že má velmi dobrý vkus,“ podal jí oblečení zpět a vytáhl jí z tašky přiléhavé fialové šaty.
„Malfoyi,“ řekla, když pokračoval v zírání na šaty.
„Vydrž. Přemýšlím.“
„Ha!“ zasmála se. „Ty? Přemýšlíš?“
Ušklíbl se na ni. „Jen jsem si představoval, jak bys vypadala s tímhle na sobě,“ řekl.
Hermiona se začervenala. „A?“
„Není to tak špatné,“ řekl a mrkl na ni. Zrudla ještě víc.
„Dobře, teď už to ale vážně stačí,“ vytrhla mu šaty a zuřivě je nacpala do tašky.
„Nemáš se za co stydět,“ přehodil si v ruce deštník.
„Kdo se stydí?“ odsekla rozhořčeně.
„Ty samozřejmě,“ informoval ji. Když se na něj zamračila, vyslal jejím směrem úšklebek.
„Pamatuješ si, že jsem mudlorozená, že?“
„A? To ti na vzhledu neubírá.“
Zamračila se. „Víš, že umíš skvěle ponižovat ženy?“
Zasmál se. „To byl kompliment. Dobrý bože, Grangerová, uklidni se.“
Zamračila se, zkřížila ruce na hrudi a zadívala se na opačnou stranu ulice. „Není to támhle autobus?“ řekla nedočkavě. „Už se totiž těším, až se tě zbavím.“
Malfoy se ušklíbl. „Proč? To tě tak obtěžuji?“
Otočila se na něj a zvedla obočí. „Nebudu se vůbec obtěžovat ti na tuhle otázku odpovídat.“
Jeho úšklebek se rozšířil. „Vypadá to, že některé věci se přece jenom mění,“ Hermiona se slabě usmála. Malfoy sáhl do kapsy od kabátu a vytáhl malý balíček. „Dáš si?“ zeptal se.
Hermiona se podívala na barevnou fazoli, co držel v ruce, a zakroutila hlavou. „Nemám moc ráda Bertíkovy fazolky.“
Malfoy zatřásl balíčkem a vyndal růžovou. „Zkus tuhle,“ řekl a dal jí to do ruky.
Hermiona na něj nakrčila nos, podívala se blíž na tu růžovou a hodila fazolku za hlavu. „Ne, děkuji.“
Zíral na ni s otevřenou pusou. „To byla jahoda,“ řekl.
„A proč bych ti to měla věřit?“
Zamračil se na ni, ale pak se ušklíbl a pokrčil rameny. „Asi k tomu nemáš žádný důvod.“
„Přesně, nemám žádný důvod ti věřit,“ souhlasila.
„Ačkoli…“ pokračoval, „to, že jsem ti nabídl místo pod svým deštníkem, bylo velmi galantní. Mohl bych se klidně, já nevím, na tebe vykašlat a shodit tě do té kaluže bláta. Oba víme, jak strašně miluješ bláto. Máš ho v krvi,“ dodal se smíchem.
Hermiona na něj zírala s pusou dokořán: „To bys neudělal!“
Pokrčil rameny. „Myslím, že ti tedy nezbude nic jiného, než věřit svým instinktům, co?“ sáhl do balíčku a vytáhl žlutou fazolku. „Citronovou?“
Zasmála se. „Tu bych poznala.“
Přátelský úsměv, co nasadil, tak trochu zakolísal. „Zatraceně.“
Povzdechla si, vzala si od něj balíček. Prohledala ho, vytáhla růžovou a hodila si ji do úst. „Nakonec to byla jahoda.“
Malfoy se ušklíbl. „Asi bys vážně měla věřit svým instinktům, alespoň co se mě týče, co?“
Přikývla. „A už tu máme naši starou padesát dvojku,“ prohlásila a ukázala na blížící se autobus. S rachotem se před nimi zastavil.
„Dámy mají přednost,“ prohlásil Malfoy a strojeně se uklonil.
Zamračila se na něj. V autobuse zamířila co nejrychleji to šlo k příjemně vypadajícímu staříkovi, který na svém sedadle očividně dřímal. Malfoy se na ni zamračil a posadil se přímo za ni. Vedle ženy, která si úzkostlivě četla knihu o meruňkách. Jen co se autobus rozjel, Hermiona slabě vykřikla, protože ji Malfoy slabě šťouchl pod lopatku. Zaraženě se na něj podívala, „Mohu vám nějak pomoci?“
Zašklebil se na ni. „Támhle jsou úplně prázdná místa.“
„Já vím,“ odpověděla odměřeně.
Malfoy našpulil pusu. „No ták, Grangerová! Hlavně mi neříkej, že se bojíš, že ode mě něco chytneš. Ujišťuju tě, že jsem naprosto zdravý. Ty jsi ale, na rozdíl ode mě, předtím kašlala.“
Zasténala. „Kdy jsi vedle mě chtěl sedět?“
„Včera,“ odpověděl.
Převrátila očima. „A předtím?“
Předstíral, že přemýšlí. „Pamatuji si, že jsem vedle tebe chtěl sedět během písemky…“ mrkl na ni.
Mlaskla jazykem. „Proboha! Jen mě nech samotnou, jo?“
Předstíral, že o tom chvíli přemýšlí. „Ne,“ řekl nakonec. „Raději ne.“
Znovu zasténala. „Ze všech autobusů v celém Londýně…“
„Zvláštní, jak funguje osud,“ prohlásil rozpustile.
Hermiona obrátila hlavu znovu dopředu, ale Malfoy jí strčil do ramena. Bleskově se otočila. „Ano?“
„Dáš si fazolku?“ v ruce měl další růžovou.
„Ne, děkuji.“
„Jak myslíš,“ strčil si ji do pusy. Sotva ale zavřel rty a už ji vyplivl. „Ble!“
„Co je?“
„Cukrová vata… tu nesnáším.“
„Jsi naprosto beznadějný,“ řekla Hermiona a otočila se zpět dopředu. Malfoy jí zezadu začal kopat do sedadla. Hermiona se otočila, jen aby mu věnovala svůj nejděsivější pohled. Brzy ji to ale omrzelo a přestěhovala se na prázdná sedadla, na která předtím Malfoy poukázal. Sedl si vedle ní.
„A kdo je teď beznadějný?“ zeptal se.
Protočila očima a čekala, až autobus zastaví na její zastávce. „Víš, že seš zatraceně otravný?“
Zasmál se. „To je moje přednost.“
Poznámka překladatelky: Velkou pochvalu si zaslouží Kaitlin. Příště nás čeká trochu víc Hattie a Hermionina oblíbená báseň.
Marmalade Fever: ( Florence ) | 20.11. 2012 | ČÁST DEVÁTÁ- Čtvrtek (závěr) | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 15.11. 2012 | ČÁST OSMÁ - Středa | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 11.11. 2012 | ČÁST SEDMÁ - Úterý | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 10.11. 2012 | ČÁST ŠESTÁ - Pondělí | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 08.11. 2012 | ČÁST PÁTÁ | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 26.10. 2012 | ČÁST ČTVRTÁ | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 22.10. 2012 | ČÁST TŘETÍ | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 20.10. 2012 | ČÁST DRUHÁ | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 13.10. 2012 | ČÁST PRVNÍ | |
. Úvod k poviedkam: ( Florence ) | 09.10. 2012 | Úvod do poviedky | |