Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky:Vlastně je to jen malá zkouška. Nečekejte nic hlubokomyslného nebo komplikovaného. Zaprvé jsem jen chtěla vyzkoušet přeložit anglický (v tomto případě tedy irský) dialekt. Zadruhé šlo pak o váš zájem o normálně ne zcela používané postavy.

„Co je to?“

„Říká se tomu Hurykán,“ odpověděl Seamus, „Pochází od Amíků a mělo by to být dobrý.“

Hermiona přesunula pohled od něj k sytě zbarvené sklenici. Upila a zašklebila se.

„Je to docela silné, nemyslíš?“

„Zatím jsem to nezkoušel. Můžu ti přinést něco jiného,“ nabídl a vypadal přitom lehce znepokojeně.

„Ne, to je v pořádku,“ zpětně dodala. „Jsem si jistá, že si na to musím jen zvyknout. Chtěla jsem přece zkusit něco jiného. A tohle rozhodně jiné je.“

„Ok, pokud se rozhodneš pro jiný drink, dej mi jednoduše vědět. Neunesl bych ztrátu svého džobu právě proto, že se mi nedaří uspokojit mé zákazníky,“ řekl a zakřenil se.

Hurykán bylo silnější pití, než na co byla sama zvyklá, když při zvláštních příležitostech vyměnila máslový ležák za něco silnějšího, ale nebylo to tak strašné jako Ohnivá whisky, kterou zkusila jenom jednou. Opět se napila a pozoroval Seamuse. Probíral se zákazníkem, který si právě objednal drink, výsledky famfrpálu, a ona si uvědomila, že od té doby, co dorazila, skoro neopustil konec baru, u kterého seděla. A když to udělal, vždy se vrátil a čekal spolu s ní na dalšího zákazníka. To ji zaujalo, stejně jako jeho líný úsměv a skutečnost, že jeho oči měly zvláštní odstín modré, který snad ještě nikdy nezaznamenala. Pohledem klouzala po jeho postavě a všimla si útlých ale silných rukou a pih na jeho nose. Jakto že si toho nevšimla už předtím?

„Budeš něco jíst?“ zeptal se poté, co kouzelník opustil bar s drinkem v ruce. Utíral barovou desku starý hadrem a usmíval se na ni.

Zavrtěla hlavou, ale nemohla spustit oči z tohoto muže, kterého znala už víc jak patnáct let, ale až do dnešního večera ho doopravdy neviděla. Pro sebe si říkala, že by z toho mohla vinit Hurykán, protože by měla mít pro ty hořící tváře a motýly v břiše nějaké vysvětlení. Seamus s ní flirtoval způsobem, který byl sice uvolněný a známý, ale dostával najednou úplně jiný, ne zcela tak obvyklý význam.

„Si v pohodě, Hermiono?“ zarazil se a nejdřív zkontroloval její drink, kterého se sotva dotkla, a pak se na ni opět zadíval. Pramen pískově hnědých vlasů mu sklouzl do čela a dotkl se dlouhých řas, které by mu mohla závidět.

„Jsem v pořádku, Seamusi,“ řekla a byla potěšená, že nezněla zneklidněně nebo nervózně, protože právě tak se momentálně cítila. Když ji pořád nepřestal pozorovat s výrazem plným obav, dodala: „Nemám zdejší jídlo doslova v oblibě.“

„Tjo,“ přitakal. Naklonil se a zašklebil. „Já taky ne, ale ani muk.“

„Bude to naše tajemství,“ slíbila slavnostně. Byl teď až moc blízko, což ji svádělo dělat věci, na které by neměla myslet nebo je vůbec zvažovat. Mohl za to Hurykán, že se naklonila dopředu a jemně otřela své rty o jeho. Rychle se stáhla zpět, tváře zrudlé rozpaky nad svým drzým chováním.

Než mohla od baru utéct a rozpačitě zakoktat omluvu, kterou by svedla veškerou zodpovědnost za své činy na Hurykán, protože si nebyla sto přiznat, že udělala něco, co by ji mohlo případně ztrapnit, Seamus ji chytil za ruku. Zatlačil ji zpět k baru, s rozhodností políbil a zabořil prsty do jejích vlasů. První polibek následovaly další, škádlivé polibky, kdy ji jemně kousal do rtů a až pak se opět narovnal.

Zakřenil se na ni. Nějakým neznámým způsobem se mu povedlo vypadat nezbedně a upřímně zároveň. Zjistila, že i ona se stydlivě usmívá. „Už dlouhatánsky dlouho sem na tenhle okamžik čekal,“ přiznal se. „Pravděpodobně sem ti měl dát Hurykán už před několika měsíci.“

„Hmm... možná jsi měl.“ Co myslel tím, že to měl udělat už dávno? Jak dlouho byl ten hravý flirt vlastně myslen vážně? Jak mohla být tak slepá a nevšimnout si atraktivného a vtipného muže, který ji měl chuť políbit? Znovu si usrkla na kuráž trochu ze svého pití a rozhlédla se, jestli nebyl někde v okolí jeho šéf, který by ho mohl chtít potrestat za to, že se líbá se zákaznicí. Pak se opět podívala na Seamuse. Odložila sklenici a zeptala se: „Chtěl bys, až ti skončí šichta, se mnou jít na večeři?“

„Večeři, chm? Jóó ty chceš další pusu, že jo?“ zeptal se se škádlivým úsměvem na rtech. Zvedl ruku a zatáhl za pramínek vlasů, který se jí uvolnil z drdolu. Hřbetem ruky jí přejel po tváři. „Za hodinu mám padla. Počkáš na mě?“

Hermiona se ani nesnažila předstírat, že neuvažovala nad tím ho znovu políbit. Předpokládala, že horkost, která se jí viditelně rozlila po tvářích, jen potvrdila, jak dalece měl vlastně pravdu.

Místo toho se na něj usmála a kývla hlavou na znamení souhlasu. „Počkám.“