Preklady fanfiction Harryho Pottera

AUTOBUSOVÁ ZASTÁVKA

ČÁST SEDMÁ - Úterý

Hattie propustila Hermionu brzy. Poplácala ji po zádech, postrčila ke dveřím a jen co Hermiona odešla, rychle zamkla. Hermiona začala mít mírné pochybnosti o tom, jestli ta žena je vůbec nemocná. Ta žena byla daleko čipernější než Hermiona, i když nepatřila zrovna k těm nejpružnějším.

Vykročila po chodníku, vítr jí foukal do vlasů. Vpředu uviděla Malfoye, jak stojí na autobusové zastávce, naštěstí tam stál sám. Deštníkem mával nad hlavou. „Dobrej,“ pozdravil ji, když se přiblížila. Měl problém držet deštník, protože vítr byl silný a s deštníkem dost mával.

„Dobrej,“ pozdravila ho také a jako obvykle si stoupla vedle něho.

„Jak se máš?“ zeptal se a přehodil si deštník do druhé ruky.

„Ne tak špatně,“ pokrčila rameny. „A co ty?“

„Bylo by mi líp, kdyby ten zatracený vítr přestal foukat,“ poznamenal.

Hermiona si nemohla pomoct, ale nad jeho odpovědí se ušklíbla: „Ty chudáku.“

Teď se zase ušklíbl Malfoy. Sáhl do kabátu a vytáhl krajkové paraple s růžovými stuhami. „Pro tebe,“ řekl.

Hermiona se lehce zamračila. „Paraple?“ zeptala se, zatímco si ho od něj brala.

„Paraple,“ přikývl. „To slovo je z latiny, znamená to ‚pod sluncem‘.“

Zvedla obočí. „To sis právě vymyslel, že?“

Jen pokrčil rameny, „Otevři ho a zažij také tu zábavu.“ O něco silněji sevřel deštník.

Hermiona ho začala otvírat, ale pak se zastavila. „Co když mi ho vítr odfoukne?“

„Tak ho budeš muset honit.“

Povzdechla si a otevřela si paraple. Protože bylo jen z krajek, vítr se do něj neopřel tak silně. Když se otevřelo, bylo hezčí. „Je vážně nádherný,“ pochválila mu výběr.

„Věřím, že kdybys řekla ‚děkuji‘, bylo by to v pořádku.“

Usmála se. „Děkuji.“

Ušklíbl se. „Nemáš zač a víš, že teď vypadáš jako Mary Poppins?“

Zvedla jedno obočí. „A jak ty znáš Mary Poppins? Myslím, že jsi film asi neviděl.“

Zasmál se, trochu to znělo jako štěkot. „To naštěstí ne. Četl jsem knihu.“

Zamračila se. „V knize není vůbec popsána hezky.“

Škádlivě se usmál. „Já vím.“

Převrátila na něj oči. „Měla vůbec v knize paraple? Nějak si to nepamatuji.“

Pokrčil rameny. „Já taky ne. Ale na obalu byla fotka, jak ho drží.“

Usmála se. „Ta fotka byla určitě z filmu. Nevadí mi, když mě srovnáváš s Julií Andrews.“

„Víš, že nemám nejmenší ponětí, o kom to mluvíš?“

Přikývla. „A mimochodem, s tou latinou nemáš pravdu. Para znamená odrazit nebo připravit.“

„Ano a?“

Pokrčila rameny, „Jen jsem si myslela, že bys to měl vědět.“

„Nepotřebuji vědět úplně všechno. Alespoň jsem neřekl, že to byla španělština.“ Přitáhl si deštník, aby mu ho silný vítr, který se kolem nich prohnal, nevyškubl z ruky. Hermiona následovala jeho příkladu.

„Líbí se mi,“ řekla.

„Na to jsem přišel po tom, co jsi řekla, že je nádherný a poděkovala jsi mi,“ odpověděl a konečně se vzdal. Zavřel deštník a přitáhl si čepici blíž k obličeji.

„No, jestli je už zavíráme…“ řekla a začala zavírat svoje paraple. Malfoy ji zastavil.

„Nemůžeme oba porušit pravidla.“

„Ale…“ začala Hermiona.

„Žádné ale, Grangerová,“ ušklíbl se.

„Jsi divný.“

„Já vím, lásko, ale to ty jsi také,“ vyplázl na ni jazyk.

„Myslím, že ta tvoje pravidla potřebují předělat,“ ušklíbla se na něj a on jí úšklebek oplatil.

„Zažila jsi včera něco zajímavého?“ zeptal se.

Zavrtěla hlavou. „Ne, byl to obyčejný den. Vyzkoušel jsi nějakou fantastickou chuť nové zmrzliny?“

Malfoy jí věnoval jeden z těch potutelných úsměvů. Sáhl do kapsy u kabátu a podal jí půl litru zmrzliny. „Dáš si? Je z kešu,“ nabídl jí.

Hermiona na něj jen zírala. „Měl jsi v kabátě paraple a ještě i zmrzlinu? Oboje? To ti nebyla zima?“

Pokrčil rameny. „Taky jsem ti přinesl lžíci.“ Vytáhl ji z kapsy, foukl na ni a podal jí ji.

„Víš, že nemůžu jíst zmrzlinu a zároveň držet paraple?“ zeptala se.

„Sněz si to v autobuse,“ navrhl. Ukázal na ulici, padesát dvojka už se k nim řítila.

Podívala se na hodinky: „To bylo rychlé,“ poznamenala.

„Jsi si jistá?“ zeptal se. „Já bych jen řekl, že čas rychleji utíká, když se bavíš nebo něco podobně sentimentálního,“ zasmál se. „Už jsem ti někdy říkal, jak jsem nechal Nottův budík zazdít? To byla legrace.“

„Neříkal,“ odpověděla mu. „Moc veselých příběhů mi neříkáš.“

„Poznamenáno, říkat víc anekdot,“ řekl, jako kdyby byl robot.

Autobus se před nimi zastavil, dveře se pomalu otevřely. Fronta byla krátká, takže ten den se dovnitř dostali rychle. „Tady jsou místa,“ řekla Hermiona a posadila se k oknu, Malfoy si samozřejmě sedl vedle ní.

„Věděla jsi,“ začal, když se autobus rozjel a Hermiona se pustila do zmrzliny, „že Mary Poppins mluvila hadím jazykem?“

Zamračila se, lžíci měla na půl cesty k puse. „Myslíš tím, když šli na oslavu narozenin strýčka do ZOO? Toho hada?“

Přikývl. „Vsadím se, že byla ve Zmijozelu.“

Zasmála se. „Myslím, že je to jenom náhoda.“

Pokrčil rameny. „Jak myslíš. Co zmrzlina?“

Spokojeně se usmála. „Studená, ale dobrá. Rozmazluješ mě, Malfoyi.“

„To je jedna z věcí, které dělám nejlíp.“ Na chvíli se odmlčel, jako by přemýšlel. „Grangerová, chceš mít děti?“

Špatně polkla zmrzlinu a zakuckala se, obličej jí zčervenal. „Cože?“ zeptala se, zatímco jí Malfoy bušil do zad.

„Ptal jsem se, jestli chceš děti.“

„S…s…“ nedokázala na konec té otázky dát „tebou“.

„Však víš, myslím tím ty načesané, zubaté maličké, kterým bys plnila hlavy,“ hvízdnul. „Dokážu si představit, že by z nich měl každý učitel migrénu.“

Znovu si odkašlala. „Er, ano. Nakonec, ano.“

„Výborně,“ řekl spíš pro sebe než pro ni.

„Ehm,“ pokračovala Hermiona, moc si nebyla jistá, co dělat, „a ty? Chtěl bys děti?“

Zvedl jedno ze svých blonďatých obočí. „Grangerová, pocházím z dlouhé čistokrevné linie, to obnáší nějaké povinnosti.“

„Aha,“ to slovo „čistokrevné“ se v Hermioniných uších zachytilo. Zatímco přemýšlela, snědla trochu víc zmrzliny. Malfoy vytáhl z kabátu další lžíci a dal se taky do zmrzliny. „Malfoyi,“ řekla nakonec, „nechtěl bys… myslím… neuvážil jsi někdy… přemýšlel jsi o jiném, ehm…“ zarazila se chabě.

„Pokračuj,“ pobídl ji a olíznul si z palce zmrzlinu.

„Myslím… ty máš v úmyslu pokračovat v té linii stejným způsobem?“ vymáčkla ze sebe nakonec.

Poškrábal se na hlavě. „Co tím myslíš? Měl bych si snad vzít svou matku?“

Zavrtěla hlavou. „Um, ne. Myslela jsem spíš něco jako…“ Nedokázala to. Prostě se nemohla zeptat.

„Řekl ti někdo, že je neslušné nedokončit větu?“

Po straně se na něho podívala. Vlasy měl rozcuchané od větru, skoro jako kdyby létal na koštěti. Měl bouřkově šedé oči, které se dokonale shodovaly s oblaky za oknem. Kdy přesně se stal tak, tak, tak… ohromně krásným? Zavrhla všechen takt. „Zvážil jsi někdy, že bys ne…“

„Tvoje zastávka, Grangerová.“

„Ehm…“

„Grangerová, tvoje zastávka,“ zopakoval a posunul kolena tak, aby mohla projít. Postavila se, její kolena se dotkla těch jeho.

„Ehm… děkuji za tu zmrzlinu,“ dodala. „Ahoj.“ Z autobusu odešla s pocity nejistoty.

Poznámka překladatelky: Ahoj všem, protože my nežijeme v Americe, kde většina dětí vyrůstá na příbězích o Mary Poppins, tak jsem použila nejdražší Google a o výsledky svého hledání se chci podělit :)

Takže za prvé, Julie Andrewsová jako Mary -  Je to celkem známá herečka. Proslavila se právě rolí Mary Poppins, ale samozřejmě jste ji mohli vidět i v novějších filmech jako Deník princezny (i ve dvojce, hrála tu babičku/královnu), ve Shrekovi (tam jste ji teda mohli spíš slyšet, ale to je jedno, dabovala královnu) a další filmy se mi už nezdály moc známé.

Za druhé, kniha Mary Poppins. Tohle píše databáze: Vyprávění o podivuhodné chůvě s bezednou kobercovou taškou, kterou k Janě, Michalovi a dvojčátkům jednoho dne přivál východní vítr. Mary Poppinsová podniká s dětmi báječná dobrodružství jako: cesta kolem světa za jednu minutu, svačina se strýčkem zavěšeným u stropu nebo návštěva neobvyklé zoologické zahrady…

To je asi vše, zatím lidi!

A ještě – moc děkuji Kaitlin!