Preklady fanfiction Harryho Pottera

 Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Povídka, do které jsem se na první pohled zamilovala. Klasická klišoidní situace s ne už tak tradičním obsazením. Navíc opravdu velmi dobře napsaná, což mému překládání dalo docela dost zabrat. Snad se mi podařilo její půvab zachovat. K povídce patří i autorská poznámka, ale vzhledem k tomu, ze by vás až moc snadno přivedla na totožnost hrdiny, najdete ji až v poslední části.

Pokračování vás čeká už za pět dní.

Celý překlad je věnován mé drahé Patoložce. Vím, není to tvůj oblíbený pár, ale z tvých komentářů jsem vyčetla, že tě povídka ohromila stejně jako mě. Už delší dobu mám potřebu ti za tvou práci poděkovat i jinak, než mým obyčejným „děkuji“ na konci mailu.

Pro Pat, za to že jsi.

Jediná věc, na kterou se mohl těsně po probuzení soustředit, byla neuvěřitelná žízeň s pocitem, že se mu musí hlava rozskočit, což samo o sobě svědčilo o jeho jedinečné kocovině. Postel, ve které se nepohodlně rozvaloval nebyla tou zvlněnou starožitností z Grimmauldova náměstí, ani tou bradavickou, kouzly speciálně upravenou.

Snažil se přijít na to, kdo z jeho nepřátel je ještě na živu a měl by zájem na tom mu věnovat poslední noční odpočinek předtím, než ho odrovná. Ne... to bylo absurdní a to i na Moodyho poměry. Zariskoval a zhluboka nasál vzduch.

Pokoj neměl aroma hotelu, ani hostince, ani rozviklaného pokoje nad zasmrádlou špinavou hospodou. Byl čistý a mohl cítit koberec, sušené květiny, mudlovské čistící prostředky... a vůni sexu.

Zapomněl na svou bolest hlavy, rychle otevřel oči a snažil se jim zabránit, aby  mu netočily pohled na okolní svět. Ne, že by mu k něčemu byly. Pokoj se topil v temnotě, nebo minimálně šeru. Přes okna byly přetaženy závěsy a slabým průzorem mezi jejich konci prosvěcovalo šedo, které slibovalo déšť.

Zamyslel se, kolik může být asi hodin. Nadzvedl se na svých vratkých loktech a zamžoural po pokoji, snažíc se najít hodiny... ale objevil pouze druhého nocležníka, což mohla být ona pěkně stavěná, pokrývkou přikrytá ženská křivka těla. Snažil se si navlhčit rty a... vzpomenout si, co se noc předtím vlastně stalo.

No... aspoň, že to byla žena... takže by tu mohla být dobrá šance, že nepadl za oběť některým z Fredových nebo Georgových bouřlivých žertů na oslavě. Nebo že by padl? Dezorientovaný se prodíral útržky vzpomínek na události minulé noci.

Harry řekl „Konečně je po všem... napijem se na to,“ nebo něco s podobným následkem.

On sám to nejdřív odmítal... do té doby, než ho vyzval Snape. Připili si spolu. Pak pronesl přípitek Brumbál.

Minerva pronesla přípitek. Všichni pili trošku víc, než se na jeden přípitek slušelo. Snape pronesl přípitek.

Albus s Minervou se políbili...

Dvojčata pronesla přípitek.

Harry pronesl přípitek.

Arthur s Molly se políbili, aniž by byl pronesen přípitek.

Hermiona pronesla docela dlouhý přípitek.

On sám pronesl krátký přípitek...

Ablus s Minervou se opět políbili. A ještě jednou.

Pak už bylo vše lehce zamlžené... lidé z řádu a ministerstva pronášeli přípitky... a radovali se a smáli.Vybavoval si Moodyho, který předstíral, že ostatní učí přísnosti, a Tonksovou, která Moodyho políbila na tvář a radostně pohodila růžovou kšticí, ruku měla zavěšenou na fialové pásce.

Venku se tančilo, v hostincích zpívalo, v ulicích pralo a v křovích milovalo.Vybavoval si Snapa, který ve své opilosti vyslal kletbu k několika keřům, ať už se chvěly nebo ne... A byl tu také ohňostroj. A tráva.

Tráva byla to poslední, co si pamatoval.

Zatřásl hlavou, ale na tváři měl lehký úsměv. No, minimálně měl důvod proto se kompletně ztřískat a najít si společnost, se kterou sdílel trochu té radosti. Vždyť přece porazili Voldemorta a zatkli většinu jeho přisluhovačů. Ostatní stáhli ocas a utekli... jen proto, aby byli později bystrozory pochytáni.

I tak, zamyslel se nasupeně, pořád tu bylo dost práce. Víc než se dá stihnout za jeden lidský život. Neměl by si tu užívat v posteli... možná by se mohl nenápadně vykrást. Říkal si, že by bylo smutné nevědět, s kým strávil noc, ale ušlechtilý smysl pro povinnost,  který byl normálně nemilosrdný, dnes vypovídal službu.

Ovšem jeho lehký pohyb způsobil, že jeho společnice lehce zavzdychala a její chodilo se otřelo o jeho nohu.

Zarazil se.

******

Probudila se s dobrým pocitem a kromě normálního ranního nepohodlí, jako ztuhlých svalů a potřebě si vyčistit zuby, se cítila odpočatá a čilá. Dobře, sice minulou noc vypila víc alkoholu než bylo zdrávo, ale, na rozdíl od svého společníka, nepostrádala schopnost ho kompletně vstřebat a úspěšně s z něj během několika hodin vyspat.

Když by to bylo ráno jako každé jiné, dosáhla by plné bdělosti během dvou krátkých minut. Toto ráno ale zlomila svůj osobní rekord a zvládla to už za třicetosm vteřin. Předstírala, že i nadále spí a mapovala situaci.

Nejdřív určit polohu. To bylo jednoduché. Byla ve svém pokoji. Ne ve svém bytě v Prasinkách...ale ve svém starém dětském pokoji u jejích rodičů. Pohled na její hodinky na  zápěstí prozrazoval, že bylo půl druhé odpoledne a pohled z okna naznačoval, že leje jako z konve a...

V její posteli byl muž.

Nebo alespoň předpokládala, že ta chlupatá noha, která se nacházela pod jejím velmi citlivým chodidlem, patří muži. Po noci plné hýření s dvojčaty si nikdy nemůžete být dostatečně jistí.

Hýření! To jí vykouzlilo na tváři úsměv. Vyhráli!! Namáhavě bojovali a ještě namáhavěji vyhráli. Čili si zasloužili noc plnou smíchu, pití a vítězného milování.

Pořád je tu ještě hodně práce. Byli tu zranění a mrtví. Ale poprvé se ve svém životě chtěla být sobecká. Chtěla celý den strávit jen posteli.

Ou, počkat! Nemohla zůstat v posteli s cizí nohou! Pokud opravdu dělali to, co předpokládala, že všichni opilí lidé, kteří se spolu probudí v posteli, dělali, pak to bylo její poprvé a ona to propásla! Chtěla se teď hned otočit a odhalit onu neznámou identitu jejího partnera... ale najednou jí k tomu chyběla odvaha. Pokud se podívá, bude to už nadobro skutečné.

Oh... Bohové! Prosím, ať to není Harry! Pomyslela si najednou. Nebo Ron, a rozhodně ne jedno z dvojčat. A prosím, ať jsem nezneužila někoho, kdo je mladší než já, nebo někoho neskutečně ošklivého, nebo úplně cizího!

Možná to byl Neville? Vzpomněla si, že si s ním v rohu připíjela a to těsně předtím, než Snape začal diskutovat o keřích. Neville by byl alespoň slušný a diskrétní co se této události týče.

Kdo jiný tam ještě byl?

Ou, všichni, tak to je konec. Všichni z řádu, celé ministerstvo, davy čarodějů a čarodějnic z celého světa, motáci, a dokonce i mudlovští příbuzní a přátelé. Před očima jí proběhlo moře známých tváří... vězni propuštění ze smrtijedského zajetí, profesoři, prodavači, hospodští... ale nemohla si vybavit ani jednoho, který by ji líbal!

Možná to byl Moody, zasmála se sama pro sebe. Během přípitků byli usazeni vedle sebe. Ta představa ji netrápila ani zdaleka tolik, jak by měla. Kdokoli jen pokud to nebyl Harry, nebo Ron, nebo Draco... nebo úplný cizinec, nebo nějaký odporný zmijozel, který by využil její podnapilosti. A prosím... také ničí manžel, nepotřebuji si už ničím očerňovat svědomí. Zakousla se do okraje polštáře.

Polštáře? To jí připomíná... proč si pro Merlina přivedla svého milence zrovna sem, do tohoto domu, když její vlastní dům byl poměrně blízko. Po šesti letech, kdy bydlela sama, koho by to chtěla privést právě sem?

Je na čase se tomu postavit čelem, holka, a přijít na to, komu patří ta noha!