2. december 2012
Rudé kalhotky
Red Knickers
http://www.fanfiction.net/s/5660455/1/Red-Knickers
Autor: lcvald
Překlad: Lupina
Beta: marci
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který knihy o Harrym Potterovi přeložil do češtiny. Autorkou této fanfikce je lcvald. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
Snamione
Romance / humor
Rating: 16+
Shrnutí: Hermiona a Severus jako pár na jejich prvním Vánočním plese. On se nebaví, dokud mu ona neprozradí tajemství.
Poznámka: Zapojila jsem trochu fantazii a použila občas vzletnější obraty. Za výslednou podobu povídky vděčím marci.
Rudé kalhotky
Bradavice pořádaly další Vánoční ples a Hermiona trvala na tom, že Minervino pozvání se Severusem přijmou. Během posledních několika let se Severus plesu úspěšně vyhýbal, čímž se mu dařilo zapomenout na dny, kdy musel hlídkovat na chodbách a hledat muckající se studenty. Musel připustit, že byl rozdíl přicházet sem jako host. Nemusel se starat, jestli ti dutohlavci nepřilévají alkohol do punče, nebo jestli se neschovávají ve výklencích a za rohy zdí. Jen si přál, aby si se svojí malou čarodějkou mohl odskočit do některé z nik, o kterých si byl jistý, že jejich existenci studenti ještě neobjevili. Podíval se do davu a spatřil, že jeho čarodějka rozpráví s Minervou a Nevillem. Také zaznamenal Harryho tancujícího s Ginny. Remus se Siriusem tento večer chyběli, brzy měl nastat úplněk a Remus neměl náladu na společnost. Vylepšený protivlkodlačí lektvar zabránil fyzické přeměně, ale náladovost a zvýšená vnímavost zůstaly.
Věděl, že se ušklíbá. Dnes večer chtěl svoji malou čarodějku jen pro sebe. Byl Štědrý večer, měli jako pár první společné Vánoce a existovalo mnoho zajímavějších a zábavnějších způsobů, jak svátky oslavit. Ještě víc ho roztrpčoval fakt, že v hradu zůstanou přes noc. Nebylo to tím, že by komnaty pro hosty nebyly pohodlné: byly. Prostě by radši zůstal doma, v jejich bytě, v jejich posteli. Navíc tohle musela být tak pátá nebo šestá vánoční oslava, které se zúčastnili.
První byla v Doupěti. Bylo zábavné, jak se na něj Ron celou noc kabonil, až mu jeho bratr Bill jednu vlepil a okřikl ho, aby toho nechal. Pak byl ten Ministerský ples, další noc plná tance, pití a ještě většího mračení od otravného Weasleyho. Večírek na Grimmauldově náměstí nebyl tak zlý; dokázal propašovat Hermionu nahoru do Blackovy knihovny a probírali spolu různé texty. Musel připustit, že večírek mudlovského premiéra byl zdaleka nejlepší. Byl tam Kingsley a setkali se s několika velice zajímavými mudly. Jedním z hostů byl americký ministr zahraničních věcí – Severus s ním vedl poměrně zajímavou diskuzi o válce, kterou teď vedla americká i britská vláda. O válce proti teroristům, ne zemím. Americký diplomat byl, samozřejmě, o existenci magie informován a byl si dobře vědom toho, že Severus je kouzelník. Hovořili o způsobu, jak by mohl mudlovský a kouzelnický svět spolupracovat. Byl to jeden z nejinteligentnějších rozhovorů, který kdy Severus s nějakým politikem vedl.
Dnešní večírek nenabízel brilantní rozhovory, ale mohl by s Hermionou nenápadně vyklouznout do jejich pokojů a udělat si intimní večer. Ano, pomyslel si, když se zvedl z křesla, udělá přesně tohle. Všiml si, že Weasley si vede pod paží slečnu Brownovou, takže by se možná mohl tomu zahlížení vyhnout a dostat Hermionu z Velké síně včas. Ach, sakra a zatraceně. Weasley si jí všimnul a zamířil k ní. Ach, Merline! Teď se i Harry a Ginny připojili k malé skupince a Hermiona zachytila Severusův pohled. Ve tváři měla vepsán ten ‚Pojď sem‘ výraz.
S přáním veselých Vánoc Ronovi a Levanduli se připojil k hloučku, aby vzápětí odtáhl Hermionu na taneční parket.
„Ne,“ pronesla.
„Ne, co? Na nic jsem se neptal.“
„Ale chystáš se. Máš ten svůj ‚Trpěl jsem už dost dlouho‘ výraz. Ještě neodejdeme, Severusi. Jsme tady sotva hodinu.“
„Kolik dalších vánočních písní může člověk vydržet? Tohle je mučení. A teď je tady i ten trouba, a pokud se na mě zase bude ksichtit, Hermiono, neručím za sebe.“ Zase se zašklebil.
„Nemohl by sis prostě udělal pěkný večer? Zítra budeme u našich, tam budeš mít možnost vést inteligentní rozhovor a pít otcův proslulý vánoční punč. Vím, že společnosti mého otce a strýce si užíváš. Setkáš se i s mým dědou.“
To byla pravda; Severus si Hermioninu rodinu okamžitě oblíbil. Její bratranci a sestřenice byli velice příjemní, inteligentní lidé a přijali jej mezi sebe. Nikdo se tam na něj nemračil. Hádal, že teď se mu jen dostalo ochutnání jeho vlastní medicíny, protože za svého učitelování byl vždy dobrý v zahlížení a mračení. Samozřejmě k tomu měl důvod: hrál svoji roli. Weasley byl prostě jen děcko.
„Prosím, Severusi, zůstaňme na večírku a zkus si to užít.“
„Hermiono, jediné, co teď chci, je vzít tě do našich komnat a pomilovat se s tebou.“ Píseň se změnila a kapela začala hrát ‚Jingle Bells‘. Studenti, zaměstnanci i hosté, všichni začali sborem zpívat. Severus zasténal a už byl připraven odejít, když ho Hermiona popadla za ruku.
„Mám tajemství,“ pronesla potichu. „Mám na sobě rudé kalhotky.“ Severus zvedl obočí. „A když budeš hodný a chvíli zůstaneš, nechám tě kouknout pod sukni. Vlastně, napadlo mě, jestli bychom se nemohli proplížit do jisté třídy v podzemí a splnit jednu z mých fantazií.“
Poprvé za tento večer se Severus usmál. Jednu z jejích fantazií? I on měl pár takových, co se týkaly jí v oné učebně.
„A jaká představa by to měla být, slečno Grangerová?“
„Nuže, pane profesore, obsahuje vás, mne a učitelský stůl.“
„Bože, Hermiono. Jak dlouho mě budeš nutit zůstat na večírku?“
„Severusi, tohle je vánoční party, ne temné orgie. Zkus se bavit. Pamatuj na rudé kalhotky. Učebna lektvarů. Stůl. Slibuji, že to bude stát za to.“
„Ty za to vždycky stojíš. Dobře, přetrpím tu pekelnou vánoční hudbu a náladu a dokonce se pokusím zapříst inteligentní rozhovor s Weasleym. Jen budu mít na paměti rudé kalhotky. Krajka nebo hedvábí?“
„To je tajemství,“ řekla, mrkla a pak přešla k Minervě.
A tak se Severus připojil k Harrymu, který vedl rozhovor s Nevillem a Ronem. Kratiknot přecházel kolem a Severus si s ním popovídal. Byl trochu roztržitý, protože jediné, na co mohl myslet, byly ty rudé kalhotky a jak se do nich dostat.
Představoval si je oba v učebně lektvarů, jak dělají věci, o kterých před několika lety snil. Musel ty myšlenky držet na uzdě, protože kalhoty mu začaly být poněkud těsné. Takže toleroval Weasleyho, vtipkoval s Minervou, tancoval s Ginny a klábosil s Harrym. Když k němu konečně přešla Hermiona, každému dali dobrou noc a zamířili k jejich komnatám. Jen to vzali zkratkou, o které věděl pouze Severus.
„Není divu, že ses mohl vždycky vynořit, aniž by to někdo čekal.“
„Nemáš představu, co se vynoří teď, čarodějko. Do sklepení s tebou.“
Ochrany, které na učebnu položil nový Mistr lektvarů, bylo jednoduché prolomit. Štěstí, že byl s rodinou v Irsku, a tak nehrozilo nebezpečí, že by je objevil. A protože nechtěli být nalezeni Filchem ani kýmkoliv dalším, Snape položil svá vlastní ochranná kouzla.
„Slečno Grangerová, byla jste velmi nezbedná. Dobírala jste si mne těmi rudými kalhotkami celou noc. Myslím, že nastal čas vás potrestat,“ řekl a táhl ji ke stolu.
„Ach, profesore Snape, co se mnou hodláte dělat?“
„Myslím, Grangerová, že se potřebuješ posadit.“
Zvedl ji na starý stůl a roztáhl jí kolena od sebe. „Tyto tvoje rudé kalhotky potřebují bližší prozkoumání.“ Cítila, jak jí jeho ruce zajely pod sukni šatů a klouzaly po vnější straně stehen, dokud nenarazily na boky a hladký satén.
„Hmmm, satén, velice pěkné.“ Černé oči se setkaly s hnědými, rty se spojily ve spalujícím polibku a jeho ruce prozkoumávaly kalhotky. „Dobrá, dobrá, co to tady máme? Taky trochu krajky... Máš podprsenku do páru?“
„Žádnou na sobě nemám,“ svíjela se v touze, když jeho ruce našly její střed.
„Byla jste velmi zlobivá, slečno Grangerová.“ Vyhrnul sukni a poprvé si prohlédl ony rudé kalhotky. Jeho rty putovaly v drobných polibcích dolů po krku, štípaly přesně tam, kde to měla ráda. Špagetová ramínka šatů sklouzla přes ramena a odhalila její prsa. Severus nevěděl, kam své rty umístit nejdřív. Položil ji na stůl a kochal se jejími ňadry.
„Slečno Grangerová, myslím, že tyto kalhotky jsou poněkud nevhodné, opravdu by měly být odstraněny.“
„Nuže, profesore, měl byste tu čest?“ zeptala se svůdně.
„Když musím.“ Ještě výš zvedl sukni jejích šatů a políbil ji na pupík. Sjel rty níž, až dosáhl krajkového pásku. Zuby začal pomalu stahovat kalhotky, přitom se nosem otíral o její tělo a měl při tom dost času olizovat odhalenou kůži. Hermiona sténala a popoháněla ho k rychlejší akci. Utišil ji, když byl jeho jazyk pouhých pár centimetrů od místa, kde ho chtěla mít. Po celý ten čas se jeho ruce mazlily s jejími ňadry, poté svlékl kalhotky úplně a, neztráceje čas, ochutnával svoji překrásnou čarodějku.
„Ach Bože, Severusi!“ zvolala a on pokračoval ve své péči. Netrvalo dlouho a dosáhla vrcholu. Než se stačila vzpamatovat, ucítila, jak do ní vstoupil a oba v extázi zasténali. Milování s ní, na tomto stole, byla jeho fantazie od doby, co se stala jeho učednicí. V té době už byla dospělá a technicky nebyla studentkou, ale on si přesto udržoval odstup. Ale jeho fantazie byly ničím ve srovnání s realitou.
Poté, co oba dosáhli vrcholu a zhroutili se spolu na stůl, uslyšeli hodiny bít půlnoc.
„Veselé Vánoce, Severusi.“
„Veselé Vánoce, miláčku.“
„Měli bychom se odtud dostat dřív, než nás chytne Filch, nebo hůř, Minerva,“ řekla Hermiona, když se sbírala. „Kde jsou moje kalhotky?“ Podívala se na něj a zastihla ho, jak si je zastrkuje do kapsy.
„Severusi, co to děláš s mými kalhotkami?“
„Suvenýr, lásko,“ řekl, vzal ji za ruku a vedl ke dveřím.
„Očekáváš ode mne, že odtud půjdu pod těmito šaty zcela nahá? Musíme jít po schodech, co když si toho někdo všimne?“
„Budou si myslet, že jsem šťastný parchant?“ odpověděl s úsměvem.
„A co třeba Ron nebo Filch?“ otázala se s vědomím účinku, který tato věta na něj bude mít.
„Pak na ně sešlu obliviate.“
Vydali se chodbami k hostinským komnatám, které Minerva nechala přichystat domácími skřítky. Zdálo se, že tanec pomalu končí a Severus s Hermionou se pokusili pospíšit si, aby na nikoho nenarazili. Samozřejmě, že se tak nestalo. Když zahnuli za roh, uviděli Harryho s Ginny a Rona s Levandulí mířit stejným směrem. Zdálo se, že všechny komnaty pro hosty byly ve stejné chodbě.
Harry se otočil za zvukem a uviděl Hermionu a Severuse.
„Kde jste vy dva byli; myslel jsem, že už jste před chvílí odešli?“
„Trochu jsme se procházeli po hradu,“ odpověděla Hermiona.
Harry by to nechal tak, nebýt toho, že si všiml něčeho rudého, krajkového, trčícího z kapsy Severuse Snapea.
„Severusi, co je to?“ Ginny následovala manželův pohled a začala se hihňat.
„Nechceš se podělit, drahá?“ zeptal se Harry.
„Miono, to se velice podobá spodnímu prádlu, které jsi se mnou kupovala minulý týden.“
Červenající se Hermiona obdařila Severuse Snapeovským zamračením. Ron vypadal, že je mu špatně a Levandule se uculovala.
„Vy jste ne… ne tady… kde?“ vykoktal Harry s úšklebkem na tváři.
„To je nechutné,“ pronesl Ron.
„Ne, Weasley, ve skutečnosti to bylo…“
Hermiona tu poznámku utnula. „Rone, není to tvoje, ani ničí věc, co se Severusem v soukromí děláme. Teď, pokud ti to nevadí, jsem velmi unavená a ráda bych šla do postele. Veselé Vánoce!“
A vtáhla Severuse do jejich komnat. Profesor se zhroutil v záchvatu smíchu, když si vzpomněl na obličej Rona Weasleyho. Málem si nevšiml, že Weasley a Brownová vešli do sousedních komnat. Podruhé v tuto noc chtěl Severus Snape mít svoji čarodějku. A plánoval zapomenout na tišící kouzlo.