3. december 2012
Nebelvírská rudá, zmijozelská zelená
Severina2884
Překlad: Florence
Žánr: blbost
Varování: scény pro dospělé
Shrnutí: Opilý Severus v kostýmu Santy. Co víc k tomu mohu říct?
Originál: http://sshg-exchange.livejournal.com/42414.html
Prohlášení: Postavy a celý svět a slova k písničkám „jingle balls“ a „Santa baby“ mi nepatří. Dva první jmenované patří JKR a to ostatní patří nějaké neznámé nepojmenované entitě.
* * *
„Ne, vážně to není tak špatné?“ Hermionin hlas byl ztlumený, protože si musela zakrývat rukou úsměv na tváři. „Proč bych ti, Severusi, lhala?“
Snape, který se mračil na svůj odraz v zrcadle, si vytáhl zpod červené čepice pramen černých, mastných vlasů. „To bych chtěl taky vědět,“ koutek úst se mu vyšplhal nahoru, „protože tenhle nechutně drzý vzhled…“
„Nechutně drzý!“ vykřikla Hermiona zděšeně. „Jsi oblečený jako Santa Claus, který je ztělesněním velkorysosti a…“
„Jak jsem říkal, ženo,“ přerušil ji Snape. „Tenhle nechutně drzý vzhled Nebelvíra bledne v porovnání s pohledem na Hermionu Grangerovou v zeleném sametu.“
Hermiona si odfrkla. „No, já se kvůli tomu nebudu rozčilovat. Tenhle večer je o pomoci druhým.“
„ ‚Tenhle večer je o pomoci druhým,‘“ přesně napodobil tón své manželky. Vlastně se divil, jak ho dokázala přinutit jít.
Minerva McGonagallová, ředitelka nově otevřených Bradavic, pozvala významné studenty Bradavic a uspořádala charitativní vánoční ples na sbírku pro válečné vdovy.
Teoreticky neměl nic proti pomáhání válečným obětem. Ale chodit kvůli tomu na večírky jako to dělali čistokrevní nebo vyšší třída mudlů pro něj bylo vážně velké sousto. V Severusově mysli to byla skutečně nechutná drzost.
„Strašně vtipné, Severusi, ale ty se přestaneš smát, až se namažeš a přede všema budeš zpívat Rolničky.“
Potom, co ji ujistil, že nic takového rozhodně neudělá, vyšli spolu z domu, aby našli přenášedlo.
* * *
Světlo a zvuk spěchu se rozlily po Velké místnosti, když se Severus připojil ke svým kolegům na svařené víno a jednohubky. Snape, přesně jak Hermiona očekávala, se vrhl rovnou na misku vaječného koňaku (silně smíchanou s ohnivou whisky, samozřejmě) a potuloval se co nejdále od masy tančících párů.
Hermiona oproštěná od svého manžela protočila očima a povzdechla si. Severus skutečně potřeboval nějakou zábavu. Kdysi byl tím zarputilým, děsivým mistrem lektvarů, který nadržoval Zmijozelu… No, podívala se na své šaty a napadlo ji, že v tomhle bodě se zas tak nezměnil. V každém případě i na večírku v znovu otevřených Bradavicích to byl ten samý ustaraný a napjatý muž v obleku Santa Clause, který ji doprovázel na večírky.
„Hermiono!“ Ginny Longbottomová zavěšená do svého vlastního společensky neschopného manžela na ni zamávala přes celou místnost. „Jak se máš? Je tady profesor Snape?“ samozřejmě všichni její přátelé ze školy jejího muže oslovovali jako „profesora Snapea“.
„U baru,“ řekla s omluvně stáhnutým obočím. „Ginny, Neville, ráda vás vidím. Už přišel Draco s Harrym?“
Ginny si odfrkla a pohnula hlavou směrem k tanečnímu parketu, kde se ti dva rozhodli, že jejich jazyky jsou lepší než jednohubky. „Ani nepozdravili. Žádné dělící kouzlo na světě by je nedokázalo oddělit.“
Hermiona se na dvojici shovívavě usmála. Harry Potter – Malfoy byl stejně jako ona oblečený v zeleném, zatímco Draco na sobě měl červenou. Pohledem také zachytila Snapea, který se už nabažil koňaku a přesunul se k ohnivé whisky míchnuté se svařenou medovinou.
„Snape by to pití raději měl vrátit,“ zavrčel jí povědomý hlas u ucha.
„Pošuku! Je skvělé tě vidět,“ usmála se Hermiona vřele. „Jak se máš?“
„Dostatečně dobře,“ zavrčel. „Je nebezpečné jen tak pít z mísy,“ řekl a napil se ze své placatky. „Kdybych si to tady neprověřil, řekl bych, že tvůj manžel pije doušek smrti.“
„Ne, jen doušek opilosti,“ pokrčila smutně rameny a zašeptala mu do ucha: „Mezi těmi davy mu není moc příjemně.“
„A ty si myslíš, že mně ano?“ kouzelné oko se mu roztočilo do všech směrů. „Neustálá bdělost je těžká, když mě z každé strany mohou napadnout.“
„Z každé strany mohou napadnout,“ přemítala Hermiona. „Možná by se toho Snape měl držet… v přeneseném významu, samozřejmě.“
Moodyho odpověď byla jen krátké odfrknutí a napití se z placatky, pak už se otočil Ginniným a Nevillovým směrem.
S narovnanými rameny plnými odhodlání se vydala přes místnost k baru, kde byl Snape v péči skotské. Dotkla se jeho prstů a jemně se zasmála. „Myslím, že už jsi toho měl dost. Poslyš, Severusi, vím, jak moc nenávidíš tyhle věci…“
„Nehraj si na cvokaře, ženo, není to moc lichotivé,“ nezřetelně mumlal Snape. „ Jsem naprosto v pořádku, děkuji velmi za optání. Jsem totiž naprosto nalitej!“
„To máš pravdu,“ souhlasila Hermiona. „Možná nadešel čas, aby sis šel lehnout nebo si třeba dal Lektvar na vystřízlivění.“
„Já nechci loktvotr na vystlízněvnějí,“ prohlásil a snažil se vytrhnout ze sevření jejích prstů. „J eto čas rozljet!“
„Eh… Sev… er… usi?“ řekla pomalu.
„S trochou muziky!“ a s těmi slovy vyrazil k malému provizornímu jevišti, na kterém byl už smyčcový kvartet. „Šonorus,“ zamumlal. Po pár okamžicích byl schopný vyslovit kouzlo správně a jeho hlas zaburácel. „Dámy a pánové, prozím věnujtue pozornozszszt vokalistovi Ševeruzi Šnapeovi!“
Zděšený dav se otočil ke kymácejícímu se muži, který stál před překvapeným kvartetem. Víc než pár obočí se zvedlo, když vidělo ďábelského profesora lektvarů, jak sám sebe ponižuje před řadou bradavických absolventů a jejich hosty.
Snape zamlaskal jazykem a dvěma prsty ukázal na publikum. „Tanci přes sníh,“ začal s nadšením, které jemu znělo jako Robet Goulet, ale davu jako Mundungus Fletcher po pořádně dlouhé noci. „Jedem na saních! Křičí… kluci… maminčin smích!“
Hermiona se zasténáním zabořila hlavu do dlaní. Světlá stránka na tom je, opakovala si pro sebe, že si nic z toho pamatovat nebude.
„Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas, kašpárek maličký nebo děda Mrááááz,“ a začal s máváním rukou. Zvedl červeně oblečené paže a třásl jimi. Potom, co na své diváky párkrát namířil pistolí, kterou si vyrobil z prstů, slezl z pódia a zamířil rovnou k Hermioně.
Při Merlinovi…zasténala v duchu, když se k ní blížil se svýma likérem ztěžklýma rukama.
Hudebníci začali hrát poněkud zrychlenou verzi „Santa baby“ a Snape odvedl svoji ženu k tanci, který byl daleko oplzlejší než dráždivý. Opilecky kroužil boky a přisunul stehno k tomu Hermioninu v „pohybu Patricka Swayzeho“, který viděl v jednom z jejích mudlovských videí.
Dokonce i Harry a Draco se od sebe odtrhli na tak dlouho, aby se mohli ušklíbnout nad Snapeovou náhražkou tance.
„Santo, zlatíčko, pospěš si dolů komínem! Merlin ví, že jsem byl letos hodný chlapec!“ vymýšlel si Snape hbitě vlastní texty, pak podnapile klopýtl a spadl k Hermioniným nohám.
„Quietus,“ zamumlala a pak ještě „Mobilicorpus.“ S hlavou vztyčenou a Snapem v bezvědomí, který se za ní vznášel, odešla z Velké síně a spěchala do starých Snapeových pokojů v podzemí. Ačkoli žil už celý rok doma, jeho komnaty v hradě nikdo jiný neobsadil, takže si tam nechal většinu svých starých věcí na čas, kdy uvízne s hordou povinností na večer.
Hermiona ho odmanévrovala na postel, vyčarovala mu na čelo mokrý hadřík a začala mu prohledávat věci, aby našla lektvar vystřízlivění. „Zatraceně, Severusi,“ zasmála se na svého muže v bezvědomí, „když jsi chtěl tak moc zůstat doma, měl jsi to říct.“
„Uhhnnnhhh…“ prohlásil Snape a převalil se přes vlněný přehoz.
„Tady je, jeden lektvar vystřízlivění a jedna Kocovinová náprava, tu si necháme na později, že?“ Stiskla mu na hadřík na čele a přisedla si k němu na postel.
„Hermiono,“ zamumlal, jak se mu myšlenky začaly pročišťovat a on začal přecházet z Trapáka na večírku na Chlípníka. Ovinul jí ruce kolem pasu a přitáhnul ji k sobě.
„Oh, Severusi, jsi opilý,“ zamračila se, ale nemyslela to vážně. Jeho ruce se po ní pohybovaly, až se dostaly k jejím prsům a snažily se je dostat ze zelených šatů. I když se vzali stejně ji pořád dokázal vzrušit. Nechala ho pracovat ztěžklýma rukama na jejích bradavkách, krev se jí hrnula do mozku a dech se jí zrychlil.
Snape k jejím prsům přesunul rty a dal se do líbání a dokonce ji i jemně kousnul.
„Severusi,“ zasténala a prohnula se proti němu. „Bože, to je dobré.“
Rychle z ní stáhnul šaty a pak se na chvíli zastavil jako vždycky, když se mu naskytl výhled na její téměř nahé tělo oblečené pouze v tangách… s motivem stříbrných hadů? Chraplavě se zasmál a nechal své prsty dotknout se jich. „Kde jsi je sebrala?“
„U Madame Malkinové,“ odpověděla s drzým úsměvem na rtech. „Myslela jsem, že k zeleným šatům budou vhodné.“ Zatáhla za vycpanou kuličku na konci jeho čepice, ta spadla, a ona pokračovala ve zbavování ho červeného obleku, dokud na sobě neměl jen boxerky s potiskem cukroví. Stáhla mu je z úzkých boků a tím uvolnila jeho erekci, která se ihned otřela o její stehno.
„Merline, Hermiono,“ zasyčel, když se jí dotknul. Miloval se s ní už tisíckrát a tisíckrát ještě bude, ale zdálo se, že na tom nezáleželo. S Hermionou vášeň nikdy neodezněla. „Asi jsem tě dneska dost ztrapnil.“
„Ani v nejmenším,“ zalhala snadno, když se jeho palec dotknul jejího klitorisu, „Severusi… bože… prosím.“ Svaly kolem jeho palce se jí stáhly. „Chci tě uvnitř sebe.“
Vstoupil do ní jedním pohybem, hledal jejich známý rytmus a přizpůsoboval mu své pohyby boků. Prsty se jí zaryly do jeho ramene a její svaly se kolem něho stáhly. Ještě jednou do ní tvrdé přirazil, dosáhl svého vrcholu a sesunul se vedle ní.
„Hermiono,“ odvážil se po chvilce, „vážně jsem neudělal nic, čím bych tě ponížil?“
„Samozřejmě že ne,“ uklidňovala ho, zatímco mu z očí odstraňovala mastné vlasy. „K mému ponížení bys potřeboval něco většího, než zpívání Rolniček na pódiu přede všemi.“
„Cože?“
„Jen vtipkuji,“ opravila se. „Jdi spát.“
Měl stále podezření, ale usoudil, že když to nevadí Hermioně, nemělo by ani jemu. „Dobře tedy.“
„A Severusi?“
„Ano?“
„Veselé Vánoce.“
„Ano,“ koutky úst se nadzvednuly. „Veselé Vánoce.“