16. december 2012
Nezapomenutelný
Cecelle
Překlad: Florence
Originál: http://www.fanfiction.net/s/5619480/1/Memorable
Prohlášení: Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvu a míst patří pánům Medkům, kteří ji přeložili do češtiny. Autorská práva k této povídce vlastní cecelle, která napsala tuto fanfiction.
ooo
Když Hermiona otevírala dárky na jejich první Vánoce jako oficiálního páru, zjistila, že na první dárek nikdy nezapomene.
Předplacené lístky na sezónu Kudleyských Kanonýrů.
To už jí mohl rovnou dát škrabátko na starou kůži. Jejich vztah přežil jenom další dva měsíce.
Takže s velkými obavami pohlédla na dárek, který jí dal Severus na jejich první Vánoce.
Dávání dárku je minovým polem a u něj to platilo obzvlášť.
Naginiho jed na něm zanechal trvalé následky – rychle se unavil. Nemohl tedy zůstat ve svém bývalém zaměstnání a dělal drobné práce pro Hlt a Panáka.
Trvalo roky, než ho přesvědčila, že chce jeho a nikoho jiného. To že vydělávala víc peněz než on, pro něj nic neznamenalo.
Pořád si nebyla zcela jistá, zda jí věřil.
„Do toho,“ řekl a posunul krabici jejím směrem. „Otevři to.“
„Dobře…“ Než ale otevřela dárek, chvíli zaváhala.
A pak zamrkala.
Uhlí.
Dal jí kousek uhlí.
„Takže jsem nebyla hodná holka?“ Nesnášela, jak se jí třásl hlas.
Věnoval jí arogantní pohled. „Sleduj.“
Jeho hůlka se začala pohybovat ve složitých otočkách a uhlí v jejích rukách zářilo chladným, namodralým světlem jasněji a jasněji, až musela odvrátit oči. S konečným zábleskem se nakonec světlo vytratilo.
Zadržela dech a podívala se dolů. Uhlí zmizelo. Na jeho místě ležel třpytivý krystal.
Diamant.
„Jen co jsem přišel na kouzlo, přeměna byla kupodivu lehká. Ani neměníš podstatu věci. Je to pořád uhlík,“ usmál se. „Pracoval jsem na tom měsíce. Na řešení jsem přišel náhodou. Ale i přesto je to podle mě obdivuhodná schopnost.“
Hermiona zírala na kámen ve své dlani. „Dokonalé!“
Ušklíbl se. „Ještě ne, ale…“ Úsměv mu zmizel, ale v pohledu se mu objevila nahá, bázlivá touha. „Byl bych rád, kdybychom ti tenhle zasadili do prstenu. Pokud mě budeš chtít.“
„Samozřejmě!“ Když se obmotala kolem jeho krku, na tváři se mu mihl výraz čiré radosti. „Samozřejmě, že ano!“
Tohle byl dárek, na který nikdy nezapomene.
Za žádných okolností a nikdy.