Preklady fanfiction Harryho Pottera

POD ROUŠKOU NOCI

Autor: Atiana Gray
Původní název: Tief im Dunkel der Nacht
Originál: http://www.fanfiction.net/s/5978020/1/
Překlad: larkinh
Rating: 16+
Žánr: humor
Pár: HG/SS
Popis: V noci se v Zapovězeném lese dějí podivné věci.
Prohlášení: Všechny postavy patří J.K.Rowlingové. Povídka nebyla napsaná ani přeložená za účelem zisku.

ooOoo

Bez pohnutí se krčila za keřem hluboko v Zapovězeném lese. Byla tma jak v pytli. Přesto – kdyby se nepatrně pohnula, najde ji. Jeho smysly byly mnohem lepší než smysly obyčejného člověka a on by bez pochyb dokázal poznat, že se nejedná o zvíře.

Zdvihl se vítr a přinášel k ní vůni lesa. Šustění, které tady v lese nikdy neustávalo, ji znervózňovalo. Mohl být kdekoliv, ukrytý za jakýmkoliv šelestem, než by se jí náhle objevil přímo za zády.

Nedovolila si udělat ani ten nejmenší pohyb. Sotva se odvažovala i dýchat. Každý sval v těle měla napnutý k prasknutí. Modlila se, aby kolem ní nepřešlo žádné zvíře – ačkoliv on byl možná nebezpečnější, než živí tvorové, které mohla v lese potkat.

Tam, v dálce, se ozvalo nějaké zavytí. Zdálo se být dost daleko, ale Hermiona se přesto zachvěla.

Zasáhl ji další poryv větru a zamotal několik pramenů jejích vlasů do křoví. Potlačila chuť zaklít a třesoucími se prsty, opatrně, potichoučku, vymotávala vlasy z větviček.

Chvíli přemýšlela, že by je uvolnila pomocí kouzla – ale on by si všiml, že v jeho blízkosti byla použita magie. To nemohla riskovat.

A tak rozmotávala pramínek po pramínku a uvolňovala je. Potom si s neslyšným pozvdechem klekla a ztuhla, když se jí o ucho otřel teplý dech.

„Taková samotinká v noci v lese?“ Jeho hluboký sametový hlas ji zasáhl jako bič. Navzdory zdravému rozumu se zvedla a utíkala.

Za ní se rozlehl hrozivý smích a pak ji do zad zasáhlo znehybňující kouzlo. Nic neviděla, ale věděla, že se k ní jako kočka mrštně přibližuje, a na těle se jí zježily všechny chloupky.

„Jak neopatrné, otáčet se zády k ozbrojenému kouzelníku,“ zapředl a pomalu ji obcházel, dokud nestál před ní. Viděla sotva víc než slabé odlesky měsíčního světla v jeho černých očích. „Neopatrné a neslušné. Co s tebou jenom udělám?“

Nemohla se hýbat, ale nezlomně se mu dívala do očí.

Přistoupil k ní ještě blíž a zašeptal jí do ucha: „Prozradila tě tvoje vůně – neměla by ses schovávat po větru, když je v tvé blízkosti divoké zvíře.“

Věděla, že tím nemá na mysli vlkodlaky nebo něco podobného. A jestli jí dá ještě jednu šanci, tu chybu už nezopakuje.

Na druhou stranu, Severus Snape nebyl známý svou laskavostí.

Nosem pomalu přejel po jejím krku. Znovu se zachvěla, tentokrát mnohem silněji. Opět uslyšela jeho smích.

Jedno zašeptané slovo a znehybňující kouzlo zmizelo. Rukama ji obejmul, políbil ji na krk, na tvář a nakonec prudce a divoce na rty. Bránila se, ale všechno v ní křičelo, aby se tomu poddala.

„Dej mi ještě jednu šanci,“ prosila. Jako odpovědi se jí dostalo odfrknutí, zatímco jeho ruce ji zbavovaly oblečení a rozpalovaly její tělo.

„Ne. Hra skončila, a ty jsi prohrála.“

V těsném objetí klesli na jeho hábit poté, co ho očaroval ohřívacím kouzlem.

Jeho hlas jí nemilosrdně šeptal do ucha: „Prohrála jsi. Takže já jdu o víkendu na konferenci a vy si berete na starost děti, paní Snapeová.“

Hermiona Jane Snapeová se zasmála. „Už nikdy s tebou nebudu hrát na schovávanou!“

S lhostejným odfrknutím uzavřel Severus Snape téma. V temnotě noci se raději věnoval jiným věcem.