Preklady fanfiction Harryho Pottera

Název:  Blame the Nargles

Autor:  weknwekonf

Překlad:  tiberia

Link na originál:   http://www.fanfiction.net/s/7666351/1/Blame-The-Nargles

Povolení k překladu:  Žiadosť zaslaná

Rating:  bez omezení

Páry:  HG/DM

Shrnutí: Hermiona Grangerová,  Draco Malfoy a osamělé vánoce

Škrkny

Hermiona Grangerová vždycky milovala Vánoce. Každý rok je trávila s lidmi, které měla ráda, hodně se smála, hodně jedla, užívala si pohodu. A nehodlala to v letošním roce měnit jen kvůli tomu, že zůstává v Bradavicích.

Její rodiče napsali, že musí navštívit nemocného příbuzného a přestože by ji moc rádi viděli, věří, že pro ni prý bude větší zábava zůstat se svými přáteli.

Ron jel na návštěvu za Charliem do Rumunska, Harry trávil Vánoce se Siriusem v Londýně a na ni zbyly osamělé Bradavice.

Hermiona si povzdechla, dlaní uhladila pokrčený vánoční papír a rozhlédla se po dárcích, které jí všichni poslali. Dostávat dárky jí nepůsobilo nijak velkou radost, když tu chyběli dárci osobně.

Vytáhla zatoulanou nit ze svetru od paní Weasleyové, vstala z postele a smutnýma očima se rozhlédla po prázdné koleji. Brzy začne vánoční slavnost, radši by měla jít.

Pohled na dvanáct ztepilých vánočních stromů byl stejně úchvatný, jako vždycky, ale letos se z nich netěšila tak, jako obvykle. Pár mladších nebelvírů ji zdvořile vzalo na vědomí, na oplátku se na ně usmála a sedla si k nim dostatečně blízko, aby budila dojem, že jsou skupina, ale přitom si zachovala svoje soukromí.

Naložila si na talíř krůtu, přidala oblohu a když konečně zvedla hlavu, všimla si očí, které se dívaly  přímo na ni, jako by věděly, že její vyrovnanost není nic než maska.

Zvuky prskavek a výbušných rachejtliček Hermioně náladu už vůbec nevylepšily, raději  se rychle zvedla a omluvila se. Její kroky se hlasitě rozléhaly, když se  prázdnou chodbou vracela do ložnice a najednou si uvědomila, že chodba není tak docela opuštěná. Rozhlédla se kolem a uviděla Malfoye – stál tam a vypadal nesvůj.

„Ano?“ zeptala se. Mezi netolerantní fretkou a zlatým triem sice už nepanovala nenávist,  přestali se při každé příležitosti urážet, ale to rozhodně neznamenalo, že hodlá strávit Vánoce povídáním s Malfoyem.

Pokrčil rameny. „Viděl jsem, že jsi byla sama.“

„Já jsem nebyla sama!“

Zasmál se. „Mě nemůžeš oklamat, Grangerová. Kde  je Potter a Weasley?“

Hermiona sklopila pohled ke svým botám. „Jeli domů.“

„Neměla bys jet taky?“

„Neměl bys ty?“ odsekla rychle.

„Máš bod,“ usmál se. „Moji rodiče se rozhodli jet na Vánoce do Paříže.“ Odvrátil hlavu, ale ne dost rychle a Hermiona zahlédla v jeho tváři podivný výraz.“

„Moji rodiče by si přáli, abych mohla být s nimi. Musí to pro tebe být hrozné.“

Znovu pokrčil rameny. „Jsem na to zvyklý.“

Hermiona se odmlčela. „Já ne.“

„Dobrá – tak tedy dohodnuto.“ A rázně vykročil.

„Počkej, co je dohodnuto?“ dorážela na něj.

„Strávíme zbytek Vánoc v Komnatě nejvyšší potřeby!“ odpověděl nevzrušeně, aniž by zastavil.

„Ale vždyť se nesnášíme!“ vykřikla, nicméně pořád kráčela vedle něj.

„A jaký to má význam? Nikdo by neměl Vánoce trávit sám.“

Hermionu nenapadla příhodná odpověď a tak ho jen mlčky následovala ke  Komnatě nejvyšší potřeby. Malfoy prošel třikrát kolem a dveře se objevily. Přemohla ji zvědavost a ona vykročila ke dveřím, aby se podívala, co komnata pro Malfoye vykouzlila.

Místnost byla úplně jednoduchá, jen křeslo, pohovka a  vánoční strom ozdobený červenou a zlatou a stříbrnou a zelenou.

„Ach,“ řekl Malfoy překvapeně, když vešel do místnosti za Hermionou.

„O co jsi komnatu požádal?“

„O místnost, ve které by mně bylo příjemně a která by mě pobavila.“

„No, tak mě tedy pobavila.“ zasmála se Hermiona. „Jen se podívej na ten strom.“

Zjistil, že její smích je nakažlivý a rozesmál se taky. „Je to jak barevná kaše.“

Hermiona ho důkladně prozkoumala a objevila, že ozdoby mají na sobě jejich kolejní znaky.

„Nebelvír je na zelené!“

„To je fakt k nezaplacení.“

Hermiona se schoulila do křesla a Malfoy se posadil na pohovku.

„Tak co budeme dělat?“ zeptala se a tázavě na něj pohlédla.

„Co třeba hrát hry?“

„Jako třeba šarády?“

„No, šarády možná zrovna ne.“

„Prima, protože ty zrovna docela nesnáším.“

Draco se zasmál: „A co třeba na pravdu?“

„Na pravdu? Co si myslíš, že jsme, prvňáci?“ ptala se Hermiona, ale zároveň se rozpustile chichotala.

„Znamená to ano?“

„Myslím, že jo.“

„Dobře. Pravda nebo úkol?“

„Hmmm, myslím, že pravda.“

Povzdechl si a obrátil oči v sloup. „Když jsem dostal příležitost zadarmo, proč ne. Tedy, co bylo mezi tebou a Krumem ve čtvrťáku?“

Hermiona se začervenala. „Já, hmm..“

„Musíš to říct, to je smyslem hry.“

„Fajn. Strávili jsme spolu pár krásných týdnů, Viktor mě několikrát políbil ale teď už spolu ve skutečnosti ani nemluvíme.“

„Idiot.“ zamumlal Malfoy tiše.

„Pardon?“

„Nic jsem neřekl.“

Zavrtěla hlavou a rychle se ho zeptala -  pravda nebo úkol?

„Úkol, nejsem zbabělec,“ řekl troufale.

„Tak ty si myslíš, že zbabělec jsem já? Tak se na to podíváme. Troufneš si dát McGonagallové dopis, ve kterém jí vyznáš lásku?“

„Nic lepšího nemáš?“ Ihned se objevil pergamen a inkoust, Malfoy popadl brk a okamžitě začal psát překrásné zamilované psaní.

„Jak jsi to dokázal napsat!“ vykřikla Hermiona, protože to, co četla, byla čistá poezie.

Mrknul na ni. „Jsem prostě nadaný.“ Vstal. „A hned budu zpátky.“

Když se vrátil, vypadal, že je na sebe hrdý a posadil se zpět. „Pravda nebo úkol?“

„Pravda.“

Znovu si hluboce povzdechl. „Fuj! Kdo si myslíš, že jsou tři nejlíp vypadající lidé - ne, kluci  v našem ročníku?“

Hermiona se znovu začervenala. „Musím to říct?“

„Ano.“

„Ehm..Neville, potom...“

„Neville? Longbottom?“

„Všiml sis ho někdy v poslední době? Fakt vyrostl.“

„Zjevně stále ještě v šoku jí naznačil, aby pokračovala.“

„Blaise Zabini.“

Malfoy pozvedl obočí. „Blaise? Nebelvírská princezna zvolila zmijozela?“

„A už ti definitivně neřeknu nikoho jiného.“

„Proč, proč, proč?“

Založila si ruce na prsou a odvrátila hlavu. „Protože neřeknu.“

„Prosím!“ Vstal a klekl si přímo před ni, takže na sebe obrátil celou její pozornost a podíval se na ni psíma očima. „Prosím!“

Při pohledu na jeho prosebný obličej její srdce tálo. „Nedělej to!“

„Prosím!“

„Ty.“

„Promiň,“ usmál se, „nějak jsem to nestačil zachytit.“

„Řekla jsem ty!“

Jeho úsměv se ještě roztáhl a vychutnával si její rozpaky.

„Jsi hrozný!“

„Ale to si ve skutečnosti nemyslíš, když jsem nejhezčí v našem ročníku.“

Lehce ho odstrčila. „Jeden z...“

„Potter ani Weasley překvapivě nebodovali.“

„Proč překvapivě,“ zeptala se potutelně, „myslíš, že by si to zasloužili?“

„No, já jsem určitě dostal, co jsem si zasloužil, ale vždycky to vypadalo, že máš slabost pro jednoho z těch dvou.“

Hermiona vytřeštila oči. „Proboha, ne, jsou jako moji bratři!“

Jeho úsměv se ještě rozšířil, ale za nic na světě nechápala proč.

„Proč jsi na mě tak hodný,“ zeptala se náhle, „co se změnilo?“

„Uviděl jsem tebe samotnou, dost se mě to dotklo. Kromě toho, během minulého roku jsme si mezi sebou vytvořili určitý vztah, viděl jsem, že nejsi až tak nepříjemná osoba.“

Zasmála „Nejsem až tak nepříjemná? Má to znamenat, že jsem docela milá?“

„No jo.“ Podíval se na ni rozpačitě.

„Vážně díky,“ usmála se. „Ani ty nejsi tak špatný.“

Tvářil se, že mu překvapením spadla brada. „To má být pochvala, Hermiono?“

„...právě jsi mi řekl Hermiono.“

Předklonil se. „Je to tvé jméno, ne? Nebo mám zůstat u Grangerové?“

Cítila na rtech jeho dech. „Ne.“

„Ne , kdo?“

„Ne, Draco.“

„Děkuji ti, zašeptal.“ Něco nad nimi přitáhlo jeho pohled a on se tiše zasmál, když rozeznal jmelí.

„Myslím, že komnata se nám snaží něco říct.“

Hermiona zvedla oči a usmála se. „Taky si myslím.“

Draco zrušil malou mezeru mezi nimi a přitiskl své rty na její.

Se zatajeným dechem se odtáhla a s úlekem se na něj podívala.

 „Ty zatracené škrkny.“