Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Jednoduché, roztomilé, extrémně romantické:-). Ráda bych popřála i já vám všem podobný konec starého a začátek nového roku. Ne, život není romantické ff, žádná z nás není Hermionou a ten pravý Charlie je v této povídce už zadaný. A přesto... Nikdy neříkám nikdy, jsem přeci jen bláznivá romantická ženská a mám slabost pro dobré konce! Tudíž přeji všem úspěšný konec roku 2012 a budu se těšit na shledání v roce 2013 ;-).

„Vážně bys měla jít dovnitř. Venku je chladno.“

Hermiona se usmála a pohlédla na Charlieho. „Ten chlad je příjemný. Navíc, pokud bych doopravdy začala mrznout, můžu vždy použít zahřívací kouzlo.“

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, když vykročil ven na mrazivý vzduch. Zachvěl se, a než k ní stačil dojít, přitáhl si kabát těsněji k tělu.

„Je mi docela fajn,“ přiznala upřímně. „Už to bude pět let, co jsme se rozešli. Navíc se to stalo na základě oboustranné dohody. Jsem ráda, že si někoho našel.“

Charlie ji chvíli pozoroval, než pokýval hlavou. „A teď mi řekni pravdu.“

„Nesnáším, když to děláš,“ zamumlala, když se odvrátila od muže, který se překvapivě za posledních šest let stal jedním z jejích nejlepších přátel.

„Nežárlím na Rona protože chodí s Hannah, Charlie. To ty jsi byl přece u toho, když jsme se rozešli. Víš, že mě to netrápí.“

„Byl jsem u toho,“ souhlasil když se postavil za ni. Jeho silné ruce ji objaly. Položil bradu na její rameno a ona se o něj opřela.

„Pamatuji si na tu oboustrannou dohodu a jak jsi pak byla měsíce apatická. Možná to bylo pro vás dva nejlepší řešení, ale rozhodně to pro tebe nebylo tak jednoduché, jak se teď snažíš předstírat.“

„Samozřejmě, že to nebylo jednoduché,“ odpověděla automaticky a pak si  povzdechla.

„Ron patřil k mým nejlepším kamarádům už od mých dvanácti let. Byl první a jediný, s kým jsem kdy měla vážný vztah, tudíž to pro nás pro oba bylo těžké rozhodnutí. Bolelo to, trochu jsem si zabrečela a přenesla se přes to. Oba jsme se posunuli dál a já jsem ráda, že si našel Hannah.“

„Aha,“ pronesl najednou Charlie „On si někoho našel, ale ty jsi sama. To je ten důvod, proč jsi raději tady na mrazu, než vevnitř v teple se skleničkou šampaňského v ruce.“

„Nemám ráda šampaňské.“

„Vím. Míváš po něm škytavku. Teď jsi ale jen paličatá.“

„Fajn. Bolí to, když ho vidím s někým jiným. Nežárlím na Hannah, protože je s Ronem. Žárlím na ně na všechny. Na Billa s Fleur, Percyho s Pansy, Ginny s Harrym... Všichni někoho mají a já jsem sama. Pravděpodobně jen potřebuji trochu čerstvého vzduch.“

„Člověka to může lehce dusit,“ dodal Charlie potichu, dlaněmi jí přitom třel paže. „Nejhorší je to o svátcích, viď?“

„Ano, to je,“ souhlasila a vzhlédla k nebi. Mohla cítit vůni máty a čokolády. Přicházela od Charlieho, jehož dech ji lechtal na krku. Musel pít s Billovými dětmi peprmintové kakao. Přemýšlela, co by řekl na to, kdyby věděl pravý důvod toho, proč vyměnila Doupě za čerstvý vzduch. Když sledovala všechny ty šťastné dvojice, dokonce i Freda a George s jejich děvčaty měsíce, pohled se jí zatoulal přes zaplněnou místnost k Charliemu. Nebylo to poprvé, poslední dva roky se jí to stávalo při všech podobných rodinných oslavách.

Spřátelili se během závěrečných dnů války, poté co se vrátil z Rumunska, aby se připojil k řádu, a ona s Ronem v té době pomáhala Harrymu hledat viteály. Zůstali přáteli i potom co se vrátil domů, vyměňovali si sovy a občas spolu mluvili přes letaxovou síť. Poté, co přijala práci v dračí rezervaci, kde sám pracoval, se stali se ještě mnohem bližšími. Byl tu pro ni, když se s Ronem shodli na tom, že vzdálenost mezi nimi jim umožnila otevřít oči a zjistit, že to co mezi nimi bylo, jednoduše nestačilo.

Charlie tu byl pro ni i tehdy, když byla sklíčená, přecpávala se čokoládou a donutil ji jít s ním na večeři a do kina. Trávili spolu dovolené, narozeniny a většinu svého volného času. Jednou pozdě večer těsně před koncem války se shodli na tom, že tu mezi nimi byla jistá přitažlivost, ale v té době ještě chodila s Ronem a Charlie by něco takového svému bráškovi nikdy neudělal, tudíž se rozhodli to ignorovat a veškerou pozornost věnovat jen svému přátelství. Přitažlivost se během let zmnohonásobila, hlavně pak poté, co Ron opustil své místo v jejím životě, ale ani jeden z nich nezmínil možnost, že by z ní mohlo být něco víc. To, že jsou pouze přáteli, zůstalo nepsaným pravidlem.

Bylo to pár let zpátky, co ho pozorovala při krmení čerstvě narozeného dračího mláděte, když jí došlo, že se do něj zamilovala, aniž by si to byla kdy uvědomila. Od té doby nad tím hodně přemýšlela a snažila se mu nenápadně naznačit, že pokud by měl zájem o něco víc, ona by ho měla také. Jeho nedostatek iniciativy nebo pouze snahy se jí dotknout či ukradnout polibek jí byly jasným důkazem toho, že se jeho city k ní nezměnily a že dřívější přitažlivost už nemusí být nutně opětovaná.

„Nad čím dumáš?“

„Jak víš, že nad něčím dumám? Mohla bych jen jednoduše obdivovat hvězdy.“

Charlie se jemně zasmál, dlaněmi sklouzl po jejích pažích a sevřel hřbety jejích rukou. Jejich prsty se propletly a Hermiona mohla proti svým kloubům cítit jeho mozoly a popáleninu, kterou utržil zrovna minulý týden.

„Nikdy se jen tak nedíváš na hvězdy, Hermiono. I když by ses doopravdy snažila, musela bys stejně uvažovat nad jejich jmény, v jakém jsou souhvězdí, nebo zda skutečně existuje na jiné planetě život. Tvoje mysl nikdy neodpočívá. Je to jedna z věcí, které na tobě miluji.“

Hermionino srdce se po jeho nenucených slovech rozběhlo rychleji. Zavřela oči a snažila samu sebe přesvědčit, že rozhodně nebyly tak myšleny. Pokusila se dodat svým slovům lehkost, když se zeptala: „Pouze jedna z věcí?“

„Hmm, jo. Víš, mám celý seznam,“ přiznal potichu. „Nejsou samozřejmě nijak sezařené. Jednoduše věci, které doplňuji kdykoliv se mi zachce.“

„Seznam?“

Smích a hudba z Doupěte ustoupili do pozadí hlasu jejího bušícího srdce, až si byla jistá, že ho musí slyšet i on.

„Způsob, jakým vždy, když se upřímně směješ, nakrčíš nos. Tvůj smích, když malinko zafrkáš, a pak zrudneš, když si to uvědomíš. To, jak si rovnáš knihovnu podle abecedy, tudíž vždy víš, když si někdo půjčí tvou knihu a nevrátí ji na správné místo. Jak protáčíš panenky, jako bych právě selhal, kdykoli se s tebou snažím flirtovat, ale mně to i přesto chtě nechtě přijde roztomilý,“ vyjmenovával měkce. „To, jak spálíš toust, kdykoli se ho snažíš udělat. Jak se ráda stočíš za deštivých dní do klubíčka s nějakým hloupým románem a to i přesto, že odmítáš přiznat, že bys něco podobně holčičího kdy vzala do ruky.“

„Charlie, co to..“

„Ještě jsem neskončil. Jednoduše nic neříkej, nebo bych to nemusel... Musím to udělat,“ zamumlal a pevněji sevřel její ruce, aby zabránil těm svým se třást.

„To, jak vypadáš po ránu ještě než se doopravdy probudíš. Když chceš kávu místo čaje a tvoje vlasy trčí na všechy strany, ale Bože, pořád jsi jedna z nejkrásnějších věcí, které jsem kdy viděl. To, jak se díky tobě cítím, jako by bylo úplně jedno, že nevypadám tak dobře jako Bill a ani nejsem tak chytrý jako Percy nebo dvojčata... No, vždyť, víš jak to myslím. To, jak se na mě díváš a já mám pocit, že je uplně v pořádku být Charliem, který miluje draky a lidi moc nemusí. Taky se směješ mým příšerným vtipům a někdy v zádech cítím tvůj zvláštní pohled, který mi dává naději, že ty třeba taky... A jsem už unavený předstírat, že vše, co od tebe chci, je jen přátelství. Chci toho mnohem víc, Hermiono.“

„To já taky,“ zašeptala a sklopila oči k jejich rukám.

„A nejsi sama, protože máš mě a... Cože?“

„Řekla jsem, že bych také chtěla víc,“ řekla teď pevně. Po jejích slovech se zhluboka nadechl a ona se musel usmát. Když se teď cítila mnohem sebejistěji, uvolnila jeho stisk rukou a otočila se k němu čelem. Vztáhla ruku, odsunula pramen vlasů z jeho čela a zopakovala „Chtěla bych víc, Charlie.“

Upřeně na ni hleděl a pomalu se začal usmívat křivým úsměv, který rozhodně byl na seznamu věcí, které na něm milovala ona.

„Chtěla bys? Vážně? To je jednoduše... no... dobře. Samozřejmě jsem v to doufal, ale říkal jsem si, že bude třeba trochu přesvědčování nebo tak... eh... dobře. Vážně chceš?“

„Oh, propána,“ zamumlala. Při jeho koktání se jí rty roztáhly v úsměv. Slyšela z domu jejich přátele a rodinu zakřičet Šťastný Nový rok a rozhodla se použít drastická opatření. Činy jsou přeci jen výmluvnější než slova. Naklonila se k němu, otřela své rty o jeho a prsty zapletla do jeho krátkých zrzavých vlasů. Přestal koktat a polibek opětoval.