Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Když jsem zapomněla na spoluúčast, kterou jsem při prvním čtení cítila s Fredem, královsky jsem se bavila. Došlo to až tak daleko, že jsem se při překladu hned několikrát pochechtávala. Být takových povídek víc, nebylo by třeba tabletky proti stárnutí!

„Dělej, polož to tam. Pospěš si! Uvidí nás,“ vykřikla Hermiona poděšeně.

„Kam to jdeme?“

„Na otázky není čas, pohni sebou.“ Hermiono tvrdě postrčila Freda do kredence a když Molly s Arthurem vešli do kuchyně v Doupěti, pronesla jeho směrem důrazné: „Pšt“.

„Takže, máš v plánu mi prozradit, proč se schováváme v kredenci mých rodičů?“ zašeptal Fred.

Pyšně mu ukázala malý oválný předmět s rozprašovací tryskou na konci.

Fred pobaveně sklonil hlavu. „Takže se schováváme ve skříni proto, že mě chceš něčím pokropit? To by se mohlo zajímavě vyvrbit. Povídej, máš v plánu to pak ze mě slízat? Zvrhlý. Přestože si užívám tu nově nalezenou jiskru dobrodružství, lásko, kredenc mých rodičů by nemuselo být to správné místo pro...“

„Och, Arthure!“

Hlas jeho matky před kredencí upoutal Fredovu pozornost. „Co to k sakru...?“ Otočil kulatou klikou a vystrčil na kousek hlavu, aby ji v zápětí urychleně stáhl zpátky. Nezvýšil hlas, ale zato odsekával každé pronesené slovo. „Co-jsi-to-udělala?“

Hermiona nemohla zabránit úšklebku, který se jí při pohledu na Fredův zděšený výraz usadil na obličeji.

„Vidím, že to zabralo.“

„Uvědomuješ si, co tam venku dělají? My u toho stolu jíme!“ Přestože prostor osvětlovala pouze její hůlka, mohla vidět červené skrvny, které mu začaly rašit na krku.

Šeptem mu začala vše vysvětlovat a to i přesto, že minimálně dle zvuků zvenčí, ti dva stejně nejslyšeli nic jiného než sami sebe. „Je to výrobek, který jsem vytvořila pro obchod. Je speciálně přizpůsobený pro provdané dvojice, které chtějí vrátit trochu, no vždyť víš, vášně do jejich vztahu. Pokud se nasype na jídlo, vypadá jako obyčejný pepř, ale...“

„Všechny Galeony stranou... nemůžu uvěřit, že jsem to právě řekl... proč jsi to nemohla otestovat na vlastních rodičích?“

Hermiona si zhnuseně odfrkla. „Protože to je jednoduše echtl.“

„Aha, a pokud to jsou moji rodiče, tak to echtl není?“ nedal jí šanci odpovědět. „Doufám, že si uvědomuješ, že tenhle obrázek bude navždy vpálen do mého mozku... a že už u toho stolu nebudu nikdy jíst.“

„Ale kušuj. Tvoji rodiče jsou roztomilí. Jen poslouchej, jak moc se milují.“ Vášní naplněné vzdechy zpoza dveří byly znepokojující a ona hned po vyřčení svých slov zalitovala.

„Dobře, možná trochu odporný,“ uznala, když ze sebe Molly vyloudila velmi hlasitý sten.

„Možná bysme se teď, co jsme zjistili, že to funguje, měli jednoduše přemístit pryč.“ Švihla hůlkou. Nic se nestalo. Fred to po ní zopakoval. Stále nic.

„Hmm, vypadá to, že tvůj taťka dal na mou radu a zpřísnil ochranu okolo Doupěte.“ Načasování jí do karet zrovna nenahrálo.

Fred se opřel o zeď a skřížil ruce na hrudi. Jazykem uvnitř úst zatlačil na tvář a vytvořil na ní tak bouli. Hermiona se jeho směrem pokusila vyslat slabý úsměv. Jeho výraz se nezměnil, tudíž to zkusila s nabídkou. „Mohli bychom se pokusit vyklouznout ven. Nemyslím si, že by si nás, ehm, všimli.“

Fred vystřelil a zapřel se o dveře. „Pokud mě miluješ, nebudeš mě nutit projít těmito dveřmi a mít šanci to všechno vidět ještě jednou.“

Chvíli stáli oba tiše a zvuky za dveřmi se staly ještě výraznější. Všimla si, že si Fred jednou zacpal uši, to když byly tak surové, že si říkala, že je musí slyšet i lidé z vedlejšího města.

Jeho nálada se okamžitě ještě zhoršila, tudíž se pokusila uvolnit napětí. „Jak to tak vidím, myslím, že to bude bestseller.“ Tím si vysloužila zamračení.

„Nějakou dobu teď asi nebudeme mít sex, viď?“

„To tedy ne.“

„Já jsem si to myslela,“ řekla a posadila se, aby si udělala pohodlí. Vypadalo to, že tu ještě nějakou dobu pobudou. Sakra, to ta dlouhotrvající přísada, kterou do přášku přidala.

~*~

Hermiona dorazila akorát v čas na nedělní oběd do Doupěte. Vystoupila z krbu a oprášila si ze svého hábitu saze. Molly se k ní otočila a usmála se... velmi širokým úsměvem, který donutil Hermionu zrudnout.

„Kde máš Freda, drahá?“

Hermiona se znepokojeně zadívala na jídelní stůl. „Necítil se dobře.“

„Ou, chudáček. Možná bych se k němu měla zalatexovat a něco mu donést.“

Hermiona zakroutila hlavou, usadila se a potichu pro sebe zamumlala: „Pokud se to dotkne tohoto stolu, nevezme to do pusy.“

„Co jsi říkala, drahá?“

Zafingovala úsměv a řekla: „Podala bys mi, prosím, pepř?“