Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 9

V době oběda byla Hermiona nervózní a rozklepaná. Od Billa dosud neslyšela nic a začala se obávat, že její návrh ho nějak zatlačil na dno jeho vnitřního světa. Nebo prostě nemá zájem. 

Nemohla se soustředit. Když šla hodit složky Francine, pořád nervózně poklepávala špičkou brka o zeď. „Nechcete toho nechat?“ zavrčela Francine. Hermiona poklepávala hlasitěji. 

A pak, když odešla podepsat dokumenty do oddělení zahraniční měny, naprosto se ztratila v labyrintu kójí. To bylo dalším důkazem, že její mysl bloudí jinde. 

„Sakra, Bille,“ mumlala, když seděla u svého stolu a zcela ignorovala oběd. Nebylo by to tak špatné, kdyby nebyl míč na jeho straně hřiště. Pokud věděla, Bill se s přáteli u oběda jejímu prohlášení nesmál... Ne, to by nebyl Bill. 

Hermiona se zhluboka nadechla, sebrala všechny síly, co měla, a dokázala se zase zahrabat do práce. Právě když končila korekci čtvrtletních finančních prospektů, vletělo jí do dveří fialové mezikancelářní sdělení a přistálo na stole. Rychle rozevřela pergamen a cítila, jak jí při zírání na úhledné Billovo písmo srdce poskočilo.

Hermiono, 

přijď, prosím, do mého domku dnes večer v 8. 

Bill

Rychle poznámku přečetla znovu a hlasitě zasténala. „Co to má znamenat?!“ zeptala se své prázdné kanceláře. Sdělení neobsahovalo žádné emoce, žádné známky jeho reakce. Otočila papír a hledala nějaké vodítko k jeho úmyslům. Nic. 

Hodiny na stěně jí ukázaly, že bude muset být trpělivá šest dalších hodin. Hermionina hlava se rázně setkala s deskou psacího stolu, když se vzdala veškeré naděje na odvedení nějaké další práce.

XXX

Bill byl jen uzlíček nervů. Běhal po svém domku, mnohokrát rozsvěcoval a sfoukával svíčky, než je vsadil do malé lampy. Dvě hodiny obezřetně pekl lasagne, kontroloval postup v receptu a hlídal čas vaření. Vše bylo na svém místě a on stál ve svém hnízdě, na sobě modré džíny a bílou košili s rukávy vyhrnutými k loktům. 

Projel rukou svými dlouhými vlasy a zamumlal: „Cítím se, jako bych spadl do lisu.“ Bylo to směšné; byl dospělý muž, rozvedený a zjizvený, a přesto se Hermioně podařilo dosáhnout toho, že se mu žaludek zauzloval. A chtěla ho. Z nějakého bláznivého důvodu ho chtěla. 

Najednou se aktivoval krb a uvedl před něj objekt jeho myšlenek. 

„Bille,“ zašeptala Hermiona s pohledem upřeně sledujícím jeho reakci a nervózně si mnula ruce. 

„Hermiono,“ odpověděl s bušícím srdcem. Nechtěl nic víc, než ji vtáhnout do náruče, ale nejdřív si s touto čarodějkou potřeboval pohovořit. „Můžeme si promluvit?“ Vedl ji ke své malé pohovce a usadil se vedle ní. Když vytáhl návrh z kapsy, Hermiona se temně karmínově začervenala. 

„To byl takový okamžitý nápad…“ 

Bill se na ni usmál, když koktala. „Mohl bych říct, že to je od tebe tak trochu zvláštní,“ řekl jí a ona se snažila schovat tvář v dlaních. „Nechápej mě špatně, bylo to velmi lichotivé,“ dodal a jemně jí stáhl ruce zpět do klína. „Jen mi odpověz jednu otázku. Proč jsi to napsala?“ 

Hermionina zavřená víčka se zatřepotala, když ji oslovil. Zhluboka se nadechla, otevřela oči a odpověděla: „Protože si myslím, že jsem se do tebe zamilovala.“ 

Bill měl pocit, jako by mu hlava klesala pod hladinu vody v bazénu a těžko se mu dýchalo. „Ale jsi příliš mladá a máš toho před sebou hodně, Hermiono. Ve skutečnosti to nemůžeš myslet vážně.“ 

Najednou byla Hermiona na nohou a stála před ním, ruce na bocích v džínech pevně založené. „Williame Weasley, já náhodou vím přesně, co chci, a tvůj seznam negativ mě neodradí.“ 

„Ale jsem pro tebe příliš starý,“ trval na svém. 

Hermiona protočila oči v sloup. „Bille, jsi všelijaký, ale ne starý.“ 

„Bude mi třicet dva.“ 

Hermiona zasténala. „Nic to pro mě neznamená, když už se přihodilo, že jsi kromě toho také inteligentní, mimořádně laskavý, milující a směšně atraktivní.“ 

Bill na okamžik oněměl. Utrápeně sledoval Hermionu, jak před ním stojí s blýskajícíma se očima, které jej vyzývaly, aby promluvil. „Ale jsem zjizvený. Po celém těle. Ne jen na tváři. Připomínka toho, jak blízko se ke mně Šedohřbet dostal, aby mě donutil žít jiný život.“ 

Hermioniny rysy okamžitě změkly. „Nikdo ti to neřekl? Ženy si myslí, že jizvy jsou sexy.“ 

Bill se pousmál, když Hermiona přejela palcem po lehce vystouplé jizvě, táhnoucí se podél levé strany čelisti, laškovně se na něj podívala a mrkla. Vzal ji za ruku ve chvíli, kdy mu k ústům doputovaly její prsty, a políbil ji do dlaně. Hermiona se na něj pevně dívala, když si s jejím zápěstím hrály jeho rty. Brzy druhou rukou zabloudila do jeho vlasů. 

„Ale jsem i rozvedený, Hermiono,“ dodal, ztráceje se v pocitu jejích dlaní, ale stále odhodlaný vysvětlit to celé. „Fleur mě přestala milovat a já už něco takového znovu neunesu.“ 

„Já bych se nemohla k tobě takto zachovat,“ zašeptala. 

„Díky Merlinovi, jsi jiná, Hermiono. Tvůj soucit je působivý. Dokonce soucítíš se starým, rozvedeným zjizvencem,“ řekl se smíchem. 

„Chvála Merlinovi, že jsi zatraceně rozvedený, Bille,“ řekla mu Hermiona, naprosto podrážděná. „Jinak by to, co udělám, byla obrovská chyba!“ 

Nakláněla se dolů, dokud se jejich rty nesetkaly, a Bill jí obtočil paže kolem pasu. Hermiona vyjekla, když ji strhl na klín a pokračoval v polibku. Oždiboval její spodní ret a škádlil rty špičkou jazyka, což způsobilo, že ho Hermiona obkročila a zavrtěla pánví proti jeho bokům. To jej vzrušilo ještě víc. 

Bill jí konečně dal znát, z jakého je těsta; na rozdíl od toho večera s tapetami nyní nezadržoval nic ze své vroucnosti a vášně. Na pevnou hruď přitáhl tu její bujnou a nechal ruce šmejdit pod blůzkou, aby přišly do kontaktu s jejím tělem. Zápal v čarodějčiných očích značil, že ještě zcela neztratil svoji schopnost zapůsobit.  

Hermiona si vychutnávala, jak pevně je držena mezi Billovým hrudníkem a jeho velkou rukou. Když mezi polibky studovala jeho tvář, viděla mizet obavy z jeho oříškových očí. Zatímco jazykem prozkoumávala Billova ústa, prsty našly knoflíky košile a ona je začala všechny rozepínat. Měl pravdu. Nejenom tvář byla pokryta jizvami. Přejela mu rukou dolů po hrudi a po svalnatém břiše, zatímco ho hluboce líbala. „Tolik, tolik sexy,“ zašeptala mu do úst. 

Bill zasténal a popadl vlnící se boky, pevně ji držel v klidu a jal se sbírat myšlenky do kupy. S pohledem do jejích hlubokých očí pronesl: „Hermiono, pokud si umíš poradit s mými jizvami, můžeš mít každý kousek ze mě. Včetně mého srdce.“ 

Hermiona se usmála, vědouc, že nakonec vyhrála cenu, o kterou usilovala. „Mám za to, že jsem dobře udělala, když jsem napsala ten návrh.“ 

Bill přikývl a rukama jí přejížděl po zádech nahoru a dolů. „A víš, můžeme na to jít hezky pomalu, pokud bys chtěla. Žádný spěch.“ 

Hermiona se ďábelsky ušklíbla. „Nechci na to jít tak pomalu.“ A s tím ho vytáhla na nohy s úmyslem přimět ho k cestě do ložnice.