Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Preklady jednorazoviek od Patoložky II

Otočte se, neboť naděje stále trvá

Preklady jednorazoviek od Patoložky II
Vložené: Patolozka - 13.02. 2013 Téma: Preklady jednorazoviek od Patoložky II
Patolozka nám napísal:
Valentýnská povídka, která navazuje na povídku Turn Around to Receive Your Gift – Otočte se, abyste mohl dostat svůj dárek zveřejněnou před Vánoci.
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Turn Around for Hope Still Lives – Otočte se, neboť naděje stále trvá

Autorka: YenGirl; Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/7830610/1/Turn-Around-for-Hope-Still-Lives

Snarry, Slash, Romance, Fluff, Severus´s POV

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by YenGirl, czech translation was created by Patolozka. 

Popis příběhu: Vánoce přišly a odešly a i přesto, že Harry opětuje jeho city, Severuse pronásledují staré nejistoty, zejména, když je den svatého Valentýna za rohem.Odehrává se v Harryho sedmém ročníku. Navazuje na povídku Turn Around to Receive Your Gift – Otočte se, abyste mohl dostat svůj dárek zveřejněnou před Vánoci.

ooOoo

Zítra je den svatého Valentýna.

Jako kdybych si toho nebyl vědom, se všemi těmi dodatečnými nehodami v mé učebně lektvarů tento týden. Každá třída od třetího ročníku výše nemá za lubem nic menšího než zvyšovat můj krevní tlak, ničit můj hlas do chraplavosti z věčného napomínání a procvičovat mé reflexy při sesílání statických a zaštiťovacích kouzel. Délka pozornosti, která je při nejlepším úsudku mizerná, se zmenšila do velikosti tlustočerva. Neskutečné.

I kdyby se většina studentské populace neprocházela kolem s očima ve tvaru srdce, spojenýma rukama a neustálým hihňáním, ta otřesná a pobuřující výzdoba zkrášlující chodby hradu by byla dostatečná. Dostatečná, aby se z toho dvojitý agent zbláznil, i ten, který je… Však víte.

Díky Merlinovi, že je Potter povznesený nad takové pubertální, komerční nesmysly. Ještě o dnu svatého Valentýna neřekl ani slovo. Vlastně se ani nezmínil, že by měl na zítřek nějaké plány. Ve skutečnosti za mnou během posledních dvou dnů vůbec nepřišel.

Možná, že… zapomněl.

Ne, že bych se o to staral. Mám lepší věci na práci, než abych přemýšlel, jestli dostanu křiklavě barevné přání nebo děsuhodný pokus o poezii nebo ručně vyráběnou čokoládu ve tvaru srdce, ze které je člověku akorát na zvracení. Ne. Neočekávám žádnou nevkusnou připomínku takového směšného sentimentu. Ani nedoufám, že je Potter stále tak unešený ze svého vánočního dárku, protože to se stalo už před necelými dvěma měsíci.

Rozhodně nepochoduji po svých komnatách, pokoušeje se rozhodnout mezi knihou básní od Williama Butler Yaetese, krabicí dovezené čokolády plněné likérem a lubrikantem s vůní jahod, který jsem před dvěma dny uvařil.

Je to žalostné, vážně. Očividně jsem se stále ještě nerozhodl, jak vnímám toho zatraceného chlapce. Koneckonců, je to teprve sedm týdnů. Sedm týdnů plachých rozhovorů, neočekávaně sladkých polibků a přílišně pevných objetí. Otravné a nedospělé aktivity, které by mě neměly zanechávat s třasavkou nohou, srdcem běžícím jako o závod, zahanbující fyzickou reakcí a podezřelými ruměnci na tvářích, které žádný lektvar na světě nedokáže rozehnat.

Věřte mi, zkoušel jsem to.

Pokud jde o tvrdošíjné odmítání z mé strany a nevyslovenou touhu z jeho, obě se jen zkombinovaly, aby mohly dál tlačit na vzrůstající tíhu na mé hrudi. Ano. Navzdory Potterově očividné… ochotě, já nejsem svolný to nechat zajít dál.

Zaprvé – stále chodí do školy a já tuto práci potřebuji. I přesto, že Albus zůstává stále tak otravný a bez ustání se snaží zbavit svého špeha stoliček prostřednictvím těch mizerných citronových bonbónů, a studenti jsou takoví idioti, jací jsou, a neustále se pokoušejí připravit svého mistra lektvarů o příčetnost kvůli jejich odsouzeníhodné nepozornosti.

Za další – Potter je stále Lilyin syn. Jeho oči nikdy nezklamou, aby mně tuto skutečnosti připomněly. Jak by se asi cítila, kdyby to věděla? Ve svém životě jsem učinil mnohé, ale jednu věc odmítám udělat – pošpinit vzpomínku na ni… nebo si vydobýt její opovržení, i když by existovalo výhradně v mé mysli.

V porovnání s předešlými důvody má fakt, že nejsem největší milovník na světě, jen malou důležitost, vážně. Potter mě jen sotva může obviňovat, že mi rozvrh zaplněný prací mistra lektvarů a dvojitého agenta pro stranu světla ponechává jen málo, či spíše vůbec žádný prostor pro dosažení zkušeností ve více… ach, zábavných činnostech. Přidejte si k tomu povětšinou noční hlídky, abych nachytal po večerce zatoulané studenty, kterým musím odečíst body, a infantilní eseje, které musím oznámkovat, pokryté hrůzostrašným rukopisem, pak se více než často připlazím do postele v mém prázdném pokoji s úpěnlivou bolestí hlavy.

Ale vážně, mohl by si Potter všimnout nějakých… ach, nedostatečných zkušeností z této oblasti? On je tak čistý jeho právě napadaný sníh. Neviním ho z toho, neboť má rozvrh zaplněný životem studenta a zachránce kouzelnického světa, což mu po pravdě poskytuje jen málo prostoru pro dosažení zkušeností nesouvisejících s famfrpálem či způsobem, jak zabít Temného pána.

Mělo by.

Ne, já nedoufám. Jak jsem už řekl předtím, naděje je jen pro Nebelvíry. Pouze oznamuji fakt. Nedoufám, že si nevšiml mé nezkušenosti, já vím, že ne. Jediné důvody, které mě stále drží zpátky, jsou na předešlém seznamu. Jistě to není proto, že se z celé té myšlenky na noc strávenou s Potterem třesu obavami i touhou najednou.

Ale možná… je tohle ten důvod, proč za mnou Potter minulé dva dny nepřišel. Ano. Musel si toho všimnout i přesto, že je Nebelvír. Koneckonců už prokázal, že dokáže prohlédnout i očividné – sarkasmus a útoky, mastné vlasy a přílišně rozměrný nos. I přes ty jasné oči ve mně vidí muže, kterého stojí za to poznat, a to mě dovádí k jedinému možnému řešení.

Muž, kterého stojí za to poznat… neznamená to samé jako muž, kterého stojí za to milovat.

Nemám tušení, jak dlouho tam stojím a nevidomě zírám na krabici s čokoládou, než si nakonec uvědomím, že je téměř čas na poslední hodinu dne – sedmý ročník, Lektvary, Nebelvír a Zmijozel – a odejdu jako v omámení do své učebny. Přede dveřmi se zhluboka nadechnu a zocelím se, dovolím dobře známé masce a postoji podzemního netopýra zapadnout na své místo. Poté zatlačením otevřu dveře a přiřítím se do třídy s vlajícím hábitem a úšklebkem pevně na svém místě.

Přežil jsem bez laskavosti dvacet let. Přežiji i dalších dvacet. Nebo čtyřicet. Nebo šedesát.

ooOoo

Jako kdyby tomu štěstí přálo, Potterovy oči jsou první věcí, kterou spatřím, když dorazím ke svému stolu a otočím se. Přišpendlí mě na místě a připraví o dech i řeč. Tudíž této třídě opomenu doručit svůj každoroční výpad vůči dnu svatého Valentýna. Ten, ve kterém všechny nepozornosti a chichotání povedou ke zpackanému lektvaru a výbuchu kotlíku, nahradí trojitá dávka ztracených bodů a vydělaných trestů, doručených sykavkovitým sykotem, který jsem za ty roky dovedl k dokonalosti.

Kvůli těm zeleným očím mi o jednu třídu unikne osmnáctiletý rekord v doručování varování od prvního ročníku po sedmý, aniž bych selhal. Kvůli Potterovi a těm jeho zatraceným očím.

„Pane Pottere, máte nějaký důvod na mě tak dychtivě zírat?“ zeptám se sametovým šepotem, který, jak vím, dosáhne až do vzdálených rohů místnosti.

Svěží barva, kterou se zbarví Potterovy tváře, mě naplní protichůdnými pocity zadostiučinění a výčitek svědomí. Sladký Merline, co mě to posedlo, že jsem řekl něco takového přede všemi? Dokonce i s našimi šokovanými pohledy zakleslými do sebe, dokážu vnímat další zvědavé oči, které jsou zaostřené na mou tvář.

„Strhávám Nebelvíru deset bodů!“ vyštěknu, než se otočím k tabuli. Útočným švihem hůlky donutím písmena, aby se objevila.

„Uvařte svůj lektvar. Máte hodinu. Teď,“ zavrčím k tabuli, aniž bych se otočil. Pocit, že jsem právě zabil něco křehkého, mi způsobí ostrou bolest na hrudi, až mi to ztěžuje dýchání. Když si uvědomím, že je za mnou úplně ticho, pomalu se otočím.

Všichni studenti na mě stále ještě zírají, polovina z nich s pusou dokořán, včetně Weasleyho. Potterovy oči jsou doširoka otevřené, dotčené a vyčítavé. Reaguji jediným způsobem, který znám.

„Stále zíráte? Máte trest, pane Pottere!“ zaprskám na něj, než přeletím pohledem po ostatních.

„Začněte. Hned!“ zaburácím. Pohled na to, jak každý z nich nadskočí stopu do vzduchu a poté odpeláší ke skladu přísad na konci místnosti, je neočekávaně uspokojivý, stejně jako Longbottomovo zapištění, když zakopne o svou vlastní stoličku a rozplácne se na podlaze, spolu s Finniganem, kterého přibere cestou.

„Odebírám Nebelvíru deset bodů za vaši nemotornost, pane Longbottome. Trest za narušení hodiny, pane Finnigane!“

Zatímco se ušklíbám na ty udivené tváře, Parkinsonová šťouchne do Zabiniho, který upustí hrst plnou broučích nožiček.

„Deset bodů ze Zmijozelu, že nedáváte pozor, kam jdete, slečno Parkinsonová! Trest za vaši těžkopádnost, pane Zabini!“

Na konci hodiny je moje reputace ďábelského netopýra z podzemí vytesaná jako z kamene. Odečetl jsem body a udělil tresty za každý myslitelný přestupek, včetně příliš hlasitého dýchání. Když v šokovaném tichu odcházejí ke dveřím, střílí po mně studenti obou kolejí takovými pohledy, které mě varují, abych nejedl, nepil, ani se nedotýkal ničeho, co mi zítra zkříží cestu.

Ne že bych se o to staral. Jediný dárek, který mě zajímal… už neexistuje. Potterův pohled je nelítostnější, než všech Nebelvírů dohromady, jeho oči žhnou hněvem, tmavnou zradou a vlhnou bolestí.

Je mi to jedno. Úplně jedno. Lord Alfred Tennyson se mýlil – není lepší milovat a lásku ztratit.

Opakuji si to stále dokola, jak tam stojím v prázdné třídě a pokouším se dýchat i přes ten obrovský kámen na mé hrudi.

ooOoo

Tiché zaťukání na dveře mých komnat mě přiměje uvědomit si dvě věci. Jednou je, že zírám na tu samou stránku Lektvarového měsíčníku dobrou hodinu, aniž bych přečetl jediné slovo, a druhou, že už je dávno po večeři a já jsem si toho opětovně dokonce ani nevšiml.

„Vstupte.“

Potter vejde, zavře za sebou dveře a opře se o ně.

Já složím časopis a položím ho na konferenční stolek. Pomalu vstanu, srdce se mi vznáší až v krku. Potterovy oči jsou jasnější než kdy dřív, ale mají bezvýraznou masku, kterou se snažím nevnímat. Cítím se nucený to vysvětlit, ale neudělám to. Toužím přečíst jeho emoce, ale neodvažuji se.

Všechno, co vím je, že jsem učinil největší chybu svého života. Potřetí. Ta první byla dílem okamžiku – zničení mého přátelství s Lily neuváženě vysloveným slovem. Dosáhnout na tu druhou mi trvalo dva roky – když jsem podlehl Luciusovi a slíbil svůj život a službu šílenci. A ta třetí je jen několik hodin stará a bolestnější, než bych si dokázal přestavit. Je k neuvěření, že prostředek k jejímu odčinění stojí přímo přede mnou.

„Proč, Severusi?“

Zírám na něj. Na rozdíl od Lily mi Potter dává šanci vysvětlit své jednání. Na rozdíl od Temného pána Potter umí odpouštět a má soucit. A i přesto tvrdošíjně zůstávám zticha, zabředlý v životním pocitu neschopnosti, který mě už oloupil o všechno ostatní.

Potter si povzdechne a jeho maska spadne. Jeho bledá pleť se zalije barvou, oči zaplní hněvem a ve stejnou chvíli bolestí. Připravuji se na příval zuřivých obvinění, která bez pochyby vyvrcholí popřením všech slov a polibků, které jsme si od Vánoc vyměňovali.

Neřekne nic a dál čeká.

Zavrtím hlavou a otočím se k němu zády. Dumám, proč jsem dal znovu hloupě přednost temnotě před světlem. Tiše čekám, až Potter odejde. Už nemá důvod tu zůstávat.

Když zaslechnu kroky a cítím za sebou známé teplo, znovu zavrtím hlavou. Neodvažuji se doufat. Už na to nemám právo.

„Otoč se,“ zašeptá.

A pak si uvědomím, jaký jsem hlupák. Nemusel jsem doufat. Ne, když se jedná o Pottera. To on stvoří naději, když nikde žádná není. Zavřu oči a ani nejsem překvapen, že jeho silné ruce sevřou má ramena a násilím mě otáčí. Měl bych ho za to proklít. A udělám to… až se přestanu cítit tak žalostně vděčný.

„Otevři oči.“

Vzdám to a poslechnu, ale jen proto, že vím, že on žádné ne jako odpověď nepřijme.

„Omlouvám se,“ řekne Potter a předtím, než dokážu byť jen mrknout, se natáhne a políbí mě. Pomalým, hlubokým polibkem, díky kterému se cítím naprosto zmatený a rozechvělý touhou a vinou.

„Proč?“ zeptám se bez dechu v okamžiku, kdy polibek skončí.

Potter se na mě dívá s hlavou nakloněnou trochu na stranu.

„Protože jsem tě na to nechal čekat.“

Vytáhne červenou obálku s mým jménem, napsaným tím jeho nevzhledným rukopisem. Tentokrát jsou jeho ruce klidné, zatímco ty moje se třesou. Zírám na obálku a zjišťuji, že bláznivě doufám, že je to výstředně barevné přání obsahující děsuhodný pokus o poezii. Je příliš tenká, aby v ní mohla být jakákoliv čokoláda.

„Takže?“

Zvednu hlavu a vidím bolest v jeho očích, včleněnou mezi udivujícím porozuměním a láskou. Nevím, jestli si toho chlapce zasloužím, či zda jsem si ho vůbec kdy zasloužil, ale vím, že on si ode mě zaslouží daleko víc.

„Odpusť mi, Harry,“ omluvím se tak klidně, jak to dokážu. „Co jsem udělal, bylo… Myslel jsem, že jsi…“ přeřeknutí mě zastaví, polknu a pohlédnu dolů na své ruce. Chvějí se více než kdy dřív.

„Nemusel jsi,“ řekne měkce. Jemné, odpouštějící ruce orámují mou tvář a pozvednou ji, aby se mé oči mohly setkat s jeho. „My Nebelvíři nemáme vůbec žádný pud sebezáchovy,“ pronese s nevyzpytatelným úsměvem, „ale nikdy nezapomínáme na věci, na kterých záleží.“

Nenacházím slov, která bych mohl vyslovit, a tak ho místo toho políbím. Jednou, dvakrát, do třetice, než mu neochotně připomenu, že už se blíží večerka.

Usměje a políbí mě na oplátku. Poté opustí mé komnaty s očima jasnýma a šťastnýma, než mi ještě šeptem připomene, abych si přečetl to přání.

Olíznu si své od polibků naběhlé rty a přikývnu. A poté se vydám na chatrných nohách do své ložnice, posadím se na postel a hledím na tu obálku celých pět minut.

Rozhodnu se, že sice žádné dnes stržené body nevrátím, ale také, že už tento týden žádné neodeberu.

S tímto rozhodným kývnutím otevřu obálku a vyjmu přání. Je ručně dělané a daleko méně nevkusné, než jsem očekával. Slova Pro mého Valentýna jsou napsaná velkým, uhlazeným rukopisem, který se při pohybu zlatě a stříbrně třpytí.

Dále se rozhodnu, že dovolím Minervě, aby se postarala o všechny tresty, které jsem předtím udělil její koleji.

Jakmile přání otevřu, najdu namísto básně pozvánku na zítřejší schůzku. Když zachytím slova Čajovna madam Pacinkové, oči se mi vykulí hrůzou a já zoufale zasténám. Divoce se rozhlédnu po své ložnici a dumám nad tím, jestli Potterovi něco takového navrhnul Albus, nebo jestli jednoduše zafungoval zásah boží.

Načež zrakem spočinu na svém lubrikantu vonícím po jahodách a ušklíbnu se.

Kromě Potterova trestu, s tím se vypořádám sám.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Pěkné, takovéhle jednohubky vždy zvednou náladu. Díky.

Re: Otočte se, neboť naděje stále trvá Od: teriisek - 16.02. 2013
Jasně, absolutně to neslaví, něco takového by bylo pod jeho úroveň...:P Díky za překlad, ještěže alespoň jeden z nich má rozum (ačkoliv skoro bolí to přiznat, když je to zrovna Harry:D)! Díky za překlad!

To by chcelo ešte pokračovanie pri príležitosti iných sviatkov  Škoda, že som si to nestihla prečítať na Valentína, ale aj dnes ma to dojalo  Ďakujem pekne 

veľmi pekná poviedka :D :D

Hadam spravne, ze se zitra muzeme tesit na dalsi, tentokrat doslova valentynskou povidku?:-) Severuse mi bylo uprimne lito. Sice se musim priznat, ze mam nekdy trosku problemy se vztahy Severus- stale studujici student/ka, ale povidka byla jinak doslova roztomila. Diky za preklad!;-)
Re: Otočte se, neboť naděje stále trvá Od: Patolozka - 13.02. 2013
Och, tak to ne... nehádáš:-) Tahle šla sice v předvečer, ale opravdu nic dalšího v zásobě nemám a ani autorka ne:-) Děkuji moc za komentík!

Severus je kouzelný - řádí jako morová rána jen proto, že nedostal svůj valentýnský dárek! Blažilo mě na duši, když si tak pěkně vysvětloval, že žádné dárky ani nečeká, ani nepotřebuje a zároveň váhal, jestli má Harrymu dát Yeatsovy básně, čokoládu nebo... Díky, moc doufám, že to má ještě nějaké pokračování.
Re: Otočte se, neboť naděje stále trvá Od: Patolozka - 13.02. 2013
Severusova zdůvodňování jsou vždycky úžasná a moc se jimi bavím:-) Bohužel tě ovšem musím zklamat. Ne, pokráčko není. Autorka napsala pouze tyto dvě a mám pocit, že vyšly loni. Ovšem ještě nějaké jednohubky má a stále píše, i když sporadicky, tak se k nim snad časem dostanu:-) Děkujeme!

To je ten Severus ktorého milujem a neskutočne ma štve :D Harry je úplne skvelý diplomat. Som rada, že vedel o čo ide a napriek tomu, ako ho  muselo bolieť Severusove besnenie, urobil tak krásne gesto a donútil Severusa prestať s tým jeho bláznivým ničením všetkého pekného. Ďakujem za túto krásnu poviedku.
Re: Otočte se, neboť naděje stále trvá Od: Patolozka - 13.02. 2013
Oni jsou prostě neskutečně rozkkšná dvojka, no (sorry, Seve, tomu nešlo odolat. Hihi). Děkujeme!

Moc pěkné :) a úplně ho chápu jak z toho byl smutný :D To by mě zajímalo jestli ho Harry do té kavárny dostal :D 
Re: Otočte se, neboť naděje stále trvá Od: Patolozka - 13.02. 2013
No, úplně jsem smutnila s ním, jenže on je někdy takový zabedněnec... Děkujeme!

Tohle se mi moc líbí,nejistý Severus je k sežrání .Háďata musela být v šoku ,z toho množství odebraných bodů.Díky
Re: Otočte se, neboť naděje stále trvá Od: Patolozka - 13.02. 2013
Děkujeme moc:-) Ano, myslím, že zmijozelové něco takového nečekali:-)

Prehľad článkov k tejto téme:

suitesamba: ( Patolozka )05.06. 2014Třikrát poprvé a jednou navždy
Alisanne: ( Patolozka )18.11. 2013Holmes svému Watsonovi
JustJeanette: ( Patolozka )12.11. 2013Skeč mrtvý Voldemort
YenGirl: ( Patolozka )31.10. 2013Jsi to ty
emynn: ( Patolozka )13.08. 2013V hodině duchů
Annymc: ( Patolozka )04.07. 2013Jak se jen opovažujete?
snapeswidow: ( Patolozka )19.06. 2013Pochod smrti
emynn: ( Patolozka )30.05. 2013Milencův dotek
snapeswidow: ( Patolozka )26.05. 2013Otázky a odpovědi
emynn: ( Patolozka )23.04. 2013Jeden princ mezi všemi 2/2
emynn: ( Patolozka )19.04. 2013Jeden princ mezi všemi 1/2
emynn: ( Patolozka )04.03. 2013Dokonalý milostný příběh
YenGirl: ( Patolozka )13.02. 2013Otočte se, neboť naděje stále trvá
The Half Mad Muggle: ( Patolozka )08.01. 2013Seznamy