Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola desátá

Toho léta si Severus dopřál po mnoha letech znovu prázdniny jako v dobách, než začal učit v Bradavicích. Někdejší Brumbálova nabídka profesorského místa mu stoprocentně zachránila krk – nebýt nitrobrany a zaměstnání v Brumbálově blízkosti, jehož se žádnému jinému smrtijedovi dosáhnout nepodařilo, Voldemort by ho zabil dlouho před tím, než by ho mohl Harry zachránit.

Mimochodem, Severus stále nevěděl s určitostí, jak se Harrymu podařilo zjistit, že je v nebezpečí, a jak se za ním dostal. Jedinou smysluplnou odpovědí byla existence krevního pouta. Severus mohl pouze odhadovat, že díky Harryho nevídané magické síle a sklonu porušovat všechna pravidla, nejen ta lidmi stanovená, se pouto stalo řekněme obousměrným. Prastaré popisy rituálů zřejmě nebyly dostatečně vyčerpávající: ačkoliv propátral celou bradavickou knihovnu i sbírku v rodinném trezoru, nenašel o takové možnosti jedinou zmínku.

Na konci školního roku ho Draco Malfoy kontaktoval se žádostí o asistenci při obnovení ochran panství. Draco už upravil přístupová práva tak, aby se do zámku mohli dostat pouze oficiálně uznaní příslušníci rodu a návštěvníci, které osobně doprovází, jenže toto kouzlo merlinžel nepatřilo k těžce prolomitelným.

Přesto mladíka zaskočilo, když mu jednoho dne Severus zaklepal na dveře ve společnosti Albuse, Filiuse Flitwicka, Alastora Moodyho, Tonksové a její matky Andromedy; všichni prošli bez větších potíží. Sedm příchozích, z nichž dva byli Dracovi pokrevní příbuzní, upletlo mnohem důmyslnější ochrannou síť, malfoyský zámek se stal téměř tak dobře střeženou nemovitostí, jakou byl samotný bradavický hrad. Připočítáme-li i štíty stvořené Luciusem a předchozími nesčíslnými generacemi, bylo zabezpečení Draca takřka na Harryho úrovni.

Ten výlet byl naplánován nejen za účelem pomoci Severusovu žáku v nesnázích. Řád dospěl k názoru, že je třeba, aby se s Dracem seznámilo co nejvíce členů, zvláště těch, kteří ho neznali ze školy. Moody s Andromedou, jež si nejprve musela na svém manželovi vyhádat aktivní zapojení rodiny do války, byli shledáni osobami nejlépe povolanými odhadnout Malfoye a jeho potenciál.

Draco svou roli sehrál obdivuhodně: uvedl Tonksovou s Moodym do tajné skrýše pod jídelnou, kde byly uloženy objekty černé magie, a halasně se dožadoval, aby „tu špínu vykydali z jeho domu“. Na každou otázku hbitě odpověděl s přáním nemít s dotyčnými předměty už v životě nic do činění. Byl to tah hodný mistra: Draco patřil beze vší pochybnosti mezi ‚světlé‘ kouzelníky, leč prošel Luciusovou školou a rozhodně se nehodlal vystavovat nebezpečí ministerských domovních prohlídek či smrtijedskému rabování.

Za Harrym se Severus stavoval, kdykoliv to jen bylo možné. Pozoroval, že si jeho syn drží od Dursleyových odstup, uzavřel se před nimi a styky omezil na minimum. Byl celý napjatý, nevypadalo to, že by si za celý ten čas dovolil i jen náznakem odpočívat.

Tři týdny v Horské boudě se nesly v naprosto jiném duchu, byly pravým balzámem na nervy. Párkrát se sice pohádali, jenže prudkého vyjasňování názorů se zřejmě s Harrym nedokážou vyvarovat nikdy. Byli příliš tvrdohlaví a vztahovační, navíc měli oba výbušné letory.

Když se Harry přesunul do Rumunska, mohl se Severus věnovat jen sám sobě a práci, s níž potřeboval pokročit. Jenže vztah mezi Harrym a Charliem mu dělal vrásky. Byl by pokrytec, kdyby se cítil pobouřen synovou sexuální aktivitou a existencí vhodného partnera pro ukájení potřeb těla. Z čeho měl těžkou hlavu, byl Harryho odmítavý postoj k hovorům o podstatě vztahu, který mezi sebou mladí měli. To nemohlo vést k ničemu dobrému – jeden z nich, případně oba, na to doplatí.

„O čem přemýšlíš?“ zeptal se Lupin chraplavěji než obvykle.

Severus k vlkodlakovi vzhlédl. Byli jedinými přítomnými ve sborovně, obrovské místnosti se dvěma krby, řadou pohovek, křesel a stolků, v místnosti, v níž by se mohlo pohodlně bavit na padesát lidí. Škola měla přitom necelou dvacítku zaměstnanců, z nichž navíc Filch a Firenze do sborovny nikdy nechodili. Od chvíle, kdy se k nim připojil kentaur, probíhaly porady sboru v přízemní lesní učebně, kam Brumbál pro ty účely přičaroval kulatý stůl.

„Hádej, můžeš třikrát,“ odpověděl Severus. „I když předpokládám, že se trefíš hned napoprvé.“

„O Harrym,“ usmál se Remus a přisedl si. Na Severusovo zavrčení dodal: „A Charliem.“

„Obdivuhodné,“ ucedil Severus mrzutě. „Vážněs nechodil do Havraspáru?“

Remus potřásl hlavou. „Pokud jejich vztah neschvaluješ, tak pročs poslal Harryho do Rumunska?“

„A ty myslíš, že nechat ho na štábu by bylo řešení?“ nadzdvihl Severus obočí. Vlkodlak se s mírným úsměvem zapřel v křesle a pokývl na srozuměnou, že námitku přijal. „Kromě toho to byl Albusův nápad. Dělá první poslední, aby ty dva dal dohromady.“

„Nepostřehl jsem, že by proti tomu jeden či druhý něco namítal,“ nadhodil Remus váhavě. „Slyšels na jaře Charlieho. Myslím, že to bere dobrý směr – pokud si někdo zaslouží být milován, tak je to právě Harry.“

Severus se uchechtl. „A to jsem si myslíval, že se odmalička koupe v pozornostech.“ Pak zavrtěl hlavou. „Bralo by to dobrý směr, kdyby měl páru, co se děje.“

„Jak to myslíš, Severusi?“ přimhouřil oči Remus a v soustředění se předklonil.

„Harry odmítá oficiálně vstoupit do jakéhokoliv vztahu, dokud je Voldemort naživu,“ svěřil Remusovi a zapřemýšlel, kdy se kruciš vlkodlak stal jeho nejlepším kamarádem, respektive kdy se sakra s tím tvorem vůbec skamarádil, když ani James nebyl s to otupit Severusův odpor vůči Remusi Lupinovi. V duchu nad sebou obrátil oči v sloup a připustil, že zřejmě konečně ‚dospěl‘. „Je bytostně přesvědčen, že každý, kdo se k němu dostane příliš blízko, se současně ocitá v smrtelném nebezpečí.“

„A co si asi tak myslí, že s Charliem mají?“ dožadoval se Remus nevěřícně. „Takový trošku nezvyklý kamarádšoft?“

„Odmítá se o tom vůbec bavit.“ Severusův pohled ztvrdl hněvem, který ale nebyl mířen na jeho společníka.

Remus se znovu opřel a potřásl hlavou. „Harry si příliš navykl neustále se obětovávat... někoho mi tím připomíná.“

Severus nepřehlédl pátravý pohled upřený jeho směrem. Na jednu stranu ho těšilo, že je mu Harry podobný. Jen by si přál, aby po něm synek podědil spíše jeho dobré vlastnosti než ty špatné.

„Albus chtěl, abych ti vyřídil, že večer je schůze,“ pronesl Remus do přemýšlivého ticha.

Severus kývl a dál pokračoval v úvahách, že proroctví mají sklon se naplňovat se stejnou neodvratností, jako kdyby žili v nějaké pitomé řecké tragédii. Ani jeden nemůže žít, dokud druhý zůstává živ. Harry se zatraceně snaží, aby se oprostil od všeho, co dělá život životem, dokud Voldemort nezmizí z povrchu zemského.

„Severusi?“

Vzhlédl a uviděl, že Remus pozoruje jeho levačku. Chvíli trvalo, než mu došlo, že si nevědomky hraje s prstenem. „James mi ho nechal... v trezoru Potterových. Spolu s pár fotkami... kdyby tě zajímaly...“

Remus se usmál a přitakal. Když odcházel z místnosti, oči mu zářily.

Grimmauldovo náměstí praskalo ve švech, na setkání se dostavilo mnohem více lidí, než kolik přišlo, když byl Severus naposledy přítomen. Po ty tři týdny šel zřejmě nábor jako po másle. Viděl kompletní Diggoryovy: Ámose, jeho ženu Julii i jeho dva mladší sourozence Yvonnu a Robina, dvojčata, která chodila v Bradavicích do Severusova ročníku.

Severus vešel s Remusem, jenž vpadl do kuchyně s širokým úsměvem na tváři a hned se vrhl na Yvonnu Diggoryovou. Sevřel ji v náručí a zatočil se s ní.

„Vono!“ Halasil Remus, zase jednou po měsících měl hlas jasný a čistý. „To už musí být let!“

„Šestnáct, Remy,“ zamračila se Yvonna a pleskla ho po ruce; dlouho jí to zachmuření ale nevydrželo, hned vzápětí znovu roztála úsměvem. „Zmizels, ani vzkaz jsi nenechal!“

„Omlouvám se, Vono,“ kál se Remus schlíple. „Musel jsem... jinak hrozilo, že vezmu Azkaban útokem a skončím tam na samotce pod zámkem.“

„Ámos mi už všechno vysvětlil, Remy,“ prohrábla mu rukou vlasy a znovu ho objala. „Měls nám to říct.“

„Pobertové to věděli... a Lily,“ dodal s hlavou sklopenou. Remus byl celkem vysoký, jenže Yvonne si v tomto směru šla zřejmě dvakrát, takže vedle ní působil dojmem školáka. „Severus to objevil v páťáku.“

„Proto jsi...?“ nakousla. Severus si říkal, že většina přítomných musí být úplně mimo. Remus se nikdy s nikým nedružil – s výjimkou Blacka a Harryho – zásadně si držel ode všech odstup. A o pobertech věděli jen ti, kteří je zažili ve škole.

Remus přitakal.

Severus se rozhlédl po ostatních. Valnou část vůbec neznal, mnozí museli být o více než sedm let starší než on, protože z těch, kteří za posledních více než třicet let prošli Bradavicemi, znal všechny minimálně od vidění.

Molly jako obvykle zásobovala sešlost jídlem a pitím, Severus si posloužil čajem, řízl ho rumem a usadil se vedle Minervy.

Albus vstoupil se zamyšleným výrazem na tváři, nikoho si dvakrát nevšímaje. Veškerý ruch rychle utichal, poslední stojící si chvatně zabírali místa k sezení. Dvojčata Weasleyova přítomna nebyla, vykonávala strážní službu při ochraně Harryho v Rumunsku. Zřejmě byla svolána valná hromada, mnozí členové nepatřili k užšímu výběru účastníků běžných porad.

Než mohl Albus zahájit jednání, rozlétly se dveře a dovnitř vpadl lehce nervózní kouzelník oblečený v prostém mudlovském oděvu. „Omlouvám se, že jdu pozdě. Zdržel jsem se na schůzi. Zdarec, Náměsíčníku!“

Remus se ohlédl po hlase. „Kyklope? Josef se nezmínil, že se stavíš... a ty taky nic neřekneš.“

Příchozí se zazubil a sevřel vlkodlaka v medvědím objetí. „Však to taky nevěděl... a já ti nechtěl zkazit překvapení. To by nebylo už ono, ne?“ Remus jen potřásl hlavou. Muž se mu usadil po boku. „Co jsem zmeškal?“

„Ještě jsme nezačali, Davide,“ pousmál se Albus. „Pravděpodobně nejlépe by bylo zahájit dnešní setkání představením našeho nejnovějšího člena.“

„S ostatními se seznámíš potom,“ šeptla Minerva Severusovi. „Přišli už před pár týdny. Dáda měl taky, ale něco mu do toho přišlo.“

Teprve v tu chvíli Severus poznal muže, který byl v Bradavicích o dva ročníky níž a který dokončoval školu toho roku, kdy tam Severus nastoupil jako učitel. Ve třídě na OVCE ho ale neměl. I po těch letech se mu z líce šklebila hluboká jizva roztínající pravé obočí a pokračující přes oční víčko až na tvář.

„Jmenuji se Dáda Gudgeon. Pracuji mezi mudlovskými archeology, dávám pro ministerstvo pozor na potenciální nebezpečí a Gringottům poskytuji tipy.“ Mužův široký úsměv byl nakažlivý. Severus si zčistajasna vzpomněl, odkud má tu nepěknou jizvu. „Má žena je mudla, nejstarší dcerka nastoupí letos do Bradavic.“

„Jackie je už jedenáct?“ vyjevil se Remus a Dáda hrdě přitakal.

„Když jsme učinili slušnosti zadost,“ odtušil Albus a přísně se rozhlédl, „musím vás informovat, že Voldemortův zájem o dračí hnízdiště se stupňuje. Byl obeznámen s Harryho důvěrným vztahem s draky a pověřil skupinu smrtijedů průzkumem. Bezpochyby začnou v Rumunsku, vědí, že je tam zaměstnán jeden Weasley.“

„Varujeme Charlieho,“ řekl Bill, který byl další na řadě na rumunskou hlídku. Se strážní službou a pořadím střídání byli obeznámeni pouze členové ‚Harryho kruhu‘.

Minerva stáhla obočí, ale většinu komentáře srdnatě spolkla, protože v takto široké společnosti bylo záhodno zachovat zdání, že je Harry stále u Dursleyů. „Harryho návštěvnice nemohla zůstat nepovšimnuta.“

Tonksová s Billem dusili smích při vzpomínce na pozdvižení, které způsobila Harryho nevlastní dračí máti svým příletem do Bradavic. Mnozí noví členové vypadali zmateně, pod dojmem šeptaných informací se ovšem jejich výrazy rychle měnily na nevěřícné. Severus vyslal nebesům tiché díky za to, že si Harry informaci o své schopnosti rozmlouvat s draky nechal pro sebe, když onehdy referoval Řádu. Vzato kolem a kolem, nebyl si vlastně zcela jist, zda o ní věděl samotný Albus.

Potom promluvila jedna nová členka: „Děti ze smrtijedských rodin byly vyzvány, aby si všímaly, jestli se Potter nezamiloval. Greg se dobře bavil čímsi, co postřehl jeho otec.“

Severus se naklonil k Minervě, která mu zašeptala do ucha: „Ráchel Williamsová, teta Gregoryho Goyla. S bratrem jsou už léta na nože, se synovcem se však čas od času vídá.“

Severus kývl. Geoffrey Goyle byl smrtijedem, ale pocházel z rodiny, která temnou stranu nepodporovala; žádný z jeho sourozenců nebyl zařazen do Zmijozelu. Oženil se se spolužačkou z koleje a k Voldemortovi se přidal hned po ukončení školního vzdělání. Byl stejně ‚bystrý‘ jako jeho syn, takže byla dobrá naděje, že jeho informace nebudou pro druhou stranu příliš použitelné.

Brumbál přimhouřil oči. „Je možno se dohadovat, čeho se ten postřeh týká?“

Williamsová zavrtěla hlavou a Severus se v myšlenkách vrátil k jistému večeru. On věděl zcela bezpečně, o jaký poznatek se jednalo, ale hodlal s tím seznámit Albuse až po schůzi. Už tak mnozí přítomní věděli víc, než by se Harrymu líbilo. Artur s Molly zlostně koukali, naštěstí to mohlo být nezasvěcenými vykládáno jako spravedlivé rozhořčení nad tím, že se zase někdo plete Harrymu do života.

„Chodí s někým?“ nadhodila Julie Diggoryová starostlivě. „Možná bychom měli tu dívku varovat.“

„Žádnou dívku nemá,“ oznámil Severus chladně, „a s nikým nechodí.“

Několik lidí se po Severusovi nejistě ohlédlo, Bill se díval pobaveně. Severus na všechny jen zahlížel, což nikoho nepřekvapilo. Koneckonců, vždyť nelhal – Harry by jeho slova klidně podepsal.

„Co takhle článek, Danieli?“ navrhl Albus.

Daniel Láskorád přitakal. Jinotaj po rozhovoru s Harrym v jeho páťáku získal značně na oblibě. Albus začal Danielovi diktovat informace, které by bylo vhodné rozšířit jak jeho pomocí, tak přes několik důvěryhodných novinářů z jiných listů.

„Nyní...“ rozhlédl se Albus po zbytku shromáždění; většina z lidí nepatřících k ‚Harryho kruhu‘ už odešla, zbývalo probrat už jen rutinní záležitosti, „...si vyslechněme pravidelné zprávy.“

Muž, kterého už Severus možná někdy viděl, začal: „U nás nic nového.“

„Sýček od mlčenlivých,“ zašeptala Minerva.

Hlášení pokračovala ve stejném duchu. Řád se pokoušel o výzkum na poli nesmrtelnosti v naději, že objeví, co Voldemort použil, a díky tomu přijdou i na to, jak ho zabít. Někteří se domnívali, že dostatečně silná smrticí kletba by ho mohla zabít, ale převládal názor, že nezabrala-li tehdy, nezabere ani dnes.

Severus se po schůzi zdržel, aby si promluvil s Albusem. Sám se sice přede dvěma dny vrátil do Bradavic, jenže ředitel se tam po celou tu dobu neobjevil. Jakmile zůstali v kuchyni už jen on, Albus, Minerva, Molly a Artur, seslal na dveře kouzlo proti vyrušení.

„Chtěl sis o něčem pohovořit, Severusi?“ zeptal se Albus, jako kdyby to nebylo zřejmé, a upil z šálku čaje.

Severus po něm střelil napůl popuzeným pohledem, Minerva si odfrkla.

„Při pobytu na horách došlo k něčemu podivnému...“

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

Pozn. překl.: Na rozdíl od pánů Medků si nemyslím, že by ministerští ‚Unspeakable‘ byli ‚těmi, o nichž se nemluví‘, spíš mám pocit, že by se mělo jednat o ‚nemluvné‘, ‚mlčenlivé‘, ‚mlčící‘ prostě o ty, kteří mnoho nemluví, respektive by mluvit neměli.Takoví ‚tajemníci‘, no... *;-)