Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Někdo mi dnes v noci zachránil život

Kapitola sedmá

Někdo mi dnes v noci zachránil život
Vložené: tigy - 22.02. 2013 Téma: Někdo mi dnes v noci zachránil život
Florence nám napísal:

Someone Saved My Life Tonight

AUTOR: Jadeddragon4

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4840223/1/Someone_Saved_My_Life_Tonight

Někdo mi dnes v noci zachránil život

PŘEKLADATEL: Florence

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola sedmá:

OBRAT K HORŠÍMU

Draco se pohnul, tiše se osvobodil ze svého snění a protáhl se.

Bolelo ho celé ztuhlé tělo – což ho docela zmátlo – ale bylo mu teplo.

A v ústech měl jen sucho.

Pevně sevřel víčka a polkl. Opatrně si olízl popraskané rty. Pálily ho, a tak zasténal, i když ten zvuk vědomě vydat nechtěl.

Trochu se posunul a okamžitě ho překvapilo, když si uvědomil malou postavu ženy, která se k němu tiskla, ale moc se o to nestaral. Instinktivně napnul ruku a přitáhl si ji blíž k sobě. Na své kůži ucítil její hladkou pokožku zad.

Myšlenky na nepohodlí mu odpluly z mysli. Přitáhl si ji ještě blíž k sobě, políbil ji na rameno a pak ji i jemně kousl – jazyk mu přejel přes její horkou pokožku, když ji popelenými rty oždiboval.

Chutnala po soli.

Ruka mu zabloudila k jejímu hrudníku koši – palcem přejel přes její bradavku – její klín si přitiskl k tomu svému a sám se začal ztrácet v pocitu, jak se jejich nahá těla proplétají.

Zhluboka si povzdechl a přitiskl se k jejímu krku, čímž zabořil obličej do jejích vlasů.

S nádechy a výdechy si bral její vůni a snažil se znovu usnout.

Kombinace šamponu, špíny a mastnoty ho udeřila do nosu. Ale bylo tam ještě něco – ještě jedna podivná příměs.

Něco, co nemohl jen tak přejít.

Nakrčil obočí – oči stále neotevřel – a zhluboka se nadechl.

Neznámá vůně se mu k čichovým buňkám dostala ještě jednou.

Soustředil se. Snažil se dýchat pravidelně, aby ten pach mohl vyjmout z té celé kytice jiných vůní. Ale bylo těžké to rozluštit.

Cítil měděný podtón… jako rez železa…

Skoro jako kov.

Prudce otevřel oči a zašklebil se do ranního světla. Pomalu otočil hlavu ke stropu. Nebeské paprsky dopadající v jasných světelných provazcích osvětlovaly prostor kolem nich.

Mrknul – a pak ještě jednou – aby si pročistil hlavu. Pomalu se začal soustředit.

Nad sebou viděl rozlomenou zem, mohl cítit závan chladu i tvrdou půdu pod sebou a zpět se dostavila i bolest…

Pohnul ramenem a škubl sebou, protože jeho svaly ihned protestovaly.

Otočil hlavou ještě jednou a do výhledu se mu dostaly nezkrocené hnědé kudrliny.

A události včerejší noci se mu najednou jasně vybavily.

Hermiona.

Omamný okamžik jí zíral na zátylek – snažil se přijít na to, proč má najednou nepříjemný pocit úplně neředěné hrůzy pohrávající si s jeho žaludkem.

Pomalu zvedl ruku a dotknul se jednoho pramenu jejích vlasů. Převaloval ho mezi prsty a ta úzkost se jen prohloubila – pramen trochu zakřupal… byl silný… a mírně lepkavý.

Naklonil se a znovu si přičichl její vůně.

Stejný kovový pach obklopil jeho nos.

Krev.

S prudkým nádech se Draco ihned posadil – ignoroval bolest zmítající jeho tělem.

Hermiona ležela mírně zkroucená na boku. Spala. Přesto ale spala spánkem člověka, který uvnitř sebe samého bojuje. Víčka měla pevně stlačená, vrásky obav pokryly její normálně hladkou kůži. Její dech nebyl pravidelný. Když se na ni díval, došlo mu, že vypadala neuvěřitelně křehce s rukama obtočenýma kolem svého těla – prsty nevědomě tlačila proti hrudi.

Draco si prohlížel její obličej a zachvátila ho nevolnost, když mu oči zabloudily k tržné ráně, která se jí táhla na spánku hlavy – ránu obklopovala temně fialová modřina.

Zranění utvořilo zubatou strupovitou sraženinu. Část vlasů, která se u poranění vyskytovala, se zabarvila do ruda, včetně pramenu, který Draco držel v ruce.

Žaludek se mu zakymácel a on okamžitě pustil pramen, jako by ho mohl spálit.

Jak to, že si toho nevšiml dřív?

Hermiona zasténala a ve spánku se otřásla. Když se jí na čele zformovaly drobné kapky potu, její tvář ještě zbělala. Dech se jí zrychlil a ze rtů jí uniklo tiché kňučení.

Draco se k ní s obavami naklonil. Nevěděl, co má dělat.

Sekundy utíkaly.

Olíznul si rty a přitom opatrně natáhl ruku, aby jí odhrnul vlasy z obličeje. Konečky prstů zavadil o její tvář.

Hermiona prudce otevřela oči a vyděšeně zalapala po dechu. Okamžitě se překulila na záda a odrazila jeho ruku.

S těžkým dechem se ztratila ve svém okolí. S vytřeštěnýma očima spolkla vzlyk.

Nechápavě na něj zírala nevidícíma očima.

Protože si nebyl jistý, co by měl dělat, zíral na ni nazpátek, neschopen najít slova.

Nakonec přiměla své hnědé oči fungovat. Těžce polkla a vydechla. Opatrně si prohlížela jeho obličej, očima se topila ve strachujících se stříbrných panenkách.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se napnutě.

Slabě přikývla a otočila se znovu na bok. „Jo.“

Ale nebyla v pořádku.

Hlava jí pulzovala bolestí. Před očima se jí vytvářely skvrny, které v zápětí vybuchovaly, což ji učinilo neschopnou se na cokoli soustředit. Žaludek se jí v křečích svíjel, díky čemuž přes její tělo proudily vlny nevolnosti. A v uších jí zvonilo.

Celé tělo ji bolelo – díky posledním dnům konečně dopěla ke svému limitu, co snese.

A čím déle ležela na studené, chladné zemi, tím lépe si uvědomovala, že se to jenom zhoršuje.

„Další noční můra?“

V koutcích očí ucítila, jak se jí tvoří slzy, a než to mohla zastavit, jedna z nich vyklouzla a sjela jí po tváři. Než mu přikývla v odpověď, rychle si ji utřela prsty.

„Řekni mi, o čem byla.“ Draco měl hlas překvapivě jemný.

Zavrtěla hlavou. „Nepamatuji si to.“

Zamračil se. „Tak proč se třeseš?“

„Je mi zima,“ řekla první věc, která ji napadla. Ta lež byla snadná.

Teplo jeho těla náhle zmizelo a ji v žaludku píchlo bodnutí paniky. Polekaně se otočila přes rameno.

Draco se natahoval – no, spíš neohrabaně tápal – pro něco kousek od nich na zemi.

Hermiona ho omámeně pozorovala. Obočí se jí stáhlo.

Nakonec Draco našel to, co hledal. Vrátil se k ní a tu věc držel sevřenou v pěsti.

Překulila se na záda. Vůbec si neuvědomila, že ji studený vzduch olíznul kůži, jen pozorně sledovala Draca.

Draco se převalil na bok, tělo měl blízko toho jejího. Zatřásl tím, co držel v ruce. Hermioniny tváře náhle pocítily vlnu tepla.

Držel její košili.

Draco se naklonil, chytnul ji za ramena a jemně ji díky svým dlouhým prstům vytáhl do sedu.

Hlava jí zakřičela, když se tak ocitla, a nebezpečně se zakymácela.

Draco ji pevněji obmotal ruku kolem zad a uklidnil ji. „Úú… V pořádku?“

Zavřela oči a přikývla. „To je jen hlava.“

Prozkoumával její obličej, oči mu znovu zabloudily k té ráně na spánku. Hodně zbledla, díky čemuž se v obavách zamračil. Na chvíli ty myšlenky vytlačil z hlavy, přitáhl si ji k sobě a košili jí přetáhl přes ramena.

Hermiona neprotestovala – její bezvládné paže ho nechaly, aby ji oblékl. Dokonce se ani nepohnula, když jí začal zapínat knoflíky, včetně toho mezi jejími nahými prsy.

Když byl hotov, odhrnul jí z obličeje zatoulaný pramen vlasů. „Hermiono, podívej se na mě.“

Trhaně dýchala nosem a zavrtěla hlavou. „To světlo bolí.“ Hlas měla tichý – slova se jí splétala dohromady.

Draco se kousl do rtu. „Dobře…“ přejel si rukou po tváři. „Dobře… řeknu ti, co… půjdeme někam, kde není světlo, ano?“

„Kam?“

„Půjdeme do tunelů. Oba dva. Najdeme cestu ven… ano?“

Obličej jí zbledl ještě o něco víc. Tváří jí projel děs. Brada se jí nepatrně chvěla. „Ne… ne, ne, ne, ne, ne, ne…“

Hermiona se sesypala – přitáhla si kolena k bradě a schovala do nich obličej – mumlala téměř nesrozumitelná slova.

Draco ji chytl za ramena a snažil se získat zpátky její pozornost. „Hermiono? Co je? Co se děje?“

„Prosím… prosím, nenuť mě. Nemůžu… nemůžu. Prosím… jen prosím… nenuť mě tam jít,“ žadonila jako malé dítě.

„Proč ne?“

Hermiona opatrně zvedla hlavu. Obličej měla mokrý – pokrytý slzami – oči jí zeskelnatěly a už neviděly. „Něco v těch tunelech je.“ Hlas jí přešel ve vyděšený šepot.

Dracův žaludek prudce klesl. Přesto se donutil zůstat v klidu. „Něco je v tunelech? Co tam je?“

Zatřásla hlavou. „Já nevím.“

„Viděla jsi to?“

Přikývla. „Honilo mě to… a napadlo.“

Vyschla mu ústa. „Napadlo? Kde? Ukaž mi to.“

Hermionina ruka usadila na krku. „Tady… skočilo to na mě. A mělo to zuby… a drápy…“ Třásla se a vzlyk zarazila jen tím, že si hlavu schovala ke kolenům.

Srdce mu bušilo. Odhrnul jí límec košile a rukou jí přejel po těle.

Její kůže byla hladká – nepoznamenaná.

Jak ho naplnila úleva, polkl. „Hermiono, jsi v pořádku.“

Zmateně se na něj znovu podívala. „Cože?“

„Jsi v pořádku… nestalo se to.“

Zakroutila hlavou a obočí se jí stáhlo. „Ne… ne, stalo. Pamatuji si to.“

Draco se na ni díval. „Nejsi zraněná… nestalo se to.“

Hermiona nepřítomně zírala do dálky. „Ale já si to pamatuji… stalo se to, protože si to pamatuji… přísahám… bylo to tak skutečné… něco tam bylo…“ obrátila se na něho. „Věříš mi, že jo?“

Natáhl se a hladil ji po zádech v jemných kruzích. Zvednul bradu a přikývl.

Hermiona se zasmála – ten zvuk byl plný sarkasmu. „Ne, nevěříš… ani já si nevěřím. Ježiši… už ani nevím, co je realita a co ne.“

Ani on jí nevěřil. Vlastně věřil, že ji opouštěl zdravý rozum. A potřeboval s tím něco udělat.

Pohnul se a pustil ji ze sevření.

Hermiona zvedla hlavu. „Co to děláš?“

Natáhl se pro košili, které ležela na dosah od něj. „Jdu do těch tunelů. Najdu cestu ven. Sám.“

Hermiona zbledla a chytla ho za plášť. „Ne… ne, prosím, nenechávej mě tady samotnou. Nemůžu tady být sama.“

Draco si povzdechl a hodil košili zpět na zem. „Hele… máš dvě možnosti: Zůstat tady sama nebo jít se mnou. Protože já tam jdu… s tebou nebo bez tebe.“

„Nechci tady být sama.“

Chytla se ho, a zatímco vzlykala, přitáhla si ho blíž k sobě.

Jemně objal její třesoucí se tělo a snažil se ji uklidnit. „Vrátím se pro tebe. Máš moje slovo,“ zamumlal jí do vlasů, zatímco ji hladil po zádech.

Přitiskla si obličej k jeho hrudníku. „To bys neměl.“

Draco ji vyplašeně odstrčil od sebe. „Co? Neopovažuj se takhle mluvit.“

Slzy jí stékaly po tvářích a vytvářely tím cestičky ve špíně. „Myslím to vážně. Jestli najdeš cestu ven, dostaň se odsud. Nemá cenu se pro mě vracet.“

V Dracových očích se zablesklo. „Já se pro tebe vrátím.“

Zatřásla hlavou. „Mluvím vážně. Dostaň se odsud… běž a najdi někoho… kdo sem přijde. Já budu v pořádku.“

Draco si ji k sobě znovu přitáhl. Třásla se mu v náručí. „Neopustím tě. Půjdeš se mnou… budeme bojovat společně.“

Potřásla hlavou a zašeptala: „Nemůžu se tam vrátit…“

„Ale ano, můžeš. Budu s tebou… celou dobu.“

„Neopustíš mě?“

„Ani na sekundu.“

Hermiona hlasitě popotáhla. Minuty utíkaly, když jí zmatené myšlenky znečišťovaly mysl.  V Dracově náručí se cítila bezpečně a taky v teple.

Nakonec přikývla. „Půjdu.“

Draco si povzdechl do jejích vlasů.

„Ale můžeme si ještě chvíli odpočinout? Jsem tak unavená.“

Draco ucítil, jak mu struna utrpení zadrnčela na srdce. Byla tak křehká. „Samozřejmě.“

Opatrně si lehl na zem a Hermionu si přitáhl blíž k sobě. Chytil okraj svého pláště a ruku s ním přehodil kolem ní. Cítil, jak nepravidelně dýchá, a odhrnul jí vlasy z obličeje.

Hlavu si položila na jeho nataženou paži a zavřela oči. Obličej jí pevně olemovala bolest a starosti.

Něžně jí uhladil vlasy a konečky prstů putoval po její čelisti, dokud vrásky nezmizely a její dech se nesrovnal.

Naklonil se a jemně ji políbil na ústa předtím, než přitiskl své rty oproti jejímu čelu. Když se ji snažil uklidnit druhým polibkem, kůže jí hořela.

S hlubokým povzdechem si ji k sobě přitáhl blíž a pomalu dovolil svým očím, aby se zavřely.

*************************************

Draco se probudil jako první.

Slunce změnilo na nebi svoji polohu a teď kolem něj poskakovaly stíny, které ho na okamžik zmátly.

Bylo mu teplo, paže měl stále obtočené kolem Hermiony.

Pořád spala – dýchala pravidelně – s hlavou na jeho rameni.

Když se trochu protáhl, uvědomil si, že mu ruka znehybněla, a když se pokusil pohnout prsty, bolestivě mu v nich brnělo.

Dal si pozor, aby ji neprobudil, a vyhnul se její hlavě, když si zpod ní vytahoval ruku. Sedl si, zakroužil rameny a škubl sebou, když se mu narovnala záda. Palcem si rozmasíroval svaly na ruce a pohnul se, přičemž mu klouby hlasitě zapraskaly.

Nevěděl, jak dlouho spal. Sakra, on si ani neuvědomil, že usnul. Ale vzhledem k pohybu slunce hádal, že to bylo několik hodin.

Rozhlédl se kolem a našel svoji košili. Natáhl se na zem a zvedl ji. Trochu ji rozklepl – špína a prach vytvořily obláček – než si ji přetáhl přes ramena.

Zatřásl se, když se chladný materiál dotkl jeho kůže.

Snažil se zapnout si knoflíky, ale prsty ho neposlouchaly. Foukl si to sevřených pěstí a zkusil to znovu.

Nakonec zapnul i poslední knoflík a lehl si zpátky. Kromě Hermionina mělkého dechu, ho obklopovalo jen děsivé ticho.

 S pohledem na temné tunely na okraji jeskyně si nervózně olíznul rty. Krátce vzhlédl k nebi a uvědomil si, že slunce zmizí už brzy.

Pohlédl zpátky k tunelům, srdce mu bušilo proti žebrům.

Uvědomil si v tu chvíli spoustu věcí: Věděl, že musí probudit Hermionu… věděl, že musí vyrazit. Věděl, že ho to bude bolet… nepochopitelnou bolestí. Věděl, že to možná bude nejtěžší věc, kterou kdy udělal.

Ale byla tu jedna věc, kterou si neuvědomil: Nevěděl, jestli by bylo správné to udělat… protože nevěděl, jestli odtamtud vůbec vede nějaká cesta ven. Byla šance, že by v těch tunelech mohli oba zemřít, osamoceni v temnotě a v strachu.

Ale věděl, že nemůžou ani jen tak zůstat. Hermioně nebylo vůbec dobře… jestli jí někdo nepomůže…

Zatřásl hlavou, aby si pročistil myšlenky. Zhluboka se nadechl, ujistil se, že jedná správně a otočil se k Hermioně.

A najednou dostal kopanec do žaludku.

Hermiona ležela na boku a třásla se. Rukama si pevně objímala kolena.

V jiném světle její pleť zářila – její kůže se zdála vlhká, skoro jako vosk. Ústa měla trochu přiotevřená – rty chytly nenormální modrý nádech a dech jí ztěžkl.

Draco zvedl roztřesenou ruku a dotkl se jejího ramene. Její oči se na chvíli rozevřely, než se jí panenky přetočily do hlavy.

Položil svou ruku na její tvář. I přes lesklý pot z ní sálalo teplo. S pocitem vzrůstající paniky jí přiložil prsty ke krční tepně. Srdce jí nepravidelně bilo.

Sundal si ze sebe plášť a obalil jím malé tělo Hermiony. Okraje kolem ní pečlivě zastrkal. Potřebovala ho víc než on.

Naklonil se k ní, rty se mu zastavily jen pár centimetrů od jejího ucha. „Najdu cestu ven, ano? Máš mé slovo. Jen potřebuji, aby ses teď držela.“

S rukou opřenou o zem se rychle zvedl. Ale jen co přenesl váhu na svou zraněnou nohu, vykřikl a málem zase spadl.

Zaťal zuby a začal se šourat dopředu. V koutcích očí ho tlačily slzy, ale přinutil se jít dál… přinutil se zapomenout na bolest.

Pomalu si razil cestu jeskyní k tunelům. Noha mu začala znecitlivovat, bolest trochu polevila, ale stále dost pulzovala. Přesto ale pokračoval.

„Vrátím se pro tebe.“ S posledním pohledem přes rameno na Hermionu spolkl svůj strach, potlačil bolest a opustil jeskyni, aby ho okamžitě obklopila temnota.

Třesoucí se Hermiona ho sotva slyšela.

Poznámka překladatelky: Už jsme za půlkou! Zbývá přeložit už jen 49 stran.

Děkuji Kaitlin!

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Reader14 - 25.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola sedmá Od: teriisek - 24.02. 2013
Z laického pohledu mám dojem, že to autorka v rámci dramatična trošku přehnala, protože podle toho popisu nemůže Hermiona vydržet ani do rána, ale medicíně rozumím jak koza petrželi;) Jsem fakt zvědavá, co čeká Draca v tunelu a jakým zázrakem se z toho dostanou. Díky za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 01.03. 2013
No, jo já bych to už dávno nepřežila. Ale u těhle povídech je výhoda, že se dá všechno svést na to, že to nejsou obyčejní smrtelníci, jsou to přeci jenom kouzelníci ;). Děkuji ti!

Re: Kapitola sedmá Od: Lupina - 24.02. 2013
Konečně jsem se dostala k přečtení této kapitoly. Autorka naše hrdiny opravdu nešetří. Nějak si nedovedu představit, že by v jejich stavu byli schopní sami se zachránit. Snad jedině, kdyby se stal zázrak a našli hůlku. Jsem moc zvědavá, co se stane dál. Děkuji moc za další kapitolu :-)
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 01.03. 2013
Konečně jsem se dostala k odpověděm na komentáře :). Autorka si podle to jejich trýzněný docela užívá a ještě nějakej času bude :D. Děkuji, Lupi!

Re: Kapitola sedmá Od: solace - 23.02. 2013
Trápenie v jaskyni pokračuje. Muklovia by už na ich mieste boli na onom svete. Čarodejníci sa zatiaľ držia. Síce to s nimi vyzerá všelijako - autorka si neodpustí dramatické zvraty, ale zatiaľ žijú. Som zvedavá, či aj na Draca bude niečo číhať v tuneloch? Dúfam, že bude úspešnejší ako Hermiona, inak im už pomôže iba zázrak. Vďaka za preklad, Flo.
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 01.03. 2013
No no, dramatické zvraty se ještě objeví, autorka je má vážně ráda :). Já ti děkuji, solace!

Re: Kapitola sedmá Od: iway - 23.02. 2013
no tak draco se pěkně vybarvill ted postupuje jako správny muž ochranujíc slabší.. líbí.. a je zvlaštní, že prostě neočekávám špatný konec.. možná proto by mě neštastny překvapil
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 23.02. 2013
Neočekáváš? Hmmm.... Děkuji ti!

Re: Kapitola sedmá Od: Eily - 23.02. 2013
Sakra, ale teď se vážně začínám bát! To není fér, už jsou tam půlku povídky, zranění, zmrzlí, hladoví a vystrašení a po záchranné akci nikde ani stopa. Tady někdo něco pěkně zanedbal. Na druhou stranu je Draco neobyčejně jemný. Doufám, že se mu podaří najít hůlku. Nebo alespoň cestu ven, i když ani ta neznamená, že přežijí. Snad ta povídka pokračuje i potom, co se dostanou ven, ne? Budu potřebovat vědět, jak to bylo dál. Jestli se ven dostanou, ale to by pak neodpovídalo názvu... A jestli se jeden z nich bude muset obětovat, budu naštvaná! Jinak ale děkuju za překlad a těším se na další díl )
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 23.02. 2013
Možná je hledají, jen je nemůžou najít. To by šlo, ne? Ostatně ono to není moc času, co jsou zavření v té jeskyni. Já jsem teda ztratila pojem u téhle povídky o čase, ale myslím, že víc jak čtyři dny venku nebudou. A Zapovězený les je velký.... Jé... právě jsem ti odpovídala na otázku a nedošlo mi, že jsem ti tím prozradila konec povídky . Naštěstí se můj mozek vzpamatoval včas, takže jsem to už vymazala . Děkuji ti!

Re: Kapitola sedmá Od: Zuzana - 22.02. 2013
Je to hororová kapitola. Ale Draco sa úplne zmenil na toho chlapca, ktorého mám rada. Mrazí ma z toho čo musia obaja prežívať. Je to desivá poviedka. Zaujímalo by ma, či ich vôbec niekto hľadá. Je to hrozné keď sú ponechaní takto hnusne sami na seba.
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 23.02. 2013
Jo, tohle není moc humerné. Většinu času tam pomalu umírají, že? Děkuji ti!

Re: Kapitola sedmá Od: TaraFaith - 22.02. 2013
Povídka se začíná vyhrocovat. Páni...upřímě nedokážu přesně říct, jaké mám z této kapitoly pocity. Líbí se mi, že Draco už ukazuje svoji dobrou stránku, ale je mi hrozné líto Hermiony. Doufám, že Mia vydrží a Draco najde cestu ven. Počítám, že to rozhodně nebude mít lehké a máme se ještě na co těšit. Moc díky za překlad, už teď se nemůžu dočkat další kapitoly.
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 23.02. 2013
Já ti moc děkuji za komentář. Zrovna pracuji na další kapitole, takže se mi takováhle slova rozhodně hodí ;). A ano, máme se ještě na co těšit :)

Re: Kapitola sedmá Od: Julie - 22.02. 2013
Díky za další kapitolu, netrpělivě jsme na ni čekala :) a teď budu netrpělivě čekat na pokračování :). Draco začíná být k sežrání, ale ta situace je hrozná, vypadá to že jde do tuhého.
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 22.02. 2013
Osmá kapitola je celá Dracovská, takže si ho ještě užiješ. Jsem moc ráda za komentáře, budou mě a mojí lenost hnát do práce :). Děkuji!

Re: Kapitola sedmá Od: Neprihlásený - 22.02. 2013
Začíná to být kritické.... Draco je skvělý. Povídka je čím dál napínavější... jak mám vydržet do dalšího pátku?
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 22.02. 2013
Je mi líto, ale já vážně nestíhám překládat rychleji, i když by si to tahle povídka možná zasloužila. Ale od anglických čtenářů se máte ještě dobře, autorka měla někdy i víc jak měsíční přestávky mezi publikováním kapitol ;). Děkuji ti, nepřihlášený!

Re: Kapitola sedmá Od: denice - 22.02. 2013
Z Draca se stala pečující, když už ne přímo láskyplná bytost. Je zajímavé, že v děsné situaci - zranění, vysílení, bez vody, jídla a tepla - se projeví, jací lidé opravdu jsou. Draco podle mě uspěl, je vynikající. Je otázka, co ty dva ještě potká za hrůzy a jak zareagují, ale v této kapitole neměl chybu. Díky.
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 22.02. 2013
V nouzi poznáš přítele (to je oblíbené přísloví mé babičky ;) ). No, hrůzy se ještě nějaké objeví. Přece jenom nám zbývá pět kapitol :). Děkuji ti!

Re: Kapitola sedmá Od: Melanie - 22.02. 2013
Wow, začíná se to vyhrocovat... Očekávám v nejbližší době záchranu/nalezení cesty ven/nebo prostě nějakej zázrak, protože Mia už zjevně dlouho nevydrží.. A celej zbytek povídky nemůže bejt jen o tom, jak Draco brečí nad jejím hrobem, ne? Jo, já vím, můj smysl pro humor je strašnej a navíc to ani není vtipný, ale já už jsem prostě taková. Ty jo, doufám, že bude co nejdřív pokračování, protože i moje pokroucená fantzie si s tímhle neví rady. No prostě zase skvělý překlad, za který ti můžu jen děkovat.  
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 22.02. 2013
Možná můžeš ty varianty zkombinovat do hromady. Zázrak to celkem bude... Kdybych měla překládat pět kapitol o tom, jak se Draco topí v žalu, asi bych to nevydržela... no, možná kdyby na konci spáchal nějakou dramatickou sebevraždu, tak bych to přežila . Pokračování bude zase příští pátek, snad (zatím mám přeložený jenom název). Moc ti děkuji! PS. Tvůj smysl pro humor není strašnej, já jsem se smála (asi jsem obě trochu morbidní, že?)

Prehľad článkov k tejto téme:

Jadeddragon4: ( Florence )13.04. 2013Kapitola dvanáctá
Jadeddragon4: ( Florence )05.04. 2013Kapitola jedenáctá
Jadeddragon4: ( Florence )29.03. 2013Kapitola desátá
Jadeddragon4: ( Florence )22.03. 2013Kapitola devátá, část druhá
Jadeddragon4: ( Florence )15.03. 2013Kapitola devátá, část první
Jadeddragon4: ( Florence )08.03. 2013Kapitola osmá, část druhá
Jadeddragon4: ( Florence )01.03. 2013Kapitola osmá, část první
Jadeddragon4: ( Florence )22.02. 2013Kapitola sedmá
Jadeddragon4: ( Florence )15.02. 2013Kapitola šestá, část druhá
Jadeddragon4: ( Florence )08.02. 2013Kapitola šestá, část první
Jadeddragon4: ( Florence )01.02. 2013Kapitola pátá
Jadeddragon4: ( Florence )25.01. 2013Kapitola čtvrtá
Jadeddragon4: ( Florence )18.01. 2013Kapitola třetí
Jadeddragon4: ( Florence )11.01. 2013Kapitola druhá
Jadeddragon4: ( Florence )04.01. 2013Kapitola první
. Úvod k poviedkam: ( Florence )29.12. 2012Někdo mi dnes v noci zachránil život - úvod