Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Tentokrát žádná romantika jako taková. Spíš jen komická situace zahrnující Hermionu, Freda a mnoho vypitého piva. Překlad mi zvedl náladu, snad to bude mít podobné účinky i na vás, na čtenáře ;-).

Fred vešel do hospody a sledoval, jak Seamus F. trhnul bradou směrem ke kóji v rohu. Pokýval hlavou na znamení, že rozumí a zamířil k drobné brunetě, která seděla za svým již z větší části vypitým držbánem piva.

„Nikdy jsem tě neodhadoval coby zpiťanku, Hermiono.“

Zaškytala, majíc očividně problém zaostřit.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se jí Fred.

„Nejsem si jistá, kterému z vás mám odpovědět,“ přišla její odpověď následována hlasitým říhnutím.

„Jsi dnes zosobněním elegance, nemám pravdu, lásko?“

Vztyčila prst, vypadala, jako by se snažila zkoordinovat své pohyby a nakonec jím zamířila někam za jeho levé rameno. „Proč jsi - a myslím tím vás, vás všechny - proč jste tu? Nepotřebuji žádnou chůvu,“ zadrmolila v jedné, dost nezřetelné větě. „A kdy se z vás stala trojčata?“

Fred se zachechtal. „Předpokládám, že sama nevěříš tomu, že by svět zvládl tři podobné fešáky najednou, že?“ Ráno se kvůli tomu bude stydět a bude jí... hodně a hodně špatně. Vážně by si přál být u toho. „Hermiono, proč nejdeš domů? Jsi kompletně na plech.*“

„Ne-e,“ odpověděla a odbyla ho mávnutím ruky. „Nejsem opilá. Jsem na dosah tomu být šťastná**.“

Fred se poškrábal na bradě. „Co tě tak rozesmutnělo, lásko?“

Hermiona opět vztyčila prst a ještě jednou jeho směrem zamířila, přímo na něj, a pak na jeho levý a pravý bok. „Tvůj, tvůj a tvůj bratříček je hajzl. Nachytala jsem ho s tou courou. Myslel si, že je nevidím, ale já je viděla. A tohle ti povím, Frede, Georgi a... jak se jmenuješ ty?“ zeptala se a podívala se nalevo od něj. Napřáhla paži k jeho imaginárnímu bratrovi. „Myslím, že jsme ještě neměli tu čest. Já jsem...“ Naklonila se, šťouchla Freda do ramene, druhou ruku měla stále napřaženou k jeho smyšlenému dvojníkovi a spiklenecky na něj zašeptala: „Psst, Frede. Řekni svému novému bratrovi, jak se jmenuju.“

„Víš, jak se jmenuješ, lásko?“

„Samozřejmě, že vím. Je to... jak jsi mě to před chvílí nazval?“

„Řekl jsem ti lásko.“

„No, to je docela pitomý jméno. Myslím, že mě má matka neměla moc v lásce, Franku.“ Předklonila se a začala vzlykat.

„Fred. Jmenuju se Fred. Dobře tedy, čas vyrazit. Nemyslím si, že takhle vypadá štěstí, Hermiono.“

„Hermiona! To je moje jméno. Není to ale moc lepší než láska, že jo?“

Fred vysypal na stůl pár mincí a zvedl se, podávaje ji pomocnou ruku. Přijala ji a zaklopýtala a málem se přitom zkácela k zemi. Nebýt jeho rychlých reflexů ležela by už na podlaze. „Myslím, že by bylo nejlepší, kdybys dnes večer nezůstávala sama.“ Pevně ji obejmul a přemístil je oba do bytu nad jeho obchodem. Dopadli coby smotek kymácejících se končetin. Hermioně se podařilo ztratit rovnováhu a svalit s sebou Freda na podlahu.

„Ouuu, Frede. Není mi nejlíp.“ Slova opustila její ústa a hned v závěsu za nimi i jejich potvrzení... po celém jeho břiše.

„Frede?“

„Ano, Hermiono?“

„Myslím, že jsem právě pozvracela tvého bratra.“

„Má to ale štěstí.“

*Patoložka mě upozornila, že jsem pravděpodobně zcela neůmyslně použila hlášku z mé puberty, kterou ne každý čtenář rozšifruje, ale nechtělo se mi ji mazat, tudíž: „být na plech“= být natolik opitá, že už neví, co dělá.

**Autorka napsala tuto povídku coby reakci na výzvu - příběh obsahující citát „on the verge of being happy“, přiznávám, že jsem nehledala, odkud citát pochází a jednoduše si ho po svém přeložila. Pokud někdo bude vědět víc, ráda se nechám poučit.