Preklady fanfiction Harryho Pottera

Poznámka překladatelky: A je to tu období chřipek. Ne, že by vlastně někdy doopravdy přestalo. Máme tu podzimní, zimní, jarní a dokonce i letní epidemie. Většina nás žen se s tím už dávno smířila. A co muži? Ti rýmičkují, chřipičkují a hlavně, hlavně při tom vždy velmi efektivně umírají!!:-)

Lékokouzelník stál u kraje postele a shlížel na Freda. Normálně neprováděli domácí návštevy, ale vzhledem k tomu, že výrobky z Kouzelnických Kratochvilných Kejklí přinášely Mungovi docela slušné výdělky, rozhodl se hlavní léčitel udělat výjimku poté, co Fred donutil Hermionu zaletaxovat k Mungovi s tím, že je natolik nemocný, že se nemůže přemístit.

„Jsou to dračí spalničky. Umírám. Vím to. Můžete mi to říct na rovinu. Jsem chlap. Unesu to.“ Fred mdle zavzdychal, aby tak zdůraznil ohlášení své vlastní smrti, a obličej si položil na polštář, tváře mu přitom hořely horečkou.

Lékokouzelník otráveně zakroutil hlavou, podíval se na svůj „umírající“ případ, a pak pohlédl na Hermionu. „Má chřipku. Přivedli jste mě celou cestu až sem od pacientů, kteří mě doopravdy potřebují kvůli chřipce.“

Fred, který očividně zaslechl pouze první část jeho výroku, pokračoval. „Och, mamka vždycky říkala, že pokud nepřestaneme šňupat letaxový prášek, poničí nám to mozky,“ zabědoval a dramaticky si přiložil dlaň na čelo.

„No, v tom se nemýlila,“ odvětila Hermiona. Fred jejím směrem hodil znechucený pohled, kterým dával jasně najevo, že její komentář shledává nevkusným vzhledem k tomu, že se blíží jeho poslední hodinka. „Každopádně,“ pokračovala a pozvedla ruku na znamení sbohem k zádům rozladěného lékokouzelníka, „neumíráš a nemáš dračí spalničky. Jen ses lehce nachladil a chytil virus nazývaný chřipka – to je mudlovská nemoc.“

„Kterou jsem zřejmě chytil od své mudlovské ženy.“ Fred si vytáhl přikrývku až po čelo ve snaze se chránit před jejími nakažlivými bakteriemi.

Hermiona dupla nohou, ztrácejíc trpělivost nad jeho hysterčením. „Nechytil jsi ji ode mě. Především proto, že nejsem nemocná.“

Rozlíceně opustila místnost, zanechávajíc tak svého slábnoucího pacienta samotného. Po chvíli se ale vrátila zpět, trochu klidnější, majíc nervy již pod kontrolou. Posadila se na okraj jeho postele s lahvičkou plnou „lektvaru“ (mudlovského Paralenu*), který měl zmírnit jeho horečku. Jak ho znala, maskování bylo třeba - už z dřívějška věděla, že odmítne pozřít jakýkoli mudlovský lék. „Na, vezmi si tohle. Uleví se ti.“

Pevně stiskl rty k sobě a zakroutil hlavou jako vzpurné šestileté dítě. „Ne-e.“

„Oh, Proboha,“ řekla, otevřela lahvičku pomocí zubů a prsty mu přikolíčkovala nos, aby mu tak ucpala jediný přístup vzduchu. Konečně, když už se chtě nechtě musel nadechnout (přestože se mu muselo nechat, že než se vzdal, nabyl opravdu pěkného odstínu fialové), otevřel pusu a ona mu tam nalila lektvar. „Opovaž se to vyplivnout.“

Fred se na ni zamračil, zamumlal si pro sebe několik nadávek, ale poslušně spolykal lektvar, mezitím co ho Hermiona blahosklonně poplácávala po ruce a ujišťovala ho, že je hodný chlapec. „Tak,“ prohlásil po chvíli. „Vyléčí to tu chřipko-věc?“

„Ne,“ odpověděla mu. „A taky si nemyslím, že to zabere na ten hérečkoismus dramatikus, pod kterou momentálně tak strádáš.“

Otočila se na podpatku a vyrazil ke dveřím, když za ní zavolal. „Můžu na tu nemoc zemřít?“

Přes rameno mu coby odpověď poslala sladký úsměv. „Ne, drahý. Jsem si zcela jistá, že tvoje střádání pod touto nemocí zabije mě.“

*V originálu použit Tylenol, řekla jsem si, že v minimálně v Čechách by se dal Paralen použít coby odpovídající varianta.